Konference se konala v hlavním sále Senátu Parlamentu ČR pod záštitou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.
Na akci vystoupil ministr zahraničí ČR Jan Lipavský, jeho tchajwanský protějšek Joseph Wu, zástupci Parlamentu a Ministerstva zahraničí ČR a zahraniční představitelé a experti ze Spojených států, Ukrajiny, Japonska, Švédska a Francie.
Ve třech debatních panelech se účastníci zaměřili na regionální provázanost Euro-Atlantiku a Indo-Pacifiku, měnící se bezpečnostní prostředí a s tím související potřebu kolektivní obrany a koordinované strategie. Téma konference vycházelo z priorit českého předsednictví v Radě EU. Vláda České republiky se ve svém programovém prohlášení zavázala k prohloubení spolupráce s demokratickými partnery v Indo-Pacifiku, jakož i k revizi vztahů s Ruskou federací a Čínskou lidovou republikou. Ministerstvo zahraničních věcí nedávno vypracovalo i strategii pro tento region.
Níže jsou přiloženy abstrakty panelů a shrnutí stěžejních bodů, které zazněly od řečníků. Záznam z celé konference je možné shlédnout na tomto odkaze.
Úvodní slovo
Pavel Fischer, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, Senát PČR
Eva Decroix, poslankyně Poslanecké sněmovny PČR, členka Zahraničního výboru
Christy Agor, chargé d’affaires při velvyslanectví USA v ČR
Vitalij Usatyj, chargé d’affaires při velvyslanectví Ukrajiny v ČR
Panel 1: Regiony Euro-Atlantiku a Indo-Pacifiku v ohrožení. Výzvy pro status quo ve východní Evropě a východní Asii.
Moderátor: Pavel Fischer, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, Senát PČR
Ruská dobyvačná válka na Ukrajině představuje přímou výzvu pro mezinárodní řád v Evropě, nastolený po konci studené války. Vojenské hrozby vůči Tchaj-wanu na druhém konci Eurasie zpochybňují desítky let trvající status quo v Tchajwanské úžině, který zaručoval mír v regionu. Případná vojenská konfrontace ve východní Asii, zejména v kombinaci s probíhající válkou na Ukrajině, by mohla snadno přerůst v globální konflikt. Jak se můžeme poučit z invaze na Ukrajinu, abychom mohli zabránit podobnému scénáři ve východní Asii? Jak můžeme rozšířit solidaritu vyjádřenou Ukrajině, aby pomohla odradit případné budoucí agrese v jiných částech světa?
Joseph Wu, ministr zahraničních věcí, Tchaj-wan
Ministr Wu ve svém projevu poukázal na to, že stejně jako Ukrajina stojí i Tchaj-wan v první linii obrany proti rozpínajícímu se autoritářskému režimu, přičemž nedávné vojenské zastrašování, kybernetické útoky, dezinformační kampaně a ekonomický nátlak Číny naznačují, že Čína nacvičuje svou budoucí invazi na Tchaj-wan. Peking podle něj rovněž záměrně dezinterpretuje rezoluci Valného shromáždění OSN č. 2758, aby prosadil své expanzivní ambice, které sahají daleko za Tchaj-wan, do Tichomoří, Indického oceánu a dále do oblasti Afrického rohu a Latinské Ameriky. Ministr Wu dodal, že demokratické země musí spolupracovat v posilování společných hodnot, aby zůstaly odolné proti negativním externím vlivům, neboť pouze společnými silami ochráníme základy svobodného, otevřeného, prosperujícího a bezpečného mezinárodního řádu.
Oleksandr Merežko, poslanec, předseda tchajwanské sekce v Radě Ukrajiny (parlament)
Oleksandr Merežko v úvodu své řeči zdůraznil, že po vypuknutí války se Čína k Ukrajině de facto obrátila zády. Vyvstalé otázky, jak zabránit invazi na Tchaj-wan a co jsme se naučili ze situace na Ukrajině, hrají v současných mezinárodních vztazích zásadní roli. V odpovědi na tyto otázky předseda Merežko uvedl, že Ukrajina a Tchaj-wan by měly držet při sobě, a tím posilovat demokratické síly ve světě. Jako profesor mezinárodního práva navíc zdůraznil, že Tchaj-wan má všechny atributy státu, jako jsou vymezené hranice, nezávislé politické instituce, armáda atd., a je tedy subjektem mezinárodního práva a nedílnou součástí svobodného světa. Dotkl se také nezbytné kombinace vojenského, morálního a ekonomického odstrašení v boji s autoritářskými režimy.
Martin Hála, ředitel, Sinopsis
Martin Hála ve své řeči zdůraznil logickou souvislost mezi novou koncepcí Indo-Pacifiku a starší koncepcí euroatlantického společenství jakožto kolektivní obrany společných hodnot proti expanzivním autoritářským režimům v Evropě, Asii i jinde. V tomto ohledu je třeba zpochybnit rozšířený narativ, že neexistuje žádná souvislost mezi tím, co se děje ve východní Evropě, a tím, co by mohlo nastat na Tchaj-wanu nebo v širším smyslu ve východní Asii. Od počátku ukrajinského konfliktu se Peking snaží vykreslit vztahy přes tchajwanskou úžinu jako zcela odlišnou, v podstatě vnitrostátní záležitost, do které nemají zasahovat jiné země. Přes řadu rozdílů mezi oběma regiony zde existuje zásadní podobnost v tom, že jak Rusko, tak Čína považují své sousedy za nelegitimní a zbavené práva na nezávislou existenci. Solidarita mezi demokratickými zeměmi euroatlantického a indopacifického prostoru by tak měla představovat koordinovanou odpověď na pokusy o vytvoření „nového typu mezinárodních vztahů“, které předkládají Rusko a Čína.
Panel 2: Měnící se bezpečnostní prostředí v regionu Euro-Atlantiku a Indo-Pacifiku. Meziregionální solidarita a kolektivní obrana v geograficky vzdálených oblastech.
Moderátor: Martin Hála, ředitel, Sinopsis
Putinova agrese vůči Ukrajině od základu otřásla bezpečnostní situací v Evropě. Vojenskou i politickou reakci Ukrajiny a demokratického společenství na Putinův avanturismus bedlivě sleduje Peking s ohledem na možné budoucí scénáře v Tchajwanské úžině. Nedávná vojenská cvičení námořnictva a letectva ČLOA v okolí Tchaj-wanu znovu připomínají nejistý status quo v této oblasti. Jaké jsou pravděpodobné směry vývoje bezpečnostní architektury v obou regionech a jak se budou vzájemně ovlivňovat?
Jamie Fly, prezident a výkonný ředitel, Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda
Ve svém projevu se Jamie Fly vyjádřil k důležitosti podpory svobody médií v této náročné době. Upozornil na tři problematické narativy, které někteří používají k reflexi současné situace, a představil možné alternativy. Prvním z nich je, že válka na Ukrajině nebo obecněji akce Ruské federace pouze odvádějí pozornost od vážnějších hrozeb, včetně těch ze strany Číny. Místo toho by měly být hrozby Ruska a Číny vnímány jako vzájemně propojené a Ukrajina by měla sloužit jako varování Pekingu před potenciálním podobným tchajwanským scénářem. Druhý narativ prezentuje konflikt jako černobílé soupeření mezi totalitními režimy a demokraciemi. Fly k tomu uvádí, že mnoho zemí ve skutečnosti spadá mezi tyto dvě kategorie a tvoří tzv. střední proud. Tyto státy jsou životně důležitými potenciálními spojenci, které by Washington a Brusel rozhodně neměly opomíjet. Konečně třetí narativ říká, že konflikt je ryze vojenské povahy a je třeba jej řešit na bojišti. Probíhající válka je však také o nahlížení na celou situaci, potírání dezinformací a získávání veřejného mínění na svou stranu.
Yuka Koshino, výzkumná pracovnice pro bezpečnost a technologii, Mezinárodní institut pro strategická studia
Ve svém projevu se Yuka Koshino věnovala rostoucímu významu bezpečnostní situace v Indo-Pacifiku. Připomněla, že Korejská lidově demokratická republika stále představuje pro region bezpečnostní hrozbu. I když Asie nemá vlastní organizaci podobnou NATO, přesto zde probíhá strategická spolupráce v mnoha oblastech. Například pravidelné přelety letadel a plavby lodí demokratických spojenců napříč regionem vysílají Pekingu odstrašující signál. Další důležitá oblast spolupráce spočívá v rozvíjení kybernetických schopností. V této oblasti může být NATO nápomocné Tchaj-wanu a dalším potenciálním cílům hrozeb autoritářských režimů.
Martin Povejšil, náměstek ministra zahraničních věcí pro bezpečnostní politiku a mnohostranné vztahy, MZV ČR
Martin Povejšil v úvodui zdůraznil, že je nezbytné zajistit mír v Evropě, aby mohla vzkvétat meziregionální spolupráce s Indo-Pacifikem. V nedávné minulosti jsme byli svědky vážného porušení mezinárodních závazků, ať už vojenskou silou Ruska, které vtrhlo na ukrajinské území, nebo kompletním podmaněním si Hongkongu ze strany Pekingu prostřednictvím přijetí zákona o státní bezpečnosti. Z tohoto důvodu se opět nacházíme v období geopolitického soupeření mocností na celém světě, a cokoliv se děje v jednom regionu, zákonitě ovlivňuje i ostatní. Musíme tak udržovat a posilovat naše obranné schopnosti, rozvíjet pevná spojenectví s partnery, kteří jsou ochotni pomoci, a současně zajistit, aby nebyly pošlapávány zásady smluvních závazků. Eventuální obnova a rekonstrukce Ukrajiny pak představuje velkou příležitost pro obnovení řádu založeného na pravidlech.
Panel 3: Euroatlantické vize pro Indo-Pacifik. Sladění strategií vůči (makro)regionu.
Moderátor: Eva Decroix, poslankyně Poslanecké sněmovny PČR, členka Zahraničního výboru
Koncept Indo-Pacifiku poprvé navrhl nedávno tragicky zesnulý bývalý japonský premiér Šinzó Abe ve své vizi „svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku“. Od té doby jej přejímá a adaptuje stále více zemí, včetně těch, které se nacházejí mimo bezprostřední geografickou oblast působnosti tohoto konceptu. USA, Evropská Unie a několik evropských států formulovaly své vlastní indopacifické strategie, včetně současné „trojky“ Rady EU. Panel se zabývá otázkou, v čem se euroatlantické vize pro Indo-Pacifik shodují, a naopak jaké případné rozdíly je třeba mít na zřeteli.
Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí, Česká republika
Ministr Lipavský ve svém projevu zdůraznil, že nedávno vypracovaná strategie spolupráce v Indo-Pacifiku dokládá trvalý zájem České republiky o tento region. Podle ministra je klíčové nahlížet na Indo-Pacifik jako na rámec založený na soudržnosti a spolupráci s demokratickými partnery v regionu, ale současně nepřehlížet regionální hrozby. V tomto ohledu je agresivní chování Číny jednou z nejzásadnějších výzev, kterým čelíme. Ruská agrese vůči Ukrajině zároveň zdůrazňuje význam našeho boje za jednotu a základní principy mezinárodní spolupráce. Proto musí být naše angažovanost v indopacifickém regionu proaktivní, nikoli reaktivní. K dosažení tohoto cíle se Česká republika během svého předsednictví velmi aktivně podílí na realizaci strategie EU v Indo-Pacifiku.
Niclas Kvarnström, vedoucí oddělení Asie, MZV, Švédsko
Niclas Kvarnström ocenil současné české předsednictví v Radě EU a vynikající práci, kterou Česká republika odvedla při zdůrazňování významu Indo-Pacifiku. Švédsko je jako nástupnická předsednická země připraveno převzít tuto odpovědnost 1. ledna 2023. Podle Kvarnströma nedávné hlasování na Valném shromáždění OSN ukazuje, že svět stojí v jasné opozici vůči nezákonnému jednání Ruska a brání Chartu OSN. Ve svém projevu dále navrhl tři pilíře strategie pro Indo-Pacifik, a to v oblasti klimatu, konektivity a bezpečnosti. Dosažení těchto cílů předpokládá, že demokratické země budou jednotné a připravené na výzvy, kterým čelíme.
Henry Hand, ředitel oddělení pro Čínu, MZV, USA
Henry Hand se ve své řeči zaměřil na ekonomickou a bezpečnostní stránku indopacifické oblasti. Uvedl, že prosperita Spojených států je s tímto regionem úzce propojena, a ten tudíž musí zůstat svobodný, otevřený, prosperující, bezpečný a odolný. Tuto vizi nemůže naplnit žádný jednotlivý aktér sám a partnerství mezi USA a Evropou je pro aktivity v regionu klíčové. Kromě toho nemůžeme ignorovat obrovské výzvy, které přináší Čínská lidová republika, jako je zastrašování v Jihočínském a Východočínském moři. Přestože máme jen omezenou možnost ČLR změnit, naší největší výhodou je robustní síť partnerů a spojenců, se kterými můžeme spolupracovat. Za tímto účelem se musíme i nadále zaměřovat mimo jiné na ochranu a podporu demokracie, lidských práv a nezávislých médií.
Antoine Bondaz, výzkumný pracovník a ředitel korejského a tchajwanského programu, Fondation pour la Recherche Stratégique, Francie
Antoine Bondaz se ve svém projevu zamyslel nad dlouhodobými prioritami Francie v Indo-Pacifiku, které jsou založeny především na obraně suverénních zájmů Francie v regionu. Ty jsou ohroženy především rostoucí vojenskou silou Číny a v širším smyslu možnými konflikty a konfrontacemi. Francie otevřeně prezentuje svou strategii vůči Číně a demonstruje svůj postoj v regionu, například prostřednictvím operací na podporu svobodné plavby v Jihočínském a Východočínském moři. Francie rovněž spolupracuje s dalšími zeměmi při řešení bezpečnostních, ekonomických, zdravotních, klimatických ale i environmentálních problémů. Zastřešujícím cílem je vybudování indopacifické platformy založené na transparentnosti a konsensu.