Další krok k pandemóniu

Zemanovsko-tvrdíkovský projekt obratu české zahraniční politiky na Východ nutně naráží na systémové limity našeho smluvního ukotvení v evropských a atlantických strukturách.

Na pohled rutinní záležitost schvalování další partnerské dohody hl.m. Praha, tentokrát s Pekingem, rozpoutala nečekané vášně. V městské radě dohoda neprošla; postavila se proti ní radní Jana Plamínková s tím, že standardní smlouva by neměla obsahovat nestandardní klauzuli o Tchaj-wanu jako součásti jedné Číny. (Radní Plamínková v osmdesátých letech studovala v Číně a je zřejmě na podobné floskule háklivější než její kolegové.)

Neschválení dohody vyvolalo paniku daleko za zdmi magistrátu. Družba mezi Prahou a Pekingem je totiž podstatnou součástí rituálních příprav na návštěvu čínského generálního tajemníka (aka prezidenta) Si Ťin-pchinga koncem března – i když z pozoruhodného výroku primátorky Krnáčové: “Udělali jsme další krok na cestě k pandě” by se mohlo zdát, že čestným hostem bude spíše vzácný savec. Truc radní Plamínkové představoval rituální znesvěcení, jež mohlo vposledku ohrozit celou návštěvu.

Vrcholná návštěva má přitom zásadní význam pro Jaroslava “Milijardu” Tvrdíka a miliardáře z jeho okolí, kteří si od ní slibují další finanční toky od miliardářů čínských. Tvrdík je pro čínskou stranu cenný jako převodová páka na český stát; kdyby nedokázal zajistit tak triviální záležitost, jako je nějaký papír z magistrátu, byla by to pro něj před jeho pekingskými patrony citelná ztráta tváře. V Číně na takové věci stačí jeden telefonát.

V Praze bylo asi těch telefonátů zapotřebí více, ale nakonec zabraly převodové páky česko-čínské lobby i zde celkem spolehlivě, byť to trochu zaskřípalo. Primátorka předložila odmítnutou dohodu obratem znovu celému zastupitelstvu, a to pak k veliké úlevě Hradu a čínského velvyslanectví učinilo příslovečný krok na cestě k pandě. Malý krůček pro pandu, velký skok pro Tvrdíka. Celá operace se nicméně přesto zčásti vymkla z režie – návrhu předcházela místy bouřlivá diskuze, a téměř polovina zastupitelů hlasovala proti.

Jablkem sváru byla opět klauzule o jedné Číně. Tu do “partnerské” dohody tlačila ČLR, jež se ji snaží procpat všude tam, kde jí to “partner” dovolí. V Praze se jí tato arogance alespoň částečně vymstila. Řada zastupitelů poukázala na to, že politické floskule do družební dohody nepatří. Matěj Stropnický podal za Zelené neúspěšný návrh na její vyškrtnutí.

Strukturální problém

Mela na pražské radnici je přitom pouze předzvěstí dalších problémů do budoucna. Celý zemanovsko-tvrdíkovský projekt obratu české zahraniční politiky směrem k Číně, a obecněji na Východ, totiž nutně naráží na systémové limity našeho smluvního ukotvení v evropských a atlantických strukturách. To se netýká pouze hodnotové orientace – ta je jak by řekl Zeman pro idioty – ale i velmi hmatatelných, technických aspektů, jako třeba nadnárodní regulace těch tolik kýžených finančních toků pro Milijardovy miliardáře.

Podle zpráv z tisku se “zadrhla” největší z čínských “investic”, totiž navýšení vlastnického podílu CEFC v J&T Finance Group ze současných 10 na cílových 30 procent. Příslušné dohody byly s obvyklou pompou podepsány za asistence obou prezidentů již před dvěma lety, ale transakci musí vzhledem k jejímu objemu nad 10% ještě schválit Česká národní banka, a hlavně Evropská bankovní agentura (EBA). CEFC přitom o příslušná povolení dosud ani nepožádala.

Otálení CEFC zjevně vyplývá z toho, že by při oficiální žádosti musela odhalit svou vlastnickou strukturu a doložit původ financování. Obojí je obestřeno tajemstvím; odborné studie popisují CEFC nikoliv jako soukromou společnost, ale platformu čínského vojenského zpravodajství. To zdá se nevadí prezidentské kanceláři ani vládě ČR, ale u evropského bankovního regulátora by s tím mohl být docela slušný problém.

Prezident Zeman avizuje pro nadcházející návštěvu čínského prezidenta uzavření “strategického partnerství” mezi ČR a ČLR. Si Ťin-pchinga také pozve na “znamení osobních sympatií” jako vůbec prvního zahraničního hosta na návštěvu do Lán. Siho tři roky u moci se vyznačují stupňováním represivních opatření v Číně, jaké nemá obdoby od roku 1989. Navenek je jeho éra spojená s vyostřováním napětí především v Jihočínském moři, jež hrozí přerůst v přímý střet s několika státy v oblasti, včetně smluvních spojenců ČR. Zeman a jeho poradci z Lukoilu a CEFC mohou razit svůj obrat na Východ, dále však budou narážet na limity našich euro-atlantických svazků. Jedno či druhé bude nakonec muset prasknout.

Publikace tohoto článku: Týdeník Echo, 3.3.2016