Zvolení Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA narušilo slibné náznaky diplomatického sblížení Vietnamu se Spojenými státy. Složité vztahy mezi Vietnamem a Čínou se budou po Trumpově odstoupení od TPP (a zrušení politiky Obamova “příklonu k Asii“) narovnávat navzdory přetrvávajícímu napětí v Jihočínském moři. K tomu notně přispívají i prohlášení Trumpovy administrativy o možnostech vojenských zásahů USA v oblasti.
Lednová návštěva generálního tajemníka Vietnamské komunistické strany Nguyen Phu Trongag v Pekingu (v souvislosti s oslavou 67. výročí navázání diplomatických styků) byla symptomem rychlého smiřování ČLR a Vietnamu. Nguyen Pho Trong a čínský prezident Si Ťin-pching během ní vyhlásili důležitost partnerství a spolupráce obou zemí. Význam návštěvy lapidárně shrnuje The Diplomat:
Dle vietnamských médií čtyřdenní návštěva vyústila ve společné komuniké, které mezi jiným zdůraznilo vzájemnou politickou důvěru a oboustranné odhodlání prohlubovat partnerskou strategickou spolupráci. Trongova cesta a to, co znamená, totiž výrazné zvýšení vzájemné důvěry, bude po několika letech znatelného ochlazení rehabilitovat čínsko-vietnamské vazby v blízké budoucnosti. Z hlediska stratégů leží význam Trongovy návštěvy spíše v tom, co symbolizuje, než v tom, co bylo řečeno. Pro Čínu znamená, že strategický zisk z obrozeného vztahu k Vietnamu může převážit strategickou a politickou cenu za ohrožování souseda – jenž v poslední době ostatně zintenzivnil program vojenské modernizace a dával najevo zájem o vytvoření bezpečnostních vztahů se Spojenými státy. Pro Vietnam cesta znamená opětovné upevnění vládnoucí pozice pročínské frakce, jež byla nahlodána vzestupem prozápadních reformátorů vedených Dungovou vládou v minulých letech. (…) Prozápadní frakce je na ústupu od 12. sjezdu před rokem.
Vztahy obou zemí se zhoršily v 70. letech. V roce 1974 Čína využila slabosti Vietnamské republiky (Jižní Vietnam) a vojensky obsadila Paracelské ostrovy. O tři roky později, v roce 1979, Čína v návaznosti na vietnamskou invazi do Kambodže zaútočila na severní oblasti Vietnamu. Po celá 80. léta pak pokračovaly pohraniční incidenty a roku 1988 se oba státy střetly na moři v oblasti Spratlyových ostrovů (南沙群島). Tyto konflikty ovlivnily vztahy na mnoho let.
V současné době problematizuje vztahy mezi oběma zeměmi především otázka Jihočínského moře. Vietnam v reakci na neustávající čínské aktivity v oblasti začal modernizovat svoji armádu a nakupuje výzbroj v zahraničí.
V citátu zmíněný vietnamský pokus o sblížení se Spojenými státy vyvrcholil v minulém roce návštěvou tehdejšího prezidenta Baracka Obamy. Čína na tyto vietnamské kroky reagovala agresivnějšími akcemi, jako byl například incident s ropnou plošinou HD-981, kterou Číňané postavili jen 190 námořních mil od vietnamského pobřeží. K zahraniční politice Vietnamu píše Nguyen Minh Quang na The Diplomat:
Přestože Vietnam chápe svou zranitelnost s ohledem k Číně a progresivnější hlasy v Hanoji by rády větší spolupráci s USA v následujících letech, lídři země zůstávají věrni obranné politice “Tří Ne”: žádné vojenské aliance, žádné cizí vojenské základny v zemi a žádné spoléhání na třetí zemi v boji proti jiné zemi. Takto jsou všechny státy mimo region při snaze o utvoření spojenectví s Vietnamem proti Číně odsouzeny k neúspěchu.
Ke smířlivým krokům Vietnamu k Číně přispěl nástup Donalda Trumpa do funkce prezidenta. Nepříznivým signálem bylo pro Vietnam Trumpovo odstoupení od Transpacifického partnerství (Trans-Pacific Partnership, TPP). Čína je dlouhodobě největším investorem ve Vietnamu a jakýkoli výkyv v politických vztazích se na hospodářské situaci může projevit destruktivně.
Příznivě naopak může zapůsobit turistický ruch, ať už jako nátlakový prostředek nebo čistě hospodářský kalkul. V roce 2014 například nebyla situace ve Vietnamu čínskému turismu příznivá, místy docházelo i na protičínské bouře. Loni se ovšem Vietnam stal navzdory politickému napětí nejoblíbenější čínskou turistickou destinací vůbec. Svou roli sehrál i rozvoj vzájemných hospodářských styků a rozšíření nízkonákladových leteckých linek z Číny do Vietnamu.
Poslední zprávy však ukazují, že se Hanoj nehodlá se svým severním sousedem usmířit tak jednoduše. Další čínské aktivity v Jihočínském moři, jako například zvyšování turistického ruchu na Paracelských ostrovech a další militarizace regionu, kladou hledání modu vivendi do cesty doslova klády.