Procesy s “obhájci práv” jako změna společenského kontraktu

Čínská vláda dodržovala dlouho nepsanou úmluvu se svým lidem: nechte nás na pokoji a my necháme na pokoji vás.

Minulý týden byl v Pekingu  odsouzen další prominentní právník z hnutí na obranu práv (wej-čchüan 维权 ) Sia Lin (Xia Lin 夏 霖 ). V minulosti obhajoval mimo jiné slavného výtvarníka Aj Wej-weje nebo dalšího známého právníka Pchu Č’-čchianga, odsouzeného už loni podmíněně na tři a půl roku vězení. Sia Lin sám dostal dosud nejvyšší trest v celé represivní kampani proti “obhajcům práv”, 12 let nepodmíněně. Výše trestu zřejmě odráží skutečnost, že Sia Lin odmítl na rozdíl od dalších čtyř právníků odsouzených ve stejné perzekuční vlně v září učinit veřejné doznání v televizi.

Jako na běžícím pásu se již připravuje další proces, tentokrát s právníkem Wang Čchüan-čangem. V Guardianu píše o Wangově práci na ochranu chudých a utlačovaných Peter Dahlin, švédský občan sám loni v Pekingu zadržený kvůli své činnosti v právní klinice a donucený k veřejné sebekritice. Podle Dahlina by měl Wang dostat za svou práci spíše oceňení než trest, ale to by po jeho vlastních skutečnostech předpokládalo jiný přístup k “socialistické zákonnosti”:

Podle Státní bezpečnosti spočívaly Wangovy zločiny v obhajobě stoupenců “zlovolného kultu” Fa-lun-kung a v upozorňování na případy svých klientů na sociálních sítích. Ani jedno ani druhé přitom není protizákonné.

Všechny tyto procesy jsou vyústěním kampaně proti nezávislým právníkům z loňského července, během níž bylo pozatýkáno na 300 osob. Většina byla mezitím propuštěna, ale další putují postupně k soudu.

Již loni upozornil The Economist na křiklavý kontrast mezi zátahem proti právníkům a nadějemi, jež do nich byly kdysi vkládány:

V prosinci 2005 dal čínskojazyčný časopis vycházející v Hong Kongu *Ja-čou čou-kchan* na obálku fotografie 14ti čínských obhájců občanských práv. Za jejich statečnou snahu o prosazování vlády zákona v Číně je vyzdvihl jako “muže roku”. Ta obálka mohla stejně dobře sloužit jako zatykač. Všichni aktivisté na obálce byli od té doby pozatýkáni, zbiti nebo mučeni, kromě jediného, jemuž se podařilo utéct do Kanady.

V New York Times vysvětluje spisovatel a komentátor Mu-žung Süe-cchun, jak změnila zářijová vlna procesů s nezávislými právníky nepsaný společenským kontrakt v Číně. Vychází přitom hlavně ze skutečnosti, že čtyři právníci byli odsouzeni na základě nahrávky soukromého rozhovoru při obědě v pekingské restauraci:

Čínská vláda dodržovala dlouho nepsanou úmluvu se svým lidem: nechte nás na pokoji a my necháme na pokoji vás. Bohatněte si jak chcete. Dopřejeme vám spoustu svobody, ale vyhněte se obloukem politice. Pro mnoho starších Číňanů, kteří zažili dobu Mao Ce-tunga, představovalo rozšíření osobních svobod malou revoluci.

Odsouzení čtyř právníků soudem v Tiencinu je dalším znamením, že se podmínky tohoto kontraktu mění. Vláda prezidenta Si Ťin-pchinga je přecitlivělá na jakoukoliv kritiku a nebude se vyhýbat našim soukromým životům. Privátní rozhovor může sloužit jako záminka k trestu.

Čínská vláda vždycky sledovala soukromou komunikaci svých domělých nepřátel, ale zřídka, pokud vůbec, používala privátní konverzaci jako důkaz u soudu. Až dosud dávala přednost smyšleným obviněním jako je prostituce či vyhýbání se daním…

Peking by rád navenek budil dojem, že reformuje svůj právní systém, ale pokud jde o kritiky režimu, nebere žádný ohled na řádný proces. V posledních několika letech se právní systém zvrhl v praktiky pouličních gangsterů. Křiklavým příkladem může sloužit případ unesených hongkongských knihkupců…

Vnucuje se tísnivý pocit, že Si Ťin-pching oživuje totalitu – a vleče nás zpátky do Maovy éry.