3. září 2017 byl v Kambodži zatčen prozápadní liberální opoziční předák a člen parlamentu Kem Sokha. Od té doby se množí útoky a obvinění i vůči ostatním členům parlamentu za jeho stranu národní záchrany (CNRP). Situací se ve svém urgentním usnesení zabývá i Evropský parlament.
Za posledním vývojem je cítit neblahý vliv Číny na režim v Phnompenhu; zmíněný politik není nakloněn pročínské orientaci současného kambodžského vedení. Čína výrazně posiluje vliv v zemi, k čemuž ji vede mimo jiné snaha oslabit vliv tradičního rivala, Vietnamu, který se navíc začíná orientovat na USA. Kambodžský premiér Hun Sen je ve funkci už 33 let, bez ohledu na výsledky voleb,které buď manipuluje, Neal ignoruje. Ač původně silně kritický vůči úloze ČLR v Kambodži během vlády Rudých Khmérů (1975 – 79), v posledních letech postupně přetrhává svazky se Západem a svůj stále autoritativnější režim nahání do čínské náruče. Jeho vztahy s Pekingem přitom nebyly vždy harmonické.
Proměny vztahů
Kambodžsko-čínské vztahy prošly mnoha proměnami. Čína vehemetně podporovala “Demokratickou Kampučeu”, jak si říkal vražedný režim Rudých Khmérů. Po vietnamské intervenci v roce 1979, která svrhla genocidní vládu Rudých Khmérů, svedla Čína s Vietnamem “odvetnou” pohraniční válku. Již tehdy kambodžskou politiku ovládal dnešní premiér Hun Sen, v té době jako představitel provietnamské vlády. Vztahy s Pekingem byly dlouho chladné, ale postupem času se zlepšovaly až k velkému otevření v druhé polovině 90. let. Čína si velmi dobře uvědomila strategický potenciál Kambodži v regionu – je položena mezi čínskými rivaly Thajskem a Vietnamem, a kontroluje tok Mekongu. Momentálně je z ní největší čínský spojenec uvnitř společenství ASEAN, které mělo v době svého vzniku představovat hráz proti čínskému (a tehdy i vietnamskému) komunismu v oblasti. Po rozpadu sovětského bloku a zahájení reforem v Číně však začal ASEAN přijímat za členy i komunistické státy v regionu a rozvíjet čilé styky s Čínou. Dnes dokáží čínští spojenci v ASEANu úspěšně zablokovat jeho rezoluce schvalované na principu konsensu.
Měkká a tvrdá síla
Čínský vliv v Kambodži postupně sílí. Zvyšují se investice do kambodžské infrastruktury, včetně budování velkého přístavu v Sihanoukville, který je součástí čínského projektu OBOR. Množí se úvahy o tom, že přístav bude mít i vojenský význam a může Číně posloužit v případě vzrůstajícího napětí v Jihočínském moři. Čína poskytuje Kambodži značnou vojenskou pomoc a posiluje i svou kulturní přítomnost sponzorováním čínských škol. Pomáhá rekonstruovat kambodžskou národní pýchu, chrámový komplex Angkor Wat. Pro nás může znít povedomě případ čínského lobbisty a bývalého důstojníka ČLOA, Fu Sien-tchinga, který získal štědrými “investicemi” přímý přístup k premiérovi, jenž ho označuje za „bratra Fu“. Jeho společnost Unite International získala kontrolu nad rozvojem doposud masovým turismem nedotčeného – a strategicky významného – kambodžského pobřeží.
Jako v mnoha jiných zemích koinciduje nástup čínského vlivu v Kambodži s její vzrůstající izolací od západních demokracií, které odpozuje Hun Senův autokratický styl vládnutí. Současný úder proti občanské společnosti, nezávislým médiím a politické opozici v Kambodži se děje v kontextu narůstající roztržky se Západem a sbližování s Čínou. Značnou část kambodžského rozpočtu představuje již od dob politického urovnání občanské války pod patronací OSN v 90tých letech zahraniční pomoc. Tu původně poskytovaly západní státy. V posledních letech tuto roli přebírá ČLR.
Zatčení předáka opoziční Národní strany záchrany NPRC Kem Sokha pod záminkou “spiknutí”je jen logickým završením tohoto procesu. Tato strana nabízela Kambodži alternativu vymanění se z čínského vlivu, orientaci na USA, ekonomický liberalismus, lidská a sociální práva. Následné uzavření nejvýraznějšího nezávislého listu Cambodia Daily pod absurdní záminku dluhu na daních ve výši 6,3 milonů dolarů je výstrahou všem kritikům režimu.
S čínskou podporou směřuje Kambodža stále výrazněji k otevřené diktatuře. Za této situace není divu, že Kambodža důsledně blokuje v ASEANu kritické zmínky o Číně, včetně rezolucí o Jihočínském moři.