Letos slaví Česká republika oficiálně sedmdesáté výročí navázání diplomatických styků s ČLR, jež se v podstatě kryje se sedmdesátým výročím založení Nové (jinak též Lidové, případně Rudé) Číny v roce 1949. V Pekingu se při té příležitosti chystá velkolepá vojenská přehlídka – ještě velkolepější než ta, kterou v roce 2015 navštívil prezident Zeman navzdory neoficiálnímu bojkotu západních zemí. Pro vedení KS Číny představuje výročí založení ČLR výrazný mezník, který si nehodlá nechat kalit nepokoji ve svých okrajových částech, jako jsou Sin-ťiang či Hongkong.
Charta 77 a Charta 08
Naše země má však letos příležitost připomenout si i jiná výročí, jež nás s Čínou pojí pro řadu lidí důležitějším poutem, než je navázání diplomatických styků mezi dvěma komunistickými režimy. Před třiceti lety se o osudu obou zemí rozhodovalo během historických událostí roku 1989, kdy se v Číně bojovalo o totéž co u nás – svobodu, demokracii a lidskou důstojnost.
V ČLR dopadl rok 1989 opačně než u nás, ale ani to zcela nepřerušilo hlubší souvislosti našich soudobých dějin. Hlavní čínský myšlenkový proud snah o politickou modernizaci země, konstitucionalismus a snaha o prosazení vlády zákona se po roce 1989 do velké míry inspiroval odkazem Charty 77 a myšlenkami občanské společnosti z pozdní normalizace v ČSSR. Hlavní výraz tohoto proudu, čínská Charta 08, se již svým názvem výslovně odvolávala na českou zkušenost.
Charta 08 byla rychle potlačena. Její hlavní představitel, nositel Nobelovy ceny míru Liou Siao-po, zemřel v roce 2017 v čínském vězení. Další vzedmutí konstitucionalistického proudu, tentokrát v akademickém prostředí v roce 2013, rychle ukončil nastupující generální tajemník ÚV KS Číny Si Ťin-pching. Ten také definitivně skoncoval se zbytky čínských snah o občanskou společnost, když nechal v roce 2015 pozatýkat stovky nezávislých právníků a aktivistů, kteří se snažili na základě platných čínských zákonů obhajovat oběti úřední zvůle.
Mráz přichází z Pekingu
Ani tímto pogromem paralely s naší vlastní historickou zkušeností nekončí. Ve dnech, kdy si připomínáme výročí invaze vojsk Varšavského paktu z roku 1968, se na hranici Hongkongu šikují oddíly čínské Lidově-osvobozenecké armády a Lidové ozbrojené policie jako jasná hrozba demonstrantům, kteří požadují dodržování autonomie a základních práv a svobod, zaručených při přechodu enklávy pod čínskou správu v roce 1997 mezinárodně závaznými britsko-čínskými dohodami z roku 1984 i platnou hongkongskou Ústavou (Basic Law).
Podobně jako v roce 1968 my, nemá ani Hongkong dnes proti drtivé převaze šanci. Místní Lennonovy zdi (další pražská inspirace) tanky nezadrží. Světové společenství by v případě vojenského zásahu dnes jako tehdy hlasitě protestovalo, ale nakonec akceptovalo status quo. Jenže situace by se mohla po padesáti letech opakovat i v jiných, pro ČLR méně příznivých ohledech.
Nová Studená válka na obzoru
Vojenský zásah v Hongkongu, zejména pokud by došlo k rozsáhlým ztrátám na životech, by dále urychlil současný proces vydělování dvou geopolitických “bloků”, západního euro-atlantického a východního eurasijského (postaveného na partnerství Ruska a Číny, s řadou satelitních zemí po celém světě, hlavně v Africe a v Asii).
“Rozdvojení” (decoupling) obou bloků by mohlo vést k jakési obdobě Studené války, tentokrát o to komplikovanější, že obě strany by zůstaly provázány různými aspekty globalizace od internetu po mezinárodní obchod. K takovému “rozdvojení” nakonec možná dojde tak jako tak, ale čínská invaze do Hongkongu by ho podstatně urychlila.
ČLR v posledním čtvrtstoletí mohutně těžila z procesu globalizace, zejména z transferu technologií, ať už přirozeného, či nuceného. Prudký růst čínského hospodářství umožnil volný přístup na západní trhy, včetně kapitálových. To vše by případná invaze do Hongkongu nejspíš rychle ukončila.
Historická dialektika jin a jang
Nabízí se ještě jedna paralela s revolučním rokem 1968, kdy probíhaly stejně jako dnes protesty a nepokoje po celém světě od Paříže přes Prahu po Chicago. V Číně právě zuřily ozbrojené boje mezi různými frakcemi Rudých gardistů. V Hongkongu proběhly čínskou Kulturní revolucí inspirované bouře o rok dříve.
Žádný z těchto protestů a nepokojů tehdy ve svých bezprostředních požadavcích neuspěl. Z dlouhodobého hlediska měly však události roku 1968 zásadní vliv na osud světa v dalších desetiletích. Vojskům Varšavského paktu se podařilo rychle potlačit Pražské jaro a nastolit Husákův normalizační režim. Okamžik vojenského triumfu sovětského bloku byl však již (zcela v intencích marxistické i tradiční čínské jin-jangové dialektiky) také zárodkem jeho nadcházejícího kolapsu o dvacet let později.