Řada nedávných prohlášení amerických a tchajwanských představitelů vyvolala obavy, že Čína a Tchaj-wan mohou směřovat ke konfliktu. Načasování, intenzita, a dokonce nevyhnutelnost takové eventuality však zůstává předmětem ostrých diskusí.
Na jedné straně se předpovědi pohybují v rozmezí měsíců až let. Tchajwanský ministr zahraničí Joseph Wu 26. ledna prohlásil, že čínský prezident Si Ťin-pching by mohl v roce 2027 – tedy v době, kdy se očekává začátek čtvrtého funkčního období jeho vlády – zahájit invazi na Tchaj-wan, aby si tak pojistil své politické úspěchy. Wuovo tvrzení bylo podobné tomu, které v březnu 2021 pronesl bývalý ředitel velitelství USA pro Indo-Pacifik Philip Davidson, který v Kongresu řekl, že „k čínské invazi na Tchaj-wan by mohlo dojít do roku 2027“.
Dne 28. ledna pak generál amerického letectva Mike Minihan posunul časový odhad. V interní zprávě varoval, že k tchajwanské krizi by mohlo dojít bezprostředně po prezidentských volbách v roce 2024 na Tchaj-wanu a ve Spojených státech.
Jiní američtí představitelé jsou však optimističtější a věří, že status quo převládne. V únoru generál Mark A. Milley, předseda sboru náčelníků štábů, prohlásil, že v blízké době nebezpečí invaze ze strany Číny nevidí. Podobně náměstek amerického ministra obrany pro indopacifické bezpečnostní záležitosti Ely Ratner, který 9. února vystoupil na slyšení v senátním výboru pro zahraniční vztahy, rovněž řekl, že je skeptický k tomu, že čínská invaze na Tchaj-wan je „bezprostřední nebo nevyhnutelná“.
Ředitel CIA William Burns shrnul interní debatu takto: „Vím o zpravodajských informacích, které naznačují, že Si Ťin-pching nařídil Lidové osvobozenecké armádě, aby byla připravena napadnout Tchaj-wan do roku 2027,“ ale dodal, že sami čínští představitelé pochybují o tom, že by toho byli schopni.
K podobným debatám dochází také v Japonsku.
Japonští představitelé, kteří si uvědomují, že čínská invaze by měla dalekosáhlé regionální důsledky, se zavázali podporovat Tchaj-wan jako důležitou demokratickou zemi. Jak poznamenal Taro Aso, místopředseda vládnoucí Liberálně demokratické strany (LDP), „tchajwanská krize by byla krizí i pro Japonsko“.
Vzhledem k tomu, jak blízko k Tchaj-wanu Japonsko leží – ostrov Jonaguni, nejzápadnější japonské území, a pevninskou část Tchaj-wanu dělí pouhých 110 kilometrů – dělá rychlá vojenská expanze Číny představitelům Tokia starosti. Je to obzvlášť znepokojivé vzhledem k tomu, že americké síly umístěné na Okinawě by se v počátečních fázích invaze na Tchaj-wan pravděpodobně staly terčem čínského útoku.
Kromě bezpečnostních hledisek je pro Japonsko životně důležité chránit hospodářské vazby s Tchaj-wanem, které zahrnují dodavatelský řetězec polovodičů, a sociokulturní vztahy vyznačující se silným projaponským narativem Tchajwanců. Mnozí se tedy domnívají, že by se Japonsko mělo aktivně zapojit do snahy předejít tchajwanské krizi dříve, než k ní dojde, a nikoli až v reakci na ni.
Je třeba ujasnit, že většina japonských výzkumníků považuje čínskou vojenskou invazi na Tchaj-wan za nepravděpodobnou. Po desetiletích póz a hrozeb ze strany Pekingu vždy následoval návrat ke statu quo – myšlence, že Tchaj-wan, rétoricky uznávaný jako součást Číny, je de facto nezávislý.
Existují scénáře, podle nichž by Čína mohla prosadit změnu statu quo bez použití vojenské síly, a tím vyloučit vojenský zásah USA. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, by bylo zmanipulovat japonské veřejné mínění tak, aby odmítlo přítomnost amerických sil v Japonsku.
Přesto se musí japonští politici připravit na všechny eventuality a političtí představitelé musí aktivně řešit „tchajwanskou krizi“, aby nebyli zaskočeni nepřipravení. Úsilí o formalizaci japonské strategie pro případ krize by mělo zahrnovat tři prvky:
- Posílení obranných schopností a připravenosti s ohledem na to, že případná situace na Tchaj-wanu by přímo ovlivnila obranu Japonska.
- Posílení japonsko-amerického spojenectví nyní, před případným konfliktem.
- Podpora tchajwanských občanů v jejich právu na sebeurčení.
1. Důsledky pro Japonsko
Japonští představitelé dlouho diskutovali o tom, co by pro Japonsko znamenala čínská invaze na Tchaj-wan. Dne 1. prosince 2021 nyní již zesnulý japonský premiér Šinzó Abe tvrdil, že pokud Čína použije na Tchaj-wanu sílu, globální ekonomika, včetně čínské, bude utlumena. Abe prohlásil, že Japonsko musí ukázat „odhodlání“ posílením svých hospodářských a vojenských schopností a zároveň přesvědčit Čínu, že mír s Tchaj-wanem je v jejím zájmu. Ve snaze nalézt rovnováhu mezi Washingtonem a Pekingem Abe rovněž apeloval na mezinárodní společenství, aby vyzvalo ke zdrženlivosti.
Jiní vedoucí představitelé se vyjadřují jasněji. Náměstek ministra obrany Jasuhide Nakajama 30. června 2021 označil Tchaj-wan za „bratra a rodinu“ a „demokratickou zemi“, která potřebuje podporu Japonska. Následující týden japonský vicepremiér Taro Aso dokonce odhadoval, jak by Čína mohla konflikt zahájit: vyprovokováním demonstrací v Tchaj-peji coby záminkou k vyslání vojáků k řešení „vnitřní záležitosti“. Pokud by však Čína někdy Tchaj-wan napadla, ohrozila by podle Asa samotnou existenci Japonska. Mohlo by dojít k uplatnění práva na kolektivní sebeobranu, což by Japonsko vtáhlo do hry.
V listopadu 2022 pak bývalý administrativní náměstek ministra obrany Kazuhisa Šimada, který je v současnosti zvláštním poradcem kabinetu, řekl, že „hlavním předmětem diskuse není to, zda dojde ke sporu mezi Čínou a Tchaj-wanem, ale kdy k němu dojde“. Zlověstně dodal: „Pokud se něco stane mezi Čínou a Tchaj-wanem, Japonsko se nevyhnutelně ocitne v téže válečné zóně.“
Je zřejmé, že vláda i vládnoucí LDP sdílejí názor, že možnost tchajwanské krize se zvyšuje a Japonsko nemůže zůstat nečinné. Existují různé odhady načasování tchajwanské krize, od krátkodobých (2025–2027) až po střednědobé (odkazující se k roku 2049, stému výročí založení Čínské lidové republiky).
Stejně jako v USA však i v Japonsku existuje mnoho představitelů, kteří tvrdí, že v dohledné budoucnosti k tchajwanskému konfliktu nedojde. Mnoho japonských ekonomů a analytiků americko-čínských vztahů se domnívá, že čínské vedení, zejména Si Ťin-pching, kterého Abe hodnotí jako „velmi realistického vůdce“, se pravděpodobně neuchýlí k použití síly kvůli vzájemné ekonomické závislosti Číny a Tchaj-wanu.
Existuje také pocit, že ruská invaze na Ukrajinu ve skutečnosti snížila pravděpodobnost čínské invaze na Tchaj-wan. To proto, že ukrajinská krize ukázala ochotu mezinárodního společenství sjednotit se a postavit se za napadenou zemi a uvalit na útočníka sankce. Navíc mnoho čínských zbraňových systémů pochází z bývalého Sovětského svazu a Ruska a špatné výsledky Ruska ve válce na Ukrajině přiměly představitele v Pekingu k zamyšlení.
Názory veřejnosti na potenciální konflikt jsou rovnoměrně rozdělené. Například průzkum veřejného mínění, který v září 2022 společně provedly japonský think tank „Genron NPO“ a China International Publishing Group (CIPG), ukázal, že 56,7 % Číňanů očekává v blízké budoucnosti vojenský spor o Tchaj-wan.
V kontrastu s tím 44,5 % japonských respondentů sdílelo podobný názor – což naznačuje, že bojovná rétorika Pekingu doma přináší ovoce, ale Japonci se necítí tak ohroženi, jak by podle tvůrců politiky LDP měli.
Ruská invaze na Ukrajinu odhalila ještě něco jiného: někdy krátkodobé strategické cíle převáží nad očekávanými budoucími výhodami vzájemné ekonomické závislosti, jak ukázal ruský prezident Vladimir Putin. To je v mnoha ohledech nejdůležitější poučení z ruské agrese na Ukrajině.
Je nesporné, že Rusko, které se považuje za „jadernou velmoc“ a „druhou největší vojenskou mocnost na světě“, dává přednost vojenské strategii před relativně malými ekonomickými zájmy. Čína má však jinou strategickou kulturu a filozofii vedení.
V případě chybného odhadu čínského vedení nebo v situaci, která by čínskému vůdci znemožnila zachovat si tvář, však možnost čínské vojenské invaze na Tchaj-wan nelze vyloučit. Neexistuje jistota, že k nepředvídanému napadení Tchaj-wanu nikdy nedojde. Stejně tak nemůžeme popřít možnost, že Čína, která musí řešit problémy týkající se rychle stárnoucí společnosti a klesající porodnosti, by mohla využít příležitosti k provedení vojenské invaze na Tchaj-wan dříve, než její národní síla poklesne. Japonsku, stejně jako Spojeným státům, tedy nezbývá než se připravit na nejhorší možný scénář.
2. Scénáře tchajwanské krize
Okupace Tchaj-wanu Čínou by vedla k postupnému úpadku tchajwanských demokratických institucí, k němuž došlo v Hongkongu po roce 2019. Pod čínskou kontrolu by se dostaly i zásadní globální dodavatelské linky polovodičů, které Tchaj-wan vyrábí v hojném množství. Po zabrání zařízení na výrobu čipů by Čína nebyla schopna okamžitě vyrábět nejmodernější polovodiče, Evropský akt o čipech by pak sám nebyl schopen nedostatek čipů způsobený okupací pokrýt.
Pokud by se navíc Tchaj-wan stal čínskou „nepotopitelnou letadlovou lodí“, vážně by to ovlivnilo japonskou obrannou strategii (včetně obrany ostrovů Rjúkjú), ochranu japonských námořních komunikačních linek a americkou strategii v Indo-Pacifiku.
Existují různé scénáře vývoje „tchajwanské krize”. Liší se v závislosti na zúčastněných aktérech, jejich strategických cílech a prostředcích k jejich dosažení. V následující části se budeme zabývat třemi možnými scénáři – rozdělenými podle toho, zda by byla použita ozbrojená síla a zda by se zapojilo Japonsko – a zhodnotíme, jaký by měly dopad na Japonsko, sousední země a mezinárodní společenství. Je třeba poznamenat, že čínské vojenské akce nemusí spadat do takto čistých scénářů a pravděpodobně by byly kombinací scénářů, které následují.
2.1.1. Kompletní blokáda Tchaj-wanu
V tomto případě čínská vláda jednostranně vyhlásí vody a vzdušný prostor kolem Tchaj-wanu za zvláštní námořní a vzdušnou zónu a povolí vstup pouze lodím a letadlům schváleným čínskou vládou, čímž Tchaj-wan fakticky zablokuje. Pokud Čína v reakci na porušení těchto „hranic“ pohrozí silou, mezinárodní společenství – a zejména Japonsko se svou politikou „orientovanou na výlučnou obranu“, která odkazuje na pasivní obrannou strategii v souladu s duchem japonské ústavy, jako je použití obranné síly pouze v případě napadení protivníkem, omezení jejího použití na minimum nutné k sebeobraně a omezení držení síly sebeobrany na minimální nutnou úroveň – bude mít problém reagovat. Pro Čínu by byla žádoucí nejednoznačná reakce mezinárodního společenství.
Takový scénář není bezprecedentní. V listopadu 2013 Čína jednostranně vyhlásila zřízení „identifikační zóny protivzdušné obrany“ nad Východočínským mořem a požadovala, aby se letadla létající v tomto vzdušném prostoru řídila čínskými pokyny. To je omezení, které komerční letecké společnosti a země v minulosti dodržovaly. Podle článku 25 zákona o pobřežní stráži Čínské lidové republiky, který vstoupil v platnost v únoru 2021, má čínská pobřežní stráž pravomoc vymezit „dočasné zóny námořní bezpečnosti“ a omezit nebo zakázat průjezd či pobyt plavidel nebo personálu. V závislosti na situaci by Čína mohla Tchaj-wan dokonce fyzicky blokovat nasazením ponorek a dalších námořních plavidel, vypouštěním balistických raket, kladením min a hlídkováním vojenských letadel.
Jednou z největších slabin Tchaj-wanu jsou energie. Tchaj-wan omezuje výrobu jaderné energie a je z velké části (88 %) závislý na fosilních palivech, jako je uhlí a zemní plyn. 97,7 % svých energetických potřeb dováží. I když má Tchaj-wan zásoby uhlí (39 dní), ropy (146 dní) a zemního plynu (11 dní), nedokázal by blokádě odolávat dlouho.
Blokáda by rovněž zastavila tchajwanskou ekonomiku, zejména pokud by byl přerušen obchod s jinými zeměmi než s Čínou, která se na celkové obchodní bilanci ostrova podílí 33 procenty.
Narušení dodavatelského řetězce polovodičů – na tchajwanské slévárny polovodičů, jako jsou TSMC a UMC, připadá téměř 65 % celosvětové konsignační výroby – by mělo velký dopad na světovou ekonomiku, a zejména na evropský automobilový průmysl.
2.1.2 Omezené vojenské operace proti vzdáleným tchajwanským ostrovům
Čína by mohla vyvíjet nátlak na tchajwanskou společnost obsazením malých odlehlých ostrovů patřících Tchaj-wanu, jako je například okres Ťin-men poblíž čínského pobřeží, Peskadorské ostrovy v Tchajwanském průlivu nebo Prataské ostrovy a ostrov Tchaj-pching v Jihočínském moři. V tomto scénáři by se očekávalo, že Čína použije různé formy hybridní války (jako Rusko při anexi Krymu v roce 2014), aby ostrovy rychle obsadila a nevyvolala tak reakci USA.
Čína by případně mohla provést rozsáhlou vojenskou kampaň na jednom nebo několika ostrovech jako předehru k plnohodnotnému vylodění na Tchaj-wanu. Ačkoli je tento scénář možný, není pravděpodobný, protože protiútok tchajwanských sil by způsobil škody Lidové osvobozenecké armádě (PLA) a Čína by vzhledem k těmto škodám získala jen málo. Kromě toho, jak je patrné ze zkušeností japonských sil za druhé světové války a z loňské bitvy o Hadí ostrov (Zmiinyi) na Ukrajině, je obrana malého ostrova obtížná kvůli nedostatku strategické hloubky jeho obrany a obtížnému udržování logistiky pro životně důležité zásoby, jako je pitná voda, zásoby a munice.
V každém případě by Japonsko mělo v tomto scénáři limitované možnosti. Omezeno svou ústavou, tradičním principem „výlučné obrany“ a „vojenskou legislativou z roku 2015“, která vstoupila v platnost v březnu 2016, nemůže Japonsko uplatnit své právo na individuální sebeobranu Tchaj-wanu, pokud nedojde k přímému ozbrojenému útoku na Japonsko. Ozbrojený útok na vzdálený tchajwanský ostrov by bylo rovněž obtížné označit za „situaci ohrožující přežití Japonska (Sonritsu Kiki Jitai)“, což umožňuje pouze omezené uplatnění kolektivní sebeobrany na podporu spojence, i když Japonsko není přímo napadeno.
Je tudíž nepravděpodobné, že by se Japonské síly sebeobrany (SDF) přímo účastnily vojenských operací na obranu tchajwanských ostrovů bez americké účasti. A i kdyby se USA do tohoto scénáře přímo zapojily nasazením vojenských sil, Japonsko by pravděpodobně nemohlo poskytnout o moc víc než logistickou podporu americkým silám.
Pokud by přesto došlo k útokům na tchajwanské ostrovy, Čína by se pravděpodobně snažila narušit japonsko-americké spojenectví s využitím technik hybridní války (např. dezinformací), aby vyvolala obavy veřejnosti z japonské účasti. Cílem ČLR by bylo přimět japonskou společnost, aby se obrátila proti USA a odmítla americkou vojenskou přítomnost v Japonsku.
2.1.3 Plnohodnotná vojenská operace proti Tchaj-wanu
Tento scénář předpokládá, že se Čína rozhodne zahájit rozsáhlou vojenskou operaci proti Tchaj-wanu včetně vyloďovací operace pod záminkou, že tchajwanská vláda překročila „hranici“ stanovenou čínským politbyrem. Touto hranicí by mohlo být vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu nebo jiná událost, která by způsobila ztrátu tváře čínského vedení.
Kromě toho nelze vyloučit, že se na Tchaj-wanu vytvoří pročínská skupina, Čína by pak invazi zdůvodnila potřebou chránit své příznivce. V tomto případě bude nejdůležitějším faktorem, který rozhodne o výsledku, ochota Washingtonu vojensky zasáhnout. Jakmile však Čína uzavře námořní zónu a vzdušný prostor kolem Tchaj-wanu, bude Tchaj-wan izolován a USA tam nebudou moci přesunout žádné významné síly.
Scénář válečné simulace Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), který byl zveřejněn 9. ledna 2023, uváděl následující „základní předpoklady“: (1) Tchaj-wan bude klást Číně silný odpor; (2) americká armáda okamžitě vstoupí do války; a (3) Japonsko bude akceptovat, že americká armáda využije jeho domácí základny. Ve dvou ze tří simulací provedených podle těchto předpokladů se čínským silám nepodařilo obsadit důležitá města Tchaj-wanu, ale zásobování bylo přerušeno na 10 dní. Ve zbývajícím cvičení se čínské síly vylodily na jižním Tchaj-wanu a převzaly kontrolu nad přístavem Tchaj-nan, ale americké letecké údery učinily přístav nepoužitelným a Číňané nebyli schopni vytrvat v okupaci déle než tři týdny.
Z těchto cvičení vyplynulo, že tchajwanské síly by s podporou americké armády a japonských SDF byly schopny zastavit čínskou invazi, ovšem s rozsáhlými škodami na všech stranách.
S výjimkou nejoptimističtějších a nejpesimističtějších prognóz válečné simulace CSIS by americká armáda přišla o sedm až dvacet lodí, včetně dvou letadlových lodí s jaderným pohonem a raketových křižníků; utrpěla by přibližně 3 000 ztrát na životech; ztratila by celkem 10 000 lidí (včetně nezvěstných) a zničila by 168 až 484 letadel.
Tchajwanská armáda by mezitím přišla o více než polovinu svých letadel a všech 26 námořních plavidel. Japonské SDF by přišly o 112 až 161 vojenských letadel a 26 námořních plavidel (téměř polovinu celkové flotily). Čínská armáda by přišla o 155 až 327 letadel a 138 lodí a utrpěla by více než 7 000 ztrát na životech na zemi a dalších 7 500 během přepravy na Tchaj-wan.
Tato čísla však neberou v úvahu počet civilních obětí na Tchaj-wanu, japonském řetězci ostrovů Rjúkjú ani na japonské pevnině. Těžké raketové útoky by musela očekávat také americká vojenská zařízení v Iwakuni, Jokotě a Misawě. Pokud by navíc Rusko nebo Severní Korea zahájily vojenské operace na podporu čínských vojenských operací nebo taktiky odvedení pozornosti, kalkulace by se dramaticky změnila.
Na základě těchto výsledků dospěla CSIS k závěru, že jasná ochota americké armády přímo a aktivně se zapojit by byla účinným odstrašujícím prostředkem. Reálně je však docela dobře možné, že se USA rozhodnou do tchajwanské situace nezapojit plně, protože si spočítají, že by to bylo příliš nákladné, a nabídnou pouze podporu jako na Ukrajině – poskytnutí zbraní, munice a informací.
V případě vojenského zásahu ve stylu války v Iráku by byly nasazeny vojenské síly USA, Velké Británie a Austrálie (AUKUS) pod vedením velitelství USA pro Indo-Pacifik. Nasazení by pravděpodobně nebylo založeno na rezolucích Rady bezpečnosti OSN, kde by Čína nejspíš uplatnila právo veta. Japonsko by mohlo rozhodnout, že situace „ohrožuje přežití Japonska“, a uplatnit své právo na kolektivní sebeobranu a doprovodit síly AUKUS. Aby se zabránilo vyloďovacím operacím PLA na Tchaj-wanu, bylo by nutné nasadit ponorky proti blížícím se čínským plavidlům, leteckou obranu proti čínským vojenským letadlům a raketové útoky proti čínským odpalovacím zařízením.
Pokud by se USA rozhodly vojensky nezasáhnout proti jaderné mocnosti a místo toho podpořit Tchaj-wan, jako to udělaly na Ukrajině, Japonsko by bylo nuceno hrát roli zásobovacího skladu, jako to v současnosti dělá Polsko pro Ukrajinu. Kromě toho může být Japonsko požádáno, aby Tchaj-wanu dodávalo vybavení, munici a další zásoby a aby na Tchaj-wan dopravovalo mezinárodní humanitární pomoc. Nicméně vzhledem k tvrdému odhodlání držet se strategie zamezení přístupu a nevpuštění do prostoru (A2/AD) dospěla válečná simulace CSIS k závěru, že Tchaj-wan by byl izolován, což by USA nebo Japonsku znemožnilo přesunout tam jakékoli významné síly. V této souvislosti by měly být posíleny tchajwanské předsunuté pozice a zásoby.
2.2 Předpokládané důsledky
Ruská invaze na Ukrajinu slouží jako model toho, co lze očekávat v případě tchajwanské krize. Na rozdíl od Ukrajiny a evropských zemí, které jsou spojeny pozemními hranicemi, je však Tchaj-wan obklopen mořem. Proto by se většina bojů vedoucích k vylodění odehrávala v námořní sféře a rozhodující by byla bitva o kontrolu námořního a vzdušného prostoru. Přístup a přeprava zásob by probíhaly také po moři, pro pomoc Tchaj-wanu by tedy bylo zásadní zajištění námořních dopravních tras. Je důležité poznamenat, že v Asii neexistuje ani organizace kolektivní obrany jako NATO, ani organizace regionální integrace jako EU. Konsolidace kooperativního postoje mezinárodního společenství v případě krize by tedy rovněž představovala výzvu.
Pro Japonsko by bylo v první řadě nutné evakuovat japonské turisty a občany z Tchaj-wanu (podle statistik zveřejněných japonským ministerstvem zahraničí v říjnu 2022 žilo na Tchaj-wanu 20 345 Japonců). Pokud by se situace vyhrocovala postupně, byla by evakuace snazší. Pokud by se však situace vyhrotila rychle, mnoho japonských a zahraničních občanů by na Tchaj-wanu uvízlo.
Mohlo by být také nutné evakuovat a chránit japonské občany žijící v Číně (102 066 osob k říjnu 2022). Když v červenci 2010 vstoupil v platnost čínský zákon o mobilizaci národní obrany, který zavazuje všechny čínské občany v Číně i mimo ni ke spolupráci na obraně země, vedoucí čínského Generálního úřadu Komise pro mobilizaci národní obrany jasně uvedl, že „zahraniční kapitál a společné podniky v Číně, včetně japonských, budou podléhat tomuto zákonu“. Ustanovení zákona uvádí, že „všechny soukromé společnosti mají povinnosti a odpovědnost za přípravu a rekvizice strategického materiálu pro čínské úřady“. Někteří japonští zákonodárci poukazují i na další obavy. V Japonsku je registrováno 744 551 čínských státních příslušníků, z nichž někteří získali japonské občanství. Ti by mohli být v případě nepředvídaných událostí na základě tohoto zákona zapojeni do různých konspiračních aktivit. Je třeba se připravit na to, jak této možnosti čelit.
Dále vyvstává otázka, zda by sousední země zavedly hospodářské sankce proti Číně při prvních známkách blokády nebo vojenských operací proti Tchaj-wanu a zda by se k nim připojily i evropské země. To by mohlo znamenat úplné odpojení od čínské ekonomiky a dodavatelských řetězců, na nichž je řada zemí závislá, a to nejen v oblasti vyspělých technologií, ale i spotřebního zboží. Jakmile začala válka na Ukrajině, mnoho západních společností se rozhodlo pozastavit nebo stáhnout z aktivit na ruském trhu nejen kvůli ekonomickým sankcím, ale také proto, aby se vyhnuly „reputačnímu riziku“. Podobně se japonské a zahraniční společnosti v Číně musí připravit na možné stažení z čínského trhu a opuštění aktiv.
Kromě toho, stejně jako se Rusko snažilo zneužitím energie jako zbraně zabránit evropským zemím v podpoře Ukrajiny, nebo jim alespoň ztížit situaci, lze očekávat, že Čína bude zabraňovat japonské podpoře Tchaj-wanu či jí klást překážky tím, že omezí obchod (který podle zprávy JETRO o bilaterálním obchodu v březnu 2022 představoval 21,6 % japonského vývozu a 24,1 % dovozu v roce 2021). Jednalo by se o vzácné kovy, součástky, spotřební zboží, zpracované potraviny a další položky. Na rozdíl od náhrad, které se evropským zemím podařilo zajistit za ruský plyn, nejsou pro Japonsko hospodářské vztahy s Čínou něčím, co by bylo možné rychle nahradit alternativami. A pokud by se Čína, která je logistickým centrem nejen pro Asii, ale i pro celý svět, stala terčem rozsáhlých ekonomických sankcí, úroveň narušení globální logistiky by byla mnohem horší, než jakou jsme zažili během pandemie COVID-19.
3. Tři důvody, proč se „tchajwanská krize“ týká i Japonska
Myšlenku, že „tchajwanská krize je i japonskou krizí“, podporují tři koncepce. Zaprvé, protože tchajwanská krize by přímo ovlivnila bezpečnost Japonska, japonská společnost by musela podpořit posílení obranných schopností a připravenosti Japonska. Zadruhé by bylo třeba posílit také japonsko-americké spojenectví, aby se zajistil americký závazek k obraně Japonska. Zatřetí, k ujištění a podpoře tchajwanských občanů, že se mohou bránit čínské hybridní válce, by byly nezbytné mezinárodní jednotnost a strategický záměr.
3.1 Posílení obranyschopnosti a připravenosti Japonska
V lednu 2023 vyzval místopředseda LDP Aso k drastickému posílení obranných kapacit a upozornil, že pokud by Čína napadla Tchaj-wan, mohlo by dojít k vojenskému konfliktu na japonském území včetně Okinawy. Aso varoval typicky pacifistickou japonskou veřejnost, která má tendenci vnímat národní obranu jako problém Ameriky, aby si uvědomila, že „je třeba bránit vlastní zemi“. Jako příklad Aso uvedl ruskou invazi na Ukrajinu. O narativu tchajwanské krize se tak často hovoří v souvislosti s posilováním vlastních obranných schopností a připravenosti Japonska a s přesvědčováním veřejnosti, že národní obrana je v jejím vlastním zájmu.
V reakci na tuto změnu vnímání se mění forma zapojení USA do obrany Japonska, kterou japonská vláda označila za „základní kámen obrany Japonska“, a rozdělení rolí mezi Japonskem a USA v obraně Japonska. Důležité je, že „vnímání méněcennosti“ vůči čínskému vojenskému posilování v západním Tichomoří ze strany Washingtonu a Tokia je výchozím bodem pro přípravu obranného postoje USA a Japonska. Jinými slovy je třeba se připravit způsobem, který nepředpokládá vytvoření námořní a vzdušné převahy. Není pochyb o tom, že globální vojenskou silou a vojenskou sítí jsou USA stále nadřazeny Číně. Námořní a vzdušné síly USA nasazené v západním Tichomoří však představují pouze 10 až 15 % celkových amerických sil, takže po nedávném čínském posilování (které zahrnuje vesmírné senzory pro zpravodajství, sledování a průzkum (ISR)) už nemají USA regionální převahu.
Předchozí scénáře válečných her předpokládaly, že s nárůstem čínské schopnosti zamezení přístupu a nevpuštění do prostoru USA dočasně evakuují většinu svých jednotek umístěných v Japonsku na Guam, Havaj a Darwin, aby šetřily své síly. Dokud by USA nebyly připraveny na protiútok, muselo by Japonsko bojovat proti Číně samo.
V posledních letech se však přístup Japonska změnil. Nyní je obranná připravenost rozdělena do dvou oblastí: „vnitřní síly“ – síly s novými menšími platformami umístěnými v dosahu čínských raket, a „vnější síly“, větší platformy umístěné mimo dosah čínských raket. Toto přerozdělení bylo provedeno s vědomím, že zničit čínskou schopnost A2/AD v počátečních fázích bitvy by bylo obtížné, zejména vzhledem k tomu, že by trvalo nějakou dobu, než by do Japonska dorazily americké vojenské posily.
Nový přístup je podobný operačním koncepcím, jako jsou multidoménové operace (MDO) americké armády, agilní bojové operace (ACE) amerického letectva, operace na pobřeží ve sporném prostředí (LOCE) amerického námořnictva a námořní pěchoty, distribuované námořní operace (DMO) amerického námořnictva a operace na expediční základně (EABO) námořní pěchoty, které jsou založeny na operacích uvnitř sféry ohrožení nepřítele.
V tomto novém pojetí se japonské SDF musí přeměnit na „vnitřní síly“ s následujícími charakteristikami: (1) vysoká mobilita a vysoká schopnost přežití, (2) vysoká schopnost smrtícího úderu s přesnými protilodními a protiletadlovými střelami, (3) schopnost poskytovat zpravodajské a průzkumné informace vnějším silám a (4) menší a levnější jednotky využívající bezpilotní platformy.
Jinými slovy, očekává se, že japonské síly sebeobrany budou hrát důležitou roli v novém pojetí boje založeném na přístupu „integrovaného odstrašování“, který je zmíněn v americké Národní obranné strategii 2022 (2022NDS). Pocit krize v japonské vládě, který podnítil vznik tří nových bezpečnostních dokumentů, odráží uvědomění, že Japonsko možná bude muset transformovat své obranné schopnosti tak, aby odpovídaly novým strategickým požadavkům.
Na Ukrajinu, která nedisponuje zbraněmi dlouhého doletu, útočí řízené střely vypouštěné z ruských strategických bombardérů a námořních plavidel ze vzdálenosti, na kterou ukrajinské síly nedosáhnou. Navíc vzhledem k současné situaci, kdy ukrajinská vláda neustále prosí západní země o dodávky zbraní a dělostřeleckých granátů a bojuje pod jejich záštitou, je přirozené, že si Japonsko uvědomuje potřebu zajistit si vlastní údernou kapacitu dlouhého doletu, aby mohlo plně uplatnit své právo na individuální sebeobranu.
Proto je ve třech bezpečnostních dokumentech věnována pozornost zajištění „schopnosti protiútoku“. Je třeba poznamenat, že někteří odborníci považují zajištění japonské schopnosti úderu dlouhého doletu za způsob, jak se vyhnout případnému rozmístění amerických raket středního doletu – jako jsou LRHW (hypersonické rakety) – v Japonsku.
Vedle zajištění schopnosti protiútoku japonská vláda v březnu 2023 poprvé provedla simulační cvičení, aby ověřila evakuační postupy pro obyvatele pěti obcí na ostrovech Nansei (město Ishigaki, město Miyakojima, město Yonaguni, město Taketomi a vesnice Tarama) v rámci přípravy na možnou tchajwanskou krizi. Při cvičení vláda plánuje usnadnit rychlou evakuaci obyvatel pomocí civilních letadel a lodí. V této souvislosti se ve třech bezpečnostních dokumentech rovněž požaduje posílení přepravních kapacit mezi pevninou a ostrovy Nansei využitím osmi vyloďovacích plavidel střední a malé velikosti (logistická podpůrná plavidla: LSV a vyloďovací čluny: LCU), která budou provozována pozemními SDF (nikoli námořními SDF). V příštích pěti letech budou rovněž zakoupena dopravní letadla C2 a letadla pro doplňování paliva ve vzduchu. Zůstává však nejasné, jak by japonská námořní plavidla a letadla evakuovala civilisty v situaci, kdy Čína získá rychlou kontrolu nad mořem a vzdušným prostorem.
3.2 Posilování vazeb s USA
1. prosince 2021 bývalý premiér Abe prohlásil: „Krize na Tchaj-wanu znamená jak krizi pro Japonsko, tak i pro japonsko-americké spojenectví.” Zdůraznil, že „Si Ťin-pching by nikdy neměl opomenout uznat toto vnímání sdílené japonskými a americkými představiteli“.
Pro Japonsko je životně důležité nejen bránit svoji zemi, ale také zajistit vojenské zapojení USA v případě jakéhokoli jejího ohrožení. Za tímto účelem Tokio na základě koncepce „integrovaného odstrašení“, kterou USA představily ve své „Národní bezpečnostní strategii 2022“ a v NDS 2022, podniká kroky, aby přispělo k odstrašení a formulovalo japonsko-americký společný operační plán, který by účinně řešil krize a definoval rozdělení rolí mezi Tokiem a Washingtonem.
Ačkoli japonská vláda nezveřejnila podrobnosti tohoto plánu společné operace, podle zprávy Kyodo News by americká námořní pěchota s podporou SDF zřídila dočasné vojenské základny od prefektury Kagošima po ostrovy Nansei v prefektuře Okinawa. Stalo by se tak pouze v případě, že by japonská vláda vyhlásila „situaci, která vážně ovlivňuje bezpečnost Japonska (Juyo Eikyo Jitai)“.
V takové situaci by Tokio logisticky podpořilo vojenské operace USA. Existuje asi 40 možných míst pro tyto základny, včetně ostrovů Amami Ošima a Mijakódžima, kde jsou rozmístěny pozemní raketové jednotky SDF, a ostrova Išigakidžima, kde se rozmístění jednotek plánuje. Předpokládá se, že americká armáda a námořní pěchota by nasadily expediční námořní systém NMESIS (Navy Marine Corps Expeditionary Ship Interdiction System), přičemž SDF by poskytovaly logistickou podporu k eliminaci čínských námořních plavidel. To vychází z nové operační koncepce americké námořní pěchoty, expediční operace na předsunuté základně (EABO), která se zaměřuje na malé a rozptýlené nasazení sil.
V březnu 2022 byl 3. pluk námořní pěchoty se sídlem na Havaji reorganizován na přímořský pluk (Marine Littoral Regiment, MLR), následovat bude 12. pluk námořní pěchoty a 4. pluk námořní pěchoty U.S. Force Japan (USFJ) na Okinawě (které budou následně reorganizovány na 12. MLR a 4. MLR v rámci konceptu EABO). Na setkání „Japonsko–USA 2+2“ dne 12. ledna 2023 bylo oznámeno, že 12. pluk námořní pěchoty USA, který je v současnosti dislokován na Okinawě, bude do roku 2025 přeměněn na MLR a rozmístěn na Sakišimských ostrovech, kde jsou v současnosti dislokovány pouze pozemní jednotky SDF.
Jinými slovy, dokud nedorazí posily z americké pevniny, musí SDF a americké síly čelit případnému rozsáhlému útoku čínských sil pomocí „vnitřních sil“, které tvoří rozptýlené malé platformy SDF a USFJ.
Kromě toho bude posádka o 280 lidech umístěna v Severním doku americké armády v Jokohamě, kde je rozmístěno 13 člunů LCU z amerického armádního předsunutého skladu 4 (APS-4) (dříve vojáci z Kalifornie přijížděli do Japonska jednou ročně na výcvik a údržbu člunů). Očekává se, že v případě krize budou čluny nasazeny k evakuaci amerických civilistů z Tchaj-wanu na ostrov Mijakodžima.
3.3 Prostředky na podporu Tchaj-wanu
V čínské strategii „práce na jednotné frontě“, která byla vyhlášena 5. ledna 2021, se cíl, který má zajistit sjednocení, změnil z tchajwanských úřadů (jak je uvedeno v nařízení o práci na jednotné frontě z roku 2015) na „vlastenecké sjednocovací“ skupiny – tchajwanské společnosti a jednotlivce, kteří chtějí sjednocení s Čínou. Za tímto účelem Čína pravděpodobně poskytne těmto skupinám ekonomické a další výhody, aby získala jejich podporu.
Nová strategie rovněž naznačuje posun k integraci Tchaj-wanu do hospodářského rozvoje Číny, a to spíše podporou regionální integrace mezi provincií Fu-ťien a Tchaj-wanem než celkovou čínsko-tchajwanskou výměnou.
Tchajwanské Ministerstvo národní obrany navíc předpokládá, že při současném tempu posilování armády bude Čína do roku 2025 dostatečně silná, aby Tchaj-wan vojensky připojila. Do té doby může Čína pracovat na vytvoření podpůrných skupin na Tchaj-wanu prostřednictvím infiltrace do šedé zóny, kognitivní války a ekonomického nátlaku.
V období před příštími prezidentskými volbami na Tchaj-wanu, které jsou naplánovány na začátek roku 2024, použije Čína všechny možné prostředky – včetně kybernetických útoků, vysílání agentů, distribuce peněz a dezinformační války – aby zajistila, že příští tchajwanský prezident bude plnit čínské příkazy. To by mohl být ideální způsob, jak dosáhnout cíle Pekingu – sjednocení s Tchaj-wanem bez boje. V reakci na to budou muset Spojené státy a další země, jako je Japonsko, Jižní Korea a Austrálie, pomoci tchajwanským občanům, aby se nenechali ovlivnit čínskou hybridní válkou, a to tím, že budou demonstrovat svou pevnou podporu Tchaj-wanu konkrétními kroky.
Jinými slovy, podobně smýšlející země musí čínskému vedení ukázat, že nedovolí změnu statu quo silou. K zajištění integrovaného odstrašení mohou spojenci Tchaj-wanu nejúčinněji přispět sdílením hodnot a posílením hospodářských vazeb s Tchaj-wanem.
Závěr
Případné kinetické útoky Číny na Tchaj-wan by způsobily vážné škody nejen vojákům, ale i civilistům na obou stranách průlivu. Narušení obchodních vztahů, zejména dodavatelských řetězců, spolu s následky hospodářských sankcí by přivodilo nevratné škody nejen ekonomikám Tchaj-wanu, Japonska, Číny a sousedních zemí, ale také globální ekonomice včetně Evropy. Proto je třeba se tchajwanské krizi za každou cenu vyhnout.
Vzhledem k očekávání, že Japonsko bude budovat svou integrovanou odstrašovací sílu spolu s USA, Austrálií a podobně smýšlejícími zeměmi, včetně evropských zemí, je třeba zvážit, zda silnější odstrašování a tvrdší postoj vůči Číně nepovede k „bezpečnostnímu dilematu“ a nepodnítí závody ve zbrojení. Svět potřebuje Čínu zapojit a vytvořit mechanismy pro zvládání napětí a udržení regionální stability prostřednictvím inkluzivní vize „svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku“.
Za tímto účelem musí mezinárodní společenství usilovat o (1) přesvědčení čínských představitelů, aby zachovávali status quo prostřednictvím pokračujícího dialogu a trvalé vzájemné závislosti, včetně Track II diplomacie; (2) rozvíjení integrovaného odstrašení mezi podobně smýšlejícími zeměmi s cílem zabránit provokacím ze strany Pekingu; (3) posílení dialogu a spolupráce s Tchaj-wanem s cílem povzbudit jeho představitele k zachování statu quo; a (4) důkladnou přípravu na nejhorší možný scénář pomocí dostatečných opatření, která mají zabránit pokusu Číny změnit status quo silou.
V této souvislosti je pro zmírnění očekávaného narušení a škod, které by způsobila čínská invaze na Tchaj-wan, nezbytné uznat souvislost mezi asijskou a evropskou bezpečností a podporovat praktickou spolupráci a přípravu s evropskými zeměmi.