Nejeden novinář a analytik, který si vzal na začátku srpna dovolenou, musel nečekaně své letní volno přerušit, aby pokryl hlad médií po detailech okolo do poslední chvíle nepotvrzené návštěvy předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi na Tchaj-wanu. Poté, co v úterý 2. sprna z malajské metropole Kuala Lumpur směrem do Tchaj-peje vzlétlo letadlo amerického letectva, na jehož palubě se Pelosi právě nacházela, stalo se záhy jedním z nejsledovanějších letů v historii. Svět se zatajeným dechem čekal, zda se v jedné z geopoliticky nejžhavějších oblastí nerozhoří další konflikt, který by měl potenciál do svého dění vtáhnout celý svět. Jako hlavní důvod své cesty Pelosi uvádí vyslání jasného signálu: USA poskytuje Tchaj-wanu, významnému demokratickému partnerovi v oblasti Indo-Pacifiku, neutuchající podporu.
ČLR po prvních zprávách o možném uskutečnění cesty tradičně vznesla tvrdou kritiku na účet USA. Jako vždy argumentovala nárokem na Tchaj-wan jako svoji vzbouřeneckou provincii, která jí dle vlastního výkladu náleží v rámci principu jedné Číny. Podle mnoha zpráv dokonce zazněla ze strany Si Ťin-pchinga při telefonickém rozhovoru s Joe Bidenem výhružná slova: „Kdo si hraje s ohněm, může se spálit”.
Pelosi nestrávila v hlavním městě Tchaj-peji ani 24 hodin, ale již druhý den začaly v rámci rozsáhlého vojenského cvičení dopadat do vod v těsné blízkosti ostrova Tchaj-wan čínské rakety. V následujících dnech došlo k dosud nevídanému narušení tchaj-wanského vzdušného prostoru. Vlivem rozsahu a intenzity manévrů Peking fakticky způsobil dočasnou blokádu námořní a letecké dopravy v oblasti.
V českých médiích se můžeme dočíst o obavách, že cesta předsedkyně Pelosi může vést k destabilizaci statu quo v Tchajwanské úžině, což by mohlo zkomplikovat mezinárodní obchod v této dopravně velmi vytížené oblasti. Jako jedna z citlivých komodit jsou zmiňovány technicky vyspělé čipy předního tchajwanského výrobce TSMC. Nejčernější scénáře pak hovoří o možném vypuknutí třetí světové války.
Objevují se také hlasy kritizující především načasování návštěvy, která prý mohla počkat, až se vyřeší situace na Ukrajině. Takto údajně hrozí, že Číně nezbude nic jiného, než více upevnit spojenectví s Ruskem proti Západu. Toto spojenectví ovšem bylo již dávno písemně deklarováno na začátku února před ruskou invazí. Ve společném prohlášení Ruské federace a ČLR si obě strany mimo jiné navzájem potvrdily své mocenské nároky – Čína na Tchaj-wan a Rusko na území ve své sféře vlivu, která vznikla po přeuspořádání světa na konci druhé světové války.
Máme zde tedy dvě autoritářské velmoci, z nichž jedna už otevřeně začala vymáhat své deklarované územní nároky a druhá dlouhodobě prohlašuje, že za stejným účelem také nebude váhat použít vojenských prostředků. Jestliže chtěly Spojené státy dokázat, že svůj závazek k obraně Tchaj-wanu myslí vážně, nezbývalo jim nic jiného, než přejít od slov k činům. Zároveň se ukazuje, že většina ostrých výhružek ze strany Pekingu v takových situacích, včetně sestřelení samotného letadla s Pelosi, zůstává pouze v rétorické rovině. Dokazuje to například také cesta předsedy senátu Miloše Vystrčila v roce 2020. Hrozba eskalace současného konfliktu do světových měřítek se samozřejmě nedá zcela vyloučit – mohou nastat nehody či chyby na úrovni jedinců. Dá se ovšem předpokládat, že současná čínská vojenská cvičení budou nadále plnit pouze funkci demonstrace síly.
Si Ťin-pching na posledním sjezdu strany v roce 2017 znovu zdůraznil odhodlání získat Tchaj-wan pod čínskou nadvládu. Můžeme tedy očekávat, že se před letošním 20. sjezdem bude maximálním způsobem snažit obhájit své plánované bezprecedentní třetí zvolení do funkce generálního tajemníka Komunistické strany Číny. Je však nutné vzít v potaz, že narozdíl od Ruska je Čína ekonomicky mnohem více spjatá s USA. Případný otevřený konflikt by tudíž měl značně neblahý vliv na hospodářství země. A jelikož materiální blahobyt obyvatel je jeden z nástrojů legitimizace moci současné komunistické vlády, je nepravděpodobné, že by se Si Ťin-pching zbrkle vrhal do otevřeného válečného konfliktu. Zároveň by takový krok nebyl zcela v souladu s tradičně promyšlenou čínskou strategií. Je jisté, že Peking nenechá tuto urážku na cti bez odezvy. Pravděpodobnější odvetou však nejspíš bude zintenzivnění kybernetických útoků, další bojkot zahraničních firem na čínském trhu či jiné nepřímé kroky vedoucí k oslabení USA, potažmo Západu.
Ať už bude reakce Číny sebeintenzivnější, byla tato návštěva především vyjádřením solidarity s utlačovaným demokratickým spojencem, tedy principiální otázkou stvrzení fungujícího spojenectví. Je to také důležitý signál do Pekingu před nadcházejícím XX. sjezdem KS Číny, že vzrůstající agresivita ČLR v oblasti Indo-Pacifiku nezůstane ze strany Spojených států bez odezvy. Pro Si Ťin-pchinga, který na sjezdu zřejmě prolomí dosavadní limit dvou funkčních období pro nejvyšší stranické a státní funkce, a stane se tak de facto doživotním vládcem Číny, je to varovné memento.