Když Čína vstupovala v roce 2001 do Světové obchodní organizace (WTO), vymínily si západní státy, že se budou nadále moci chránit pomocí vyšších cel proti levnému čínskému dovozu za dumpingové ceny. ČLR byla sice přijata do WTO, ale nebyla uznána jako plnohodnotná tržní ekonomika s tím, že přinejmenším v některých odvětvích (výroba oceli, solární panely atd.) nepanují tržní podmínky a ceny určuje direktivně ústřední vláda.
Tato výjimka v protokolu o vstupu ČLR do WTO měla vypršet na konci roku 2016 v očekávání, že do té doby se Čína sama transformuje v plně tržní ekonomiku.
Tržní ekonomika s čínskými rysy
ČLR se za těch 15 let tržní ekonomikou nestala, ale příslušnou pasáž ve vstupním protokolu si vykládá tak, že výjimka do roku 2017 samovolně vyprší a Číně bude tržní status přiznán automaticky. To by mělo dalekosáhlé důsledky pro evropské a další trhy, zejména právě v odvětvích, jako je ocelářství.
Jak se termín začal blížit, nastala mobilizace na obou stranách. Evropské vlády a zástupci průmyslu a odborů začali bít na poplach a varovat před hrozící katastrofou v případě uvolnění dovozu z Číny. Mezi nejčastější argumenty patřilo, že např. čínský přebytek výroby oceli je větší než celá evropská produkce a evropští oceláři by Číně nemohli konkurovat, ani kdyby pracovali zadarmo. Evropský parlament ve svém usnesení z května 2016 jednoznačně zavázal Komisi, aby status tržní ekonomiky Číny neuznala a zahájila přípravu legislativních nástrojů na ochranu obchodu (TDIs) pro případ, že by Čína uspěla s žalobou u WTO. Také současná vláda USA prezidenta Trumpa zaujala podobný postoj, což je logické ve světle její deklarované politiky na ochrany amerického průmyslu. Oficiálně dala najevo, že celou věc přezkoumá, což mělo uklidnit prezidenta ČLR před jeho setkáním s D. Trumpem na Floridě v dubnu 2017. Zásadní obrat v pozici USA se ale neočekává.
Peking již předtím zahájil protiofenzívu s tím, že čínské hospodářství je tržní a omezování exportu z ČLR je pouze geopolitickou, nebo geoekonomickou, snahou Západu omezovat čínský rozlet. S tím souvisí i strategie současné vlády prezidenta Si Ťin-pchinga, která váhá opustit agresivní proexportní politiku ve prospěch větší domácí spotřeby. Vedou ji k tomu obavy z růstu cen uvnitř Číny, větších nároků obyvatel, ale i geopolitické ambice. Dobře to vystihl již v roce 2015 v analytické studii belgický politolog a sinolog Jonathan Holslag.
Čína postupně dosáhla toho, že obchod s ní zcela uvolnily některé obchodní velmoci jako Brazílie, Jižní Korea, JAR či Austrálie. Na své pozici, že Čína není klasickou tržní ekonomikou, nadále trvá EU, USA, Kanada, Indie, ale i Japonsko. Vláda ČLR na to podle očekávání reagovala oficiální stížností u WTO a zahájením řízení, které ve výsledku zřejmě povede k odstranění výjimky.
Volný, ale spravedlivý obchod
Evropská komise se snažila Čínu uklidnit, že jí nejde o protekcionismus; nadále zastává princip volného, ale také férového obchodu (free but fair trade). V současné době leží na stole návrh legislativy EU, která spočívá v tom, že se přestane rozlišovat mezi tržními a netržními ekonomikami, ale cla se budou zavádět ad hoc podle situace. EU je přesvědčena, že WTO uzná tyto nástroje jako legální, což ovšem nebrání Číně, aby nadále trvala na řízení proti EU.
Situace se může dále zkomplikovat tím, že nový francouzský prezident Macron hlasitě volá po větší ochraně evropských výrobců před čínským dovozem, což potvrdil i na posledním summitu Evropské rady v Bruselu 22. června 2017. Současně vyzývá ke větší kontrole čínských investic do strategických odvětví, a omezení přístupu čínských firem k veřejným zakázkám s tím, že Čína neumožňuje reciproční účast evropským firmám ve svých výběrových řízeních.
Ať už dopadne evropská diskuze jakkoliv, Čína se svých ekonomických nástrojů nevzdá. Její proexportní strategie je příliš svázaná s celkovým nastavením systému a dlouhodobými ambicemi ve světě. Dá se tedy očekávat, že Čína bude v případě větší ochrany evropského trhu diverzifikovat svůj export směrem k méně rozvinutým zemím, posilovat své vazby na země ve svém regionu a ostatní země BRICS. Tomu ostatně nasvědčuje i dosavadní způsob implementace iniciativy Pásu a stezky (OBOR či BRI).