Rozloží Čína WTO?

Na půdě Světové obchodní organizace (WTO) se nyní rozhoduje o záležitostech, jež mohou mít zásadní dopad na další vývoj ekonomiky především v Evropě a Spojených státech. Členové zvláštního panelu mají v mezinárodní arbitráži posoudit, zda ČLR již splňuje definici „tržní ekonomiky“. Případné kladné stanovisko by přitom ostatním státům výrazně zkomplikovalo možnost bránit se dovozu čínského zboží, jehož cena je uměle udržována na nízké úrovni díky vládním regulacím v rámci plánované ekonomiky. Mnozí se přitom pozastavují nad tím, zda o podobné otázce, jejíž charakter je spíše politický, může rozhodnout WTO, která se sama o sobě již delší dobu potýká s řadou problémů vyplývajících ze současného „antiglobalizačního trendu“ ve světovém obchodu.

Čína ve Světové obchodní organizaci

Za současných podmínek se WTO stává spíše přehlídkou rivality mezi národy a samy Spojené státy, jež vznik organizace v polovině 90. let iniciovaly, volají po změně v její struktuře. Americká nespokojenost s WTO se začala projevovat už za předchozího prezidenta Baracka Obamy, současný prezident Trump je však ve svém kritickém postoji ještě mnohem radikálnější, přičemž jedním z jeho argumentů jsou právě pochyby o tom, že organizace dokáže „zvládnout Čínu.“

Jacob M. Schlesinger ve svém článku pro Wall Street Journal píše:

Šestnáct let poté, co se ČLR stala členem [WTO], je druhá světová ekonomika stále víc na kordy se Spojenými státy i Evropou, což představuje hrozbu pro autoritu WTO coby arbitra světového obchodu.

Když ČLR na konci roku 2001 do Světové obchodní organizace vstupovala, předpokládalo se, že do patnácti let plně přejde na tržní hospodářství. Nyní je však zřejmé, že se tak nestalo. Zatímco ČLR uznání statusu „tržní ekonomiky“ brala jako závazný slib a bezpodmínečný fakt, ostatní země, především USA, státy Evropské unie a Japonsko, uznání tohoto statusu chápaly jako podmíněné pokračujícím procesem liberalizace, od něhož se však Peking v poslední dekádě spíše odklání.

I přesto ale Čína nyní požaduje, aby jí tento status byl přiřknut, protože coby země se státem řízenou ekonomikou se potýká s celními (antidumpingovými a antisubvenčními) opatřeními, kterými ostatní země zatěžují její zboží. Např. Spojené státy na čínské zboží uvalují až 163% daň, v kontrastu ke 33 %, jimiž v průměru daní zboží dovážené ze zemí fungujících na principu tržního hospodářství.

Subvencované zboží z čínské tržní ekonomiky

Čína již dříve rozeběhla diplomatickou kampaň, v jejímž rámci sháněla podporu pro potvrzení svého statusu coby „tržní ekonomiky“. Dosud získala podporu z více než 70 zemí převážně z Afriky, Jižní Ameriky a Asie. 12. prosince 2016, přesně den po uplynutí patnácti let od vstupu ČLR do WTO, pak Čína podala u WTO stížnost současně proti USA a EU, v níž požaduje, aby jak Spojené státy tak i evropské země svá celní opatření blokující volný dovoz čínského státem subvencovaného zboží zrušily. Evropská kauza se již začala projednávat letos v létě, jednání však trvají měsíce i roky. Pro Evropu by vyhovění této žalobě podle studie francouzského institutu CEPII údajně znamenalo zhruba 21% nárůst dovozu z Číny v hodnotě zhruba 84 miliard amerických dolarů. Pro evropský průmysl by to bylo prakticky likvidační. V některých evropských zemích se už proti přijetí tohoto ultimáta protestovalo a Evropský parlament jej ve svém hlasování rozhodně zamítl.

Advokáti školení v USA pomáhají proti WTO

ČLR se na tento krok pečlivě připravovala, když v uplynulých deseti letech začala své členství ve WTO čím dál častěji využívat pro řešení právě podobných, byť pouze dílčích, sporů. Jak píše Schlesinger, od roku 2007 je Čína nějakým způsobem aktivní ve více než čtvrtině všech sporů vedených v rámci tzv. panelů WTO, kde je jejím cílem (stejně jako u ostatních zemí) posílit obranu vlastního průmyslu a naopak usnadnit si přístup na zahraniční trhy. Čína se na to vybavila nejen honosným sídlem svého Stálého zastoupení ČLR při WTO, ale také zástupem špičkových v Americe školených právníků, a dokonce i špičkových amerických advokátních kanceláří. S jejich pomocí začali Číňané ve sporech porážet samotné Američany. Proto nyní panují obavy, co se stane, když Čína uspěje se svými posledními žalobami a skutečně jí bude přiznán status tržní ekonomiky?

Ti, kteří roli WTO v regulaci světového obchodu obhajují, prohlašují, že Američané stále většinu svých sporů s dalšími zeměmi v rámci systému, který sami vytvořili, vyhrávají, a že mohou být rádi, že je Čína (zatím) svolná své obchodní spory řešit mezinárodní arbitráží a ne jinými způsoby. Člen Trumpova týmu zodpovědný za otázky obchodu Robert Lighthizer však nedávno prohlásil, že „čínské vítězství v tomto [posledním klíčovém] sporu by pro WTO bylo katastrofální“. Slovy Jacoba M. Schlesingera:

Místo aby [WTO] plnila svou úlohu a vedla komunistický kolos vstříc po léta zavedeným obchodním normám Západu, je nyní viněna z toho, že jde na ruku pekingskému státem řízenému merkantilismu, což Číně umožňuje zaplavovat svět levným exportovaným zbožím a přitom omezovat zahraničním obchodníkům přístup na vlastní trh.

Ve hře je tedy osud samotné WTO.