Souvisí čínská aktivita s ruskou invazí na Ukrajinu? Je to nějak koordinované?
Čínské manévry kolem Tchaj-wanu jsou druhou stranou téže mince jako ruská agrese na Ukrajině. V obou případech jde o snahu změnit mezinárodní uspořádání silou. V ruském případě se to již projevilo činem, v čínském případě zatím jen deklarovaným úmyslem. Přímá koordinace mezi oběma aktivitami asi není, jen shoda na obecné úrovni, vyjádřená např. společnou rusko-čínskou tzv. „Olympijskou“ deklarací ze 4. února.
Má případná čínská invaze na Tchaj-wan potenciál odstartovat velký mezinárodní konflikt nebo i 3. světovou válku?
Ano, čínská invaze na Tchaj-wan by způsobila ještě větší globální rozvrat než ruská na Ukrajině a mohla by snadno přerůst v širší, možná i celosvětový konflikt. Obě území mají strategickou polohu, Ukrajina jako brána do Evropy a Tchaj-wan jako brána do Tichého oceánu, a obě mají i značný hospodářský význam, Ukrajina jako světová obilnice a Tchaj-wan jako bašta elektronického průmyslu, zejména jeho nejpokročilejších odvětví, jako jsou vyspělé polovodiče. Invaze na Tchaj-wan by vedla nejen k výpadkům v dodavatelských řetězcích na ostrově samotném, ale i v Číně, což by mělo pro světovou ekonomiku katastrofální důsledky.
Proč Čína tolik stojí o ovládnutí Tchaj-wanu? Je Tchaj-wan nějakou hrozbou pro čínský režim?
Tchaj-wan nepředstavuje hrozbu pro Čínskou lidovou republiku, snad s výjimkou příkladu úspěšné „čínské“ společnosti budované na demokratických principech. Ovládnutí Tchaj-wanu je pro Peking záležitostí prestiže a legitimity u vlastního obyvatelstva, ale také strategickým krokem k expanzi do Tichého oceánu, případně též k ovládnutí high-tech odvětví tchajwanského průmyslu, jako je výroba čipů. V neposlední řadě je to také osobní ambice generálního tajemníka ÚV KS Číny Si Ťin-pchinga.
Jaký je vlastně tchajwanský režim? Například jejich současná ministryně informatiky je vizionářka, tvůrkyně demokratické internetové platformy, která funguje opačně než jiné sociální sítě – snaží se dosáhnout shody.
Tchajwanská společnost se od druhé poloviny 80. let postupně demokratizovala a dnes je to jedna z nejsvobodnějších a nejúspěšnějších zemí v Asii, ne-li globálně. Pokud skutečně existuje „jedna Čína“, Tchaj-wan představuje její úspěšnější část jak po stránce společensko-politické, tak ekonomické. ČLR těžila při svém hospodářském vzestupu do značné míry z tchajwanské zkušenosti, včetně masového zapojení tchajwanských firem na čínské pevnině. Čína převzala tchajwanské manažerské a výrobní know-how, ale přechod Tchaj-wanu od diktatury v plně demokratickou společnost se jí replikovat nepodařilo.
Plánuje Čína nějakou „pomstu za století ponížení“, jak občas zaznívá?
„Století ponížení“ je konstrukt, který slouží k vybičování revanšistických nálad v čínské společnosti. Dnes je namířen primárně proti USA, které ovšem nemají s historickými událostmi do něj zahrnovanými dohromady nic společného. Je to jeden z prostředků masové manipulace veřejného mínění, a jako takový je potenciálně nebezpečný, jak jsme to v historii viděli v různých částech světa, například v Německu před 2. světovou válkou a svým způsobem i v Putinově Rusku.
Co znamená plán „Belt and Road“ pro Čínu a pro svět?
Pro ČLR je to její hlavní geopolitická iniciativa k vytváření zahraničně-politických spojenectví a závislostí. V okolním světě má různý dopad, někde reálný, jinde (např. u nás) čistě propagandistický. Základním přístupem iniciativy Pás a cesta je budování infrastruktury, zejména dopravní, s využitím přebytečných čínských výrobních a stavebních kapacit, s úvěrovým financováním od čínských státních bank. Čínský způsob budování infrastruktury hlava nehlava je ovšem do vysoce regulovaného prostředí EU v podstatě nepřenosný. EU navíc nabízí pro podobné projekty vlastní finanční zdroje ze strukturálních fondů, což jsou převážně přímé dotace, na rozdíl od čínských půjček. Větší prostor má Pás a cesta v Evropě mimo členské státy EU, tedy v zemích bývalé Jugoslávie na západním Balkáně, kde se skutečně realizuje řada projektů. Ty však zase často provází křiklavá korupce, jako v případě dálnice Ochrid – Kičevo v Severní Makedonii.
Jaký je postoj většiny Číňanů k režimu? Má skutečnou podporu?
To je prakticky nemožné nějak exaktně doložit. Nepřímo to mohou naznačit různé anekdotické údaje – např. podle výroční zprávy Čínské správy kyberprostoru z tohoto týdne pozastavil tento orgán v minulém roce 1,4 miliardy účtů na čínských sociálních sítích pro „nevhodnou“ aktivitu. Jak nevhodné tyto aktivity mohly být, ze zprávy samozřejmě nevyčteme. Na druhé straně se režim nesporně těší i rozsáhlé podpoře, podobně jako ten Putinův v Rusku, mimo jiné díky systematické ideologické práci a monopolu na informace.
Očekává Čína, že se Západ a Rusko vzájemně oslabí válkou a Čína pak z toho může vyjít jako vítěz? Například zabrat Sibiř? Nebo že zbytek světa bude oslabený celkově, a Čína bude dominovat?
Z již zmíněné „olympijské“ deklarace jasně vyplývá, že ČLR počítá s přinejmenším dočasným spojenectvím s Ruskem při plánované „rekonstrukci“ stávajícího mezinárodního uspořádání. Sibiř nemusí Čína zabírat, docela úspěšně tam proniká hospodářsky, což jen dále prohloubí mezinárodní izolace Ruska po vpádu na Ukrajinu.
Co může ve vztahu k Číně dělat Evropa (Evropská unie) jinak nebo lépe?
Především je důležitý jednotný postoj demokratického světa, včetně Česka, jak se to projevilo mimo jiné nyní na Ukrajině. Invaze na Tchaj-wan by byla katastrofou pro celý svět, ať už by dopadla jakkoliv. Je třeba jí zabránit, což lze v podstatě jen zachováním současného křehkého statu quo. Peking dává jasně najevo, že chce tento stav změnit silou. Jediné, co ho může odradit, je společný postup demokratických zemí a jasné signály, že invaze na Tchaj-wan je nepřijatelná a vedla by jednotnému postupu velké části světa proti ČLR.
V čínské sci-fi se objevuje motiv, že se Západ po nějaké katastrofě rozpadne, ale Čína apokalypsu přežije díky své strukturovanosti – je to nějaká převládající vize v Číně?
Je to variace na přesvědčení Pekingu, že dekadentní Západ se rozpadá a disciplinovaný Východ, především Čína, sílí. Někteří čínští akademici argumentují s vážnou tváří, že demokracie je předmoderní, zastaralý koncept, který se přežil, a je třeba ho nahradit direktivnějšími metodami kontroly společnosti.
Jak moc naivní je Západ vůči Číně? Číňané už roky budují propagandistické Konfuciovy instituty, infiltrují univerzity a vědecké instituce, skupují továrny a kopírují technologie a také zvou vědce přímo k sobě na stáž…
Po konci studené války v roce 1989 propadl Západ i velká část Východu přesvědčení, že „dějiny skončily“, na ideologii nezáleží a napříště bude vše jen otázkou efektivní ekonomické spolupráce a dělby práce v rámci všeobjímající globalizace. V posledních letech se z této příliš optimistické iluze svět probouzí a zjišťuje, že dějiny neskončily a ideologie a geopolitika jsou stále velmi mocné síly.
Lucie Tomanová