Investiční bubliny

S tím, jak přibývá informací, analyzují česká média možné dopady čínských akvizic v českých firmách. Obecně se novináři začínají vyjadřovat o čínských investicích obezřetněji: memoranda o budoucích obchodech ještě mají daleko k uskutečnění a o obchodech se píše v podmiňovacím způsobu.

Respekt převzal z Denníku N článek Konštantína Čikovského  Praha se poklonila čínské návštěvě, ale kapitál získali Slováci. Ten konstatuje, že z 3,5 miliardy eur investic CEFC se 85 % týká slovenských firem J&T Finance Group a Železáren Podbrezová Vladimíra Sotáka. V článku se píše, že v J&T by případný příliv čínského kapitálu nic nezměnil, a že vklad dvou miliard euro musí ještě schválit Evropská centrální banka.

“Významně opatrní bychom měli být, pokud by se Číňané měli přes vazby na J&T dostat do slovenské energetiky. Zatím je naštěstí taková možnost velmi malá, i když Patrik Tkáč a skupina J&T vlastní více než polovinu akcií EPH (Energetický a průmyslový holding), což je už dnes společně se státem největší vlastník energetických firem na Slovensku. EPH, firma vedená dalším akcionářem Danielem Křetínským, spoluvlastní a řídí Eurostream, SPP Distribuci a Středoslovenskou energetiku a je na cestě stát se rozhodujícím vlastníkem Slovenských elektráren.”

Křetínský ale zatím možnost vstupu čínských investorů do EPH odmítá, navíc předmětem obchodů není celé J&T, ale jenom J&T Finance Group. Koupě Žďasu za 72 milionů není “nezvyklou operací”, překvapivější se jeví plán Číňanů a Sotáka koupit firmy za dalších 1,1 mld. eur.

Jan Macháček na serveru lidovky.cz hovoří o investiční bublině. Vycházeje z tabulky investic uveřejněné Hradem vypočítává přehnané částky u jednotlivých akvizic, stejně jako nuly v kolonkách konkrétních investic pro nejbližší roky.

“Do dějin vejde smlouva o kanálu Dunaj–Odra–Labe, u které je poznamenáno „analytická fáze“; u toho je naštěstí finanční částka nula pro rok 2018 a nula i u výhledu na další roky a u nuly doufejme také zůstane. (…) Smlouva o letecké lince do Šanghaje je podepsána, leč kolonka s přislíbenou částkou nám zase zůstává jako na zlost prázdná. ČEZ podepsal jakousi dohodu o spolupráci v oblasti jaderné energie. Finanční kolonka zůstává také prázdná.”

O přínosech čínské “investiční show” se skepticky vyjadřuje i Lukáš Kovanda na webu roklen24.cz. Na příkladu Polska ukazuje, že ani tady dohoda o strategické spolupráci z roku 2011 nezaručila naplnění investičních příslibů – schodek polského obchodu s Čínou se od roku 2011 prohlubuje, jak čínská strana prosazuje pouze své zájmy.

“Trendem v oblasti čínských přímých zahraničních investic je v posledních letech sílící orientace na fúze a akvizice. Zatímco v roce 2003 tvořily fúze a akvizice pouze 18 procent objemu čínských zahraničních investic, v současné době to jsou zhruba dvě třetiny. Čínské subjekty se v Polsku zaměřují spíše na skupování tamních firem než výstavbu závodů „na zelené louce“ a vytváření nových pracovních míst. Podobně zřejmě nyní budou postupovat i v České republice.”

V zemích, jako je ČR, se Číňané věnují přebírání firem a známých značek, aby získali přístup k technologickým postupům, know-how či distribučním kanálům. Země Viszegrádské 4 jsou z hlediska čínských investic v Evropě až ve druhé desítce, ze zemí V4 je potom ČR druhá po Maďarsku. Maďarsko krom systematického budování vztahů s ČLR má i početnou čínskou diasporu.

Varování z další strany se objevuje v článku Jana Úšely uveřejněném na ihned.cz. Ten podává základní info o podnikateli Jackovi Ma a shrnuje rozhovor s bývalým viceprezidentem eshopu Alibaba Porterem Erismanem. Alibaba funguje jako velké internetové tržiště pro malé čínské výrobce (kteří ovšem často zneužívají eshop k prodeji padělků západních značek). Jack Ma měl sice za cíl nepropojovat se s čínským politickým systémem, ale Alibabou prochází tolik peněz, že tento cíl možná nebude udržitelný: faktem spíše je, že Ma byl v těsných vztazích s čínskou vládou od počátku podnikání (ostatně například Alibabova výhra nad americkou Ebay může být spoluzapřičiněna i čínskou Great Firewall). Jack Ma byl navíc pod tlakem čínské vlády nucen koupit nepohodlný South China Morning Post, ale dušuje se, že novináře neomezí. I vzhledem ke zkušenostem s propojením internetu a čínské vlády Erisman varuje před prodáváním médií a telekomunikací Číně.

V rubrice komentářů ve stejném listu si Ivana Karásková mj. všímá faktu, že debata o Číně je u nás zplošťována na debatu o lidských právech, čímž aktivisté (v dobré víře) odvádějí pozornost od podstatných problémů, což dle komentátorky jsou: že prezident ČR překračuje své ústavní pravomoci tím, že jedná v zahraniční politice; že ČR nemá koherentní strategii vůči Číně; že v politické rovině Česká republika nemůže od Číny nic získat, zatímco z opačné strany je ve hře například hlas Česka v EU. Ekonomická bilance s Čínou se poté, co Česko před několika lety přestalo zdůrazňovat lidská práva, také nezlepšila. Kromě PPF (v Číně úspěšný již řadu let bez ohledu na politickou situaci) a Škodovky, jsou čeští podnikatelé vůči Číně stále obezřetní.

Nerovnováze v přístupu k čínským investicím věnoval skeptickou poznámku také ekonom David Marek, který uvádí na pravou míru dojem bombastičnosti a výjimečnosti čínských akvizic u nás, přičemž nezpochybňuje celosvětový nárůst čínských investic. Čína je “přeinvestovanou zemí” a vývoz kapitálu je tedy nasnadě.

“Čínské tažení ve světě by provázely menší rozpaky, pokud by měli zahraniční investoři v Číně stejné podmínky jako čínští investoři v jiných zemích. Při podnikání v Číně provází zahraniční firmy řada oficiálních překážek i neformální diskriminace (…) Lze očekávat, že další příliv čínského kapitálu bude následovat. Přínos pro českou ekonomiku bude záviset na tom, zda po akvizicích budou následovat také nové investice do výrobních kapacit. Změna vlastnictví sama o sobě nová pracovní místa nevytvoří.”