Čistky v čínském bezpečnostním aparátu

Předseda Si Ťin-pching si své postavení pojišťuje čím dál tvrdšími kampaněmi.

Chris Buckley v New York Times zveřejnil obsáhlou reportáž o nejnovější Si Ťin-pchingově kampani zaměřené na zajištění naprosté loajality příslušníků bezpečnostních složek a justice k režimu. Akce, jejímž cílem je „výchova a náprava“ pořádkových sil, se otevřeně hlásí k modelu, který zavedl Mao Ce-tung ve 40. letech 20. století na válečné komunistické základně v Jen-anu.

Známá „kampaň za nápravu stylu práce“ (整风运动) tehdy Maovi pomohla upevnit dominantní postavení ve straně a zajistit si plnou loajalitu jak venkovských kádrů, tak i levicové inteligence. V podobném duchu nyní Si Ťin-pching na celonárodní „akční přípravné schůzi k reorganizaci vzdělávání bezpečnostních složek a justice“ (全国政法队伍教育整顿试点工作动员会), kterou 8. července pořádala Ústřední komise pro politické a právní záležitosti (中央政法委) vyzval k „zanoření čepele“ (刀口向内) hluboko do nitra systému, aby se „vyškrábal jed z morku kostí“ (刮骨疗毒).

Retro 50. let: mobilizační schůze

Oním „jedem“ se myslí korupce, zneužívání moci a neloajálnost. V praxi se tato kampaň v řadách policie, justice, prokurátorů a oddílů státní bezpečnosti po celé Číně projevuje organizováním mobilizačních schůzí připomínajících 40. a 50. léta. Tyto akce jsou údajně pořádány na všech úrovních, od samotného ministerstva státní bezpečnosti, které dohlíží na politickou policii a tajné služby, až po místní oddělení běžné policie, soudy či např. vězeňskou službu. Stejně jako za Maa, zaměstnanci civilního sektoru, policisté i soudci údajně tráví dny i noci studiem Si Ťin-pchingových spisů a ideologie. Jak píše Buckley, Si prostřednictvím této kampaně usiluje o „posílení domácí disciplíny v rámci příprav na otřesy ve vedení za dva roky [kdy končí jeho druhý mandát] a v rámci pokračujících svárů s USA a dalšími zeměmi.“

Bývalý redaktor stranického média toho času žijící v USA Teng Jü-wen v rozhovoru pro NYT řekl, že „hlavním cílem čistky v rámci politického a právního systému je [stejně jako za Maa v Jen-anu] ve všem poslouchat Si [Ťi-pchinga] .“ Vše svědčí o tom, že Si hodlá pojistit moc strany i svoji vlastní proti případným turbulencím v neklidných dobách.

Vymýcení lidí se dvěma tvářemi

Důležitou tváří kampaně je jeden ze Si Ťin-pchingových mužů ještě z dob jeho působení v provincii Če-ťiang Čchen I-sin (陈一新), generální tajemník Ústřední komise pro politické a právní záležitosti, jehož hvězda podle mnohých v posledních dvou letech stoupá. Ten také ve svém zahajovacím projevu na zmíněné „akční přípravné schůzi“ přirovnal kampaň ke zmíněnému jenanskému hnutí, které v roce 1942 vyvrcholilo udělením doživotní funkce předsedy strany Maovi. Čchen v projevu  mimo jiné vyzval k „odstranění škodlivých kusů ze stáda“ a „vymýcení ‚lidí s dvěma tvářemi‘, kteří jsou vůči straně neloajální a neupřímní“.

Kampaň navazuje na předchozí rozsáhlé Si Ťin-pchingovo tažení proti korupci, jemuž padli za oběť i někteří vysoce postavení funkcionáři, včetně někdejšího předsedy Ústřední komise pro politické a právní záležitosti Čou Jung-kanga (viz také Sinopsis). I přesto problémy v pořádkových silách přetrvávají, což je podle čínských studií dáno fragmentací a rivalitou mezi jednotlivými složkami systému. Ke stabilitě nijak nepřispěly ani dlouhotrvající protesty v Hongkongu a současná koronavirová krize.

Čistkami k čistotě

Hned během prvního týdne čistky v řadách státní bezpečnosti a justice sesadily několik desítek lidí, včetně šéfa šanghajského oddělení veřejné bezpečnosti Kung Tao-ana či ředitele vězeňské služby Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko, a přes dvacet jich bylo podrobeno vyšetřování. Už dříve byl vyšetřován náměstek ministra státní bezpečnosti Sun Li-ťün. Podle badatelů a komentátorů tyto akce, motivované snahou o zajištění „absolutní loajality, absolutní čistoty a absolutní spolehlivosti“, jež ve svém nedávném projevu žádal ministr veřejné bezpečnosti Čao Kche-č‘, svědčí o tom, že čínský vůdce nemá vůči bezpečnostnímu aparátu plnou důvěru a chce dále upevnit svoji pozici směrem shora dolů.

Adam Ni, editor newsletteru China Neican, poukazuje na zřetelné paralely mezi jenanskými debatami o historickém cyklu vzestupu a pádu dynastií (k němuž na čínském území vždy co několik století docházelo) a opakovanými Si Ťin-pchingovými zmínkami o „vnitřní erozi“, která vede k pádu říší a režimů.

Pro Si [Ťin-pchinga] je nejdůležitějším prostředkem, jak se vyhnout zabřednutí do bludného kruhu zrodu a úpadku politické moci, ‚[řízená] seberevoluce‘ (自我革命), tedy obnova životaschopnosti Strany prostřednictvím jí samou iniciovaných, někdy bolestivých změn, jež posílí její organizační a ideologickou soudržnost.

Už před rokem se David Bandurski z China Media Project zamýšlel nad stále častější frekvencí výskytu slova „boj“ (斗争 – silně idealizovaný termín ve smyslu boje o přežití národa nebo třídního boje) v čínském ideologickém diskurzu poté, co tento výraz Si Ťin-pching použil 56 krát ve svém projevu v Ústřední stranické škole. Bandurski tuto silnou rétoriku chápe právě jako výraz „Si Ťin-pchingova osobního boje v rámci Strany“:

Volbou slovníku může [Si] vysílat jasné sdělení pro ty uvnitř Strany, kteří se staví proti jeho vedení nebo proti dosažení jeho cílů. Tato rétorika ‚boje‘ tedy může odkazovat na zuřivé vnitřní boje a nesoulad uvnitř Komunistické strany Číny.

Ostatně, „veliký boj“ (伟大斗争) je i jedním z hlavních bodů Si Ťin-pchingovy ideologie, jedním ze „čtyř velkých“, k nimž dále patří „velké projekty“ (伟大工程), „velké poslání“ (伟大事业) a „velký sen“ (伟大梦想) (neboli dohromady jedno „velké obrození čínského národa“ 伟大中华民族复兴).

Pryč s liberály z Ústřední stranické školy!

Současná čistka uvnitř bezpečnostního aparátu státostrany se dotýká také Ústřední stranické školy, s níž je spojen jeden z největších skandálů ve straně v posledních letech. Část jejích profesorů evidentně tíhla spíše k liberálnějšímu pojetí komunistické strany nastavenému po konci Kulturní revoluce a smrti Mao Ce-tunga Teng Siao-pchingem, jak ukázal případ vyloučené profesorky v důchodu Cchaj Sia. Ta obhajuje představu strany fungující na principech vnitřní demokracie, kdy stranu řídí prostřednictvím volených zástupců členská základna a nikoli autoritářský vůdce, přičemž Si Ťin-pching systematicky směřuje k opačnému pólu. Cchaj Sia v rozhovorech, které poskytla západním médiím odhadovala, že až 70 procent straníků není s nastaveným směrem příliš spokojeno a vyšších funkcionářů je to podle ní ještě více. James Palmer z americké Foreign Policy v reakci na kritiku Cchaj Sia komunistickou stranu charakterizoval jako „systém zaseknutý v ideologické paranoie, bezduchém přikyvování a posilujícím kultu osobnosti“. Prorektor stranické školy Che I-tching se po jejím vyloučení nechal slyšet, že škola do budoucna:

musí zajistit, aby nedocházelo k naprosto žádným odchylkám v názorech, které by porušovaly stranické teorie a [nastavený] směr, a aby se v budoucnu neobjevovala již žádná veřejná prohlášení lišící se od rozhodnutí stranického vedení.

Sama Cchaj v rozhovoru pro CNN řekla:

Při hlášení nadřízeným úředníci často zakrývají pravdu a hlásí jen to, co [nadřízení] chtějí slyšet. Informace, které se dostávají nahoru, jsou proto klamné, a rozhodovací procesy nejsou založeny na vědeckých a demokratických principech a na otevřenosti a transparentnosti.

Podobný přístup již v minulosti způsobil v ČLR nemálo problémů (asi nejvýraznějším příkladem je známý „Velký skok vpřed“ následovaný největším hladomorem v moderních dějinách). Jedním z důsledků takového řízení je ostatně i současná pandemie Covid-19.

„Zemi zachvátí povodně a vzduch prosákne morem“

Prakticky stejně současnou situaci vidí i další kritici z řad stranických intelektuálů, kteří strávili celý život v rámci systému (viz Sinopsis), například Sü Čang-žun, bývalý profesor práva na význačné Univerzitě Čching-chua. Ten byl po sérii kritických článků vyloučen z univerzity i ze strany a nedávno byl dokonce na základě smyšlených obvinění nakrátko zatčen. V současnosti žije pod přísným dohledem v Pekingu a Harvard mu jako vyjádření podpory symbolicky nabídl angažmá ve Fairbankově centru čínských studií. Ve své odpovědi Harvardu stylizované do podoby tradiční literátské kritiky panovníka Sü píše:

Nárokujete si vládu nad nebesy i zemí, vládu nad povětřím, a nebojíte se odplaty, ani když blesky rozetnou nebesa vedví, zemi zachvátí povodně a vzduch prosákne morem. (你們管天管地管空氣,橫行霸道,卻居然不怕天打雷劈,洪流滾滾,瘟疫遍地.)

Naráží zde právě na tradiční čínské představy o vzestupu a pádu dynastií, cyklu založeném na morálním úpadku slábnoucích dynastií, jejichž „mandát nebes“ (天命) končí, což se projevuje zvýšeným výskytem přírodních i lidských katastrof. Je až překvapivé, jak rozšířené jsou tyto „feudální pověry“ (封建迷信) i v komunistické Číně, například když těsně před Maovou smrtí v září 1976 došlo k největšímu zaznamenanému zemětřesení na čínském území, v Tchang-šanu. Nelze se proto divit, že i současný předseda Si Ťin-pching věnuje zvýšené úsilí studiu historických dynastických cyklů – a přitom si své postavení pojišťuje čím dál zběsilejšími čistkami.