Když se stal Si Ťin-pching na 20. sjezdu KS Číny podle očekávání de facto doživotním diktátorem, panovaly vesměs obavy, že své neomezené moci využije v duchu svého dosavadního programu k dalšímu stupňování napětí s okolním světem. Zatím se nicméně zdá, že drtivé vítězství v domácím politickém boji dodalo generálnímu tajemníkovi KS Číny v jeho třetím funkčním období potřebnou sebejistotu, aby se naopak pokusil nahromaděné spory alespoň částečně a dočasně deeskalovat.
Obnovený dialog
Na summitu skupiny G20 na Bali byl minulý týden jako vyměněný. Ne že by byl na svém prvním velkém mezinárodním setkání od začátku pandemie vyloženě vstřícný, ale jeho postoje byly překvapivě pragmatické. S americkým prezidentem se na jejich vůbec prvním osobním setkání od nástupu Bidena do funkce domluvil na obnovení dialogu v několika důležitých oblastech, kde Peking předtím demonstrativně přerušil všechny komunikační kanály po návštěvě Nancy Pelosi na Tchaj-wanu. Připomeňme, že kvůli návštěvě starší dámy na přilehlém ostrově Peking málem rozpoutal třetí světovou válku.
Na signál k obnovení dialogu také hned navázali příslušní američtí a čínští představitelé. John Kerry se sešel se svým čínským protějškem Sie Čen-chuou k pokračování rozhovorů o klimatické krizi a americký ministr obrany Lloyd Austin jednal s generálem Wej Feng-che o zmírnění vojenského napětí, které po čínských manévrech kolem Tchaj-wanu nabobtnalo do povážlivých rozměrů. Žádná z těchto setkání nebyla zjevně nijak srdečná, zato byla podle dostupných zpráv věcná a bez teatrálních výlevů, které v posledních letech provázely čínskou „diplomacii vlčích válečníků“.
… a jeho meze
V podobně pozitivním duchu se Si Ťin-pching na Bali sešel také s japonským premiérem Kišidou a několika evropskými a dalšími představiteli. Zapomněl se přitom pouze jednou při nahodilém setkání v kuloárech s kanadským premiérem Justinem Trudeau. Aniž by si uvědomil, že je snímají všudypřítomné kamery, vyčetl svému kanadském protějšku nepříliš diplomaticky, že o jejich rozhovoru den předtím informoval kanadská média. Těm Trudeau mimo jiné sdělil, že se před Si Ťin-pchingem ohradil proti čínskému vměšování do místních kanadských voleb.
Tento drobný incident názorně ilustroval meze Si Ťin-pchingovy snahy o oteplení vztahů s okolním světem. Jednou z těchto mezí je odlišné pojetí diplomacie a politiky vůbec. V ČLR se obojí odehrává za zavřenými dveřmi bez účasti veřejnosti, což není v demokratických zemích možné ani žádoucí. Další takovou mezí a příslovečným slonem v místnosti zůstává samozřejmě tichá podpora ČLR ruské agresi na Ukrajině.
Se zhoršující se vojenskou situací se Peking snaží v rámci možností diskrétně se od Kremlu distancovat, aniž by přitom ohrozil své spojenectví „bez hranic“ s Ruskem, vyhlášené výslovně v „olympijské“ deklaraci 4. února. Současně se summitem publikoval Financial Times tvrzení čtyř „anonymních vysoce postavených zdrojů“ v Pekingu, že Si Ťin-pching nebyl o Putinově chystané invazi informován. Na první pohled zarazí ty čtyři zdroje – v Pekingu se dnes neodváží neautorizovaně promluvit na tak citlivé téma ani jeden „vysoce postavený“ představitel; čtyři naráz naznačují koordinovanou iniciativu.
Vyhnout se izolaci
Ve snaze nezabřednout spolu s Ruskem do mezinárodní izolace nakonec Peking nezablokoval závěrečnou deklaraci, která ostře odsuzuje ruskou agresi – byť zároveň konstatuje, že „zazněly i jiné názory a odlišná hodnocení situace a sankcí“. Čínská média dokonce přetiskla plný text rezoluce – s výjimkou poslední věty.
Ta poslední věta zní: „Dnešní doba nesmí být érou války.“ Je to doslovný citát indického premiéra Módího z jeho rozhovoru s Putinem na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci v polovině září v Samarkandu. Její vytěsnění je zřejmě vzkazem Indii a osobně Módímu, s nímž má Si Ťin-pching velmi komplikované vztahy. Při předchozích setkáních si oba státníci ani nepodali ruku, ale v uvolněné atmosféře na Bali Módí nakonec při „nahodilém“ setkání během recepce Simu pravicí přeci jen potřásl.
Diverzifikace řetězců
Skutečný důvod náhlé vstřícnosti vůči okolnímu světu Si Ťin-pching poodhalil na své následující štaci na setkání lídrů Asijsko-pacifického ekonomického společenství (APEC) v Bangkoku. Ve svém projevu varoval před současným trendem „diverzifikace“ dodavatelských řetězců, tedy jejich odklánění od ČLR do bezpečnějších třetích zemí:
„Jakýkoliv pokus narušit, nebo dokonce rozložit průmyslové a dodavatelské řetězce, které se zformovaly v Asii-Pacifiku,… pouze zavede hospodářskou spolupráci v regionu do slepé uličky“, pravil doslova.
Racionalizace a resuscitace
Masivní přesun výrobních kapacit a dodavatelských řetězců do Číny po jejím vstupu do WTO v roce 2001 představuje jednu z bezprostředních příčin prudkého hospodářského a mocenského vzestupu ČLR v posledních dvou desetiletích. Jejich opětovná „diverzifikace“ nebo dokonce rozpojení (decoupling) přímo ohrožuje její další růst.
Hospodářská situace v Číně se přitom mj. i kvůli Si Ťin-pchingovým politickým ambicím rychle zhoršuje. Po zajištění svých politických cílů na domácí scéně, k němuž mohutně přispělo i budování obrazu zahraničního nepřítele („nepřátelské protičínské síly“), se teď velký vůdce může zase chvíli soustředit na vylepšování (chtělo by se říci „racionalizaci“) postavení ČLR v mezinárodním společenství. To se ovšem za poslední léta propadlo vskutku dramaticky, a zůstává tak otázkou, nakolik ho může současná vlídnější tvář Pekingu ještě resuscitovat.