Čínským pracujícím pomáhá v boji za jejich práva internet

V komplikované snaze vynutit si na zaměstnavatelích svá práva pomáhají čínským pracujícím skupinové chaty. Během odporu proti plánům Walmartu, který má v Číně 400 poboček, vznikla bezprecedentně početná a kompaktní celonárodní skupina čítající deset tisíc členů. Oficiální odbory kontrolované státem jim ale situaci nijak neulehčují.

Jak informuje China Labour Bulletin, organizace vzešlá původně z nezávislých odborů ustavených během protestů v roce 1989, jež dnes napomáhá šíření informací o hnutí pracujících v Číně, zaměstnanci čínského Walmartu vytvořili během letošního května pod hrozbou přijetí nového “všeobecného” systému pracovní doby (comprehensive working hours system) bezprecedentně rozsáhlou a kompaktní virtuální síť diskusních skupin “Síť zaměstnanců Walmartu” (SZW).

Tento způsob sebeorganizace pracujících není v Číně neobvyklý. Wang Ťiang-sung, expert na čínské pracovní vztahy, ale konkrétně o SZW říká:

Toto je úplně nový jev, pracující se organizují na celostátní úrovni. I přesto, že nemají pevnou adresu, účet v bance ani oficiální registraci, jsou velmi skuteční, a jejich stížnosti, požadavky, protesty a kolektivní akce mohou mít dalekosáhlý dopad v reálném světě.

Síť zaměstnanců Walmartu existuje již od roku 2014, ale počet jejích členů narostl z necelých dvou set na deset tisíc poté, co Wang Š´-šu (dlouholetý zaměstnanec Walmartu, bojovník za práva pracujících a spoluzakladatel Sítě) na skupinovém chatu začátkem května osvětlil kolegům možné důsledky plánované změny organizace pracovní doby. Podle něho to má být nástroj šikany zaměstnanců například v případě zavírání poboček:

Neustálým přesouváním směn vám zkomplikují život, a tak mohou donutit kohokoli, aby dal výpověď. Tím ušetří obrovské sumy za odškodné.

Výše zmíněný systém pracovní doby je dle čínského práva výjimkou z pevné čtyřicetihodinové pracovní doby a je určen třem přesně vymezeným skupinám pracujících v oblastech, kde se přesčasy dají očekávat – zejména doprava a sezónní práce. Jeho přijetí by prakticky znamenalo zrušení dosavadních smluvních podmínek, jako je placení přesčasů, dovolené a čtyřicetihodinová pracovní doba.

Přestože SZW funguje v souladu s čínskými zákony, čelí všemožným útokům – Úřad státní bezpečnosti vyšetřoval její financování, ale odešel s prázdnou: příležitostné výdaje jsou hrazeny z kapes zaměstnanců. Do diskusních skupinek se také vloudili trollové, kteří nevyžádanými příspěvky odrazují ostatní od jejich činnosti zastrašováním. Na obranu proti tomu se nyní zaměstnanci musejí registrovat do skupin pod svými skutečnými jmény.

Zaměstnanci aktivně hledají podporu i u jediné čínské legální odborové organizace, Všečínské federace odborových svazů (Čung-chua čchüan-kuo cung-kung-chuej 中华全国总工会) přičemž jim pomáhá, že odbory kritizoval za nedostatečnou aktivitu při řešení stížností pracujících i prezident Si Ťin-pching (v roce 2013 explicitně požádal VFOS, aby získala důvěru a podporu veřejnosti tím, že bude chránit zájmy pracujících a podporovat sociální spravedlnost, a aby zakládala odborové organizace coby pravé “domovy pracujících” zde). Odezva na dopis aktivistů volající po řešení situace v řetězci byla nadějná a organizátoři si mohou dovolit opatrný optimismus. Další ze zakládajících členů SZW, Čang Li-ja, říká:

Vždycky jsme na odbory naléhali a nyní na ně můžeme klást ještě větší důraz, aby uskutečňovali reformy prezidenta Si Ťin-pchinga.

Boj za reformu jediné čínské legální odborové organizace má mezi zaměstnanci Walmartu již delší tradici. V listopadu loňského roku o ní psal diplomat.com. Čang Ťün, elektrikář v šantungské pobočce Walmartu, se skupinou podobně smýšlejících

tlačí na VFOS zespodu: požadují demokratické volby na základní úrovni VFOS v příslušných obchodech Walmart, o nichž aktivisté tvrdí, že jsou protiprávně ovládány managementem podniku už od počátků v roce 2006.

V tomto roce Walmart coby první zahraniční podnik povolil odbory, ty ale stály stranou zaměstnaneckých bojů a jenom přihlížely, když společnost dávala výpovědi těm, kdo se zasazovali práva pracujících. Kantonský právník Tuan Jü v citovaném článku na The Diplomat uvádí, že za posledních šest let obhajoval na sto lidí souzených v souvislosti s protesty proti Walmartu. Že není snaha dojít změny v pracovních podmínách dělníků za diktatury proletariátu a vlády jedné strany jednoduchá, dokládá i vyjádření  místopředsedy oficiálních čínských odborů soudruha Li Jü-fu (citované ve Financial Times o situaci loni na jaře, další přetištění zde):

zahraniční nepřátelské síly [paušální termín Pekingu pro jeho kritiky] čím dál více infiltrují čínské odbory, čímž narušují solidaritu mezi pracujícími a jednotu v odborové organizaci; pomáhají jim v tom ilegální lidskoprávní organizace a aktivisté.