Organizace Human Rights Watch zveřejnila informace o nové politice, kterou čínské úřady začaly od letošního roku zavádět v Tibetské autonomní oblasti. Jedná se o jeden z kroků směrem k již dříve deklarované „sinizaci“ náboženství, jež např. vyžaduje, aby základní náboženské doktríny jednotlivých v ČLR povolených vyznání (tj. buddhismus, taoismus, islám a katolické a protestantské křesťanství) byly vykládány v souladu s „klíčovými socialistickými hodnotami.“ Vybraní mniši a mnišky v TAO musí absolvovat politická školení, aby svou znalost buddhistické nauky propojili se základními stranickými ideologickými koncepty.
Politická víra v tibetských klášterech
V letošním roce byly v oblasti zavedeny tzv. „čtyři standardy“, podle nichž musejí být mniši a mnišky nejen vzdělaní v otázkách nauky, ale také „politicky spolehliví“, mít „morální integritu, jíž půjdou příkladem veřejnosti“ a musí být ochotni „hrát aktivní roli v klíčových okamžicích“. Jinými slovy, mají se aktivně podílet na prosazování státní politiky a bránit protestům. Ředitelka HRW pro Čínu Sophie Richardson zmínila, že čínské úřady zasahují do náboženských svobod v Tibetu a dalších oblastech obývaných menšinami (jako je např. Sin-ťiang) dlouhodobě, a to i navzdory deklarovanému právu vyznávat jedno z pěti státem povolených náboženství.
Zmíněné „čtyři standardy“ jsou novým nařízením, které upravuje původní legislativu týkající se náboženských záležitostí, jež byla zavedena v roce 2005. „Čtyři standardy“ vycházejí ze závěrů „celostátního sjezdu náboženských pracovníků“, který se konal v dubnu 2016. Na přelomu letošního května a června bylo ve Lhase uspořádáno první politické školení tibetského kléru zaměřené na „posílení politické víry“. Takto vyškolení mniši a mnišky poté mají sami školit osazenstvo vlastních klášterů. Podobné pilotní školení se přitom konalo už na podzim 2016, tehdy se ho účastnilo asi 250 posluchačů. Podle HRW byli pro tato školení vybráni vysoce vzdělaní mniši a mnišky a účast i následná práce politických instruktorů jsou pro ně povinné. Profesor Siung Kchun-sin z Pekingské univerzity menšinových národností pro čínské Global Times řekl:
Buddhistické kláštery hrají klíčovou roli pro stabilitu Tibetu. Zprostředkovatelé mají za úkol šířit nejnovější nejen náboženskou politiku a předávat [jejího] ducha od ústřední vlády k mnichům a mniškám, kteří se tak stanou propagátory socialistického rozvoje s čínskými rysy.
To je podle Siunga mnohem efektivnější, než když školení provádí „třetí strana“, tj. státní úředníci. Podle Global Times byly již po loňském stranickém sjezdu do terénu v Tibetu vyslány téměř tři desítky tisíc stranických kádrů, z toho 7 000 přímo do klášterů, aby tam šířili „ducha sjezdu“. Podle tehdejšího článku v periodiku Tibet Daily je Tibet „klíčem k národní bezpečnosti a přední linií boje proti separatismu.“ Kláštery jsou tradičně centry protičínského odporu, většina tibetských povstání byla organizována právě mnichy a také značná část obětí sebeupálení byli mladí mniši a mnišky z klášterů (převážně mimo TAO v tibetských oblastech administrativně spravovaných v rámci čínských provincií S‘-čchuan, Čching-chaj a Kan-su). Vláda si tedy od tohoto kroku evidentně slibuje, že budou-li politickými školiteli přímo mniši a mnišky, bude možné do budoucna protestům zabránit v zárodku.
Adaptace náboženství pro socialistickou společnost
Podle HRW byly už v roce 2012 v TAO a dalších tibetských oblastech v ČLR zřízeny nové instituty tibetského buddhismu, které mají produkovat „vlastenecké náboženské profesionály“. Vše nasvědčuje tomu, že dosavadní čínské pokusy o indoktrinaci tibetského kléru nebyly příliš úspěšné. Tyto snahy mají přitom již dlouhou historii (jak detailně popisuje Martin Slobodník ve své publikaci Mao a Buddha z r. 2007).
Jedna z velkých kampaní byla ve všech tibetských oblastech odstartována v 90. letech po sérii velikých povstání ve Lhase v letech 1987-89. Jednalo se kampaň zaměřenou právě na vlasteneckou, protiseparatistickou výchovu, nazvanou „milovat vlast, milovat náboženství“ (aj kuo aj ťiao). V rámci této kampaně například byli tibetští mniši a mnišky nuceni veřejně zavrhnout tibetského duchovního vůdce žijícího v exilu. Od roku 2011 pak byly přímo v klášterech zřízeny pozice pro stranické kádry, zodpovědné za politickou výchovu mnichů. Zvláštní převýchova byla uplatňována vůči osobám, které navštívily Indii, kde se účastnily náboženských aktivit vedených dalajlamou (v 90. letech ještě bylo pro některé Tibeťany uskutečnitelné Indii navštívit, ať už legálně, s pasem, nebo nelegálně, přechodem přes hlavní hřeben Himálaje, což už nyní není prakticky možné).
Podle slov vysokého funkcionáře Jednotné fronty Ču Wej-čchüna jsou poslední kroky v Tibetu „třetí fází procesu adaptace náboženství pro socialistickou společnost“. Tato fáze podle něj vyžaduje, aby „náboženské kruhy v rámci svých doktrín a kánonů dále extrahovaly a prosazovaly obsah, který přispívá k národnímu rozvoji, společenské stabilitě a propagaci [správné] morálky.“
I když obsah doktrín a kánonů nelze přímo změnit, lze jej podle Ču Wej-čchüna „nově interpretovat“ tak, aby „odpovídaly nárokům doby a vytvářely nové významy.“ Proto také např. ČLR v posledních letech odmítá uznat doktorské tituly v tibetském buddhismu (titul geše) získané mimo ČLR a takoví mniši nemohou nyní v klášterech v Tibetu vůbec učit.