Mezinárodní organizace (např. Human Rights Watch), pozorovatelé i odborníci v poslední době s rostoucími obavami sledují dění v jednom ze dvou nejproblematičtějších regionů ČLR, Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, kde byl na konci března schválen radikální zákon namířený proti „náboženskému extremismu“. V rámci čínského boje proti terorismu, který mnohdy využívá západní rétoriku a snaží se vzbudit dojem, že je součástí světového boje proti radikálním islamistům a džihádu, usiluje čínská vláda o posílení své pozice v převážně muslimském Sin-ťiangu. Často se přitom uchyluje k porušování základních lidských práv a svobod, jež s terorismem nijak neosuvisejí. Kromě schválení kontroverzních „protiteroristických“ zákonů a nařízení pozorovatelé upozorňují zejména na silnou militarizaci oblasti: enormní navyšování počtu příslušníků ozbrojených sil a policie.
Oblast Sin-ťiangu (historicky známá také pod názvem Východní Turkestán) je obývaná pestrou směsí etnik. Donedávna zde tvořili se zhruba 10 miliony většinu muslimští Ujguři hovořící turkickým jazykem, který zapisují arabským písmem. Sin-ťiang je druhým nejnestabilnějším regionem ČLR po Tibetu. Poslední vlna napětí zde eskalovala rok po konání olympijských her v Pekingu (jimž pro změnu předcházely velké protesty v Tibetu v březnu 2008): v červenci 2009 vypukly násilné nepokoje v hlavním městě ujgurské autonomní oblasti Urumči. Útoky ujgurských demonstrantů byly zaměřeny převážně na chanské obyvatelstvo (tj. etnické Číňany), které nyní ve městech tvoří většinu. Při útocích zahynulo údajně až 200 čínských civilistů.
Extrémní opatření proti extrémismu
Snahy čínské vlády o nekompromisní řešení situace silou, prostřednictvím zpřísnění legislativy a zavedení represí, však situaci spíše vyostřily. V letech 2013-14 došlo k několika násilným útokům, jež lze s určitou rezervou označit za teroristické. Aktéři těchto útoků byli údajně ujgurské národnosti, přestože k útokům došlo na tak vzdálených místech, jako je Peking a Kchun-ming. Jak upozorňují badatelé Adrian Zenz (dříve se zabýval situací v tibetských oblastech) a James Leibold, kteří analyzovali volně dostupná data týkající se náboru personálu do státní správy (včetně policejních složek, avšak s výjimkou ozbrojených sil, jež tato data nezveřejňují), tyto události vedly k dalšímu posilování silových složek v oblasti.
V lednu loňského roku poté prošel schvalovacím procesem často kritizovaný „protiteroristický zákon“. Díky vágnímu vymezení klíčových termínů čínské vládě umožňuje postihovat nejrůznější typy aktivit, včetně těch zcela nenásilných. Jeho dopad se nejvíce projevuje právě v neklidných oblastech, primárně v Tibetu a Sin-ťiangu, kde jej lze specificky využít k omezování náboženských aktivit a s vírou souvisejících kulturních prvků, jako je např. nošení určitého typu oděvu či konzumace určitého typu potravy, konání různých obřadů a slavností apod.
Nejradikálnější změny však v Sin-ťiangu přišly s nástupem nového předsedy komunistické strany autonomní oblasti Čchen Čchüan-kuoa v srpnu loňského roku. Tento muž, jehož poslání jakoby předurčilo již jeho jméno (全国), které doslova znamená „úplný stát“ a je tedy ztělesněním čínského boje proti (tibetskému a ujgurskému) separatismu (fen-lie ču-i 分裂主义), se již osvědčil na svém předchozím působišti. Od roku 2011 totiž působil coby předseda Tibetské autonomní oblasti, kam nastoupil v podobně palčivé situaci, kdy bylo potřeba „stabilizovat“ situaci po nepokojích z roku 2008.
Ostré předměty a ostří hoši
Jak ve své studii uvádějí Zenz s Leiboldem, k největšímu nárůstu náboru policejních složek v Sin-ťiangu došlo až v posledním roce, a to ve všech okresech, nejen těch, kde tvoří většinu muslimské obyvatelstvo ujgurské národnosti. Nová opatření, jež do Sin-ťiangu zavedl nový předseda po vzoru Tibetu, zahrnují zejména zvýšenou kontrolu internetu a restrikce v náboženské oblasti. Hongkongský tisk a Human Rights Watch také na podzim upozorňovaly na zabavování cestovních pasů Ujgurům, což však pro kohokoli, kdo je obeznámen se situací v Tibetu, není nic nového.
Další opatření se týkají zbraní a nebezpečných předmětů, mezi které nyní v Sin-ťiangu patří i všechny typy nožů, včetně kuchyňských, a zvýšená kontrola zejména muslimského obyvatelstva prostřednictvím četných check-pointů a policejních hlídek (opět každodenní součást života Tibeťanů). Naopak Tibet se od Sin-ťiangu inspiroval v případě tzv. „vesnické policie“ (cchun-ťing 村警), která byla zavedena už po roce 2010 v zapadlejších oblastech Sin-ťiangu s minimem chanského obyvatelstva. Vesnická policie je rekrutována z místních obyvatel, kteří normálně fungují v rámci místní komunity, ale jsou využíváni pro bezpečnostní účely. Součástí nových opatření je i vytvoření sítě donašečů z řad běžných občanů, nejčastěji Chanů.
Oholit a sledovat státní TV!
Zatím poslední z radikálních kroků ke „stabilizaci“ Sin-ťiangu vstoupil v platnost koncem března tohoto roku, kdy byl v autonomní oblasti schválen v úvodu zmíněný zákon, jehož cílem má být boj proti náboženskému extremismu. Ten mimo jiné zakazuje zahalování obličeje na veřejnosti či nošení plnovousu „abnormální“ (avšak blíže nespecifikované) délky a staví mimo zákon záměrné odmítání sledovat státní média a odmítání poslat děti do státní školy, kde jim jsou předávány správné vlastenecké hodnoty. První vlaštovkou tohoto nového zákona je suspendování místního ujgurského funkcionáře za to, že dle pravidel svého náboženství odmítl kouřit v přítomnosti muslimských starších.
K těmto „stabilizačním opatřením“ se čínská vláda evidentně inspirovala v Tibetu, kde mají čínští činovníci historicky dlouhodobou zkušenost s „odbojnými menšinami“ (od 50. let 20. století zde opakovaně dochází k nepokojům či přímo povstáním proti čínské vládě) i bojem proti náboženství, jež v očích čínské vlády napomáhá šíření separatismu a destabilizaci oblasti. Nabízí se tedy otázka, zda je cílem čínské vlády Sin-ťiang „tibetizovat“ (tj. udržovat „stabilitu“ prostřednictvím hrubé síly a represí, i za cenu narůstající nespokojenosti obyvatelstva, která je potenciální rozbuškou pro další konflikty) nebo spíše sinizovat, což se zdálo být původním cílem čínské politiky v Sin-ťiangu, když vláda dlouhodobě podporovala chanskou migraci do této oblasti.