„Pro ty, kdo se vracejí do země předků, je to místo, kde lze ‚využít získané zbraně‘. Ti, kteří zůstávají v cizině, tu najdou bránu, jejímž prostřednictvím mohou své vlasti splatit dluh.“ (回到祖国有用武之地，留在国外有报国之门) — Si Ťin-pching.1
Pozoruhodná ekonomická transformace Číny v sobě skrývá jedno tajemství – ačkoli jde spíš o selhání pozornosti, informovanosti a představivosti lidí mimo Čínu. Od roku 1949 buduje Komunistická strana Číny rozsáhlý, promyšlený a jedinečný systém, díky němuž získává přístup k zahraničním technologiím a následně je na domácí půdě přizpůsobuje místním podmínkám a využívá je k obchodním účelům. To je jeden ze základů současného čínského ekonomického růstu, který vposledku umožňuje transformaci celé společnosti. Cílem je udělat z Číny do roku 2049 nejsilnější a nejbohatší stát na světě.2 Zatím nevíme, jestli se to čínské komunistické straně podaří, ale šanci má slušnou. Bez zahraničních technologií by to ovšem nebylo myslitelné ani v teoretické rovině. Citát v úvodu naznačuje, že by podle plánu KS Číny měli k tomuto procesu přispět dobrovolně či nedobrovolně všichni Číňané vyslaní do ciziny, ať už se rozhodnou zůstat v zahraničí, nebo se chtějí vrátit domů.
Zmíněný plán (ve skutečnosti spíš několik stovek samostatných plánů a opatření, vytvořených různými součástmi státostrany a přidružených organizací) funguje opravdu velkolepě. Současný hrubý národní produkt Číny dosahuje 14,3 bilionu dolarů – v roce 1978, kdy ekonomické reformy začaly, činil 178 miliard. Za tímto růstem samozřejmě nestojí jen zahraniční věda a technologie, podílí se na něm i ambice a poctivá práce mnoha talentovaných a pilných jedinců. Ale technologický transfer, jehož velká část se nachází v „šedé zóně“, stál u zrodu téměř všech částí procesu.
V nedávno schválené Souhrnné investiční dohodě mezi EU a Čínou Evropská unie podle vlastních slov řeší problém „nuceného technologického transferu“. To je však ve skutečnosti jen malá a nejméně problematická část celého procesu. Týká se dohod o zprostředkování obchodních styků výměnou za technologii, což je v zásadě legitimní součást mnoha smluv o společném podnikání čínských a zahraničních firem. Jde ovšem jen o jeden ze 32 způsobů, jakými si Čína získává přístup k zahraničním technologiím – 12 z nich je legálních, 8 nezákonných a 12 se pohybuje ve zmíněné „šedé zóně“ (kompletní informace jsou k dispozici v materiálu, na jehož přípravě se autorka tohoto článku podílela jako spoluautorka a redaktorka).3 Strana tedy volí různorodou taktiku – ekonomická a společenská transformace Číny vyžaduje mnoho činností nejrůznějšího charakteru.4
Čínská snaha o získání zahraničních technologií se datuje od komunistické revoluce v roce 1949, jde ovšem o součást mnohem delšího procesu s kořeny v dávné historii. Dnes se ho účastní tisíce lidí a organizací. Některé z těch nejdůležitějších nemají zákonný status, jsou ovšem financované státem, jako například Čínská asociace pro vědu a technologii (China Association for Science and Technology, 中国科学技术协会).5 Tento systém není politicky neutrální.
Důležité je si uvědomit, že cílem celého procesu je přežití režimu. Každý vůdce od Maových časů využívání zahraniční vědy a technologie podporoval, často s použitím hesel jako „vstřebávat a učit se“, „aktivně zavádět“ nebo „využívat zahraniční inteligence a přizvat cizince ke spolupráci“.6 V roce 1956 Mao prohlásil, že „za padesát nebo šedesát let“ Čína dožene a předežene Spojené státy. Když k tomuto plánu připočteme tři desetiletí ztracená v důsledku ničivých ekonomických a politických chyb, začne dávat smysl Siovo vytyčení roku 2049 jako nejzazšího termínu, kdy má ČLR dosáhnout světové ekonomické a vojenské dominance.
Po roce 1949 se Čína v otázce vědy a techniky spoléhala hlavně na Sovětský svaz v duchu hesla „jednostranná opora“ (一边倒). V této fázi Pekingu pomohlo i Východní Německo a Československo, například výstavbou průmyslových objektů a technickými dovednostmi. Tyto zdroje ovšem po čínsko-sovětské roztržce na konci padesátých let vyschly. Přelomovou událostí bylo zřízení celosvětově fungujícího systému pro vyhledávání a získávání veřejně přístupných dokumentů z oblasti vědy a technologie v roce 1956. V tomto systému hraje klíčovou roli Čínský institut pro vědecké a technické informace (Institute of Scientific and Technical Information of China, 中国科学技术信息研究所) a jeho armádní protějšek Čínské středisko pro informace o obranných technologiích a vědě (CDSTIC, 中国国防科技信息中心). Čínský systém vyhledávání a získávání vědeckých a technických informací ze zahraničních veřejně přístupných zdrojů je „pravděpodobně nejlepší na světě“, což odpovídá ambicím země dohnat a předehnat nejvyspělejší státy planety.7
Další fáze začala po Maově smrti v roce 1976, kdy Číňané začali ve větší míře odcházet za hranice. Následovala politická mobilizace čínské diaspory prostřednictvím diplomatů a systému Jednotné fronty. Vznikly také profesní organizace pro bývalé studenty, kteří po škole zůstali za hranicemi – pro chemiky, biology, počítačové odborníky a dnes i pro experty na umělou inteligenci. Jen v Evropě existuje nejméně 95 takových „cechů“. V technologickém transferu se přímo angažuje 47 z nich, s přibližně 25 500 členy. Mnozí členové těchto organizací mají o probíhajících aktivitách jen částečné povědomí nebo o nich nevědí vůbec. Řada těchto skupin má vazbu na tzv. Federaci čínských profesních asociací v Evropě (Federation of Chinese Professional Associations in Europe), která sídlí v německém Frankfurtu.8 Je také jednou z „bran“, jejímž prostřednictvím mohou Číňané žijící v zahraničí „splatit dluh vlastní zemi“, jak Si prohlásil v roce 2013 (viz citát v úvodu článku).9
Čínští vůdci se přitom se svými cíli nijak netají. „Provádíme socialistickou modernizaci, abychom ekonomicky srovnali krok s vyspělými kapitalistickými zeměmi. V politickém smyslu pak chceme vytvořit vyšší a efektivnější stupeň demokracie než v kapitalistických státech. Kromě toho hodláme dosáhnout vyšší úrovně vzdělání a znalostí u širší vrstvy obyvatel,“ prohlásil Si v roce 2013.10
Citoval přitom Teng Siao-pchinga. V roce 1993, pouhé čtyři roky po masakru na náměstí Nebeského klidu a tedy v době, kdy se Teng snažil Čínu rehabilitovat v očích celého světa, vydal ústřední výbor komunistické strany rozhodnutí o „práci se studenty v zahraničí“, které se od té doby stalo pevnou součástí čínské politiky. Znělo: „Studium v zahraničí podporujeme, stejně jako pozdější návrat studentů do Číny. Neklademe tomuto pohybu překážky.“ (支持出国，鼓励回国，来去自由).11
V roce 1994 začaly v Číně vznikat tzv. „parky navrátilců“, jejichž prostřednictvím země začala využívat znalostí bývalých zahraničních studentů komerčním způsobem. V roce 2001 pak vznikla první Centra pro národní technologický transfer, jimiž se Čína napojila na zahraniční technologie ještě intenzivněji. V současné době fungují na nejrůznějších vládních úrovních stovky „talentových plánů“, které Číňany i občany jiných států žijící v zahraničí motivují, aby se o používané technologie s Čínou podělili. Tyto plány zasahují hluboko do osobních i institucionálních vztahů. Základem některých z nich jsou nezákonné aktivity výzkumníků, kteří působí v cizině a posílají do Číny technologická řešení, jiné fungují systémem „dvou základen“ v zahraničí i v samotné Číně. Tímto způsobem může docházet k porušování smluv uzavřených v jiných zemích i v případě, že vývoz samotné technologie není zakázaný.
Zahraniční organizace řízené Komunistickou stranou Číny nebo její prodlouženou rukou v podobě Jednotné fronty fungují jako vládní úřady. K úniku technologií dochází například na konferencích nebo prostřednictvím dohod o společném výzkumu, svou roli sehrávají i diplomaté zajišťující vzdělávání či obchod a operativní pracovníci zpravodajských služeb. Na celém systému se dále podílejí čínští podnikatelé působící v zahraničí či kapitálové fondy s čínskou vládní účastí, důležitou úlohu v něm hrají přímé nákupy technologie, výzkum patentů, reverzní inženýrství, porušování smluv a autorských práv či interní operace v zahraničních firmách a vědeckých organizacích. V neposlední řadě často dochází i k obchodní a průmyslové špionáži a ke zneužívání počítačových sítí. Množství aktivit v rámci systému rychle roste. V roce 2013 dosahoval počet tzv. center pro navrátilce ze studií, parků pro technologický transfer a zařízení pro technologickou konverzi zhruba tří stovek, dnes je jich na dva tisíce. Evropské vlády a univerzity přitom pro zvládání, zkoumání, potírání či pouhou dokumentaci tohoto jevu dělají jen velmi málo nebo vůbec nic.
Zato KS Číny ve svém úsilí nepolevuje. V roce 2013 Si Ťin-pching původní Tengův systém pro práci se zahraničními studenty a vědci upravil a prohlásil, že „musejí sehrát užitečnou roli“ (发挥作用). Tato fráze působí matoucím a zbytečně moralistním dojmem – užitečný chce být nepochybně každý, to přece není nutné zdůrazňovat. Jenže v tomto případě to znamená být užitečný pro stranu. Odborník na čínské obchodní záležitosti Andrew Spear to komentuje slovy: „Hrát užitečnou roli pro Si Ťin-pchinga znamená sloužit státní strategii Číny, ať už se do ní člověk vrátí, nebo zůstane v zahraničí“12 (opět viz Siův citát v úvodu článku). Dosud studium v technologicky vyspělých zemích (kromě Západu sem patří třeba Japonsko a Korea) absolvovalo přibližně 5,9 milionu Číňanů. Zhruba 3,6 milionu se vrátilo domů, 2,2 milionu nikoli – v politicky méně vypjatém prostředí jiných zemí se jim daří a hodlají v nich zůstat i nadále.
Chce-li KS Číny dosáhnout svých cílů, musí si loajalitu Číňanů žijících v zahraničí udržet a zajistit, aby skutečně „splatili dluh vlasti svých předků“ (报效祖国). To znamená, že se v nové zemi nesmějí plně asimilovat. Čína v tomto ohledu vsadila na výrazně emotivní způsob přesvědčování – dokazují to následující příklady oficiální propagandy a komunikace, jimiž si země loajalitu zahraničních Číňanů zjednává. Formulace psané kurzívou jsou naše vlastní interpretace.
- „Zasaďte kořeny (v Číně) a květy vyraší,“ (落地生根， 开花结果). Vraťte se s nabytými vědomostmi a dovednostmi domů.
- „Loajální rudé děti v zahraničí splácejí své vlasti dluh svým intelektem,“ (海外赤子智力报国). Zůstaňte, kde jste, a služte straně ze zahraničí.
- „Shromážděte talentované lidi z celého světa a využijte je (pro Čínu).” (聚天下英才而用之). Pátrejte ve svém okolí a získávejte cenné informace i lidi pro spolupráci.
Čína zkrátka pro získávání zahraniční technologie využívá zcela jedinečný systém, který má praktické důsledky pro celý svět – a tyto důsledky nejsou ze své podstaty právě příznivé pro demokracii. V současné době před nimi ovšem univerzity, vědecké instituce i soukromé firmy na mnoha místech (především v Evropě) zavírají oči a dělají, že nic závažného nevidí.
Autorka je analytičkou Německé rady pro zahraniční politiku (DGAP) a projektu Sinopsis. Transferem technologií se podrobně zabývá její nedávná publikace: Hannas, William C., Tatlow, Didi K., China’s Quest for Foreign Technology: Beyond Espionage, Routledge, 2021.
Si Ťin-pching prostřednictvím agentury Sin-chua, Speech on the 100th anniversary of the foundation of the Western Returned Students Association, 21. října 2013.↩︎
Si Ťin-pching, Secure a Decisive Victory in Building a Moderately Prosperous Society in All Respects and Strive for the Great Success of Socialism with Chinese Characteristics for a New Era, 19. sjezd Komunistické strany Číny, 18. října 2017 http://www.xinhuanet.com/english/download/Xi_Jinping’s_report_at_19th_CPC_National_Congress.pdf↩︎
Hannas, William C., Tatlow, Didi K., China’s Quest for Foreign Technology: Beyond Espionage, str. 7, Routledge, 2021. Dále jen: “China’s Quest”.↩︎
Metody ležící mimo rámec zákona většinou nelze zkoumat zvenčí a tudíž lze jen obtížně určit, zda jsou legální či nikoli. V demokratických zemích (západní svět, Japonsko, Korea apod.) by mohly být nezákonné.↩︎
Webová stránka této asociace se nachází na adrese http://english.cast.org.cn/↩︎
China’s Quest, str. 12, 13.↩︎
China’s Quest, str. 7,8.↩︎
Tatlow, Didi K., Mapping China-in-Germany, Sinopsis, 2. října 2019.↩︎
Si Ťin-pching prostřednictvím agentury Sin-chua, Speech on the 100th anniversary of the foundation of the Western Returned Students Association, 21. října 2013↩︎
Si Ťin-pching prostřednictvím agentury Sin-chua, Speech on the 100th anniversary of the foundation of the Western Returned Students Association, 21. října 2013.↩︎
Decision of the CPC Central Committee Regarding a Number of Issues Concerning the Establishment of a Socialist Market Economy. Článek 43, 22. listopadu 1993.↩︎
China’s Quest, str. 22.↩︎