Mezinárodní konference se konala v pondělí 14. listopadu pod záštitou místopředsedů Senátu Parlamentu České republiky, paní Jitky Seitlové a pana Jiřího Oberfalzera, ve spolupráci se Skupinou přátel Tibetu v Senátu a organizacemi Mezinárodní kampaň pro Tibet, Češi Tibet podporují, Sinopsis a Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty.
Událost byla rozdělena do třech tematických bloků. Níže je přiloženo shrnutí stěžejních bodů, které zazněly od řečníků. Fotogalerii z celé konference je možné zhlédnout pod tímto odkazem.
Úvodní slovo
Moderátor: Kateřina Procházková, novinářka, Sinopsis
- Jiří Oberfalzer, místopředseda Senátu Parlamentu ČR
- Přemysl Rabas, předseda Skupiny přátel Tibetu v Senátu PČR
- Jiří Kozák, náměstek ministra zahraničních věcí ČR
- Marek Havrda, náměstek ministra pro evropské záležitosti ČR
- Youdon Aukatsang, člen tibetského exilového parlamentu
Panel 1: Situace v Tibetu
Moderátor: Tomáš Etzler, novinář
- Přehled situace v oblasti lidských práv v Tibetu
Thinlay Chukki, zástupkyně dalajlamy a Ústřední tibetské správy pro střední a východní Evropu
- Svoboda náboženského vyznání v Tibetu a otázka nástupnictví tibetských lamů
Tenpa Yarphel, člen tibetského exilového parlamentu
- Status Tibetu a mezinárodní odpovědnost při řešení čínsko-tibetského konfliktu
Michael van Walt van Praag, profesor mezinárodního práva
První panel otevřela Thinlay Chukki, zástupkyně dalajlamy a Ústřední tibetské správy pro střední a východní Evropu, otázkou porušování lidských práv v Tibetu. V současnosti jsou podle ní v Tibetu pošlapávaná i základní práva, neboť jsou zdokumentovány případy mučení, mizení nepohodlných osob či fingované soudní procesy postrádající oporu v legislativě. V těch se mimo jiné upřednostňuje čínština před tibetštinou, což apriorně znevýhodňuje Tibeťany čelící právní mašinerii. Thinlay zmínila i absenci svobody pohybu a projevu, je například zakázáno vlastnit i pouhou fotografii Jeho Svatosti dalajlamy, označovaného čínským režimem za nebezpečného separatistu. Tibet se tak řadí mezi nejméně svobodné oblasti na světě, což dokazuje i tragický příběh více než 157 Tibeťanů, kteří se od roku 2009 rozhodli protestovat proti útlaku ze strany komunistické vlády sebeupálením a zaplatili tak vlastním životem. Thinlay ovšem také pozitivně vyzdvihla úlohu České republiky, která se podle ní dlouhodobě stará o to, aby se tibetská otázka projednávala na půdě OSN a na mezinárodní scéně.
Dalším řečníkem byl Tenpa Yarphel, člen tibetského exilového parlamentu, ale také buddhistický mnich, který vyrůstal v okupovaném Tibetu a přibližně do svých 20 let osobně zakoušel příkoří komunistického režimu. Zdůraznil, že pod záminkou separatismu se komunistický režim uchyluje k ničení klášterů a pošlapávání náboženské svobody. Záměrem Pekingu podle něj je přepsat dějiny pro vlastní potřeby, mimo jiné i skrze dezinformační aktivity, které vytváří propast mezi obrazem Číny ve světových médiích a žitou realitou v Tibetu. Odsoudil také snahy KS Číny zasahovat do výběru náboženských představitelů, což z pozice ateistického režimu nedává smysl a pouze podtrhuje jeho zneužívání moci. Pouze současný 14. dalajlama může rozhodnout o podobě a samotné existenci svého budoucího převtělení, nikoliv politbyro KS Číny.
Michael van Walt van Praag, renomovaný právník a odborník na historii sino-tibetských vztahů, začal svůj projev odkazem na právě probíhající konflikt na Ukrajině s poznámkou, že agresi je třeba zastavit všude tam, kde k ní dochází, a to kvůli katastrofálním následkům, které přináší. Před 70 lety západní demokratické společenství nezakročilo v Tibetu mimo jiné kvůli probíhající korejské válce, nyní však nadále ustupujeme Číně a podkopáváme tak demokratické zásady a vlastní bezpečnost. Michael van Wat van Praag dále podtrhnul skutečnost, že v rozporu s prohlášeními ČLR Tibet nikdy nebyl součástí Číny, což potvrzuje i více než stovka akademiků z celého světa zaobírajících se sino-tibetskými vztahy. V roce 1950, kdy Čína započala svou okupaci tibetského území, se jednalo o nezávislý stát v moderním slova smyslu, tudíž aktivity Pekingu nelze označit za nic jiného než agresi, kterou podle mezinárodního práva nelze uznat. Zatímco v počátcích okupace se Čína opírala pouze o svá vlastní tvrzení, nyní pro tyto účely zneužívá prohlášení ze zahraničí a podporuje jimi svoji legitimitu. Demokratické země tak mnohdy odebírají práva tibetskému lidu a nabourávají Tibeťanům možnosti vyjednávání. Současně však Michael van Walt van Praag zmínil, že Peking již delší dobu nemá o reálné jednání zájem. Přesto je třeba být připraveni na potenciální příležitost k dialogu a souběžně rozvíjet skutečné vztahy s tibetskou exilovou vládou, v čemž česká vláda dlouhodobě hraje klíčovou roli na mezinárodní scéně.
Panel 2: Co může Evropská unie udělat pro řešení tibetské krize?
Moderátor: Kateřina Procházková, novinářka, Sinopsis
- Proč je v zájmu Evropy podporovat Tibet?
Youdon Aukatsang, poslankyně tibetského exilového parlamentu
- Stav a perspektivy vztahů mezi EU a Čínou
Balázs Gargya, politický úředník – Čína, Evropská služba pro vnější činnost
- Úloha Evropského parlamentu
Isabel Santos, poslankyně Evropského parlamentu
- Válka na Ukrajině: jaké dopady má zahraniční politika EU na Čínu a Tibet?
David Plášek, analytik, Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty
Druhý panel otevřela Youdon Aukatsang, poslankyně tibetského exilového parlamentu, která v úvodu zmínila, že Čína dlouhodobě znemožňuje jakékoli pokusy o adekvátní projednání otázky lidských práv na půdě mezinárodních organizací blokováním relevantních rezolucí, lobbingem, vyhrožováním a vyvíjením nátlaku. Jako jeden z příkladů mocenské páky v zahraničí zmínila policejní stanice, které působí také v České republice. Ve svém projevu se Youdon dotkla také Iniciativy Pás a stezka (BRI), která se 147 mezinárodními signatáři slouží k prosazování zájmu Pekingu na globální scéně. V Evropě má pro tyto účely sloužit platforma 14+1 (dříve 16+1 a krátce i 17+1), která funguje na principu „rozděl a panuj”. Komunistická strana Číny momentálně pouze čeká na vhodnou příležitost k invazi na Tchaj-wan, jehož připojení do vlastní sféry vlivu je otevřený cíl Pekingu. Je proto třeba se zdržet přijímání čínských narativů a otevřít jednání bez předběžných podmínek prosazovaných Čínou. Youdon zmínila také problematické označení Tibeťanů za etnickou menšinu, což podle ní není ideální a pouze podtrhuje podřadné postavení prosazované Pekingem, lepší je podle ní pojem Tibeťané či lidé Tibetu. V příspěvku došlo také na téma dezinformací na Twitteru, který přestože je zakázán v Číně, slouží k prosazování zájmů Pekingu na mezinárodní scéně. Svou důležitost má i Magnitského zákon, který by umožnil důraznější sankcionování představitelů komunistického režimu spojených s porušováním lidských práv.
Následoval projev Isabel Santos, poslankyně Evropského parlamentu, která se podle vlastních slov věnuje tibetské problematice více než 35 let. Santos ve své řeči uvedla, že Evropský parlament je jeden z nejhlasitějších obhájců tibetských zájmů, neboť za dobu své existence podpořil přibližně 60 rezolucí týkajících se přímo či nepřímo Tibetu. To ukazuje, že parlament EU je silným zastáncem Tibetu a současně kritikem tamní brutální represe ze strany komunistického režimu a probíhající etnické represe s cílem prosadit svobodu vyznání a projevu, spolu s dalšími základními lidskými právy. Santos zmínila také Zájmovou skupinu Tibetu (Tibet Interest Group, TIG), mezistranickou platformu na úrovni EU, kterou doplňují četné individuální i kolektivní iniciativy prosazující tibetskou otázku v mezinárodní sféře. V této souvislosti zaznělo, že EU není jen o hospodářské spolupráci, ale o společenství hodnot, které jsou Čínou zpochybňovány a čím dál více napadány. Jedním z nástrojů využitelných pro vzdorování čínskému vlivu by mohl být důslednější mechanismus „due dilligence”, který by například znemožnil, aby výrobky pocházející z regionů porušujících lidská práva nebo silně znečišťujících životní prostředí volně zaplavovaly mezinárodní trhy.
David Plášek ve svém projevu zdůraznil, že to, co se momentálně děje na Ukrajině, se v jistých obměnách dlouhodobě odehrává v regionech pod čínskou nadvládou. V ruské snaze o nabourání svébytné ukrajinské kultury a identity tak lze vypozorovat paralely ke snahám Pekingu o potlačení identity tibetské. Současně ruská agrese na Ukrajině vzbudila mezinárodní pozornost vůči možným ambicím Pekingu k invazi na Tchaj-wan, přestože Čína celou věc považuje za vnitrostátní záležitost, do které nemá co zasahovat mezinárodní společenství. Jisté podobnosti lze vypozorovat i mezi nedávnými pseudoreferendy na Ukrajině a snahou KS Číny prezentovat se jako legitimní zástupce obyvatel Tibetu, Tchaj-wanu, Hongkongu a dalších regionů.
Panel 3: Mezinárodní perspektiva a vyhlídky na spolupráci a partnerství s Tibeťany v exilu
Moderátor: Tomáš Etzler, novinář
- Hledání možností řešení tibetské krize: role liberální demokracie
Pavel Fischer, předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost
- Prosazování lidských práv v Tibetu: význam spolupráce mezi podobně smýšlejícími státy
Eva Decroix, poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
- Rada OSN pro lidská práva: bojiště za lidská práva v Číně a Tibetu
Kai Müller, vedoucí advokačního týmu OSN a výkonný ředitel Mezinárodní kampaně pro Tibet, Německo
- Hongkong a Tibet: jaké jsou mosty a příležitosti k prosazování lidských práv a demokracie?
Samuel Chu, prezident Kampaně pro Hongkong
Předseda Fischer ve svém projevu zmínil, že Čína využívá mocenských pák vůči Tibetu nejen v rovině politické, ale i ekonomické, kulturní a náboženské. Pro potřeby vzdorování vlivu Pekingu je třeba urychlit prosazení Magnitského zákona, který bude český Senát projednávat již na příštím zasedání. Současně je také důležité důrazněji uplatňovat Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948, která má význam i vzhledem k současném působení čínského režimu. Podle předsedy Fischera lze totiž genocidu zastavit pouze zvenčí, nikoliv zevnitř ve státě, kde k ní dochází. Zmíněná úmluva současně působí nejen jako trest, ale i prevence případných krokům směřujících ke genocidě. V tomto světle je třeba brát v potaz právo na autonomii a sebeurčení Tibeťanů, Ujgurů ve Východním Turkestánu, ale i křesťanských skupin na území ČLR.
Poslankyně Decroix vyzdvihla důležitost tibetské otázky ve třech oblastech. První z nich je nedávné potvrzení mocenské pozice generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, který tak již není tolik limitován tím, jaký je jeho obraz u světové veřejnosti. Dodala, že přestože byl Tibet historicky považován za uzavřený region, skutečně nepřístupným se stal až za vlády KS Číny a především po roce 2020 s politikou nulového covidu. Druhým stěžejním bodem podle Decroix je odhodlání tibetského lidu, který již sedmdesát let a po tři generace čelí komunistické okupaci a agresi, ale přesto neúnavně pokračuje v boji a zápasu za vlastní svobodu a práva. Třetím je pak otázka následnictví Jeho Svatosti dalajlamy, především s přibývajícím věkem současného 14. dalajlamy. Západ by měl nabídnout adekvátní ochranu a podporu jeho nástupci a napadnout případnou nelegitimní volbu KS Číny. Dalajlama totiž historicky byl a nadále je symbolem tibetské kultury a identity. Západ má pro tyto účely množství nástrojů, které může využít, mimo jiné chystaný Magnitského zákon, který bude brzy prosazen i na půdě českého parlamentu. Současně i celou řadu zpráv a reportů, o které je možno se opřít, a v neposlední řadě působení národních koordinátorů zaměřených na Čínu, kteří mohou otázku tamního porušování lidských práv vyzdvihovat na mezinárodní scéně. Nicméně přes všechno uvedené se od počátku okupace Tibetu před 70 lety neodehrála žádná závratnější změna, což poslankyně Decroix reflektovala řečnickou otázkou, co nám pro tyto účely chybí – zda je to oddanost věci, jednota v otázce lidských práv či pocit naléhavosti a potřebnosti řešení.
Dalším řečníkem byl Kai Müller, který tibetskou otázku řeší na půdě OSN v Ženevě, která je podle něj specifickým bojištěm. Kai ve svém projevu zdůraznil, že univerzálnost a nedělitelnost lidských práv má zásadní význam pro mír, bezpečnost a prosperitu celého světa, nejen Tibetu. Čína se ovšem snaží tyto normy přetvořit a vytrvale zavádí nový jazyk v Radě OSN pro lidská práva, který slouží jejím zájmům. Tímto způsobem se Pekingu podařilo ovlivnit, formovat a do jisté míry i znesnadnit diskuzi o lidských právech obecně a specificky o Tibetu, což nevrhá na Radu pozitivní světlo. Müller podtrhl i důležitost rešerše projektu Sinopsis, který v roce 2019 publikoval studii Andrey Worden, jež se zaměřovala na aktivity ČLR právě na půdě OSN. Závěrem dodal, že mezinárodnímu společenství by měl být neprodleně umožněn přístup do Tibetu, jelikož je to právě transparentnost, která podporuje odpovědnost.
Posledním řečníkem konference byl prezident Kampaně pro Hongkong Samuel Chu. Ten nejprve zdůraznil důležitost exulantů z ČLR pro utváření mezinárodního povědomí o Číně, jejím působení a historii. Uvedl, že Hongkong nebyl prvním regionem, který KS Číny dobyla a následně redefinovala jeho historii. To, co se stalo v Hongkongu v posledních třech letech, se stalo v Tibetu již před více než půlstoletím a nadále pokračuje. Podle Samuela Chu již nestačí o této problematice diskutovat jen v komorách parlamentu, ale je třeba tak činit i v ulicích světových měst a vyzdvihovat ji v titulcích novin. Je třeba se vyhranit proti falešnému narativu, že Hongkong, Tchaj-wan, Tibet a další jsou nedílnou součástí mírového procesu sjednocení. Podle Samuela totiž Tibet nikdy nebyl součástí Číny a stejně tak Tchaj-wan nikdy nebyl součástí komunistické Číny. Podobným snahám demokratických států však příliš nepomáhají aktivity některých západních politiků, například nedávné delegace německého kancléře Olafa Scholze do Číny a jeho prosazení prodeje části přístavu v Hamburku čínské společnosti COSCO. Podle Samuela Chu lze vypozorovat identické rámování, ve kterém Peking tvrdí, že se není čeho bát, neboť nebude zasahovat do jeho fungování. Jak ale historie ukázala, pokud se daný subjekt následně nepodřídí požadavkům KS Číny, tak ta dokáže tvrdě zasáhnout a využít všechny dostupné prostředky k prosazení svých zájmů. Pro tyto účely je třeba upravit způsob vymáhání práva a vybudovat instituce, které by diasporám pocházejícím z ČLR lépe pomohly. To podle Samuela dokazuje i aktuálně diskutovaný případ policejních stanic, jejichž dvě pobočky působí i na území Prahy.
Závěrečné slovo:
- Wangpo Tethong, výkonný ředitel, Mezinárodní kampaň pro Tibet v Evropě
- Hayato Josef Okamura, člen zahraničního výboru a předseda Skupiny přátel Tibetu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
- Jitka Seitlová, místopředsedkyně Senátu PČR