Právo a moc v Jihočínském moři

Mezinárodní soud tento týden rozmetal vágně vymezené nároky Číny na skoro celé Jihočínské moře. Reakce Pekingu bude mít dalekosáhlý geopolitický význam. Pokud bude Čína rozhodnutí soudu ignorovat a pokračovat ve své plíživé okupaci, povýší hrubou sílu nad mezinárodní právo jakožto prostředek pro řešení mezinárodních sporů.

Rozhodnutí soudu

Stálý rozhodčí soud v Haagu vyslovil jednomyslným rozhodnutím verdikt, v němž se přiklonil k Filipínskému stanovisku ohledně územních sporů v Jihočínském moři. Podle soudu nemá Čína historický nárok na žádný z ostrovů v oblasti. Tzv. devíti-pomlčková hranice (anglicky nine-dash line, čínsky ťiou-tuan sien 九段线) totiž nemá oporu v Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS), jíž jsou Filipíny i ČLR signatáři. Útesy jako Scarborough Shoal a další navíc nelze považovat za ostrovy, které by zavdávaly nárok na přilehlé námořní zóny, protože některé z nich jsou během přílivu zcela pod vodou. Soud také viní Čínu z agresivního umělého rozšiřování ostrovů a poškozování korálových útesů, které mělo za následek znehodnocení životního prostředí v oblasti.

Ačkoliv je Čínská lidová republika signatářem mezinárodní smlouvy UNCLOS, vymahatelnost rozsudku je takřka nulová. Záleží na Číně, jak se k rozsudku postaví, a Peking již dal dlouho před začátkem procesu najevo, že ho bude ignorovat.

Kampaň proti rozsudku ještě před jeho vynesením

Už před očekávaným rozhodnutím se Čína snažila zvrátit mezinárodní mínění o statutu Jihočínského moře. V rámci mohutné propagandistické kampaně ve vlastních čínských státních médiích, ale podle možností i v médiích dalších zemí, chrlila ČLR analýzy, rozbory a komentáře podporující její výklad práva a územních nároků v regionu. Intenzita těchto snah stoupala v posledním měsíci.

Do kampaně se zapojili i velvyslanci Čínské lidové republiky, často i v zemích, pro něž je celý spor jinak dost odtažitý. Pod svými jmény s autoritou své funkce publikovali články v různých tiskovinách, kde lobbovali za čínské vlastnictví ostrovů. V některých periodikách jako The Wall Street Journal vycházely tyto texty jako placené reklamy napodobující legitimní obsah novin. Články jsou sice navzájem odlišné, ale lze v nich rozpoznat jistou strukturální podobnost v použité argumentaci:

– Čína je obětí dezinformací nebo nepochopení

– Ostrovy Spratly (čínsky Nan-ša) jsou historicky čínským územím

– Arbitráž byla započata jednostranně Filipínami

– Dvojstranné vyjednávání je jediný korektní přístup

– Čínské ostrovy jsou obydlená území a teritoriální suverenita nespadá pod UNCLOS

Argumenty v čínském tisku pak útočí přímo na Stálý rozhodčí soud jako nekompetentní a nebo zaujatý. Oficiální linie dále označuje celý proces za politický motivovaný, pod taktovkou Spojených států, s cílem oslabit Čínu.

Podle profesora Kerryho Browna z britské Kings College v Londýně se sice dá sice očekávat, že velvyslanci budou hájit zájmy své země a pozitivně ji propagovat, nicméně takováto míra jejich aktivity je obvyklá jen během důležitých státních návštěv. Globální záběr diplomatické ofenzívy jako tento je vzácný a určitě musel být koordinován centrálně. Je tedy možné, že se v budoucnosti budeme setkávat s touto formou propagandistické ofenzívy častěji.

Motiv pro tuto zvýšenou aktivitu je zřejmý: Čína se snaží demonstrovat, že světové mínění stojí na její straně. Není důležité, odkud podporovatelé pocházejí a mají-li objektivně k věci co říci, ale spíše jejich počet. Z intenzity informační kampaně lze vidět, jak Číně záleží na jejím postavení a globálním mínění ohledně tohoto sporu. Nervozita z rozhodnutí soudu donutila Čínu k vyhledání prostoru pro vlastní interpretaci sporu, říká Brown.

Čínské reakce

Předvídat se dal i čínský oficiální postoj po zveřejnění rozsudku soudu. Čína znovu prohlásila, že rozhodnutí akceptovat nebude, protože je neplatné, nevymahatelné, nebo politicky motivované. Některá média označila soudní rozhodnuti za nelegální, případně zpochybňovala kvalifikace členů soudu ve snaze podkopat jeho legitimitu a tudíž i jeho jurisdikci nad arbitrážemi ohledně UNCLOS. Agentura Sin-chua nazvala rozhodnutí fraškou a publikovala na toto téma desítky článků v anglickém jazyce. Jedním z nich je i text jehož titulek tvrdí, že ČLR má podporu mnoha států a mezinárodních organizací. Kromě jasného stanoviska Sudánu a Srbska však agentura cituje jen neutrální pozice vyzyvájící k dialogu. Na druhou stranu byla ihned cenzurována západní média, nebo výroky proti vládní linii na sociální síti Weibo. Samozřejmostí bylo znepřístupnění celého znění rozsudku soudu.

Vedle deklarací Čína reagovala i konkrétními činy — např. testem přistávací dráhy na ostrově Nan-ša. Jěště v den rozsudku dosedla na nové plochy letadla dvou čínských civilních dopravců: Hainan Airlines a China Southern.

Při vší manipulaci je nicméně na sociální síti Weibo patrná i mohutná spontánní podpora obyvatel stanovisku Čínské vlády. Nejčastěji přeposílané zprávy obsahují mapu Číny včetně Tchaj-wanu a Jihočínského moře ohraničeného devíti-pomlčkovou linií. Autentické, byť poněkud prefabrikované rozhořčení prostých Číňanů se odráží i v často opakovaných frázích: 中国一点都不能少 (čung-kuo i tian tou pu neng šao, Čína nemůže být ani o kousek (čárku) menší), 一寸都不会让 (i cchun tou pu chuej žang, Ani jeden palec nedáme). Domácí nálada je pod dojmem předchozí ideologické masáže výrazně vlastenecká.

Cenzura ovšem maže také ultranacionalistické zprávy volající po válce nebo jiných agresivních řešeních problému. Čínská vláda sice systematicky využívá nacionalismus jako zdroj své podpory, současně ale chová obavy z jeho nevyzpytatelnosti. Spontánní nacionalismus má potenciál přerůst v protivládní nepokoje, třeba v situaci, kdy by neadekvátní odpověď Číny na rozhodnutí soudu mohla vyvolat nevoli “vlastenců” a protesty proti ústřední vládě. Cenzura radikálnějších projevů je tudíž jednou z taktik Pekingu, jak si udržet kontrolu nad společností a nechat procházet jen ty výroky, které jsou v mezích oficiální tolerance. I proto se zatím v ulicích neobjevily protesty, jako byly masové protijaponské bouře v roce 2012.

Mezinárodní reakce

Zatímco se Čína dále soustředí na propagaci svého zamítavého stanoviska, jiné státy v regionu již vyslovily souhlas s rozsudkem. Filipíny ho přivítaly jako triumfální vítězství nad čínskou agresí a vyzvaly k respektování mezinárodního práva. Japonsko podle ministra zahraničí Fumio Kishidy považuje judikát za právně závazný a očekává ode všech zúčastněných, že se podle něj budou řídit. I Vietnam akceptoval výsledek a vyzdvihl nutnost vyřešení všech sporů diplomatickou cestou v souladu s mezinárodním právem. Spojené státy vyzvaly všechny strany k vyvarování se zbytečných provokací, a podpořily výsledek jako legitimní arbitráž v mírovém řešení Filipínsko-čínského územního sporu. Z širšího regionu pak podpořila soud Austrálie, která upozornila Čínu na nutnost respektování rozsudku v rámci mezinárodního práva, pokud nechce podkopat svou reputaci v mezinárodním společenství.

Tchaj-wan se na druhou stranu připojil k postoji ČLR a označil stanovisko soudu za nepřijatelné s tím, že ho nebude respektovat. Čínská republika na Tchaj-wanu totiž sdílí stejné územní nároky jako komunistická Čína a obsadila i některé ze sporných ostrovů, např. Itu Aba (čínsky Tchaj-pching-tao 太平島). Na rozdíl od ČLR ale není Tchaj-wan členem OSN a tudíž ani signatářem UNCLOS. Ostrovní stát se proto ocitl v nepříjemné situaci, kdy se rozhodovalo o jeho nárocích bez jeho účasti, a rozsudek proto podle něj není legitimní. Alespoň v něčem se ČLR a Tchaj-wan shodnou.

Žádnou reakci naopak rozsudek nevyvolal v Evropské unii. I přes naléhání Spojených států se Unie nedokázala dohodnout na společném textu prohlášení. Kvůli obavám z možných negativních dopadů na vzájemný obchod mezi EU a ČLR se Unie označila za neutrální stranu. Tato nerozhodnost podle pozorovatelů poškozuje pozici Unie jako tradičního zastánce mezinárodního práva, zejména před začátkem Asijsko-evropského setkání (ASEM) v Mongolsku.

V příkrém kontrastu s třeskutým mlčením EU shrnul geopolitický význam arbitráže jasně a výstižně britský Economist:

Mezinárodní soud tento týden zcela rozmetal vágně vymezené nároky Číny na skoro celé Jihočínské moře. Reakce Pekingu bude mít dalekosáhlý geopolitický význam. Pokud bude Čína ve vzteku rozhodnutí soudu ignorovat a pokračovat ve své plíživé okupaci, povýší  hrubou sílu nad mezinárodní právo jakožto prostředek pro řešení mezinárodních sporů. Čínský nátlak na sousední státy zvyšuje hrozbu eskalace místních konfliktů ve válku mezi nastupující novou supervelmocí a supervelmocí stávající, Spojenými státy.  V sázce je opravdu hodně.