Politickými monstrprocesy se Čína vrací k maoistické totalitě

Politické procesy v minulosti probíhaly stranou pozornosti domácích médií. Současnému soudu s obhájci práv se naopak dostává obrovské publicity.

V Tiencinu byli minulý týden v rychlém sledu odsouzeni čtyři právníci a aktivisté. Politické procesy nejsou v Číně ničím neobvyklým; tyto jsou výjimečné tím, že signalizují prudký posun od autoritářského k totalitnímu režimu.

Černý pátek obhájců práv

Všichni odsouzení byli původně zadrženi během rozsáhlé kampaně rozpoutané loni v červenci (většina z nich o tzv. černém pátku 10. července 2015) proti tzv. “obhájcům práv” (wej-čchüan), tedy právníkům, aktivistům, blogerům a dalším jednotlivcům, hájícím oběti zvůle komunistických úřadů a s nimi spřažených partikulárnich zájmů na pomezí politiky a ekonomiky. Politika a ekonomika v čínské verzi kapitalismu za vlády jedné strany do velké míry splývá, což v každodenním životě často ústí v nezákonné potlačování práv slabších členů společnosti ze strany dobře propojených hráčů s patřičnými konexemi.

Hnutí “obhájců práv” má v Číně dlouhou tradici; z hrstky odvážných právníků postupně vyrostlo široké hnutí zajišťující právní, morální a humanitární pomoc v kauzách jako jsou poměrně běžná násilná vysidlování z obydlí k uvolnění místa pro developerské projekty. Jeden z odsouzených, Čou Š´-feng, vešel do širšího povědomí obhajobou obětí v kauze otráveného dětského mléka v roce 2008. Jeho advokátní kancelář Feng-žuej, jež se na podobné případy specializovala, byla ostatně hlavním cílem zátahu loni v červenci.

Většina případů “obrany práv” byla v principu apolitická – angažování právníci se většinou vyhýbali přímým politickým diskuzím a argumentům. V převážné většině šlo o technickou právní pomoc, spíše než politickou aktivitu. Jako takové bylo jejich působení také dlouhou dobu se skřípěním zubů tolerována i čínskými úřady. Někteří pozorovatelé v něm spatřovali obdobu amerického Hnutí za občanská práva v šedesátých letech, tedy postupné rozšiřování sféry práv a svobod důslednou aplikací existujících zákonů uvnitř systému.

Strana nad ústavou

Čínská lidová republika ovšem nejsou Spojené státy a vláda zákona se tu vykládá jinak. Samotný důraz na dodržování zákonů muže být nahlížen jako podvratná činnost, jak to známe například z kampaně  proti Chartě 77 v bývalém Československu. Názorným příkladem může být nositel Nobelovy ceny míru Liou Siao-po, jenž volal po vzoru Charty 77 po dodržování vlastních čínských zákonů a je dodnes ve vězení. Během výmluvné akademické diskuze o “ústavnosti” krátce po nástupu dnešního prezidenta Si Ťin-pchinga k moci v roce 2013 dali čínští politrukové (za vydatné pomoci “strategického poradce” firmy CEFC  plukovníka Taj Sü) výslovně najevo, že Strana stojí nad právem a nemusí dodržovat ani své vlastní zákony.

Soud s “obránci práv” v Tiencinu je jen dalším připomenutím této železné zásady. Od předchozích politických procesů se však zásadně liší v jednom důležitém ohledu. Politické procesy v minulosti probíhaly pokud možno potichu, stranou pozornosti domácích médií. Současnému procesu se naopak dostává obrovské publicity.

Soud se odehrál sice bez účasti příbuzných a vlastních obhájců obviněných, zato však v přímém přenosu před televizními kamerami. Všichni obvinění přednášeli se sklopenou hlavou krajně nevěrohodná doznání plná kostrbatých oficiálních frází, v nichž se káli ze svých zločinů a děkovali Straně, že jim umožnila prohlédnout bludy o demokracii a lidských právech, jimiž je obalamutily západní špionážní centrály. Čína nezažila v padesátých letech politické monstrprocesy, jaké známe z tehdejšího Východního bloku. Na zinscenované politické procesy přenášené televizí si musela počkat až do jednadvacátého století.

Aby byl smysl celé podívané každému jasný, doprovázela procesy série oficiálních video klipů, šířených po sociálních sítích orgány jako je Nejvyšší lidová prokuratura či čínský Komsomol. Obhájci lidských práv a stoupenci demokracie jsou v nich líčeni jako loutky amerického imperialismu, který se snaží v Číně vyvolat další z “barevných revolucí” a zanést sem rozklad a utrpení jako na Blízkém východě. Poselství kampaně je zřejmé – pouhá snaha o dodržování vlastních čínských zákonů znamená napříště společení s imperialistickým nepřítelem. Po třech desetiletích reforem se Čína vrací k maoistické totalitě.

Publikace tohoto článku: Hospodářské noviny