„Čtyři základní principy“ (四项基本原则; anglicky Four Cardinal Principles) představují čtyři zásadní a nezpochybnitelná dogmata, která jsou základním pilířem politického systému Čínské lidové republiky. O principech není přípustná žádná debata, jsou něčím, co nesmí být zpochybněno za žádných okolností, od roku 1982 jsou součástí Ústavy ČLR a vytvářejí rámec pro čínský právní řád.
Čtyři základní principy jsou:
- Musíme zachovat cestu socialismu (必须坚持社会主义道路)
- Musíme zachovat demokratickou diktaturu lidu (必须坚持人民民主专政) (původně diktatura proletariátu 无产阶级专政)
- Musíme zachovat vedoucí úlohu komunistické strany (必须坚持共产党的领导)
- Musíme zachovat marxismus-leninismus a Mao Ce-tungovo myšlení (必须坚持马列主义、毛泽东思想) [jako vůdčí ideu strany a státu]
Historie
Čtyři základní principy poprvé formuloval Teng Siao-pching (1904–1997) v době rozbíhajících se ekonomických reforem v roce 1979. Teng je na Západě známý spíše jako “architekt” ekonomických reforem vyhlášených na 3. plenárním zasedání 11. ústředního výboru (三中全会) v prosinci 1978, na kterém Komunistická strana Číny také s konečnou platností prohlásila Kulturní revoluci za národní katastrofu a distancovala se od radikálních názorů svého někdejšího vůdce Mao Ce-tunga (1893–1976). Nová politika strany reagovala na rozvrat a hospodářský úpadek způsobený za Kulturní revoluce a plénum schválilo program „reforem a otevírání se“ (改革开放) a „čtyř modernizací“ (四个现代化), tj. modernizace zemědělství, průmyslu, národní obrany a vědy a techniky.
Paralelně s ekonomickými reformami byla pod heslem „osvobodit myšlení“ (解放思想) zahájena diskuze o uvolnění v oblasti ideologie a svobody projevu a probíhaly rehabilitace lidí pronásledovaných v minulých desetiletích za své „pravicové“ názory. V této atmosféře se v Číně rozvinula společenská diskuze o politickém systému, v němž absolutní moc v rukou úzké skupiny lidí vedla k událostem Kulturní revoluce. Nejviditelnější součástí této diskuze bylo tzv. hnutí Zdi demokracie (民主墙), během kterého jeden z jeho hlavních představitelů Wej Ťing-šeng (Wei Jingsheng, 魏京生) formuloval v prosinci 1978 požadavek na „pátou modernizaci“ – modernizaci politického systému a vznik pluralitní demokracie. Vedení komunistické strany diskuzi zpočátku tolerovalo, když však Wej Ťing-šeng 25. března 1979 publikoval článek namířený proti Teng Siao-pchingovi a jeho narůstajícímu autoritářství, bylo hnutí Zdi demokracie potlačeno. Wej Ťing-šeng sám byl zatčen a na podzim roku 1979 odsouzen k 15 letům vězení.
Po celé jaro probíhalo v Pekingu s přestávkami zasedání ústředního výboru Komunistické strany Číny k otázkám teorie a praxe (理论工作务虚会). Na tomto zasedání krátce po Wej Ťing-šengově zatčení přednesl Teng Siao-pching projev, v němž zformuloval Čtyři základní principy. Hlavním tématem zasedání byla míra politického a ideologického uvolnění, k němuž otevřelo cestu nedávné třetí plenární zasedání. Nezvyklá délka jednání dokládá složitou vnitrostranickou debatu a neshody mezi účastníky ve věci ideologické ortodoxie a možných reforem politického systému. Čtyři základní principy, stejně jako zatčení Wej Ťing-šenga a dalších aktivistů a utlumení hnutí Zdi demokracie, vyslaly jasný signál, že ekonomické reformy nemají vést k reformám politického systému.
V roce 1981 6. plenární zasedání 11. ústředního výboru rozhodlo, že čtyři základní principy z Teng Siao-pchingova projevu jsou „společným politickým základem sjednocujícím celou stranu s celým národem.“ (四项基本原则，是全党团结和全国各族人民团结的共同的政治基础)
Na jaře 1982 pak byly Čtyři základní principy ukotveny v preambuli nově upravené Ústavy Čínské lidové republiky jakožto její „vůdčí ideologie.“
Oproti původní Teng Siao-pchingově formulaci došlo v Ústavě k mírné úpravě a „diktaturu proletariátu“, která příliš připomínala rétoriku Kulturní revoluce, nahradila o něco málo inkluzivnější „demokratická diktatura lidu“. Paralelně s potvrzením vedoucí úlohy strany byla z Ústavy vyňata ustanovení, která zaručovala tzv. 4 velké svobody (四大自由), včetně práva na veřejných místech vyvěšovat nástěnné plakáty ta-c´-pao (大字报).
Čtyři základní principy se staly součástí tzv. „Teng Siao-pchingovy teorie“ (邓小平理论), která spojuje ekonomickou a technologickou modernizaci s ideologickým konzervatismem, a v roce 1997 ji 15. sjezd KS Číny povýšil na součást oficiálního učení, na němž stojí čínský stát. Teng Siao-pchingova teorie se tak ocitla po boku marxismu-leninismu a Mao Ce-tungova myšlení.
Později se kánon čínských komunistů rozšířil o odkaz dalších generálních tajemníků: Ťiang Ce-minova Tři zastoupení (三个代表), Chu Ťin-tchaův Vědecký pohled na rozvoj (科学发展观) a dnešní Si Ťin-pchingovo myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou éru (习近平新时代中国特色社会主义思想).
Si Ťin-pchingova nová éra
Ve svém projevu při nástupu do funkce v lednu 2013 současný generální tajemník Si Ťin-pching vyzvedl Čtyři základní principy do popředí jako základ úspěchu Čínské lidové republiky („Několik otázek zabývajících se udržením a rozvojem socialismu s čínskými rysy“; 关于坚持和发展中国特色社会主义的几个问题). Projev byl publikován ve stranickém tisku, včetně teoretického časopisu „Hledání pravdy“ (求是). Přihlášení se k ideologické ortodoxii zde dokreslily fotografie Mao Ce-tunga na zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců v září 1956 a Teng Siao-pchinga v září 1982 na 12. zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců a dále prvního vydání prvního dílu Marxova Kapitálu, Komunistického manifestu a Engelsova spisu o utopickém a vědeckém socialismu.
Čtyři základní principy jsou v ČLR nejen vepsány do Ústavy a používá je generální tajemník strany ve svých „významných projevech“. S oblibou je tematizují straničtí autoři různého zaměření jako základ „ideově výchovné práce“ (思想工作), která slouží jako zbraň proti domácímu ochabování víry v socialismus a ideologické diverzi ze zahraničí. Teng Siao-pchingovo stranické dogma z doby počátků tržních ekonomických reforem je dnes paradoxně svázáno s učením generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, který naopak usiluje o maximální kontrolu strany nad trhem. Ze způsobu, jak se dnes nakládá se Čtyřmi základními principy, je zřejmé, že v nejvyšším vedení KS Číny znovu panuje přesvědčení, že ideologie je důležitější než ekonomická základna. V tomto smyslu se jasně vyjadřuje historik Čang Šu (张曙) z Ústavu dějin strany ÚV KS Číny (中共中央党史和文献研究院) v článku z roku 2018:
Nyní Čína vstoupila do vítězné fáze všestranného budování společnosti mírného blahobytu, čínský lid je v klíčovém období směřování k velkému obrození. Hluboké změny mezinárodní a domácí situace způsobily, že prostředí, kterému čelí ideově výchovná práce doma i v zahraničí, je stále komplikovanější. Zopakovat si Teng Siao-pchingův jednoznačný důraz na Čtyři základní principy a jejich dodržování, pečlivě se učit porozumět důležitým pojednáním generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, má pro směřování propagační a ideologické práce za nových podmínek velmi důležitý praktický význam.
(当前，我国已进入全面建成小康社会的决胜阶段，中华民族正处于走向伟大复兴的关键时期。国际国内形势的深刻变化使我国意识形态工作面临的内外环境更趋复杂。重温邓小平对四项基本原则旗帜鲜明的强调和坚持，认真学习领会习近平总书记的重要论述，对于做好新形势下的宣传思想和意识形态工作，有着十分重要的现实指导意义。)