Korespondenční šachy s Pekingem

O čem mluvíme, když mluvíme každý o něčem jiném.

Bilaterální vztahy s Čínskou lidovou republikou, a nejen ty české, tak trochu připomínají jednu z nejzábavnějších povídek Woody Allena o dálkové partii šachu mezi hráči Gossagem a Vardebedianem (česky v překladu M. Žantovského ve sbírce Vedlejší příznaky, Odeon 1985).

Korespondence začíná velmi zdvořile, ale brzy se hráči nemohou shodnout ani na tom, jaké figury vlastně stojí na šachovnici: “Tah jezdcem, který se údajně ztratil v poště, by byl ve dvaadvacátém tahu nemožný, jelikož figura v té chvíli stála na kraji posledního sloupce a tah, který popisujete, by ji přenesl ze šachovnice na kávový stolek…”

V podobném duchu se zřejmě odehrával nedávný telefonický rozhovor mezi prezidenty Zemanem a Si Ťin-pchingem. Obě strany o něm vydaly tiskové zprávy, které jakoby líčily dvě různé konverzace. (Diskrepance samozřejmě mohla nastat i čistě technickou cestou, třeba tak, že telefonát tlumočil mluvčí Ovčáček.)

Neochvějná podpora nezúčastněné strany

Prezident Zeman ani mluvčí Ovčáček ale nemusí věšet hlavu. Velmi podobné nedorozumění se tento týden přihodilo i prezidentům Si a Putinovi, s potenciálně závažnějšími důsledky, než by mohl mít jinak zjevně celkem jalový telefonát Zeman – Si. Podle čínské tiskové zprávy podpořil Putin “neochvějně” oficiální stanoviska Pekingu, včetně velmi ochvějné, ba ožehavé otázky čínského záboru Jihočínského moře.

Ruská strana byla ve svém komuniké o poznání zdrženlivější. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí pak ještě neopomněla zdůraznit, že Kreml k této otázce zaujímá nezúčastněný a neutrální postoj. Přes prohlubující se družbu mezi Moskvou a Pekingem se Rusko přeci jen ošívá, aby se nechalo zatáhnout do explicitní podpory čínského postupu, který je po výroku tribunálu OSN v Haagu z roku 2016 otevřeně v rozporu s mezinárodním námořním právem.

Na tomto místě nezbývá než si povzdechnout, že stejnou zdrženlivost neprojevil ve své době i tehdejší předseda českého parlamentu Hamáček. Ten podle agentury Nová Čína zpochybnil v roce 2016 jurisdikci mezinárodního tribunálu OSN, a výslovně tak jako jeden z nejvyšších ústavních činitelů ČR podpořil mocenský postoj Pekingu ve sporu, který by mohl snadno přerůst v regionální, ne-li globální ozbrojený konflikt.

O voze a o koze

Pro odlišný výklad stejné události ze strany přímých účastníků se vžil termín Rašómonský efekt podle slavného filmu Akiry Kurosawy z roku 1950. Navzájem protichůdná tisková prohlášení z telefonických rozhovorů nejvyšších státních představitelů jsou samozřejmě jen jedním z mnoha projevů tohoto mechanismu.

Ve vztazích s ČLR o něj zakopáváme na každém kroku. Podle teorie komunikace je dán odlišným “epistemologickým rámcem”, tedy odlišnými znalostmi, zkušenostmi, a ovšem i subjektivními zájmy při interpretaci složitých procesů. Leninský systém v ČLR vychází v mezinárodních vztazích z jiných teoretických východisek, než jaká jsou běžná v pluralitních společenských systémech.

O čem tedy mluvíme, když o něčem mluvíme s čínskými soudruhy? Velmi často každý o něčem jiném. Čeští politici si myslí, že mluví o “ekonomické diplomacii”. Čínští představitelé vědí, že mluví o politickém vlivu. Proto se pak na sdílené šachovnici bilaterálních vztahů nemůžeme dohledat ani základních herních figur, jako jsou ty donekonečna omílané čínské investice, které ze hry vypadly již před nějakými dvaceti tahy.

Publikace tohoto článku: Aktuálně, 16.9.2021