Tento víkend skončila v Pekingu nejdůležitější čínská politická událost tohoto roku, 20. sjezd Komunistické strany Číny. Zatímco před deseti lety na stranickém sjezdu došlo k prvnímu plnohodnotnému a hladkému předání moci mezi dvěma generacemi stranických vůdců podle pravidel, která se postupně utvářela od reformního období vlády Teng Siao-pchinga, letošní sjezd už definitivně potvrdil, že tomu tak bylo i naposled. Ačkoliv v posledních dekádách bylo nepsaným pravidlem, že funkce generálního tajemníka ÚV KS Číny, tedy nejvyšší post v zemi, je omezena jen na dvě pětiletá funkční období, současný generální tajemník Si Ťin-pching zůstane v této funkci po sjezdu i potřetí v řadě. Bude tak straně, a tím i celé Číně, vládnout nadále, a to pravděpodobně i doživotně, což naznačuje mimo jiné i skutečnost, že během tohoto sjezdu nebyl určen žádný jeho potenciální nástupce. Prodloužení Si Ťin-pchingova mandátu není žádným překvapením, jeho ambice jsou zřejmé přinejmenším od předchozího sjezdu strany před pěti lety. Pozorovatelé tak během sjezdu už jen sledovali, jak moc silná bude nakonec Si Ťin-pchingova konsolidace moci ve straně.
Koncentrace moci
Stranický sjezd zvolil Ústřední výbor strany, z něhož se pak volí nejužší vedení v podobě politbyra a především jeho stálého výboru, který je reálně nejvyšším rozhodovacím orgánem v zemi. Ze složení nového ÚV je zřejmé, že Si Ťin-pching má moc skutečně pevně v rukou a ve vedení už nezbývá nikdo, kdo by vůči němu tvořil názorovou alternativu. V novém ÚV tak už nezasednou členové 19. stálého výboru politbyra dosluhující premiér Li Kche-čchiang a předseda Čínského lidového politického poradního shromáždění Wang Jang, kteří jako členové dnes již převážně nefunkční frakce okolo Svazu komunistické mládeže Si Ťin-pchingovi v mezích možností čínské politiky oponovali v některých otázkách, především ekonomických. Li i Wang se přitom stále vejdou do věkového limitu pro vysoké stranické funkce, a jejich předčasný odchod do politického důchodu tak pravděpodobně není zcela dobrovolný.
Snad nejzajímavější událostí letošního sjezdu byl překvapivý moment, kdy byl Si Ťin-pchingův předchůdce, bývalý generální tajemník Chu Ťin-tchao, v závěru sjezdu odveden ze sálu. Skutečný důvod Chu Ťin-tchaova vyvedení se pravděpodobně jen tak nedozvíme. Oficiální vysvětlení, pokud k nějakému dojde, bude událost nejspíše zdůvodňovat vysokým věkem a zdravotním stavem bývalého generálního tajemníka. K incidentu nicméně došlo krátce po vpuštění novinářů do sálu před Si Ťin-pchigovým závěrečným projevem. Proto z něj vznikl i videozáznam, z něhož je patrné, že Chu Ťin-tchao byl ze svého vyvedení ze sálu přinejmenším zaskočen. Celá situace se tak jeví spíše jako další demonstrace Si Ťin-pchingovy moci, symbolický rozchod s předešlým obdobím a ukázka toho, že jádrem strany je skutečně už jen Si Ťin-pching. Tento fakt sjezd potvrdil i institucionálně tím, že do stranických stanov nově začlenil jeho koncepty tzv. „dvou ustanovení“ a „dvou obran“, které potvrzují ústřední postavení Si Ťin-pchinga a jeho myšlení.
Velký kormidelník 2.0
KS Číny se tak po desítkách let snah o utvoření kolektivního vedení v duchu institucionálních reforem, které nastartoval Teng Siao-pching, znovu stává stranou jednoho muže. Si Ťin-pching se snaží koncentrací své moci vyrovnat Mao Ce-tungovi, čemuž odpovídají i jeho snahy o vytvoření vlastního kultu osobnosti, který je ale s kultem „velkého kormidelníka“ stále nesrovnatelný. Propaganda jej sice prosazuje stále silněji, skutečná aura charismatického lídra, který přitahuje davy, ale Si Ťin-pchingovi chybí.
Potvrzení Si Ťin-pchingovy zřejmě již neomezené funkce znamená, že pravděpodobně nedojde ani k výraznějším změnám ve směřování čínské politiky. V ekonomických otázkách tak nejspíš bude pokračovat trend odklonu od hospodářských reforem a zvyšování stranické kontroly nad soukromým sektorem. Ekonomická výkonnost pak již zřejmě nebude hlavním cílem čínského státu, jak naznačoval i Si Ťin-pchingův projev na začátku sjezdu. V něm generální tajemník kladl větší důraz na státní bezpečnost než na ekonomiku, která se přitom aktuálně zmítá v problémech způsobených mimo jiné striktní politikou „nulového covidu“, od které podle všeho Si Ťin-pching nehodlá ustoupit ani nadále.
Lze očekávat, že k obratu nedojde ani v čínské asertivní zahraniční politice, která Čínu vede do čím dál větší konfrontace se západními státy a především USA, které by jednou ráda vystřídala na pozici globálního lídra. Největší část své asertivity ale bude Čína nepochybně ventilovat ve vztahu k Tchaj-wanu, o jehož připojení k ČLR se Si Ťin-pching pravděpodobně v následujících letech své vlády pokusí.