Premiéra a ministra zahraničí to táhne na jednu stranu, a prezidenta na druhou.
Dokládá to i nedávná cesta Andreje Babiše do Spojených států, kde se zúčastnil celkem třiadvaceti schůzek. Vyvrcholením bylo jednání s prezidentem Donaldem Trumpem. Za pozornost ale jistě stojí i schůzka s ministrem obrany Patrickem Shanahanem nebo ředitelkou CIA Ginou Haspelovou. Na té nechyběl ani prezidentem ostouzený “čučkař” Koudelka, tedy ředitel české BIS.
Po návratu z USA jako by premiér pookřál. Jasně formuloval podporu Alianci na oslavě 20. výročí vstupu zemí V4 do NATO, kde zdůraznil jeho přínos pro bezpečnost, mimojiné i kybernetickou.
S americkou cestou a – řekněme – se stanovením priorit mu pomáhalo několik vysokých diplomatů z ministerstva zahraničí v čele s ministrem Tomášem Petříčkem. Ten byl za mořem už v únoru.
To vše by se dalo pokládat za jasný signál spojencům. Víme, kam patříme a co máme dělat. Máme ve své zahraniční politice jasno.
Jenže je tu ještě druhý tábor, opevněný na kopci nad Prahou – prezident Zeman a jeho spolek přátel geopolitického východu. Ti vidí budoucnost svou i celé země v jiném spojenectví, či spíše nerozborné družbě: v těsném sepětí s Putinovým Ruskem a Si Ťin-pchingovou Čínou.
Tomu odpovídá i jejich itinerář. Prezident se v dubnu chystá opět do Pekingu na další summit Pásu a stezky. Na přípravnou cestu do ČLR se už vydal ministerský náměstek Lukáš Kaucký. Mladý sociální demokrat se na MZV usadil za bývalého ministra Zaorálka – hned poté, co na magistrátu vyměnil Tchaj-wan za pandu pro pražskou zoo. Geniální obchod se trochu zadrhl a panda nedorazila. Jsme zvědavi, s čím se z daleké cesty vrátí tentokrát.
Zeman má v ČLR vedle neochvějné podpory Pásu a stezce domlouvat také návštěvu významných čínských soudruhů v Praze na oslavách 70. výročí česko-čínských vztahů. Povrchní pozorovatelé by mohli letošek považovat za 30. výročí masakru na Tchien-an-men a sametové revoluce v Československu v roce 1989. Omyl! Naši státníci ho s moudrostí předvoje proletariátu identifikovali jako výročí navázání vztahů mezi dvěma komunistickými režimy v roce 1949.
Naše země kráčí nejen jednou nohou na Západ a druhou na Východ, ale také do budoucnosti a do minulosti.