Dvojí oběh je ekonomický strategický plán, jenž se má stát jádrem 14. pětiletého plánu ekonomického a společenského rozvoje (2021–2025). Základem této politiky je důraz na zvýšení domácí poptávky, budování domácího trhu a dosažení soběstačnosti v klíčových oblastech, jako jsou moderní technologie a inovace, a snížení závislosti na vnějších ekonomických vazbách. Jedním z hlavních rysů nového plánu je ústup od dosavadního exportně orientovaného modelu stojícího na levné pracovní síle a strukturální reforma průmyslové politiky země směrem k výrobě produktů s vyšší přidanou hodnotou při zapojení zahraničního kapitálu. Cílem je silná, odolná ekonomika, která je v zásadních oblastech soběstačná a do značné míry vyvázaná z globálních závislostí.
Historie pojmů
Mezinárodní a domácí oběh, pojmy, které reprezentují na jedné straně globalizovanou celosvětovou ekonomiku a na straně druhé uzavřenou čínskou ekonomiku, nejsou v čínské politice použity poprvé. V roce 1987 publikoval Wang Ťien 王健, tehdy hostující badatel ekonomického výzkumného institutu při Státní plánovací komisi, tedy předchůdkyně současné Komise pro reformy a rozvoj, ve vládním deníku Kuang-ming ž’-pao článek O velkém mezinárodním oběhu a strategické koncepci ekonomického rozvoje (关于国际大循环经济发展战略的构想). Navrhoval, aby Čína rozvinula exportní průmysl, využila levné pracovní síly a přitáhla přímé zahraniční investice na pomoc tehdy ještě málo rozvinuté čínské ekonomice. Tato strategie se stala základem dalšího ekonomického rozvoje ČLR. Důraz na export a příliv zahraničního kapitálu a technologií vedl k tomu, že se z Číny postupem let stala továrna světa.
Oživení konceptu
V novém spojení „dvojí oběh” a s novým důrazem naopak na domácí “oběh” se tyto termíny poprvé objevily ve zprávě ze zasedání politbyra 14. května 2020:
Zasedání poukázalo na to, že je nutné prohloubit strukturální reformy na straně nabídky, plně využít možností ohromného domácího trhu a potenciálu domácí poptávky a vybudovat nový model rozvoje, v němž se domácí a mezinárodní oběh budou navzájem podporovat.
O dva týdny později během tzv. „dvou zasedání”, tedy zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců a Čínského lidového politického poradního shromáždění, Si Ťin-pching uvedl, že Čína je schopna vybudovat vlastní průmyslový a dodavatelský řetězec:
Čína má nejkomplexnější systém průmyslu na světě a její střední třída, 400 milionů obyvatel, představuje mimořádný tržní potenciál.
V červenci při setkání s čelními představiteli obchodu pak Si Ťin-pching zdůraznil potřebu posílení domácího trhu především v době, kdy „vzrůstá protekcionismus, světová ekonomika stagnuje a globální trhy klesají.” Zároveň také upozornil na to, že je třeba „zvýšit úroveň modernizaci průmyslového a produkčního a dodavatelského řetězce, důrazně prosazovat technologické inovace, urychlit výzkum klíčových technologií a vytvořit novou převahu pro rozvoj v budoucnosti.” Důrazem na tyto dva aspekty ekonomiky, tedy domácí trh a nové technologie, tak Si Ťin-pching přinejmenším deklarativně ustoupil ze staré cesty, kdy čínská ekonomika stavěla především na exportu a levné pracovní síle.
Obrat dovnitř – domácí oběh
O potřebě větší ekonomické rovnováhy se v Číně diskutuje již od vlády Chu Ťin-tchaa (2002–2012). Úvahy o strukturálních reformách se staly součástí několika strategických ekonomických politik, jako byly Made in China 2025, nebo „strukturální reformy na straně nabídky”, obě z roku 2015.
Zásadní impuls k vytvoření obecné strategie však přišel se zhoršením vnějších vztahů, především pak s USA, se kterými vede Čína od roku 2018 tzv. obchodní válku. Během ní Spojené státy zavedly cla, zamezily čínským telekomunikačním společnostem jako je Huawei vstup na americký trh a zavedly kontrolní mechanismy na vývoz moderních technologií do Číny. Jasně se tak ukázalo, nakolik je Čína závislá na dovozu klíčových technologií z ciziny a do jaké míry je bezbranná v případě, že zahraniční obchodní partneři začnou prosazovat nové podmínky, které zbavují čínskou stranu výhod. V neposlední řadě se pak na přehodnocení hospodářské strategie podílela také zhoršující se mezinárodní ekonomická situace, způsobená mimo jiné přerušením mezinárodního dodavatelského řetězce během koronavirové pandemie.
Podstatou strategie dvojího oběhu je tak obrat dovnitř, důraz na stimulaci domácí poptávky i domácích výrobních kapacit a budování domácího trhu, aby se zmírnila závislost na globální ekonomice a Čína byla schopna pružně reagovat na výkyvy ekonomických cyklů i vnější politické tlaky.
Závislost na exportu se má snižovat zejména v klíčových oblastech jako jsou energetika, moderní technologie a inovace a potraviny. V této souvislosti se začal opětovně používat starý termín pro soběstačnost c’ li keng šeng (自力更生) z Mao Ce-tungovy éry, kdy oficiální politika kladla důraz na budování průmyslu za cenu sebeobětování a nezávisle na vnější pomoci. Hovoří se také často o bezpečnosti – ekonomické bezpečnosti, potravinové bezpečnosti apod.
Součástí nové ekonomické politiky jsou i strukturální reformy. V rámci průmyslové politiky chce Čína napodobit německý model a přeorientovat se na výrobu produktů s vysokou přidanou hodnotou. Tržní reformy mají přispět k větší otevřenosti trhu soukromým subjektům, ke snížení závislosti na státních investicích a k vytvoření asijského trhu jako protiváhy globálního trhu.
Velký důraz má být kladen na vybudování uzavřeného soběstačného dodavatelského řetězce v odvětví moderních technologií. Tento trend potvrdilo páté zasedání politbyra v říjnu 2020, v závěrečné zprávě je inovacím a technologiím věnována významná část. Velký podíl na domácím oběhu bude mít také zbrojní průmysl.
Mezinárodní oběh
Mezinárodní oběh, tedy oblast globální ekonomiky, se má stát důležitou, avšak pouze podpůrnou součástí nového ekonomického uspořádání. Nejvyšší čínští představitelé opakovaně ujišťují, že tento „obrat dovnitř” neznamená uzavírání hranic a naprosté vyvázání se z mezinárodního dodavatelského řetězce. Čína potřebuje zahraniční kapitál, chce se zaměřit na reformu finančních služeb a přitáhnout dlouhodobé zahraniční investice, které zajistí, že se zisky nebudou vyvážet z Číny ven.
To, že by se chtěla Čína tímto obratem izolovat od světa, popírá i tvůrce ekonomického plánu dvojího oběhu Liou Che 刘鹤, mimo jiné také hlavní Si Ťin-pchingův ekonomický poradce, vicepremiér a člen politbyra a v neposlední řadě také vyjednavač při obchodních jednáních s USA. Ten v listopadu v článku pro stranický deník Žen-min ž‘-pao naopak ne zcela přesvědčivě vysvětloval, že nová čínská ekonomická strategie bude prospěšná i pro cizí ekonomiky:
Co se týče vztahu velkého domácího oběhu a dvojího oběhu [domácího a mezinárodního], domácí oběh je základ a oba dohromady tvoří jeden celek. Mezinárodní trh je rozšířením domácího trhu, velký domácího oběh tvoří pevný základ pro dvojí oběh. Když využijeme výhody ohromného čínského trhu, poskytneme různým zemím světa příležitost ještě většího trhu, za pomoci velkého domácího oběhu přilákáme globální zboží a zdroje, vytvoříme pro Čínu konkurenční výhodu a nový druh mezinárodní spolupráce. Velký domácí oběh rozhodně neznamená naprostou izolaci, uzavření se do sebe sama, ani to neznamená, že každá oblast bude mít svůj vlastní malý oběh, a už vůbec to neznamená, že si vše budeme dělat sami a zřekneme se mezinárodní dělby práce a spolupráce.
Důsledky dvojího oběhu
V současné době je politika dvojího oběhu stále spíše na úrovni obecných prohlášení, čínská administrativa dosud neformulovala – s výjimkou některých oblastí – konkrétní kroky, které by měly vést k realizaci daných cílů, a debata mezi čínskými politickými a ekonomickými poradci stále probíhá.
Jasný důraz na přenastavení obchodních vztahů a restrukturalizaci čínské ekonomiky však zřetelně ukazuje, že strategie dvojího oběhu představuje do velké míry vyvázání Číny z globálních ekonomických vazeb založených na bilaterálních a multilaterálních obchodních vztazích a úsilí o vytvoření vlastních uzavřených dodavatelských řetězců, zvláště v oblastech, které Čína považuje za klíčové.
Plná realizace politiky dvojího oběhu by přinesla významné ekonomické i politické důsledky jak pro mezinárodní obchod, tak pro mezinárodní společenství. Odklon Číny od globální integrace znamená, že Čína nepovažuje současné mezinárodní prostředí za bezpečné či přátelské a bude hledat nové ekonomické a politické partnery pravděpodobně v prostoru vytvořeném Iniciativou pás a stezka (BRI).
Literatura:
https://www.csis.org/analysis/dual-circulation-and-chinas-new-hedged-integration-strategy
https://www.noemamag.com/chinas-radical-new-vision-of-globalization/
V čínštině:
http://www.gov.cn/guowuyuan/2020-11/25/content_5563986.htm
https://m.21jingji.com/article/20200821/herald/1f9c931ca69ec5c441e4837b52434219.html
http://www.cf40.org.cn/news_detail/10556.html
http://fjlib.net/zt/fjstsgjcxx/zbzl/rdzt/202009/t20200910_439481.htm