Hlas volajícího na poušti

Čeští politici bez obalu ignorují své vlastní zpravodajské služby.

Zveřejnění výročních zpráv českých zpravodajských institucí odhalilo kromě hrozeb ze strany cizích mocností také propast, která zeje mezi našimi zpravodajci a politiky. Vojenští i civilní zpravodajci opakovaně varují právě před těmi kontakty, jež velká část naší politické scény pěstuje s největším gustem.

BIS i Vojenské zpravodajství se mezi jinými důležitými riziky zmiňují i o ČLR: Vojenské zpravodajství vůbec poprvé, BIS již tradičně – a opět o něco důrazněji. Stále důraznější apely vyznívají však spíše jako hlas volajícího na pouštii.

Dle BIS měla výrazně vzrůst činnost zpravodajců působících pod diplomatickým krytím, a nátlakově měli na české cíle působit samotní kariérní diplomaté. Pokračuje aktivní práce čínského zastoupení na lepší kontrole a ovládání čínské komunity u nás. Vysokému riziku špionáže jsou vystaveni také příslušníci českých delegací směřujících do ČLR, a tak dále.

Elity na Hedvábné stezce

Politická reprezentace ale výsledky činnosti svých vlastních zpravodajských služeb bagatelizuje a dává tak za pravdu suchému konstatování v úvodu zprávy BIS, že nezanedbatelné je i riziko plynoucí z chybějících bezpečnostních prověrek v úřadech, jež mají být adresáty informací poskytovaných tajnými službami.

Nezájem českých politiků je přitom do velké míry důsledkem jevů, které zpravodajci ve svých zprávách popisují. Nejúčinnějším (a v čínských i západních otevřených zdrojích důkladně popsaným) nástrojem čínského vlivu je totiž získávání politických i byznysových elit pro šíření dobrého obrazu ČLR a Komunistické strany Číny různě po světě. Je přitom vedlejší, zda příslušník politické elity patří k pravici či k levici. Čeští europoslanci Jan Zahradil (ODS) a Kateřina Konečná (KSČM) by měli nést opačný ideový náboj: oba se však shodnou při zdůrazňování obchodních příležitosti, jež se tvrdošíjně odmítají naplnit. Vojenské zpravodajství zmiňuje Novou hedvábnou cestu jako zdroj rostoucích obav Evropské unie a BIS explicitně označuje erozi jednotné evropské politiky za jeden z cílů čínské zpravodajské činnosti u nás, komunistická europoslankyně Kateřina Konečná však žádné obavy uvnitř EU nepozoruje. Konkrétním případem, jak může politik malé evropské země poškodit společný postup EU vůči Číně, byl loni v létě Bohuslav Sobotka: jako jeden z vysokých představitelů pomohl zastavit společnou evropskou legislativu na kontrolu čínských investicím.

Vlajková loď čínských investic

Ukázkovým příkladem způsobu získávání vybraných “elit” (nejen) v České republice jespolečnost CEFC. Jie Ťien-ming, poradce českého prezidenta Miloše Zemana a předseda někdejší “vlajkové lodi čínských investic v ČR” v zimě tohoto roku zmizel v propadlišti čínského stranického disciplinárního řízení. Jediná zpráva o jeho osudu z Číny ho obviňuje z podplácení provinčního tajemníka v provincii Kan-su, což je podle všeho jedním z jeho drobnějších prohřešků. Právě tuto středu byl v New Yorku usvědčen předseda neziskového křídla CEFC,Patrick Ho z podplácení afrických politiků a vysokých představitelů OSN., Rozsudek bude vynesen v březnu. Jeho bezprostřední nadřízený, bývalý předseda CEFC Jie Ťien-ming, byl podle důkazů předložených u soudu do korupčních plánů svěho podřízeného důkladně zasvěcen; podle obžaloby je dokonce inicioval. Poradcem českého prezidenta však zůstává i nadále, přestože mu ve výkonu funkce brání objektivní překážka: disciplinární komise KS Číny ho zadržuje na neznámém místě.

Prezident Zeman ho prý ze svých služeb propustí, až ho usvědčí řádný soud. Těžko říct, zda Zeman považuje za řádný soud stranickou disciplinární komisi. Skutečný soud se k činnosti jeho poradce obsáhle vyjádřil během procesu s Patrickem Ho v New Yorku.

Zemanovo tvrdošíjné lpění na jeho čínském poradci navzdory očividným faktům nasvědčuje, že právě zveřejněné výroční zprávy českých služeb dojdou stejného osudu, jako všechny ostatní; dotčení politici je budou prostě ignorovat. Rozhodnutí neexistujících soudů budou vyčkávat se stejnou trpělivostí, s jakou čekají na příval českých investic.

Publikace tohoto článku: Lidové noviny, 7.12.2018