Už půl roku před podobně (ne)slavnou návštěvou generálního tajemníka (čínského prezidenta) v Praze na jaře 2016 se Si Ťin-pching okázale vozil po Londýně ve zlatém kočáře po boku britské královny Alžběty II. Stejně jako během české návštěvy i tam na pozadí protestů a bitek demonstrantů s čínskými „vlastenci“ pod velením tajných z řad bezpečnostního a stranického aparátu padala vzletná slova o rozvíjení přátelských vztahů a zazněly přísliby přílivu miliardových obchodů a investic.
Prezident Zeman se později před kritiky, kteří odsuzovali jeho poklonkování autoritářské Číně, odvolával právě na londýnskou Si Ťin-pchingovu jízdu ve zlatém kočáře. České sny o čínských investicích se však zhroutily jako domeček z karet a očekávání „zlatých časů” ve vztahu k ČLR se nenaplnila ani ve Velké Británii. Ostrovní velmoc, těžce zkoušená koronavirovou a brexitovou krizí, nyní musí v souvislosti s vývojem v Hongkongu radikálně přehodnotit svůj postoj a vztahy s Pekingem.
Vztahy mezi Velkou Británií a ČLR, podobně jako v případě čínských vztahů s USA či EU, se v posledních letech znatelně ochlazují, což se nedávno jasně projevilo vyloučením čínské technologické a telekomunikační jedničky Huawei z budování 5G sítí. Londýnský think-tank Asia House se k tomu vyjádřil:
Narůstající nevraživost britských politických elit vůči Číně stupňuje negativní rétoriku na obou stranách. Nejvýraznějším projevem zhoršujících se vztahů bylo prohlášení britské vlády, že přední čínskou telekomunikační firmu Huawei vyřadí z účasti na budování 5G sítí z důvodů kybernetické bezpečnosti.
Třecí plochy v Hongkongu
Důvodem, proč se zhoršují vztahy Spojeného království s ČLR, je z velké části právě Hongkong. Bývalá britská kolonie byla „navrácena Číně“ (na základě původní smlouvy o „nájmu“ tzv. Nových území uzavřené mezi Britským impériem a v té době upadající mandžuskou dynastií Čching v roce 1898) v roce 1997 poté, co podmínky přechodu suverenity byly ujednány a stvrzeny v tzv. Společné britsko-čínské deklaraci (中英聯合聲明) v prosinci 1984. ČLR se mimo jiné zavázala, že v té době platné zákony, stejně jako společenský a ekonomický systém Hongkongu, zůstanou v základu nezměněny po dobu 50 let od předání moci. To mělo být zaručeno hongkongskou „miniústavou“, tzv. Základním zákonem, který byl podepsán prezidentem ČLR v dubnu 1990 a vstoupil v platnost po předání Hongkongu 1. července 1990.
S historickou zkušeností ne/zachování „původního systému“ po podepsání „Sedmnáctibodové dohody“ s tibetskou vládou v roce 1951 by bylo více než naivní očekávat, že Hongkong zůstane Hongkongem po celých přislíbených 50 let. Jak v obsáhlé studii pro Sinopsis již dříve popsala Didi Kirsten Tatlow (české shrnutí zde), došlo k postupné řízené erozi původního systému působením na mnoha různých úrovních, od kooptace dřívějších elit k výchově elit nových, loajálních Pekingu a komunistické straně. Zejména prostřednictvím jednotné fronty byly pak infiltrovány všechny hlavní oblastí života v Hongkongu od politiky přes policejní složky až po podnikatelský a občanský sektor. Toto úsilí bylo v loňském roce úspěšně završeno přijetím zákona o státní bezpečnosti, který usnadnil konečnou likvidaci prodemokratické opozice v hongkongské politice a devastaci aktivistických organizací a kruhů.
Tento vývoj vedl k tomu, že mnohé státy byly nuceny přehodnotit své vztahy s Hongkongem. USA pod Trumpovým vedením zrušily zvláštní vztahy s tímto územím a začaly k Hongkongu přistupovat stejně jako k celé ČLR. Podobná opatření přijaly i některé evropské státy. Po celém světě pak země v reakci na přijetí zmíněného zákona odstupovaly od extradičních smluv s Hongkongem. Česko však mezi nimi nebylo a mluvčí českého ministerstva spravedlnosti uvedl, že pro to „nevidí důvod“.
Kvůli narušení původní podoby systému došlo také k oslabení dosud nadstandardních vztahů mezi Hongkongem a Londýnem, což se projevuje jak v diplomacii, tak i v praktických záležitostech týkajících se obchodu, financí či právní oblasti. Jak situaci shrnul pro China Digital Times John Chan:
Oblasti, jež dříve těžily ze spojení Hongkongu se Západem a vřelého vztahu Londýna k bývalé kolonii, se nyní staly třecími plochami. To dopadlo zejména na právní a finanční sektor, které historicky pro město představovaly hlavní konkurenční výhodu.
Klíčovým datem v čínsko-britských vztazích se může stát 31. leden 2021. Toho dne začne Velká Británie přijímat žádosti občanů Hongkongu, kteří si nechali vystavit tzv. britský zámořský pas (British Nationals Overseas, BNO), o dlouhodobý pobyt s potenciálním získáním britského občanství. To by se ve finále mohlo týkat více než tří milionů hongkongských rezidentů, podle relativně střízlivých odhadů britského ministerstva pro vnitřní záležitosti by jich jen v roce 2021 mohlo být přes půl milionu. Tento krok již dříve rozzuřil čínskou vládu v Pekingu, která na oplátku prohlásila, že ona od uvedeného data přestane britský zámořský pas uznávat a jeho držitelé tak nebudou schopni překročit hranice pevninské Číny. Další ze zvažovaných možností bylo zakázat držitelům britského zámořského pasu pracovat v hongkongské státní správě, nebo jim dokonce odebrat volební právo. I přes britské protesty, že se jedná o porušení Společné britsko-čínské deklarace, však již někteří propekingští hongkongští představitelé prohlásili, že si občané budou muset vybrat, komu budou loajální: buď britský zahraniční pas, nebo právo na trvalý pobyt v Hongkongu.
Sophiina (hongkongská) volba
Dilema, jemuž tváří v tvář čínskému režimu musí v posledních letech čelit nejen mezinárodní firmy, ale také vlády jednotlivých států a jejich diplomaté, se nyní v plném světle projevilo právě ve vztahu Hongkong–Londýn. Tlakům Pekingu čelí např. banka HSBC, jejíž centrála přesídlila z Londýna zpět do Hongkongu. Finanční gigant na podzim na základě žádosti hongkongské policie zmrazil účty bývalému prodemokratickému zákonodárci Tedu Huiovi, který byl loni v listopadu spolu s dalšími vyloučen z Legislativní rady a během návštěvy v Dánsku se rozhodl zůstat v exilu a přesídlit právě do Velké Británie. Podle samotného Huie i nezávislých pozorovatelů se jednalo o čistě politický krok, protože výzva od policie nebyla podložena podezřelými transakcemi, jak je běžné u vyšetřování zločinů.
Podle CDT byla banka „chycena mezi dvěma mlýnskými kameny od počátku protestů v roce 2019, kdy čelila ostré kritice jak ze strany britské, tak i čínské vlády“. Vzhledem k tomu, že na evropském trhu se jí příliš nedařilo, bance nezbývalo než vsadit na čínský trh a pokusit se „vylepšit napjatý vztah s čínskou vládou“. HSBC tak po nátlaku pekingských a hongkongských úřadů přistoupila ke zmrazení účtů prodemokratických aktivistů a fondů, z nichž se hradí jejich obhajoby u soudu. Ukázalo se však, že tento krok „vyděsil její hongkongské klienty, z nichž někteří začali svůj majetek převádět do zahraničí“. Podle odhadů se může jednat o odliv miliard dolarů z Hongkongu jen během tohoto roku.
Je hongkongská justice stále nezávislá?
Pod palbu se pak minulý týden dostal přední britský advokát David Perry, který patří mezi tzv. královniny právní zástupce (QC, Queen’s Counsel), jež se zabývají nejdůležitějšími případy u soudu. Toho si najala hongkongská vláda, aby ji zastupoval v procesu vedeném proti zatčeným prodemokratickým aktivistům. Na nátlak kolegů i přímo členů britské vlády se uznávaný právník, který britskou i hongkongskou vládu již dříve hájil v široce sledovaných sporech, z případu stáhl. To podle CDT ukazuje „narůstající obavy Londýna z politických procesů vedených hongkongskou justicí“. Perryho účast na procesu ostře odsoudil i britský ministr zahraničí Dominic Raab. Pro server Sky prohlásil:
Nerozumím tomu, jak někdo, kdo u nás reprezentuje světovou špičku právnické profese, může s čistým svědomím vzít případ, v němž bude muset postupovat na příkaz pekingských úřadů podle zákona o státní bezpečnosti, který přímo narušuje a podkopává svobody lidí v Hongkongu.
Pro Peking by podle něj byl takový úspěch skvělým PR. Jedná se totiž o proces s předními představiteli boje za svobodu a demokracii v Hongkongu, včetně veteránů, jako jsou Martin Lee, zakladatel hongkongské Demokratické strany, který spoluvytvářel podobu Základního zákona, předseda stejné strany z let 2006–2012 Albert Ho nebo mediální magnát a majitel deníku Apple Daily Jimmy Lai. Ti se (mimo jiné) podíleli na pokojné demonstraci konané 18. srpna 2019, jíž se podle organizátorů zúčastnilo 1,7 milionu lidí. Začátek procesu je plánovaný na 16. února a Perry podle Financial Times oznámil, že se ho kvůli politickým tlakům a povinné třítýdenní karanténě po případném příletu z Británie nezúčastní.
Debaty přitom vzbuzuje nejen otázka, zda by hongkongské úřady, které jinak prosazují přísná protiepidemická opatření, byly v případě advokáta ochotny učinit výjimku a prominout karanténu, ale také spor o to, zda nebyl Perry povinen případ vzít na základě tzv. taxikářského pravidla (cab-rank principle), kdy mají britští advokáti povinnost brát případy ze svého oboru tak, jak přijdou. Toto pravidlo citovali někteří hongkongští představitelé, například propekingská tajemnice pro spravedlnost Teresa Cheng, která označila útoky na Perryho za „nechutné“ a prohlásila, že „taxikářské pravidlo“ je „základním principem nezávislosti“ a „pýchou“ britských a hongkongských advokátů.
Kvůli historickým vazbám jsou právní (stejně jako finanční) systémy Hongkongu a Velké Británie stále do velké míry propojeny a britští advokáti i soudci bývají zváni ke komplikovanějším soudním případům v bývalé kolonii. Jak však v CDT upozorňuje John Chan:
S rostoucími obavami o nezávislost hongkongské justice zahájila britská vláda v listopadu 2020 řízení k prověření, zda je vhodné, aby britští soudci i nadále přisedali jako hostující soudci u případů řešených hongkongskými soudy. Politický tlak na stažení Perryho je výrazem britských pochyb [na právním či morálním základě] ohledně politických procesů vedených hongkongskou justicí.
To, že se vztahy s Velkou Británií pro Peking stávají – vedle vztahů s USA či Austrálií – jedním z klíčových problémů, potvrzuje i volba nového čínského velvyslance v Londýně. Tím se má někdy během letošního roku stát stávající náměstek na ministerstvu zahraničí a přední odborník na čínsko-americkou politiku Čeng Ce-kuang 郑泽光, „těžká váha“ reprezentující „drsný, až bojovný styl čínské diplomacie“, kterého většina zasvěcených do budoucna viděla spíše ve Washingtonu než v Londýně.