Komunistická strana Číny aktivně brání nezávislému výzkumu původu pandemie covid-19; alespoň do té doby, než čínští vědci přijdou s verzí, která by mohla pekingské vedení ukázat v lepším světle. Nové dokumenty rozkrývají rozsah operací, jejichž účelem byla manipulace veřejným míněním o nákaze doma i v zahraničí. Peking také nakonec zakázal vstup do země inspektorům Světové zdravotnické organizace (WHO), kteří měli původ viru vyšetřit.
Výzkum jen pro prověřené
V Číně dnes existuje jen málo výzkumných témat tak citlivých jako právě covid-19. Ačkoliv čínský stát do bádání o jeho původu investoval miliony, tamní vědci (včetně recipientů grantů na to určených) zatím téměř nic nepublikovali nebo se otázce původu viru a celé epidemie obloukem vyhnuli. Uniklé vládní dokumenty ukazují, pod jak přísnou kontrolou byly informace o koronaviru již začátkem minulého roku. Skutečný výzkum tak začal s několikaměsíčním zpožděním.V březnu navíc sám generální tajemník Si Ťin-pching vydal nařízení, že jakákoliv vědecká publikace týkající se epidemie musí být schválena nově zřízenou zvláštní skupinou na centrální úrovni.
Podle šetření The Associated Press mohou koronavirus studovat pouze prověření čínští vědci, kteří mají často blízko armádě. Zahraniční badatelé působící v Číně mají zakázáno věnovat se tomuto tématu a jejich čínští kolegové s nimi nesdílí informace. Výjimku měl tvořit tým WHO, kterému Peking v listopadu 2020 slíbil možnost vyšetřovat původ onemocnění přímo na místě. V úterý se však ukázalo, že šlo o prázdné sliby. Členové mise nedostali víza, a to včetně těch, kteří už byli na cestě.
Původ viru tedy ani po roce neznáme, většina uznávaných teorií ale uvádí, že nejspíše pochází od netopýrů žijících v jeskyních na jihovýchodě Číny. Shodují se na tom vědci z Thajska nebo Singapuru. Čínský tým na jejich výzkum dostal vládní grant, což svědčí přinejmenším o vysoké kredibilitě této teze. Tu navíc podporuje i ostražitost místních úřadů, které zabránily novinářům The Associated Press se ke zmíněným jeskyním byť jen přiblížit.
Není tedy jisté, zda čínští vědci původ viru a další detaily o něm neznají, nebo jsou pouze nuceni mlčet. Peking tak může pouze vyčkávat na dobu, kdy bude možné výsledky publikovat bez reputačního rizika.
Informační válka
Zatímco zkoumání původu pandemie v Číně je pod přísným dohledem a vědci nesmí téměř nic publikovat, neváhají čínské orgány šířit neověřené informace a konspirační teorie o vzniku viru někde jinde ve světě. Jedna z oblíbených teorií čínské propagandy bylo údajné zanesení viru do země americkou vojačkou, nejčastěji však čínští aktéři ukazují na Itálii, která se prokazatelně stala po Číně jedním z prvních ohnisek šíření. Čínskou vládou financovaná publikace také tvrdí, že se koronavirus dostal do Číny v mražených rybách z Evropy.
Ještě větší úsilí věnovaly čínské orgány kontrole domácího narativu. Strana vnímá veřejné mínění (舆论) jako inherentní riziko pro svou legitimitu. Novináři z The New York Times prošli desítky tisíc směrnic a nařízení týkajících se domácí propagandy o nákaze a jejím šíření. Dokumenty plné vojenské terminologie (opatření proti koronaviru jsou v ČLR označována za „válku proti epidemii” 抗疫战争) obsahují velmi detailní instrukce pro média a místní orgány propagandy a ukazují tak rozsah zapojení byrokracie. Vyhýbat se například měly slovům „smrtelný” nebo „lockdown”, šířit se měl pozitivní obsah a prostor pro negativní zprávy naopak omezovat. Úředníci, kteří podávali každodenní zprávy o svém propagandistickém boji, se také chlubili čteností svých pozitivních příspěvků nebo silou své „internetové armády” (网军力量, placení trollové a tvůrci pozitivního obsahu).
Technologie pro jednotnější Čínu
Čínský internet má od roku 2014 na starosti Čínská správa kyberprostoru (CAC) spadající pod státostranický systém propagandy. CAC ale v mnoha ohledech spoléhá na soukromé firmy podobným způsobem, jakým poměrně efektivně kombinují leninské poučky s tržními principy i jiné instituce ČLR. Jak poukazují reportéři The New York Times, zatímco „digitální média prohlubují společenské rozdíly v západních demokraciích, Čína manipuluje online diskurz tak, aby se držel [názorového] konsenzu komunistické strany”.
Čínské firmy pomáhají vládním a stranickým orgánům cvičit nové cenzory a trolly, poskytují a neustále vylepšují platformy pro kontrolu internetového obsahu, ale také poskytují PR poradenství. Kromě CAC takto pro PR, propagandu a automatizovaný sběr dat využívají soukromou sféru i další úřady, například dopravní policie, veřejná bezpečnost nebo soudy. Jde o určitou snahu omezit růst byrokratického aparátu a využít v tržním prostředí vyvinuté efektivní procesy a technologie (především umělé inteligence).
Kromě přímých technologických služeb je pro udržení čínské diktatury klíčový přístup k uživatelským datům občanů ČLR. Nejdůležitějším zdrojem citlivých údajů je komunikační aplikace WeChat, bez níž se neobejde nikdo v Číně, ale často také mimo ni. WeChat má kromě (nezabezpečené) komunikace také funkce online platby (v Číně preferovaný způsob finančních transakcí) a sociální sítě. Jde tak o velmi pohodlnou „superaplikaci”, která navíc na jednom místě shromažďuje velké množství informací o jednotlivcích a skupinách. Právě kvůli zprávám v soukromé skupině na WeChatu byl policií zadržen doktor Li Wen-liang, který jako jeden z prvních na novou nákazu upozornil. Byl donucen sepsat sebekritiku, a nakonec v únoru loňského roku zemřel na koronavirus, který chytil ve službě v nemocnici.
Politika až na prvním místě
Otázka koronaviru je pro KS Číny navýsost politická. I proto klade čínské vedení od počátku krize tak silný důraz na svůj mediální obraz a neváhá zadržovat i kritické informace (zprávy o pandemii centrální čínské úřady zveřejnily až na opakované výzvy WHO).
Je možné, že se pravdu svět nikdy nedozví. Pokud se čínským vědcům nepodaří najít dostatek jasných důkazů o vzniku pandemie mimo Čínu, závěry svého výzkumu nebudou publikovat. Slovy zakládajícího ředitele americké hygienické stanice v Číně Raye Yipa: „Neudělají to, pokud by se tím Čína měla znemožnit.”