Investice, nebo jenom přesuny peněz?

Český tisk komentuje povahu a dopad slibovaných čínských investic.

článku Milana Mikulky a Nikity Poljakova na ihned.cz je shrnuto, oč jde v celém „čínském podniku“ především. Na Žofíně se s čínským prezidentem setkaly „špičky českého byznysu“, aby si vylepšily pozici pro čínské podnikání. Petr Kellner s Jiřím Šmejcem po boku, kteří do Číny roku 2007 vstoupili se splátkovou společností Home Credit, před dvěma lety získali povolení k poskytování úvěrů po celé Číně (což nemá žádná jiná zahraniční společnost). Tento byznys plánují Kellner se Šmejcem zdvojnásobit. Lepší pozici si setkáním s čínským prezidentem pojistil i Bernhard Maier ze Škody Auto, která plánuje do roku 2020 zdvojnásobit prodej vozů (nyní čtvrt milionu aut ročně). Česko má ze všech zemí nejhorší obchodní bilanci s Čínou – doveze z ní desetkrát více zboží, než vyveze. Tuto skutečnost má pomoci zvrátit i dohoda České exportní banky (ta pomáhá českým podnikům financovat vývoz) s Čínskou rozvojovou bankou.
Pavel Šafr na Svobodném fóru k tomuto tématu dodává, že Petr Kellner svým čínským podnikáním kompenzuje propadající se byznys v Rusku. Šafr tvrdí, že současná politická orientace země souvisí s neschopností českých byznysmenů prorazit v podnikání na Západě a naopak schopností pohybovat se v atmosféře klientelismu jako ryba ve vodě. Politický systém stále hlouběji prorostlý s finanční oligarchií pak nevybíravě následuje směřování miliardářů – na Východ.

„Na Západě rádi žijí, večeří a hrají golf, ale v podnikání tam nemají zas až tak velký úspěch. Protože se tam v konkurenci nemohou tak snadno prosadit a irituje je arogance a bohorovnost tamních finančních elit. Zdá se, že východní autoritářské režimy jsou pro ně výhodnější už prostě tím, že je v nich mnohem jasnější, s kým je třeba se dohodnout. A čeští kapitáni průmyslu disponují specifickým know-how, jak podnikat v prostředí protekce, osobních vazeb a východního klientelismu.“

Celému směřování napomáhají i další síly: tajné služby ruské i čínské, oba poslední prezidenti, ale i slabost a zbabělost demokratických stran.

K čínským „investicím“ se vyjádřil na Deníku Referendum Jiří Hlavenka v článku Slavné čínské investice nestojí ani za vlašák s rohlíkem. Upozorňuje na fakt, že doposud šlo o pouhé akvizice podniků či podílů v nich, což neznamená nic víc, než že firma prostě získá jiného vlastníka.

„Výnos pro Českou republiku, pro státní rozpočet a pro občany České republiky obecně z těchto akvizic je, vážení a milí, čistá nula korun českých. Jelikož je typické, že akvírované společnosti jsou drženy vlastníkem delší dobu, než je takzvaný daňový test, není tato koupě zdaněna a do rozpočtu nepřitéká ani halíř.“

Pokud by čínské investice měly být něčím výjimečně výhodné, museli by Číňané nabídnout více než jiní neb kupovat bezcenné podniky, což ale pochopitelně nedělají. Jako příklad skutečných investic, kdy výsledkem jsou nemalé peníze ve státním rozpočtu a nově zaměstnaní lidé, uvádí Hlavenka investice zahraničních firem do brněnského technologického parku, které ovšem nikdo s červeným kobercem neoslavoval.

Jako politické gesto bez dopadu na navýšení výroby a tím pracovních příležitostí v zemi označil čínské investice také Nikita Poljakov na ihned.cz. CEFC zatím utrácela peníze u českých miliardářů, a ty nejviditelnější nákupy měly spíše sebepropagační, prestižní charakter. Číňané jsou s většími výdaji opatrnější i proto, že jejich spolupráce s ostatními zeměmi regionu selhala – Polsko a Maďarsko vlivem vnitřních proměn k Číně ochladly. Krom Česka nyní v regionu Číňané utrácejí ještě v Srbsku, kde se podílejí na výstavbě infrastruktury. Největší investice však Čína stále uskutečňuje v západní Evropě (ve Velké Británii se v souvislosti s návštěvou Si Ťin-pchinga podepsaly obchodní dohody za 40 miliard liber, tj. třicetinásobek oproti slibovaným útratám v ČR).

Robert Břešťan na hlidacipes.org přidává další střípek do mozaiky. Číňané se při nákupu nemovitostí (Živnobanka na Příkopech nebo hotel La Palais na Vinohradech) vyhýbají placení daně z převodu nemovitosti tak, že nemovitost se převede na společnost, někdy jen k tomuto účelu založenou. Nemovitost je jediným majetkem oné společnosti – převod 100% podílu společnosti pak kryje faktickou změnu majitele nemovitosti. Toto je dle prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslava Kaly nyní obecně běžný způsob, jak obejít placení daně. CEFC daň zaplatí jen z nejlevnějšího nákupu CEFC v Praze, vily ve Střešovicích. Na díru v zákoně, která umožňuje tyto nákupy nemovitostí, upozornil NKÚ ve své kontrolní zprávě.