Zemanovi emisaři v ČLR nezjistili o Jie Ťien-mingovi nic nového, protože ani nemohli. Nesmyslnost deklarovaného cíle této bizarní výpravy byla zřejmá od samého počátku. Přehledně shrnul celou situaci, kterou nazývá podařenou lidovou taškařicí, sinolog Denis Molčanov v rozhovoru pro Echo24:
Pan Jie Ťien-ming je již několik týdnů vyšetřován Ústřední disciplinární komisí. To je vše, co víme s jistotou, zbytek se musíme domýšlet. Je třeba číst mezi řádky oficiálních komuniké, autorizovaných článků ve státních médiích a toho, co prosákne například v Hongkongu. Představa, že si to domyslíme lépe tím, že pošleme tři osobní prezidentovy poradce bez diplomatické funkce přímo do Pekingu, Šanghaje atd., zaklepeme na ty správné dveře, ty se otevřou a za nimi nás přivítá ten nejvyšší možný představitel Strany a Vlády, který nám bez obalu a k naší spokojenosti odpoví na všechny otázky, je pro někoho, kdo trochu zná čínské „poměry“, z říše snu, až halucinací. V čínských nejvyšších kruzích vám na přímou otázku nikdo přímo neodpoví, naopak vás bude vnímat jako neurvalého amatéra. Jedná se spíše o složitou divadelní hru, kde je scénář dán hierarchií mezi aktéry a zájmem těch, kdo mají přístup k daným informacím či pravomocím.
Trojice slonů v porcelánu přitom zcela obešla českou diplomacii:
Prezident Zeman vyslal Mynáře a Nejedlého, doprovázené Tvrdíkem, do Číny takzvaně na vlastní pěst. Opomenut přitom zůstal v diplomacii nejpovolanější úřad, české ministerstvo zahraničí. „Žádný program ani součinnost s velvyslanectvím v Pekingu ministerstvo zahraničních věcí nezajišťovalo,“ uvedla pro Echo24 mluvčí resortu Irena Valentová.
Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím (tzv. “stošestka”) si někteří čeští politici – Martin Jurečka (KDU-ČSL), Ondřej Mirovský (pražský zastupitel, Strana zelených) a poslankyně Věra Kovářová (STAN) – vyžádali údaje o skutečném účelu vyslání delegace i o tom, kdo delegaci vlastně zaplatil. Podobný postup plánuje i Česká pirátská strana, která zároveň chce, aby si poslanci vyžádali zprávu BIS o čínských aktivitách v ČR.
Šéf poslanců ODS Stanjura k tomu řekl, že Poslanecká sněmovna má k tomuto účelu zřízenou komisi pro kontrolu BIS. Nepovažuje za vhodné, aby se tím Sněmovna zabývala při veřejném jednání.
Prostě to zestátníme
Návrat trojice delegátů přinesl oficiálně jenom potvrzení toho, o čem světová i naše média píší už několik týdnů: Jie Ťien-ming je zadržován a vyšetřován blíže neurčenými orgány pro blíže neurčené podezření z hospodářské kriminality. Hradním delegátům a Tvrdíkovi to údajně sdělili blíže neurčení představitelé šanghajské místní vlády.
Jie Ťien-ming prý také odejde z vedení CEFC Europe, poradcem prezidenta Miloše Zemana však zůstává i nadále – v této zemi není probíhající vyšetřování hospodářských deliktů na překážku výkonu politické funkce – dokonce i když tuto funkci dotyčný ze zjevných důvodů vykonávat nemůže. Ani na plánech čínské investiční expanze se dle Hradu nic nemění: vyšetřování není vedeno proti právnické osobně CEFC Europe”, takže nic nebrání tomu, aby se všichni zůčastnění shodli na dalším pokračování projektů CEFC Europe v rámci nové hedvábné stezky. Optimismem nešetřil nezdolný Jaroslav Tvrdík:
CEFC China i nadále považuje projekty v Česku za jednu ze svých priorit a přikládá jim velkou důležitost. Deklarována byla pokračující plná podpora nejen ziskovým projektům, ale i rozvoji neziskových aktivit, jako jsou Centrum tradiční čínské medicíny a SK Slavia Praha.
Optimismus čerpají Tvrdík a Hrad z informace, která by je měla spíše znepokojovat – do CEFC Europe vstoupí “silná čínská společnost s rozsáhlými aktivy v Číně i v zahraničí”. Touto silnou čínskou společností má být podle časopisu Týden státní CITIC:
Nejstarší a největší investiční fond CITIC Group nyní stoprocentně vlastní čínské ministerstvo financí. Vznikl v roce 1979 jako údajně první investiční společnost. Založil ji jeden z nejbohatších Číňanů té doby Žung I-žen, který byl v letech 1993 až 1998 viceprezidentem Číny. Vlastní podíly ve stovkách firem v ČLR i zahraničí, jejich hodnotu časopis Fortune odhadl na téměř bilion dolarů. Tržby skupiny, která zaměstnává přes 200 tisíc lidí, činily 52 miliard, zisk 3,2 miliardy dolarů.
Zainteresované osoby, například výkonná viceprezidentka CEFC Europe Marcela Hrdá, si v médiích pochvalují možnosti, které z nové “synergie” – de facto znárodnění CEFC – poplynou.
Zatím je jisté tolik, že nová “synergie” zhatí největší plánovanou akvizici CEFC, navýšení podílu CEFC v J&T Financial Group z deseti procent na padesát. Tento obchod se zadrhl již na podzim, když mu český regulátor neudělil předběžný souhlas. Dalším varovným znamením byly zapečetěné nemovitosti, jimiž CEFC určila za destimilardový úvěr, který si vzala od banky J&T, kterou se současně snažila ovládnout. Únorové zadržení Jie Ťien-minga a následné zestátnění CEFC bylo zjevně příliš i na J&T. Podle Ihned.cz měla tato strategická investice uzavřena do konce letošního března, nebo vůbec. CEFC nakonec od obchodu, s nímž ještě na přelomu roku napevno počítala, sama odstoupila.
Co s ruskou ropou?
CITIC by nebyl první státní společností s podílem v konglomerátu CEFC. Do chajnanské větve společnosti, která měla uskutečnit nákup podílu v ruské Rosněfti, vstoupila čínská státní konsolidační agentura Huarong (a získala 36% podíl). Šanghajskou centrálu CEFC měla zase podle zpráv v tisku převzít státní konsolidační agentura Kuo-šeng. Převzetí podílu CEFC čínskou státní společností CITIC se však komplikuje plánovaným devítimiliardovým nákupem 14% podílu v ruské Rosněfti. Čínský státní podnik si je velice dobře vědom sankcí, které na Rusko i majitele Rosněfti Igora Sečina (prominentního ruského podnikatele a blízkého spojence Vladimira Putina) uvalily Spojené státy.
Rosněfť podle Financial Times o vstup čínského kapitálu – možná právě z tohoto důvodu – stále velmi stojí:
Dříve Rosněfť uváděl, že obchod je věcí CEFC a prodávajícího [podílníka, tj. společnosti Glencore], ale dva lidé obeznámení s vývojem v Číně řekli, že Rosněfť obchod schválila a nyní tlačí na jeho uskutečnění. … Glencore o prodej podle lidí informovaných o obchodu také velmi stojí. Spolu s katarským fondem by v ropné skupině stále držel malý podíl.
Problémy, s nimiž se CEFC potýká, vedly také k prudkému poklesu akcií společnosti, a jedna z jejích dceřiných firem, CEFC Anhui International Holding podle Reuters dokonce pozastavila obchodování na burze.
Opětovné upevňování kontroly státu nad ekonomikou
Scénář převzetí zadlužené “soukromé” firmy státní společností je součástí čínského trendu posilování státní kontroly nad všemi aspekty čínského hospodářství – jak doma, tak v zahraničí. Důležitým impulsem těchto změn byla právě přílišná rozmařilost velkých čínských společností při nakupování v zahraničí.
Všechno nasvědčuje tomu, že Čína mění svou taktiku, co se týče hospodářského pronikání do zahraničí: dříve se opírala o nominálně soukromé firmy, v nichž se propojení s vládnoucí stranou nebylo na první pohled zřejmé. Teď dává Peking v rámci snah o konsolidaci nakupených dluhů přednost přímému dohledu nad zahraničním podnikáním.
Podobný proces přímého vstupu čínského státu do akcionářské struktury formálně soukromých firem proběhl u dalších velkých čínských investorů jako HNA či Anbang Insurance Group (ředitel Anbangu, Wu Siao-chuej, je v současné době ve vazbě). Společnosti po celém světě, v nichž Anbang vlastní nějaký podíl, jsou ve střehu. Hladké přebírání “soukromých” společnosti čínským státem dokládá hlubokou roli, stát a strany v čínském hospodářství. Jak jsme konstatovali před časem, jeden den koupí Slavii “největší soukromá firma v Šanghaji”, a druhý den ji vlastní čínský stát.