Mohutnou kampaň proti zahraničním médiím i domácím aktivistům a právníkům spojovaným v ČLR s bojem za lidská práva rozpoutaly čínské úřady poté, co jedenáct zemí z různých částí světa koncem února společně podepsalo otevřený dopis čínské vládě, v němž protestovaly proti špatnému zacházení se zadrženými čínskými právníky, požadovaly vyšetření zpráv o jejich mučení a zrušení systému držení podezřelých incommunicado. Přesné znění dopisu se na veřejnost nedostalo; jeho obsah však vešel díky hlasitým čínským protestům brzy ve známost. Jeho jádrem je “rostoucí znepokojení nad novými informacemi o mučení a dalším krutém, nelidském nebo ponižujícím zacházení či trestech v případech zadržovaných právníků a dalších obránců lidských práv”.
Dopis jedenácti (trochu jiný než “dopis čtyř”)
Účast jedenácti států, tj. Austrálie, Švýcarska, Japonska, Kanady a sedmi států EU (Belgie, Česká republika, Estonsko, Francie, Německo, Švédsko a Velká Británie), je jistě významná. Pokud ale uvážíme, že příležitost účastnit se protestu na vládní úrovni měly všechny státy EU, Evropská unie jako celek a také Spojené státy, je jedenáct podpisů číslem téměř tristním. K poněkud překvapivému (v současné politické atmosféře) podpisu velvyslanectví České republiky se nám zatím nepodařilo sehnat žádné další informace. Na stránce velvyslanectví visí jenom tiskové prohlášení EU:
Evropská unie očekává, že zodpovědné úřady v Číně vyšetří bezodkladně zprávy o mučení v případě Sie Janga a nařčení z mučení v případech Li Che-pchinga a Wang Čchüan-čanga. Podle článku 18 čínského trestního procesního práva by mělo případně potvrzení o mučení vést k potrestání zodpovědných osob. Mezitím by se měla přijmout všechna opatření nutná k zaručení bezpečnosti těchto osob. Osvobození právníků Sie Jen-jiho a Li Čchun-fua je krokem správným směrem. Opakujeme svůj požadavek propuštění právníků a obránců lidských práv, kteří jsou stále ve vazbě, včetně Ťiang Tchien-junga.
Účinek dopisu jedenácti zemí byl, zřejmě úmyslně, utlumen jeho neveřejným podáním. Světová veřejnost v důsledku toho nejprve četla prohlášení Pekingu v reakci na dopis, který neznala: podle vyjádření čínských úřadů jsou veškeré informace o mučení zadržovaného Sie Janga (谢阳) zahraničními médii úmyslně šířené lži s cílem poškodit čínskou vládu. V patrně nechtěné ironii označila tisková mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí dopis 11 zemí za porušení ducha právního státu a čínského práva na nezávislost soudů.
Řetězová reakce čínských oficiálních míst a polooficiálních médií na sebe nenechala dlouho čekat. Nepřímo se v ní odráží význam, jaký případu právníků, zprávám o mučených aktivistech a jejich ohlasu ve světě Peking přikládá. Přehled “širokospektrálního” oficiálního zpravodajství podává server ChinaChange.org (včetně podrobností o statečném postupu Sie Jangova obhájce).
Orbán – ještě nepotopitelnější loď Pekingu než Zeman
Otázkou, proč jednotlivé státy nebo uskupení odmítly protest podepsat, se zabývali na stránkách The Washington Post Simon Denyer a Emily Rauhala; jejich hlavní zájem se soustředil na USA. Škodolibou radost ČLR z absence USA konstatoval server ChinaChange. O dopadech postoje USA v této záležitosti se vyjádřila Sarah Cook:
“Pokud země, jako jsou Spojené státy, v takové věci mlčí, je to v Pekingu doopravdy interpretováno tak, že mají volnou ruku dělat si co chtějí. A lidi to stojí životy, “ řekla Sarah Cook, výzkumná analytička pro východní Asii ve Freedom House, americké organizaci monitorující politické, náboženské a ekonomické svobody. “Pokud se Spojené státy distancují od této vůdčí role, je to nešťastné.”
Přisoudit zodpovědnost za americké rozhodnutí dopis nepodepsat není zcela snadné. Pravomoc v takových záležitostech nespočívá pouze v rukou ministra zahraničí (jímž je v Trumpově administrativě Rex Tillerson) nebo někoho z jeho týmu. Jak dále podotýká Paul Haenle, který sloužil v Národní bezpečnostní radě za George W. Bushe a působil také v Obamově administrativě, panuje navíc v Trumpově nové vládě nebývalý chaos. Vzhledem k tomu, že některé z nejvyšších vládních pozic zůstávají stále neobsazeny, chybí také jasná strategie, jak se vypořádat s tradičně ožehavými otázkami, jako jsou třeba právě vztahy s ČLR. „Kloním se k názoru, že to má více do činění s tím, že je politika USA v tento moment výrazně neorganizovaná,“ řekl. „Přechody jsou vždycky zmatené, ale takovouto úroveň chaosu jsem ještě neviděl.“
Na obhajobu USA je na druhou stranu třeba říci, že zatím nic nenasvědčuje tomu, že by neochota vydat jasný protest proti konkrétnímu lidskoprávnímu incidentu byla důsledkem obratu v politice vůči Číně. V únorové výroční zprávě o lidských právech vydané americkým ministerstvem zahraničí, která již tradičně hodnotí aktuální podmínky v oblasti lidských práv v zemích po celém světě, americká vláda Čínu nešetřila; kritický kurz nastavený již v roce 2016 tak v roce letošním na více než sto padesáti stránkách věnovaných ČLR rozhodně udržela. Stejně jako v předchozím roce kritizovala využití „útlaku a donucovacích metod“ vůči obhájcům občanských, politických a jiných zákonem zaručených práv; zásahy proti právním zástupcům etnických menšin; popírání existence politických vězňů; nelegální zadržování/černá vězení. Kritice se nevyhnulo ani mimosoudní zadržování obyvatel Hong Kongu a systematické používání metod mučení při výsleších.
V případě Evropské unie je naopak důvod absence zřejmý:
Diplomaté sdělili pod podmínkou anonymity, že podpisu EU jakožto bloku zabránilo Maďarsko, které také pohrozilo, že to učiní i napříště. Maďarské velvyslanectví v Pekingu se k celé věci odmítlo vyjádřit.
Neochota podepsat výzvu ze strany dalších zemí EU má nejspíš prozaické vysvětlení. Mnohé ze zemí EU uzavřely za poslední léta s ČLR obecné dohody o spolupráci, které v mnoha případech (jako třeba v případě České republiky, jejíž podpis pod dopisem je proto překvapením) ještě zdaleka nebyly naplněny (a s velkou pravděpodobností ani nebudou). EU se proto raději vyhnula zodpovědnosti připomínkou svého separátně předaného lednového stanoviska, ve kterém s čínskou lidskoprávní politikou a průběhy zatčení a procesů s některými konkrétními osobami již nesouhlas vyjádřila (citováno výše).