Za téměř sedmdesát let existence ČLR nebyla její vláda schopná sestavit občanský zákoník, který je přitom základním stavebním kamenem právních systémů kontinentálního práva (a právo současné ČLR z kontinentálního práva nemalou měrou vychází). V závěru letošního zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců (VSLZ) byly schváleny tzv. Obecné zásady občanského práva, kterými si čínská vláda pro zákoník připravuje půdu. Několik pokusů upravit zákoníkem občanská práva a povinnosti již předtím v Číně proběhlo: datují se do let 1954, 1962, 1979 a 2001. Ani příští termín jeho plánovaného přijetí, rok 2020, tak nelze považovat za pevně daný.
Příliš mnoho práv by vedlo k revoluci
Obecné zásady občanského práva ČLR podrobněji analyzoval The Economist. Ve svém shrnutí vyzdvihuje některé přínosy nové úpravy, jako například bližší definici obchodních společností nebo zavedení pojmu soukromí a práva na něj. Ze starší verze obecných zásad byl vyškrtnut pozoruhodný princip, že v případě absence zákona se občané musejí řídit státní politikou.
Obecně však přijatý dokument budí spíše skepsi. Pochybnosti vyvolává už jenom to, zda budou ustanovení v budoucím zákoníku skutečně vymahatelná a v soudní praxi používaná. Příkladem právního dokumentu platného na papíře, ale ne ve skutečnosti, je totiž bohužel již samotná čínská ústava – v níž je papírově zakotveno právo na svobodu projevu, svobodný tisk a svobodu shromažďování.
Reuters shrnuje debatu týkající se formulování konceptu osobnostních práv:
Zdraví, pověst, image, jméno a svoboda jsou tu zahrnuty, ale celý koncept je dle čínských akademiků příznačně užší a depolitizovanější v porovnání s lidskými právy. Ti, kdo prosazovali práva jedince, jim chtěli v zákoníku věnovat samostatný oddíl, zatímco ostatní měli obavy, aby příliš mnoho osobních práv nevedlo k revoluci.
Mučedníka nezhanobíš, hrdinu nepošpiníš!
Nejen Economist poukazuje na konkrétní negativní body dokumentu. V oddíle o ochraně osobní pověsti je nově trestným činem hanobení „hrdinů a mučedníků“. Tato klauzule, další v řadě opatření Strany proti “historickému nihilismu”, vzbudila značný ohlas, a to zdaleka ne jenom mezi zahraničními pozorovateli, u nichž by bylo možné obavy vysvětlit snahou poškodit ČLR. Che Wej-fanga, odborníka na právo z Pekingské univerzity, cituje Wall Street Journal:
Che Wej-fang nazval tuto klauzuli “nepřijatelnou”. Řekl, že neexistuje právní norma pro rozhodnutí, kdo může být kvalifikován jako hrdina nebo mučedník. Poznamenal také, že pochyby o historické spolehlivosti některých čínských hrdinských příběhů jsou všeobecně rozšířené. “Odhalovat pravou tvář dějin v duchu hledání pravdy ve faktech, ale být obviňován za zákeřného pomlouvače, to je hrozné,” napsal Che v postu na sociálních médiích, jehož pravost později Che potvrdil China Real Time. “Pravé zlato se nebojí ohně, praví hrdinové nemají zapotřebí bát se pošpinění. Všechno, co je od jejich obhájců třeba, je uvést dokonalé důkazy na podporu svých tvrzení. Čeho se bojí?“
Zajímavou poznámku o občanských zákonících učinil v souvislosti s ČLR Steve Dickinson, právník z advokátní praxe Harris Bricken v Seattlu, který řadu let působil v Číně. Poznamenává, že „občanské zákoníky jsou často darem krutého diktátora“. Ve Francii byl občanský zákoník přijat za Napoleona, v Německu stál za jeho stvořením Otto von Bismarck a v Japonsku to byl císař Meidži. Toto tvrzení nahrává zastáncům myšlenky, že Si Ťin-pching se vrací k metodám a postupům, které naposled uplaňoval v Číně Mao Ce-tung, a že se snaží o obnovu kultu Velkého kormidelníka.
Pozorovatelé se shodnou na tom, že podoba obecných zásad občanského zákoníku je nakonec vedlejší, pokud se Strana formulovanými principy bude nadále odmítat řídit. Economist shrnuje:
Občanský zákoník, jenž zahrnuje zákony týkající se nemovitostí, smluv, dědictví, rodiny a manželství, není zárukou spravedlnosti. Komunistická strana bude i nadále zákony ignorovat, bude-li chtít. Ale vzhledem k nedostatkům právního systému, lidé ho používat budou. Zákoník může odstranit neprůhlednost a zastaralost, a životy soudců tak učinit jednodušší.
Občanský zákoník s čínskými rysy
Skepsi nesdílejí čínská státní média ani samotní zákonodárci:
S předložením návrhu probíhajícímu výročnímu zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců (NPC), hlavním čínským zákonodárcům, se země chystá završit první zásadní krok směrem k občanskému zákoníku: stanovení základních principů. […] Po přijetí obecných pravidel urychlí zákonodárci práci na sestavování jednotlivých knih o majetku, smlouvách a manželství, který bude integrován do jednotného kodexu.
Co čínská vláda vlastně od občanského zákoníku očekává? „Encyklopedie o společenském životě“, jak je zákoník všeobecně prezentován, má regulovat osobní a majetkové vztahy a napomoci „lépe chránit bezprostřední zájmy lidí, zlepšit státní správu, udržovat pořádek na trhu, zajistit bezpečnost obchodování a podpořit zdravý rozvoj socialistické tržní ekonomiky, “ říká Li Ťien-kuo, místopředseda stálého výboru VSLZ. Zákonodárci také připouštějí, že občanský zákoník, stejně jako mnohé další dokumenty, ponese „specificky čínské rysy“:
Podle nejvyšších zákonodárců vznikne Občanský zákoník ČLR z reality země. Bude cílit na problémy v Číně, bude se dotýkat zájmů a potřeb čínských občanů a také ztělesňovat čínskou kulturu, tradice a hodnoty. Jedním z hlavních principů sestavování občanského zákoníku je vetkání socialistických základních hodnot do celého procesu – včetně rovnosti, spravedlnosti a přívětivosti.