V Sin-ťiangu dochází k plošné perzekuci původních obyvatel, kterou znalci poměrů neváhají označit za kulturní genocidu. Současné represe vůči původnímu obyvatelstvu jsou vyvrcholením předchozích snah o kontrolu společnosti v reakci na sociálně motivované násilné pouliční protesty. Čínská vláda obhajuje svůj postoj tvrzením, že bojuje proti islámskému extremismu, terorismu a separatistickým tendencím.
Grid management
Spíš než o boj proti terorismu se jedná o politiku likvidace etnických menšin. Drakonická opatření zavedl dnešní první tajemník komunistické strany Číny v Sin-ťiangu Čchen Čchüan-kuo, který do funkce nastoupil v srpnu roku 2016 poté, co stejné postupy uplatnil v Tibetu. Jedná se o tzv. „grid management“. Termín převzatý z angličtiny v Číně označuje systém, v němž každých 500 metrů je jedna policejní stanice, která kontroluje doklady a pohyb osob, a hustě rozmístěný kamerový systém systematicky shromažďuje údaje o každodenním chování všech obyvatel. Jinými kanály probíhá monitorování internetu a telefonních hovorů. Informace zpracovává integrovaný systém, a pokud něco vyhodnotí jako podezřelé (třeba jen vybočení z každodenní rutiny, častější návštěvy u sousedů, nebo telefonát od příbuzného v zahraničí), následuje vyšetřování a represe.
V převýchovných táborech je více než milión Ujgurů a příslušníků dalších etnik islámského vyznání, tj. každý desátý muslim ze Sin-ťiangu. Žijí v přísném režimu převýchovných táborů a vedle manuální práce studují politické příručky, kolektivně skandují hesla a zpívají písně na počest komunistické strany a generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Neposlušnost se přísně trestá, máme svědectví o psychickém i fyzickém mučení, smrti a mizení osob. Doba pobytu v táboře není vymezena, trpí nejen vězni, ale i jejich rodiny, hroutí se jejich ekonomické zázemí.
Likvidace ujgurské kultury
„Na svobodě“ mezitím dochází k systematické likvidaci ujgurské kultury. Místní úřady dohlížejí, aby lidé nedodržovali tradiční zvyky a neslavili muslimské svátky, bourají mešity. Pracovníci státní správy chodí do rodin a sledují, zda se tam pije alkohol, kouří, jí vepřové maso – pozitivní to znaky odklonu od islámské víry.
Tažení proti islámu pod záminkou boje proti terorismu a separatismu si za cíl bere kulturní elitu ujgurského národa. Výčet obětí této „eliticidy“, kterou odborníci srovnávají se strategií hitlerovského Německa po dobytí Polska známou jako Intelligenzaktion, by vydal na seznam s názvem „kdo je kdo v ujgurské kultuře“. Zde jen tři příklady. Již v roce 2014 byl na doživotí odsouzen Ilham Tochti, ekonom a vysokoškolský profesor působící v Pekingu. V roce 2017 byl v utajeném procesu odsouzen k trestu smrti Tašpolat Téjip, mezinárodně uznávaný profesor geografie a rektor Sinťiangské univerzity v Urumči. V roce 2018 zmizela Sanubar Tursun, zpěvačka, hráčka na loutnu dutar a porotkyně v pěvecké soutěži v ujgurském jazyce Hlas Hedvábné cesty. Jedna z největších hvězd ujgurské hudby, známá i z mezinárodních festivalů, přestala vystupovat a údajně byla odsouzena k pětiletému vězení.
Boj s islámským extremismem
Těm, kdo se domnívají, že čínské vedení používá sice přehnaně drsné metody, ale nakonec co mu zbývá, když se chce bránit islámskému extremismu, doporučuji zamyslet se nad programovým článkem od Sü Ťien-jinga, vědeckého pracovníka Čínské akademie společenských věd, instituce podřízené přímo ÚV KS Číny. Článek nazvaný „Pod vedením marxismu prohlubovat kontrolu vědomí a budovat nové vědomí v Sin-ťiangu“, vyšel v době, kdy v Sin-ťiangu přebíral vládu Čchen Čchüan-kuo:
Za posledních třicet let Spojené státy a další západní země využívají Sin-ťiang jako nástroj kontroly a rozdělení Číny. Jejich hlavním prostředkem je ideologická infiltrace. Pod hesly náboženství, národa a lidských práv propagují západní pojetí hodnot, životní filozofii, světový názor a společenský řád … Sin-ťiang se má stát slabým místem pro jejich útok na Čínu. Socialistické vědomí Sin-ťiangu bylo napadeno, někteří lidé zde zbloudili a začali pochybovat o cestě socialismu, ztratila se bdělost a nezdravé jevy se objevily nejen mezi prostým lidem, ale i v akademické a vzdělávací komunitě a dokonce ve stranických a státních strukturách.
Autor přičítá ztrátu bdělosti tomu, že během rehabilitací obětí Kulturní revoluce na konci 70. let byli rehabilitováni i ti, kdo si to prý nezasloužili. Následně formuluje konkrétní doporučení, jak situaci napravit. Ústředním bodem je „neustále upevňovat vedoucí úlohu marxismu, prohlubovat propagaci teoretického systému socialismu s čínskými rysy, vychovávat lid všech národností a s pomocí implementace systému klíčových hodnot socialismu je přetavit v jeden celek sdílející společné ideály a zájmy.“ Toto úsilí má být založeno na zkušenosti propojení čínského marxismu s bohatou národní tradicí, „vyznačující se schopností prosazovat kohezi a konformitu“.
Přeloženo do našeho jazyka, cílem je etnická čistka prostřednictvím vymývání mozků, a tam, kde to nestačí, silových opatření, včetně fyzické likvidace nepohodlných osob. Ujguři doposud vyznávali velmi tolerantní formu islámu a společnost byla výrazně emancipovaná. Islámský fundamentalismus zde neměl místo, avšak čínské metody koheze a konformity možná budou mít za následek vzepětí fundamentalismu jako formy sebeobrany národa zahnaného do kouta.