O čínské společnosti Huawei se jako o bezpečnostním riziku mluví prakticky po celém světě už nějaký čas. Pověsti firmy rozhodně neprospěly skandály jako odposlouchávání sídla Africké unie v Addis Abebě, daru to čínské vlády africkému lidu. Po letech provozu se loni ukázalo, že veškerá data z budovy putovala v letech 2012 až 2017 noc co noc na neznámé servery v Šanghaji. Bezpečnost dat měla – jak se později zjistilo – přitom na starosti právě Huawei.
Varování Národního úřadu pro kybernetickou a internetovou bezpečnost (NÚKIB) před výrobky a technologiemi této firmy tedy nikoho moc nepřekvapilo. Co však rozhodně překvapilo, bylo, že varování padlo veřejně. To jak se zdá trochu zaskočilo i některé vládní představitele. Situace kolem Huawei se přitom měla projednávat na vládě v režimu utajení za zavřenými dveřmi. Ještě kurióznější jsou hlubší důvody, proč celý utajovaný proces nakonec vyústil ve velmi veřejné varování.
Podle obvykle dobře informovaného serveru Lupa.cz prý totiž s utajovanými materiály nemohli být obeznámeni někteří činitelé, kteří nedisponují přes své vysoké funkční zařazení bezpečnostními prověrkami, a nemají tudíž k utajovaným materiálům přístup. To je ostatně problém, na který upozornily i nedávné výroční zprávy civilní a vojenské kontrarozvědky. Řada funkcionářů, kteří patří ze zákona mezi příjemce jejich zpráv, nemá prověrku, a zpravodajci se jim proto zdráhají zvláště citlivé informace předávat. V případě firmy Huawei nemohly být proto příslušné materiály projednány v utajení na vládě, a nemohlo by tedy být přijato ani žádné opatření. Frustrovaným zpravodajcům, kteří zjevně považovali celou věc za krajně naléhavou, tedy nezbylo, než své závěry alespoň v obecné rovině zveřejnit. Celá tato lehce bizarní záležitost jen dále ilustruje, jaký Kocourkov u nás v posledních letech vznikl v bezpečnostní politice, a zejména v otázkách, týkajících se našeho nejnovějšího strategického partnera – Čínské lidové republiky.
Řada vrcholných politiků v čele s prezidentem republiky posledních pět let systematicky tlačí na prakticky bezpodmínečné otevření mocnosti, kterou odborníci z bezpečnostní branže i většina sinologů považují za krajně rizikovou. Takový konflikt není v mezinárodním srovnání zcela výjimečný. Ojedinělé nicméně je, že se tato diskuze, či spíše polemika, odehrává téměř úplně mimo pozornost české veřejnosti. Politika k ČLR nefiguruje v žádných volebních programech ani předvolebních diskuzích. Občané se s ní vesměs setkávají, teprve pokud skrytý konflikt mezi politiky a zpravodajci nabere takové grády, až vybublá na povrch zemský, jako právě v případě Huawei.