Sebeupalování coby extrémní forma protestu Tibeťanů v ČLR, v přísně střežené společnosti, kde státní kontrola hluboce zasahuje do soukromých životů obyvatel, je již více než deset let chápáno jako jeden z nástrojů nátlaku na čínskou vládu ze strany tibetského exilu. Poslední tragický případ z letošního února je ovšem v několika ohledech výjimečný.
Letos 25. února vzplála v Tibetu již 158. „živá pochodeň“. Mladý Tibeťan Cchewang Norbu (tse dbang nor bu ཚེ་དབང་ནོར་བུ་; čín. Cchaj-wang Luo-pu 财旺罗布; 25 let) se údajně s provoláváním hesel za návrat dalajlamy a svobodu v Tibetu upálil na symbolicky významném, ba přímo nejvýznamnějším místě: na okraji moderního a přísně střeženého náměstí hostícího monumentální obelisk, památník „mírového osvobození Tibetu“, na jehož jedné straně se tyčí staré sídlo dalajlamů Potala zatímco druhou stranu zabírá rozsáhlý komplex sídla vlády Tibetské autonomní oblasti a komunistické strany Tibetu.
Naprostá většina dosavadních případů protestního sebeupálení se odehrála mimo území samotné Tibetské autonomní oblasti, v tibetských krajích v rámci provincií Čching-chaj, S‘-čchuan a Kan-su. K několika tragickým protestům došlo i v exilu. Přímo ve Lhase byl zaznamenán zatím pouze jeden případ sebeupálení, a to v květnu 2012 před chrámem Džokhang, druhou nejposvátnější stavbou Tibetu v centru starého města. Dosud poslední obětí této extrémní formy protestu se však stal mladík, který měl v celostátním měřítku status vlivné celebrity. Právě tento fakt dává jeho činu výjimečný význam.
Influenceři za jednotu vlasti
Současné celebrity (někdy po japonském a korejském vzoru označované jako „idolové“) hrají v Čínské lidové republice zvláštní společenskou roli. Systém využívá jejich vlivu a nutí je k participaci na různých vládních kampaních zaměřených na šíření patriotismu a podporu jednoty vlasti a všech jejích národností, případně posilování správných morálních hodnot. Musí proto mimo jiné dbát na to, aby byly pro společnost a zejména mladé lidi dobrým vzorem, například tím, že budou poctivě platit daně, nebudou se před očima veřejnosti chlubit extravagancí a luxusem a nebudou podporovat současný trend „pronásledování hvězd“, který vede mládež k nezdravému společenskému chování.
Nutno podotknout, že fanouškovské chování v Číně (podobně jako v celé východní Asii, zejména Koreji a Japonsku) dosahuje značně extrémních forem a fanouškovské skupiny představují obrovskou kupní, ale především společenskou sílu, jejíž ideologický a politický potenciál nelze jen tak přehlížet.
Současný způsob, jímž režim kooptuje celebrity čínské populární kultury, se poněkud liší od dřívějšího využívání umělců, s nímž má bohaté zkušenosti právě rodina Cchewang Norbua. Dříve zde bylo jasné rozdělení na „oficiální umělce“ ve službách režimu, zpravidla působící v rámci oficiálních institucí, nejčastěji stranických či vojenských, a ty ostatní, které režim nechával více méně na pokoji, pokud nepřekročili určité hranice – za nimi následovala cenzura nebo rovnou zákaz působení. Informaci nelze jednoznačně ověřit, nicméně podle exilových zdrojů je matkou Cchewang Norbua umělkyně Sonam Lhamo, známá tibetská zpěvačka ve službách Čínské lidové osvobozenecké armády. V čínských uměleckých kruzích je známá jako „druhá Cchetän Dolma“, podle první legendární osobnosti čínské tibetské propagandy.
Sonam Lhamo v útlém věku v roce 1991 nastoupila do propagačního souboru okresu Sog v oblasti Nagčhu na severu Tibetu a o rok později získala pěveckou cenu v klání umělců z řad menšinových národností ČLR v sinťiangském hlavním městě Urumči. Později se proslavila vlastní variací na tradiční tibetské písně s názvem „Zlatý domov“, kterou zpívala v tibetštině, a v roce 2002 s ní dokonce vystoupila na prestižním novoročním gala ve státní televizi CCTV. V následujících letech se pak „proslavila“ propagačními songy v čínštině, jako např. „Obřadní khatag pro Lidovou osvobozeneckou armádu“ nebo modernizovaná coververze tibetské „rudé klasiky“ z padesátých let „Píseň praní prádla“. V ní se čínsky zpívá: „Kdo nám pomohl zbavit se okovů, kdo nás osvobodil? Byla to naše drahá Lidová osvobozenecká armáda a naše spásná hvězda, komunistická strana.“
Tito umělci, navazující na tradici z padesátých a šedesátých let, byli pevně spjati s institucemi propagandy, nebo byli dokonce jejich přímými zaměstnanci. Na základě toho dostávali velkorysý prostor ve státní televizi, při oficiálních slavnostních příležitostech, na oslavách, festivalech apod. Byli součástí mainstreamové kultury, zejména pro starou a střední generaci, nicméně všichni věděli, na které straně stojí. Byli to lidé, kteří vzešli ze stranického nebo armádního prostředí, a jako umělci se proslavili až díky tomuto zázemí.
S nástupem internetu a nových médií, zejména sociálních sítí, se však v oblasti popkultury mnohé změnilo – internet umožnil uživatelům vybírat si, jaký druh „umění“ budou konzumovat. Prorežimní hvězdy tak postupně ztratily většinu publika, které se zcela přirozeně přiklonilo tam, kam je táhlo srdce a komerčně budovaná atraktivita nových hvězd. Bylo tedy potřeba změnit strategii a k získání si mladšího publika zapojit hvězdy, které toto publikum samo vyhledává a uznává.
Terčem režimní kooptace se tak staly chlapecké idoly náctiletých fanynek imitující K-popové hvězdy nebo hiphopeři reprezentující hlas ulice a městskou subkulturu, tedy kdokoli, kdo se etabloval jako mluvčí čínské mládeže a dokáže jí následně zprostředkovat ty správné hodnoty. Jedním z vlivných nástrojů jejich kooptace se staly talentové soutěže, z nichž se „idolové“ teenagerů rekrutují. Typickými příklady jsou velké soutěže jako „čínský hlas“ známý jako Sing! China (Čung-kuo chao šeng-jin 中国好声音) nebo Rap of China (Čung-kuo sin šuo-čchang 中国新说唱).
Syn zářné budoucnosti
Cchewang Norbu se zúčastnil hned několika takových soutěží. Už v roce 2014 jako osmnáctiletý debutoval v soutěži „čínský hodný hoch“, anglicky Road to Star (Čung-kuo chao nan-char 中国好男孩儿), kde se dostal mezi padesát nejlepších v celostátním kole. Ten samý rok byl pozván do Hlasu Číny, ale účast odmítl. Znovu na sebe však upozornil v roce 2017 v soutěži „Synové budoucnosti“, anglicky The Coming One (Ming-ž‘ č‘ c‘ 明日之子), pořádané internetovým a streamovacím kanálem Tencent Video.
V této soutěži zpíval i několik písní v tibetštině, což v čínských celostátních médiích není zcela běžné. Na podzim 2021 se nakonec zúčastnil i již zmiňovaného Hlasu Číny, kde mimo jiné zazpíval v tibetštině svoji píseň „Návrat domů“. Při vystoupení změnil poslední verš oslavující „drahý domov“ (phajül ཕ་ཡུལ་ ovšem může být i „vlast“) odkazující na jeho rodné město Nagčhu na „Böldžong“ (བོད་ལྗོངས་), tedy Tibet, což lze chápat jako lehce podvratné gesto. Lze totiž předpokládat, že v původním textu bylo Nagčhu právě proto, aby píseň nevyznívala jako projev tibetského nacionalismu, ale jen lásky k rodnému kraji. Výhodou takového gesta bylo, že kromě Tibeťanů to ve vysílání prakticky nikdo nezachytil. Bohužel, původní video tohoto vystoupení na oficiálním YouTube kanálu pořadu už zmizelo a zůstaly pouze verze bez tohoto závěru. Píseň v této podobě nicméně Norbu zpíval již na jaře 2021 v novoročním gala u příležitosti čínského nového roku v tibetské televizi ve Lhase.
Spolu s tím, jak na internetu přibývají hlasy z exilu a vzpomínky na Cchewang Norbua, bohužel postupně mizí veškerý obsah týkající se zpěváka na čínském internetu a sociálních sítích. Jeho účet na Weibo byl zablokován hned poté, co unikly na veřejnost zprávy o jeho činu, a jen díky hrstce dobře orientovaných aktivistů a fanoušků (jednou z pečlivých dokumentaristek je známá tibetská spisovatelka a disidentka Cchering Özer) nyní známe jeho poslední slova, která zveřejnil ještě 25. února před polednem. Týkala se jeho nové písničky vydané 22. února. Zpívá ji čínsky a její název lze volně přeložit jako „když cítíš lítost, nedus to v sobě“ (如果有遗憾, 别偷偷放不下). Ve svém posledním komentáři na Weibo pak čínsky napsal: „Pořád čtu vaše komentáře. Děkuji. Až přejde lítost, zbude jen osvobození. Když vám to bude líto, neduste to v sobě.“ Fanoušci si také později všimli, že když Norbu 22. února zveřejnil upoutávku na novou písničku, v rohu fotografie bylo rukou psané „Bye“.
Protest byl tedy zřejmě plánovaný, i když chybí jasné indicie, co k němu zpěváka aspirujícího na velkolepou a výnosnou kariéru v čínské popmusic vedlo. Podle exilových zdrojů je Cchewang Norbu synovcem politického vězně, který si momentálně odpykává osmnáctiletý trest vězení za protest, který se odehrál v lednu 2018, rovněž před Potalou. Jedná se o Lodö Gjaccha známého pod přízviskem Sogkhar odkazujícího na okres Sog, z něhož pochází i Sonam Lhamo. Jedním ze zdrojů informací o rodině má být jeho další synovec, Ngawang Thapa, člen tibetského exilového parlamentu v Dharamsale. Lodö Gjaccho byl poprvé odsouzen už v 90. letech za zabití (v údajné sebeobraně) a za účast na protestech v nechvalně proslulém lhaském vězení Dapči mu byl trest prodloužen na doživotí. Propuštěn byl po více než dvaceti letech po intervenci mezinárodních organizací, avšak i poté byl opakovaně vězněn za veřejné politické protesty.
Tragická smrt talentovaného mladého muže smutně dokresluje, v jak komplikovaném prostředí Tibeťané ve své zemi již sedmdesát let žijí – z jedné strany jsou tlačeni k otevřené podpoře čínského režimu výměnou za příslib pohodlného života v komunisticko-kapitalistickém „blahobytu“, na straně druhé je mlhavá vidina svobody a národní svrchovanosti, již slibuje exilová vláda.