Krátce předtím, než první státy včetně Velké Británie a USA schválily použití vakcíny proti Sars-CoV-2, vyvinuté americkou společností Pfizer ve spolupráci s německou BioNTech, zveřejnila velká západní média rozsáhlé reportáže odkrývající košaté korupční podhoubí rychle se rozvíjejícího čínského farmaceutického průmyslu. Ať už se jedná o detailní rozkrytí pozadí systematického testování v počátcích epidemie ve Wu-chanu v lednu 2020, kdy „dostat se k testu bylo jako vyhrát v loterii“, nebo o šokující kauzy osob stojících v čele čínského úsilí o vývoj vlastní vakcíny, hlavními jmenovateli jsou netransparentnost, manipulace s informacemi a korupce.
Dlouhý stín korupce v Shenzhen Kangtai
China Digital Times přinesly přehled největších skandálů pod titulkem „Uvedení čínské vakcíny zastiňuje dlouhá historie korupce ve farmaceutickém průmyslu“. Rozsáhlá reportáž, zveřejněná 7. prosince v New York Times, shrnuje korupční pozadí čínského výrobce vakcíny Shenzhen Kangtai Biological Products (康泰生物), který je partnerem švédsko-britského konglomerátu AstraZeneca. Tato čínská společnost se chystá brzy uvést na světový trh vlastní vakcínu. Její šéf Tu Wej-min (杜伟民), jemuž se doma přezdívá „očkovací král“, je podle žebříčku Forbes momentálně 112. nejbohatším mužem v Číně. Podařilo se mu včas naskočit na vlnu rozvoje biotechnologií v době, kdy Čína v zájmu „státní bezpečnosti“ usilovala o vývoj vlastních vakcín s cílem zbavit se do budoucna závislosti na západních firmách.
Po roce 2000 Tu Wej-min pomáhal s vývojem čínské vakcíny proti vzteklině ve spolupráci s francouzskou společností Sanofi Pasteur. Poté v roce 2008 přešel do Shenzhen Kangtai, která vznikla v 90. letech s účastí amerického farmaceutického gigantu Merck. V této době mnohé západní firmy z oblasti celé škály technologií využívaly partnerství s čínskými subjekty k tomu, aby získaly přístup na přísně střežený čínský trh. Domácí společnosti si díky tomu naopak zajišťovaly „cenné znalosti výrobních postupů a technologií“. Nejinak tomu bylo i v oblasti farmaceutického průmyslu.
Společnost Shenzhen Kangtai se záhy nechvalně „proslavila“ skandály kolem vakcíny proti žloutence typu B. Pobouření vyvolalo například úmrtí 17 kojenců v roce 2013, která byla spojována s tímto očkováním. V posledních deseti letech provázely kariérní růst Tu Wej-mina také úplatky a podvody, jako byla v roce 2010 kauza utajené vadné série vakcín proti vzteklině, která byla odhalena až poté, co Tu prodal většinový podíl ve firmě, jež je vyráběla. V roce 2016 se zase podle New York Times dostal k soudu případ, kdy Tu Wej-min osobně uplácel úředníky, kteří mu pomáhali uvést na trh vakcíny, jež neprošly řádným schvalovacím procesem.
Tu Wej-minův jmenovec, bývalý novinář Tu Tchao-sin, který byl v roce 2016 uznán soudem vinným z „poškození Tu Wej-minovy pověsti“ a o rok později pověsil práci investigativního novináře na hřebík, se pro NYT vyjádřil:
Vakcíny se zdají být nedotknutelným tématem. Ať jsem se snažil sebevíc, pravda mi stále unikala. Měl jsem všechny důkazy, ale věděl jsem, že tento případ nikdy nevyhraji.
Letitá nedůvěra na domácí scéně
Jak ovšem píší autoři reportáže Sui-Lee Wee a Javier C. Hernández:
Úspěch pana Tu rámovaný skandály není v Číně [ve farmaceutickém průmyslu] žádnou výjimkou. Je to norma.
Vůči domácím vakcínám panuje mezi čínskými občany dlouhodobá nedůvěra a vláda dělá vše pro to, aby tento stav zlomila. Skandály podobné výše zmíněným zpravidla končí ututláním, v lepším případě zaplacením pokuty nebo odsouzením místního malého úředníka za braní úplatků. I když však v minulosti došlo i na extrémní tresty, jako tomu bylo v případě bývalého šéfa čínské Státní správy potravin a léčiv Čeng Siao-jüho (郑筱萸) a jemu podřízeného ředitele odboru schvalování léčiv Cchao Wen-čuanga (曹文庄), kteří byli oba v roce 2007 popraveni, ke skutečnému vyšetřování kvality výroby zpravidla nedojde. Veškeré články na tato témata postupně z veřejného prostoru mizí a aktivisté, například z řad rodičů postižených či zemřelých dětí, a jejich právní zástupci jsou systematicky perzekvováni. Toto vše se pak v jakémsi začarovaném kruhu znovu podepisuje na převládající nedůvěře k domácí čínské produkci v oblasti očkování.
Není proto divu, že atmosféra před očekávaným uvedením několika možných adeptů čínských vakcín proti Sars-CoV-2 na domácí i globální trh je značně napjatá. Pro čínskou vládu a komunistickou stranu se tak jedná nejen o otázku prestiže, ale právě i důvěry, jak píší autoři článku pro New York Times:
Čínská vláda má své důvody, proč [farmaceutický] průmysl chránit před kritikou. V zemi s 1,4 miliardy obyvatel se pomluvy a fámy šíří rychle a podkopávají čínské úsilí zajistit ochranu zdraví vlastního obyvatelstva. Avšak nedostatek informací a nemožnost právních postihů dále živí onu hlubokou nedůvěru.
Čínské globální ambice v oblasti očkování
Washington Post v reportáži Evy Dou (ze 4. prosince) zase odhaluje podobně pochybnou cestu na vrchol jednoho z nejžhavějších adeptů na čínskou vakcínu proti covidu, který má ambice pokrýt potřeby trhu v rozvojových zemích, jako jsou Brazílie, Turecko nebo Indonésie – podniku Sinovac Biotech. Tato společnost upevnila své přední postavení na čínském trhu, když během epidemie SARS v roce 2003 jako první zahájila klinické testování vakcíny proti této nemoci. V roce 2009 pak získala další prvenství, když v ČLR uvedla na trh první vakcínu proti prasečí chřipce, u níž tehdy hrozilo vypuknutí pandemie. Obě vakcíny doprovázely korupční skandály, jež se dostaly až k soudu.
Na čínském trhu jsou už nyní pod záštitou oficiálního „stavu ohrožení“ distribuovány vakcíny státní firmy Sinopharm a také vakcíny vyvinuté společností CanSino ve spolupráci s jedním z armádních výzkumných center. CoronaVac od Sinovacu se pak chystá na brzké uvedení na zahraniční trhy. A to i přes pochopitelné obavy odborníků ze zemí, kde je kladen důraz na lékařskou etiku, nezávislé posuzování vědeckých výzkumů i následné testování léčiv. Washington Post například cituje ředitele oddělení lékařské etiky medicínského centra Langone při New York University Arthura Caplana:
Skutečnost, že daná společnost má v historii korupční skandály, vrhá dlouhý stín pochybností na její nepublikovaná data týkající se [účinnosti a bezpečnosti] vakcíny, která navíc ani neprošla řádným peer-review procesem. I v době pandemie by tvrzení společnosti s morálně pochybnou historií měla být přijímána s velkou obezřetností.
Autoři v New York Times téma čínských vakcín uzavírají:
Čína se otázkou bezpečnosti vakcín zabývá méně než jiné země. Ve Spojených státech federální vláda v případě jakýchkoli hlášených problémů spojených s očkováním řídí rozsáhlé vyšetřování. V Jižní Koreji, kde byla nedávno hlášena řada úmrtí v souvislosti s očkováním proti chřipce, zase vláda zveřejnila kompletní data o všech úmrtích, aby obnovila důvěru veřejnosti.
Začalo to testováním
V Číně však lze něco takového podle minulých zkušeností očekávat jen stěží. To ostatně naznačuje i dění kolem zavádění testování na nový koronavirus těsně po jeho objevení ve Wu-chanu koncem roku 2019. O něm přinesl rovněž začátkem prosince obsáhlou reportáž server AP News. Dake Kang v ní připisuje počáteční zmatky a výpadky v testování, které nastaly v době před lockdownem Wu-chanu 23. ledna 2020, zcela nelogickým rozhodnutím úřadů. Ty efektivně bránily nejen otevřenému informování o novém typu koronaviru šířícím se mezi lidmi, ale také blokovaly úsilí čínských lékařů a vědců o odhalení přítomnosti viru a masivní testování. Podle zjištění spolupracovníků společnosti Associated Press přímo v Číně zpočátku dostaly licenci na testování pouze tři dosud neznámé firmy z Šanghaje s velmi krátkou historií působení. Za tímto rozhodnutím údajně stály opět konexe a korupce.
Počáteční rozhodnutí konkrétních čínských úředníků byla na jedné straně motivována strachem z nadřízených autorit a neochotou řešit problémy a na druhé straně všudypřítomnou zkorumpovaností. Následkem toho došlo k situaci, kdy „dostat se k testu na covid [během ledna] bylo pro obyvatele Wu-chanu těžší než vyhrát v loterii“. To, společně s cíleným tutláním informací a postihy pro „whistleblowery“, vedlo k fatálnímu rozšíření nového koronaviru po celém Wu-chanu a – vzhledem k jednomu z vrcholů turistické sezóny mezi „západním“ a „čínským“ novým rokem – dále do celého světa. Kang pro AP News píše:
Dohody [o distribuci testů] byly uzavírány v souladu s kulturou využívání ‚zadních vrátek‘ a konexí, která v tichosti vzkvétala v rámci podfinancovaného systému veřejného zdravotnictví.
Podle jeho zdrojů „šanghajské firmy GeneoDx Biotech, Huirui Biotechnology a BioGerm Medical Technology platily čínskému Centru pro kontrolu a prevenci onemocnění za informace a distribuční práva [na jejich testy]“.
Kauzy zdokumentované na základě soudních záznamů a přímých rozhovorů se svědky ilustrují dlouhodobou netransparentnost a zkorumpovanost prostředí čínského farmaceutického průmyslu. To vyvolává řadu pochybností ohledně spolehlivosti informací a dat, která se v této atmosféře dostávají na veřejnost. I přesto jsou však některé země čínským testům a vakcínám nakloněny a dost možná jim dají na svém trhu zelenou, ať už z důvodu dostupnosti, ceny, nebo jako výraz náklonnosti k „přátelské spolupráci“.