Jed v žilách pašeráka hadů
Začátkem 90. let jsem seděl v letadle do Pekingu vedle mladého českého pašeráka exotické zvěře. Růžolící chasník z jižních Čech se vydal do jižní Číny na odchyt jedovatých hadů. Neuměl slovo čínsky ani anglicky, ale tvrdil, že na hady má nos. To byla asi pravda; o pár týdnů později jsem se doslechl, že leží v nemocnici v Kantonu s mnohočetným uštknutím neznámými plazy a český konzulát organizuje jeho převoz zpátky do vlasti.
Plukovník Jaroslav Tvrdík, mimo jiné bývalý ministr obrany ve vládě Miloše Zemana a Vladimíra Špidly, se 20 let poté vypravil do Číny s podobnou jazykovou a odbornou výbavou, ale s podstatně lepším finančním a politickým krytím. Jeho lety v obchodní třídě zafinancovala finanční skupina PPF, zatímco ČSSD ho podle jeho vlastních slov opatřila tajemným dokumentem, jenž mu měl dodat váhy při politických jednáních. Zbytek obstarali čínští prostředníci, kteří Tvrdíka navigovali, kam bylo třeba. Toto kulantní aranžmá má jednu slabinu − není z něj jasné, pro koho vlastně pracoval. Pro PPF, jež ho financovala, nebo pro ČSSD, jež ho politicky kryla? Nebo snad vzniklo účelové konsorcium mezi ČSSD a PPF? Třetí možnost naznačil Tvrdík sám, když nakonec zakotvil u čínské společnosti CEFC, popisované v odborné literatuře jako platforma čínského vojenského zpravodajství.
Nepřehledné propletení politických a obchodních zájmů, tolik příznačné pro tuto zemi, se dále prohloubilo přímým zapojením státu: spolu s přechodem bývalého českého vysokého státního představitele k „soukromé“ čínské firmě nastoupil jako poradce do prezidentské kanceláře „předseda“ téže čínské firmy, k níž zase přešlo několik vysokých úředníků z prezidentské kanceláře a dalších státních institucí. Po tomto divokém „škatulata, hejbejte se“ přestává být zřejmé, kde je hranice mezi CEFC a prezidentskou kanceláří, potažmo českým státem. Privatizace české zahraniční politiky Tvrdíkovým konsorciem se jako jed v žilách nebohého pašeráka hadů šíří dále do systému.
V očekávání čínských peněz
Při pašování hadů i privatizaci zahraniční politiky jde především o peníze. CEFC provedla loni několik bleskových akvizic v podnikatelských kruzích z okruhu Tvrdíkových přátel. V 90. letech by asi vyvolalo značný rozruch, kdyby se položky jako fotbalový klub Slavia nebo některé prestižní nemovitosti odprodávaly během privatizace přímo do cizích rukou. Logikou české cesty privatizace jsme nyní dospěli ke stejnému výsledku, s tím rozdílem, že zisk z prodeje nepřipadne státu, ale několika dobře propojeným privatizačním baronům. Lze přitom důvodně předpokládat, že od nich poputují tyto prostředky alespoň zčásti zpátky do politiky, kde napomohou novým projektům typu Tvrdíkových konsorcií.
Spolu s penězi se soustavou ozubených kol dále točí vysoká politika. Příští měsíc dorazí do Prahy čínský prezident Si Ťin-pching na své jediné zastávce v Evropě po cestě do USA. To bude skutečně bezprecedentní a svrchovaně symbolická událost. Ve Washingtonu ho bude čekat malá nepříjemnost v podobě přejmenování náměstí před čínskou ambasádou na počest vězněného nositele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, které právě jednomyslně doporučil Kongres. V Praze přistane na Letišti Václava Havla, jenž byl pro Lioua přímou inspirací při sepisování Charty 08, ale to bude asi to poslední, co by mu snad mohlo připomenout naši někdejší zahraniční politiku. Dále bude již vše v režii bývalého ministra obrany členského státu NATO, nyní ve službách čínského konglomerátu spojovaného s tamější vojenskou rozvědkou. Našim smluvním spojencům na druhé straně Atlantiku jistě nezůstane tato ironie skryta.
Návštěva čínského prezidenta pochopitelně vyvolává očekávání nových významných kontraktů a investic v řádu odpovídajícím její politické váze, tedy mnohonásobně převyšujícím předchozí akvizice CEFC. V českých podnikatelských kruzích však vládne nervozita. Přístup k čínskému prezidentovi prý monopolizuje všudypřítomný Tvrdík. Po české zahraniční politice se zjevně snaží zprivatizovat i čínského prezidenta. Vzhledem k propojení prezidentské kanceláře s Tvrdíkovými konsorcii bude zajímavé sledovat, jakým bonmotem bude hlava státu prekérní situaci řešit.