U příležitosti 100. výročí založení Komunistické strany Číny se tým Sinopsis pokusil shromáždit základní data z jejích často pohnutých dějin. Zdánlivě jednoduchý úkol komplikuje neúplnost pramenů, rozpory v datacích, zamlčování některých událostí a interpretace poznamenané momentálními politickými potřebami Komunistické strany Číny a KS Sovětského svazu, která měla na dění v Číně zásadní vliv. Předložený historický přehled proto poslouží hlavně pro základní orientaci a pomůže utvořit si představu, s jakými tématy a problémy se KS Číny potýkala a jakými spletitými cestami se ubírala k moci.
K tématu existuje bohatá literatura objasňující problematiku z různých perspektiv. Náš přehled v základních obrysech vychází ze sovětských Nejnovějších dějin Číny: 1917-1970 (Praha: Svoboda, 1974). Ty jsou z dostupné literatury v českém jazyce nejpodrobnější, avšak jejich výklad je silně poznamenaný sovětskou ideologií a sovětsko-čínskou roztržkou. Dále jsme přihlédli k vybrané odborné literatuře v anglickém jazyce (Van de Ven, Hans J., From Friend to Comrade: The Founding of the Chinese Communist Party, 1920-1927, Berkeley: UC Press, 1991; Perry, Elizabeth J., Anyuan: Mining China’s Revolutionary Tradition, Berkeley: UC Press, 2012; Lee, Feigon, Chen Duxiu, Founder of the Chinese Communist Party, Princeton University Press, 2016; Ishikawa, Yoshihiro, The Formation of the Chinese Communist Party, přel. Joshua A. Fogel, Columbia University Press, 2015; Yang, Benjamin, „Complexity and Reasonability: Reassessment of the Li Lisan Adventure“, The Australian Journal of Chinese Affairs, Jan. 1989, No. 21, s. 111-141; Stephen White, „Communism and the East: The Baku Congress, 1920“, Slavic Review , Sep. 1974, Vol. 33, No. 3, s. 492-514). Příležitostně jsme dílčí data přebírali z čínských Dějin KS Číny v datech na oficiálních stránkách strany (http://cpc.people.com.cn).
I. Od založení do Velkého pochodu včetně (1921–1935)
Předehra v Moskvě a Baku
1920
V červenci proběhl v Moskvě 2. kongres Komunistické internacionály (Kominterna) a přijal taktiku jednotné antiimperialistické fronty pro národně osvobozenecké hnutí, v jejímž duchu se komunistické strany v rozvojových zemích měly spojovat s národně buržoazními silami s cílem svrhnout „reakční a imperialistické síly“ a umožnit vznik nezávislých buržoazních republik. Teprve na tomto základě se pak měla rozvinout proletářská revoluce.
V září uspořádala Kominterna v Baku (tehdy v tzv. Ázerbájdžánské socialistické republice, později součást Sovětského svazu) Kongres národů Východu, kterého se účastnila početná čínská delegace (44 členů). Vedle dosud neroganizovaných komunistů se zúčastnili i zástupci Kuomintangu (KMT). Sjezd potvrdil zásady široké jednotné fronty v podmínkách protikoloniálního národně osvobozeneckého hnutí a buržoazní revoluce. Teprve porážka imperialistických sil a vybudování buržoazně demokratického zřízení se mělo stát základem pro revoluční vystoupení proletariátu v čele s komunistickou stranou a vytvoření nového zřízení.
V listopadu v Šanghaji agent Kominterny Vojtinskij společně s radikálním intelektuálem Čchen Tu-siouem připravil založení komunistické strany.
1921
23. 7. 1921 – 31. 7. 1921, Šanghaj
I. sjezd KS Číny se konal ilegálně, za účasti 13 delegátů ze 7 komunistických kroužků nezávisle založených v různých částech země. Jako počet „komunistů“ v té době se uvádí zhruba 60 osob. Mezi účastníky sjezdu byl i Mao Ce-tung.
Sjezd byl připraven a metodicky veden komisaři Kominterny a Rudé odborové internacionály. Byl to holandský revolucionář Henk Sneevliet, vystupující pod jménem Maring, a Rus Vladimir Neumann, známý v té době jako Nikolskij.
Hlavními úkoly sjezdu bylo vypracovat programové a politické základy strany a její organizační formu jako bojové politické strany čínského proletariátu. Sjezd zásadně odmítl jakoukoli spolupráci s jinými stranami včetně KMT.
Pro nízký stav členstva strany se sjezd rozhodl nevolit ústřední výbor, nýbrž tříčlenné prozatímní byro, v jehož čele stanul respektovaný představitel Hnutí za novou kulturu Čchen Tu-siou, který zůstal v čele strany až do roku 1927.
Červenec 1921
KS vytvořila v Šanghaji Všečínský odborový sekretariát. Působil jako legální dělnická organizace, jejímž hlavním úkolem bylo rozvíjet odborová sdružení, propagovat jejich nezbytnost, vzdělávat dělníky a sjednocovat a reorganizovat existující odborové organizace s cílem připravovat je na budoucí revoluci.
Konec roku 1921
Mao Ce-tung poprvé navštěvuje hornické městečko An-jüan v provincii Ťiang-si s myšlenkou na rozvinutí dělnického hnutí. Vzápětí sem přijíždí Li Li-san, získává povolení úřadů a organizuje školu pro děti horníků a dělníků na železnici. Navazuje kontakty s dělníky a zároveň získává důvěru místních úřadů, dolů a průmyslových firem, představitelů vlivných klanů a tajných společností a s dělníky zakládá legální odborovou organizaci („dělnický klub“).
1922
21. ledna – 2. února 1922
Vzniklo společné prohlášení Sunjatsena, předsedy Kuomintangu a prozatímního prezidenta Čínské republiky, a zástupce sovětského Ruska o spolupráci a sovětské pomoci (organizační a finanční).
16. – 23. července 1922, Šanghaj
II. sjezd KS Číny se konal ilegálně, za přítomnosti 12 delegátů, kteří zastupovali 123 členů strany.
Hlavními úkoly bylo schválit minimální program a rozvinout organizaci dělnické třídy. Sjezd přijal oficiální rezoluci o vstupu KS Číny do Komunistické internacionály, zaměřil se na otázky výstavby strany a upevnil její organizační zásady přijetím stanov KS Číny. Byl zvolen pětičlenný ústřední výbor, v jehož čele zůstává Čchen Tu-siou.
Strana zůstává do značné míry decentralizovaná, činnost vyvíjí prostřednictvím jednotlivých aktivistů v různých částech země.
Srpen 1922
ÚV KS Číny přijímá na doporučení výkonného výboru Kominterny usnesení o vstupu komunistů do Kuomintangu, tato usnesení znamenala počátek praktické spolupráce mezi KS Číny a Kuomintangem. Jedním z prvních čínských komunistů, kdo tak učinil, byl propagátor marxismu v Pekingu Li Ta-čao. Jeho přítel a předseda nedávno založené KS Číny Čchen Tu-siou se tomu však bránil.
Září 1922
V An-jüanu proběhla úspěšná stávka. Organizační a vzdělávací práce, kterou zde před necelým rokem zahájil Li Li-san a Mao Ce-tung, umožnila efektivně zorganizovat stávku požadující výplatu zadržovaných mezd a zlepšení pracovních podmínek. Do organizační práce se zapojil také Liou Šao-čchi. Stávka v An-jüanu se stala povzbuzením a inspirací pro další aktivity čínských komunistů. Jedinečná situace, kdy během stávky nedošlo k násilí ani ničení majetku, se však již nebude opakovat. Dělnická organizace v An-jüanu úspěšně působila až do roku 1925.
Listopad a prosinec 1922
4. kongres Kominterny vyhlásil taktiku jednotné fronty jako naléhavý praktický úkol pro komunisty v zemích Východu.
Konec roku 1922
Čao Š‘-jen inicioval vznik společné organizace čínských komunistů žijících a pracujících v Evropě a založil zde Komunistickou stranu čínské mládeže.
1923
12. ledna 1923
Výkonný výbor Kominterny vydal rezoluci „O vztahu KS Číny a Kuomintangu“, v níž předepisuje čínským komunistům podporovat KMT.
Jaro 1923
ÚV KS Číny přesídlil do Kantonu, kde měl svou základnu Sunjatsen a kolem něj se formující nová vláda Čínské republiky.
20 – 23. června 1923
III. sjezd KS probíhal legálně v Kantonu za účasti 30 delegátů, kteří zastupovali 420 členů strany. Přítomen byl zplnomocněnec Kominterny Maring.
Hlavními tématy sjezdu byla spolupráce s KMT, propaganda mezi dělníky a rolníky a jejich organizace. Sjezd přijal usnesení doporučené Kominternou o vstupu členů KS Číny do KMT, který tím byl uznán za organizační formu jednotné národní fronty. Mezi komunisty však panovala vůči spojení s KMT nedůvěra.
říjen 1923
Do Kantonu přijíždí komisař Kominterny Michail Borodin, stává se poradcem Sunjatsena a zahajuje reorganizaci Kuomintangu podle zásad bolševické strany. Dále zakládá institut školící pracovníky propagandy a vojenskou Akademii Whampoa pro výchovu elitních důstojníků. Cílem je připravit síly pro svržení vlády v Pekingu a převzetí moci.
1924
Leden 1924
Na I. sjezdu Kuomintangu bylo zvoleno do ústředního výkonného výboru Kuomintangu 9 komunistů, včetně Mao Ce-tunga. Další komunisté zaujali významné pozice v aparátu strany. KS rozvinula aktivní organizační a politickou práci uvnitř KMT a měla ve straně značný vliv.
1925
14.- 21. ledna 1925, Šanghaj
IV. sjezd KS Číny se konal ilegálně, za účasti 20 delegátů, kteří zastupovali asi 1000 členů strany. Přítomen byl zplnomocněnec Kominterny Vojtinskij.
Hlavními tématy sjezdu byla spolupráce s KMT, posilování odborového hnutí a oslovení rolníků.
Sjezd zvolil devítičlenný ústřední výbor (Mao Ce-tung nebyl přítomen).
12. března 1925
Umírá Sunjatsen a vedení Kuomintangu přebírá jeho nástupce Čankajšek.
1. květen 1925
V Kantonu se konal II. sjezd čínských odborů za významné účasti komunistů. Přijal rozhodnutí zřídit Všečínskou odborovou federaci a vstoupit do Rudé odborové internacionály.
Z iniciativy KS byl zahájen I. sjezd rolnických zástupců provincie Kuang-tung. Provinční rolnická organizace se usnesla vstoupit do Rolnické internacionály.
15. května 1925
Byl zabit Ku Čeng-chung, dělník v jedné z japonských textilek v Šanghaji. Následovaly stávky a nepokoje a jeho pohřeb přerostl v masovou nacionalistickou demonstraci namířenou proti zahraničním firmám.
30. května 1925
KS Číny se jako jedna z mnoha sil zapojuje do vlastenecky motivovaných demonstrací a stávek v Šanghaji (tzv. Hnutí 30. května).
Červen 1925
Protesty v Kantonu vedou k násilnostem. Britští vojáci bránící konzulát střílejí do davu; je zabito několik desítek osob. Proticizinecké nálady přerůstají v hongkongsko-kantonskou stávku, která bude trvat 16 měsíců.
1926
leden 1926
Na II. sjezdu KMT se potvrdilo spojenectví KMT se SSSR a spolupráce s KS Číny a dělnickým a rolnickým hnutím. V KMT nicméně sílí opozice proti takové spolupráci.
15. května 1926
Plenární zasedání ústředního výkonného výboru KMT oficiálně schválilo kroky k omezení úlohy komunistů v KMT a zakázalo jim zaujímat v ústředním aparátu KMT vedoucí místa.
červen 1926
Spojené síly KS Číny a KMT zahajují Severní pochod s cílem vojensky sjednotit Čínu pod svojí vládou. Armádě vycvičené sovětskými poradci a bojující s podporou sovětských velitelů pomáhají komunističtí agitátoři, kteří získávají sympatie pro národně emancipační cíle Severního pochodu.
1927
Jaro 1927
Armáda hladce postupuje na sever, jedna větev obsazuje Chan-kchou (Wu-chan), druhá v čele s Čankajškem postupuje na Nanking a Šanghaj. Ve Wu-chanu vzniká levicová vláda za účasti představitelů KMT a komunistů.
Stalin se domnívá, že nazrály podmínky pro druhou fázi revoluce, a doporučuje svržení pravicové frakce v Kuomintangu a vyvolání proletářské revoluce vedené komunistickou stranou. Čankajšek se o tom dovídá a udeří dříve, než se komunisté rozhodnou realizovat instrukce z Moskvy.
12. dubna 1927
Armáda zasahuje v Šanghaji proti odborovým předákům a dalším aktivistům napojeným na KS Číny (tzv. Šanghajský masakr).
27. dubna – 11. května 1927, Wu-chan
V. sjezd KS Číny se konal legálně, opět za účasti delegace Kominterny. Završuje se přetvoření KS v disciplinovanou, centralizovanou politickou stranu bolševického typu s masovou členskou základnou.
15. července 1927
Wuchanský ústřední výbor KMT v čele s Wang Ťing-wejem se usnesl zrušit svazek s KS Číny.
Noc z 31. července na 1. srpna
Jednotky komunistických velitelů Che Lunga, Jie Tchinga a Ču Tea zahájily v Nan-čchangu ozbrojené povstání, které skončilo neúspěchem.
7. srpna 1927, Chan-kchou
Byla svolána mimořádná konference ÚV KS Číny, která vyhlásila podle instrukcí Kominterny novou politickou linii. Za Kominternu byl přítomen V. Lominadze a H. Neumann. Konference připsala odpovědnost za masakr komunistů v Šanghaji předsedovi strany Čchen Tu-siouovi a odvolala jej z vedení KS Číny. Bylo vytvořeno pětičlenné prozatímní politické byro v čele s Čchü Čchiou-pajem, který se nedlouho předtím vrátil z Moskvy.
Komunisté pod vlivem doporučení Kominterny vyvolávají povstání odsouzená k neúspěchu.
Srpen 1927
Byla zahájena série povstání tzv. podzimní sklizně v oblastech, kde se v letech 1925–1927 nejvíce rozvinulo rolnické hnutí. Povstání jsou krvavá a nelítostně potlačovaná. Zbytky komunistických sil odcházejí do nepřístupných míst v horách.
7. – 11. listopadu 1927
V Šanghaji se v ilegalitě konalo rozšířené zasedání prozatímního politického byra ÚV KS Číny, které potvrdilo politiku okamžitého organizování povstání ve městech.
prosinec 1927
Na podnět Stalina a Kominterny deklarovala KS Číny revoluční převzetí moci v Kantonu. Tato tzv. Kantonská komuna padla po dvou dnech a vedle čínských komunistů byli zabiti také všichni zaměstnanci sovětského konzulátu.
Dění v Číně v letech 1926 až 1927 poznamenaly spory mezi Stalinem a Trockým, v nichž hrál roli také odlišný pohled na čínskou realitu a revoluci.
1928
Únor 1928
IX. plenární zasedání výkonného výboru Kominterny zcela nerealisticky označilo násilné pokusy o převzetí moci komunisty v Číně za socialistickou revoluci.
Červen – červenec 1928, Moskva
VI. sjezd KS Číny se z bezpečnostních důvodů konal v Moskvě. Po skončení sjezdu Čchü Čchiou-paj zůstal v Moskvě jako zástupce KS Číny při Kominterně. Předsedou strany se stal dělnický vůdce Siang Čung-fa. Sjezd reflektoval neúspěch ozbrojených akcí v letech 1927–28 a situaci vyhodnotil tak, že předchozí revoluční vlna opadla, zatímco pro novou revoluční vlnu ještě nenastaly podmínky.
Červenec – září 1928
V Moskvě se koná VI. sjezd Kominterny. Pod Stalinovým vlivem vyhlašuje „třetí fázi revolučního vývoje“ ve světě po Říjnové revoluci. Během této fáze se zostřují všechny rozpory uvnitř kapitalismu, jak je patrné v blížící se hospodářské krizi, sílí třídní boj a přichází nová vlna antikoloniálního osvobozeneckého hnutí. Tomu odpovídá přijatá taktika „boje s pravicovými úchylkami“ uvnitř komunistického hnutí, jinými slovy frakční spory a radikalizace aktivit komunistů.
Druhá polovina roku 1928
V rozporu s tím, jak situaci vyhodnotil VI. sjezd, v Číně dochází k aktivizaci komunistických oddílů v různých částech země a na venkově jsou zakládány místní sověty.
Mao Ce-tung odchází na Ťing-kang-šan, místo významné v jeho pozdější hagiografii.
1929
Pokračují pokusy o násilné převzetí moci. V popředí těchto do značné míry decentralizovaných aktivit je Mao Ce-tung a jeho blízcí spolubojovníci z pozdějších let: Ču Te, Pcheng Te-chuaj, Che Lung a další.
Ve vedení KS Číny se prosazuje radikální linie, kterou reprezentují Siang Čung-fa a Li Li-san. Svými aktivitami sice navazují na rozhodnutí VI. sjezdu Kominterny, avšak zároveň projevují značnou nezávislost na sovětském vedení.
Pokračuje budování partyzánských základen a zakládání sovětů.
Listopad 1929
Na schůzi politbyra je Čchen Tu-siou obviněn z trockismu a defétismu a vyloučen ze strany.
1930
11. června 1930
Politické byro ÚV KS Číny, v němž významnou pozici zastával Li Li-san, schválilo rezoluci „O novém revolučním rozmachu a dobytí moci nejprve v jedné nebo několika provinciích“. Rezoluce vyhodnotila stávající situaci jako období „vzedmutí revoluční vlny“ a vyhlásila cíl dobýt Wu-chan a zmocnit se jedné či několika provincií. Rezoluce se také hlásila k myšlence celočínského revolučního povstání a celosvětového antiimperialistického boje, který měl povstat, podnícen revolučním hnutím v Číně, k rozhodujícímu zápasu s imperialismem.
léto 1930
Komunistické oddíly dobyly Čchang-ša, nicméně během několika dní byly poraženy. Nezdarem skončila i další lokální povstání.
podzim 1930
Z Moskvy přijíždějí do Číny Čchü Čchiou-paj a Čou En-laj, aby korigovali Li Li-sanovu radikální taktiku.
Z iniciativy Výkonného výboru Kominterny bylo svoláno III. plenární zasedání ÚV KS Číny, kde byla odsouzena Li Li-sanova linie.
Pro KS to znamená počátek vnitrostranických osobních sporů a frakčních bojů. Do popředí se dostává tzv. 28 bolševiků, velmi mladých čínských komunistů, kteří se vrátili ze studia v SSSR, podporovaných Pavlem Mifem, v té době rektorem moskevské Sunjatsenovy university pracujících Číny.
Prosinec 1930
První trestná výprava proti komunistickým základnám v jižní Číně skončila neúspěchem.
1931
Leden 1931
Na základě doporučení Kominterny bylo svoláno IV. Plenární zasedání ÚV KS Číny. Jednání na místě ovlivňoval Pavel Mif. Pod jeho vlivem vzniklo nové vedení KS Číny, v němž se prosadili mladí navrátilci z Moskvy, zejména Wang Ming.
Li Li-san byl odsouzen jako „skoro-Trockista“ a jeho činy byly označeny za „extrémně pravicové maskované jako levicové“.
Radikální aktivity nicméně pokračují a přesouvají se do obtížně dostupných oblastí na venkově, kde své základny získává Rudá armáda a komunisté zde zakládají sověty. Nejvýznamnější se stává Sovětská oblast provincie Ťiang-si s centrem v Žuej-ťinu. Zde také působí v čele svých vojenských oddílů Mao Ce-tung.
Březen 1931
Čankajšek vyhlašuje druhou trestnou výpravu proti oblastem ovládaným komunisty.
Červen 1931
Generální tajemník strany Siang Čung-fa byl prozrazen a zatčen v Šanghaji. Při výslechu vyzradil řadu informací o KS Číny, k jejímž aktivitám měl již dříve výhrady. Následně byl popraven.
Červenec 1931
KMT podnikl třetí trestnou výpravu.
26. srpna 1931
Předsednictvo výkonného výboru Kominterny vydalo rezoluci o úkolech KS Číny, ve které označilo Rudou armádu za centrum revolučního hnutí a za hlavní cíl boje svržení KMT.
1932
4. dubna 1932
ÚV KS Číny vydalo usnesení o potřebě přenést těžiště činnosti strany z měst do venkovských oblastí.
7. listopadu 1932
V Žuej-ťinu v provincii Ťiang-si se konal I. sjezd čínských sovětů, který zvolil Mao Ce-tunga předsedou Ústředního výkonného výboru Čínské sovětské republiky a její prozatímní vlády. Ve vedení strany si však stále zachovávají rozhodující pozice mladí komunisté, kteří se vrátili ze Sovětského svazu.
1932
Probíhá čtvrtý trestný pochod KMT proti komunistickým oblastem.
1933
Říjen 1933
Začíná pátý trestný pochod KMT proti komunistickým oblastem.
1934
18. ledna 1934
Konalo se V. plenární zasedání ÚV KS Číny v Žuej-ťinu, hlavním tématem bylo odražení pátého pochodu KMT.
Září 1934
Sekretariát ÚV KS Číny schválil usnesení o ústupu komunistických sil z obklíčení.
16. října 1934
Čínská Rudá armáda a část komunistických funkcionářů uniká z obklíčených venkovských oblastí v horách provincie Ťiang-si a vydává se na roční, 10 000 km dlouhou cestu do nových základen na severu země (tzv. Dlouhý pochod).
1935
Leden 1935
Během zastávky na Dlouhém pochodu ve městě Cun-i (prov. Kuej-čou) je svolána konference s cílem vyhodnotit dosavadní neúspěch revolučních pokusů a určit další strategii. Dochází ke střetu dvou frakcí ve vedení strany, z něhož vítězně vychází Mao Ce-tung, zatímco stoupenci politiky prosazované mladými komunisty, kteří se nedávno vrátili z Moskvy, jsou poraženi. Mao prosazuje svoji taktiku partyzánského boje a větší nezávislost strany na rozhodnutích Kominterny.
říjen 1935
Oddíly Rudé armády končí Dlouhý pochod na severu provincie Šen-si, kde vytvářejí novou základnu.