Jeden pás, jedna cesta (anglicky One Belt, One Road, zkr. OBOR) je doslovný překlad čínského názvu iniciativy I-taj i-lu, jinak nazývané též Iniciativa pásu/pásma a cesty (Belt and Road Iniciative, BRI) nebo Nová hedvábná stezka (New silk road). „Pásmo“ v tomto shrnujícím termínu označuje zamýšlené oživení pozemské obchodní trasy (Ekonomický pás Hedvábné stezky, angl. Silk Road Economic Belt) z východní Asie přes střední a západní Asii do Evropy. „Cesta“ potom představuje Námořní hedvábnou stezku 21. století (angl. 21st Century Maritime Silk Road), která spojuje Čínu po moři s regiony Oceánie, Blízkého Východu a Afriky.
Tato strategická vize kooperace Číny se zeměmi Asie a Afriky spočívá v budování vazeb na dané regiony: v energetické bezpečnosti, obchodu a v dopravní infrastruktuře. Širším cílem je vytvoření sféry ekonomického a politického vlivu ČLR. Navazuje na Chu Ťin-tchaův koncept mírového vzestupu, resp. mírového rozvoje Číny. K této iniciativě se nyní oficiálně hlásí i ČR.
S iniciativou přišel prezident Si Ťin-pching během podzimu 2013, její přesnější obrysy byly zřejmě formulovány ad hoc poté, co tento koncept vzbudil živý zájem (viz zde, str. 2). Pozemní část konceptu OBOR představil čínský prezident při návštěvě Kazachstánu v září 2013, námořní část pak v Indonésii o měsíc později. Iniciativa je projevem obratu v čínské zahraniční politice, kterou do té doby charakterizoval spíše pasivní přístup ke globalizaci a vlastní aktivitě na mezinárodním poli. Prezident Si Ťin-pching učinil OBOR hlavním cílem své zahraniční politiky a částečně i domácí hospodářské strategie.
Obsah iniciativy
Přesná náplň iniciativy není stále úplně jasná; podle všeho vzniká ad hoc za pochodu. Si Ťin-pching vytyčil tři základní pilíře: energetika, bezpečnost, trhy. Zeměpisné ani obsahové vymezení není přesně určeno, ale páteří iniciativy je vytvoření dopravních koridorů, jimiž se infrastrukturně propojí Asie s Evropou. Tím a dalšími souvisejícími investicemi se má povzbudit obchod a ekonomický rozvoj v okolních regionech. Čína v této vizi figuruje jako středobod nové světové ekonomiky. Stejně důležitými „cestami“ jsou potom ropovody a plynovody, jež mají vést ze Si-anu v Západní Číně přes střední Asii do Evropy. Stejně důležité jsou cíle, které přesahují budování infrastruktury: finanční integrace a rozšíření RMB jako globální měny; vytvoření „Informační hedvábné stezky“ propojující regionální informační a komunikační technologie (vše za účelem snižování bariér pro obchod a investice). Finančními nástroji k naplňování těchto cílů jsou i nově založená Asijská průmyslová investiční banka (Asian Infrastructure Investment Bank, AIIB) nebo Fond Nové hedvábné stezky (New Silk Road Fund, NSRF).
Strategie, nebo iniciativa
Kolem terminologického vymezení charakteru iniciativy OBOR panuje kontroverze, která zrcadlí rozdíl mezi ostražitostí skeptických západních pozorovatelů a snahou čínské vlády a akademiků (jak upozorňuje AMO zde) důsledně trvat na měkčím termínu iniciativa – protože strategické geopolitické cíle explicitně odmítají. Na rozdíl od strategie (战略, čan-lüe), která je promyšleným plánem akcí prováděných za určitým jasně daným cílem exkluzivní povahy, je iniciativa, 倡议, čchang-i, všeobjímajícím jednosměrným počinem v zájmu obecného blaha, k němuž se lze připojit nebo od něj kdykoli odstoupit. Prezident Si Ťin-pching hovoří, v souladu s čínskou tradicí efektních rétorických figur, o „trojím společně“: společně mezi všemi zainteresovanými diskutovat o projektech spolupráce, společně pracovat na jejich uskutečnění, a nakonec společně užívat prospěchu z tohoto konání (zde).
Čína si v charakteristice konceptu Pásma a cesty živelně protiřečí: na jedné straně se snaží vyvolat dojem, že OBOR je převratem v globální politice, na druhé straně chce umenšovat vliv konceptu a bagatelizovat jeho geopolitické dopady. Koncepce hospodářského vlivu v takovém měřítku nemůže odhlížet od mocenských dopadů; na čínské straně jsou jasné signály, že i v Číně se o OBOR uvažuje v geopolitických souvislostech: Ministr zahraničních věcí Wang I hovoří o oživení konceptu Eurasie a profesor Lidové univerzity (Žen-min ta-süe) v Pekingu Wang I-wej cituje Halforda Mackindera, otce moderní geopolitiky, a volá po probuzení Eurasie coby „světového ostrova“ (což je Mackinderův termín). Nayan Chanda poukazuje na to, že Peking se snaží vzhnout příliš doslovným odkazům na historickou Hedvábnou stezku – tu lze totiž spojovat s kvetoucím obchodem a náboženskou tolerancí, ale zároveň tudy proudil i čilý vojenský obchod: hedvábí putovalo do příhraničních teritorií k zaplacení žoldu vojákům strážícím hranice, tisíce rolí hedvábí zaplatily koně ze Samarkandu a arabského světa – k posílení akceschopnosti čínské armády.
Samostatnou linii uvažování o Hedvábné stezce představují vojenští činitelé a stratégové.
Pohled čínské armády
Jakkoli vojenská problematika nehraje ve oficiálních dokumentech OBOR žádnou roli, nejvyšší představitelé čínské armády se živě účastní interní debaty o podobě iniciativy a jejích širších dopadech. Zdaleka nejplodnějším autorem z řad PLA je Ťi Ming-kchuej, profesor Univerzity národní obrany (National Defense University). Podle generála Ťi je OBOR univerzálním všelékem na téměř všechny čínské bezpečnostní a diplomatické problémy v oblasti. Současně s tím dle něho koncept podprahově zahrnuje i boj o moc s USA a Japonskem; prohlašuje, že „Námořní Hedvábná stezka“ posílí regionální bezpečnost a spolupráci, uklidní problémy v Jihočínském moři a celkově přispěje k uskutečnění „asijského snu“. Ťi je dále přesvědčen, že investice v regionech pomohou vytvořit novou image Číny; zatímco USA ztrácejí schopnost vyvažovat vliv Asie, „Peking v Asii vliv získává, stává se hlavním ekonomickým motorem regionu“. Generál Ťi se také dotkl otázky omezení vlivu Japonska v Indočíně: železnice vedoucí z Číny do Thajska je mostem mezi pozemní a námořní Hedvábnou stezkou, a protože Thajsko je dopravním uzlem pro Indočínu, kde bude třeba dodržet nastavené standardy pro vysokorychlostní železniční přepravu, bude Japonsko ve vlastním zájmu (např. pro posílení spolupráce s Vietnamem) nuceno zvážit kooperaci s Čínou. K překonání geopolitických rizik, kulturních rozdílů a historických nedorozumění je třeba „mobilizovat síly zahraničních Číňanů podél Stezky, a povzbuzovat je“, aby „používali své společenské zdroje k posilování mezinárodní spolupráce na oficiální i osobní úrovni“. Ťi je přesvědčen, že Nová hedvábná stezka svým modelem spolupráce všech zúčastněných překonává studenoválečnický způsob uvažování: zdůrazňuje spolu s dalšími, že OBOR jde proti starému přesvědčení, že silná země musí být hegemonem. OBOR má potenciál „umenšovat rozdíly a nezdravé soupeření„.
Armádní špičky se s generálem Ťi Ming-kchuejem shodnou na pojetí OBOR jako konceptu souvisejícím s bezpečnostní spoluprací a mocenským bojem s USA. Plukovník Pao Š´-siou (Akademie vojenských věd, nejvyšší výzkumný orgán Čínské lidové armády) hovoří o OBOR jako o výměně ekonomických investic za spolupráci v oblasti bezpečnosti (terorismus, přeshraniční kriminalita, pašování drog). Cituje prezidenta Si, že asijské problémy si má řešit Asie sama. Další relevantní osobou pro armádní uvažování o OBORu je plukovník letectva Čchiao Liang, autor vlivného díla Válečnictví bez hranic (超限战, Unrestricted Warfare), jenž zdůrazňuje globalizační moment (anglicky zde) přítomný u vzestupu jakékoli velmoci a domnívá se, že strategie Pásmo a cesta je začátek čínské cesty globalizace a nejlepší velmocenská (superpower) strategie, s jakou mohla Čína přijít v době, kdy USA obracejí svou pozornost na Východ (Pivot to Asia).
Shoda mezi důstojníky panuje také v tom, že je třeba vojensky zajišťovat bezpečnost čínských investic v rámci OBOR. Rozpory mezi armádními představiteli vládnou v otázce, zda je tohoto úkolu PLA schopná, jakož i v tom, jaké hrozby jsou pro OBOR nejvážnější, nebo zda je prioritou posilovat síly námořní či pozemní. Tyto neshody mohou být důvodem, proč dosud nebyla formulována oficiální vojenská část strategie OBOR. (zde)
Evropa, EU
Evropa je cílovou stanicí obou větví Nové hedvábné stezky. Jakkoli Evropané zaznamenali tuto čínskou iniciativu později než ostatní regiony, v touze po obchodních příležitostech a investicích se čtrnáct z osmadvaceti států Evropské unie i přes protesty USA stalo zakládajícími členy Asijské průmyslové investiční banky (AIIB). Příslib čínských investic je vykládán jako ekonomický nástroj Číny ve snaze získat spojence pro přiznání statutu tržní ekonomiky, což je dle bruselských diplomatů v současnosti nejdůležitějším zájmem čínské agendy v EU. ( Letos uplynulo 15 let od přistoupení Číny do Světové obchodní organizace, ale i přes dohody podepsané v roce 2001 potřebuje pro uznání statutu tržní ekonomiky ČLR speciální legislativu.) OBOR coby prohlubování spojení Číny s Evropou, v současnosti největším světovým trhem, je také vykládáno jako čínská odpověď na TTIP.
Peking se snaží uplatňovat svůj vliv především přes východní Evropu, která se zdá po čínských investicích prahnout nejvíce; politickým mechanismem je iniciativa 16 plus 1, jež sdružuje východoevropské státy ve věcech spolupráce s Čínou. Čína si je zřetelně vědoma chudší politické kultury v zemích někdejšího východního bloku; někteří analytici hovoří o lepších příležitostech k brainwashingu místních obyvatel. Mimo uskupení 16+1 upřednostňuje Čína lobbovat v každém státě zvlášť.
Zdrojem jisté skepse vůči OBOR v Evropě je v posledním období uprchlická krize, jež vyvolala emocionální debatu o hranicích, ale také obavy z nerovné konkurence a jednostranného přínosu OBOR – tyto obavy vyjadřuje např. ironická parafráze iniciativy jako „One Belt, One Way“ (Jeden pás jedním směrem). Ilustrativní pro tyto obavy je příklad Španělska, kam po železniční trati proudí zboží z Číny, ale polovina vagonů se vrací lodí, protože je není na zpáteční cestu do Číny čím naložit.
Rusko, Střední Asie
Rusko a Čína se diplomaticky sbližují od chvíle nástupu Vladimira Putina k moci (2000) spolu s tím, jak se Rusko odklání od Západu. Toto sbližování se urychlilo během „oranžové revoluce“ na přelomu let 2004 a 2005 (viz první společné rusko-čínské vojenské cvičení v září 2005, financované především Čínou), hlavně ale po ruské anexi Krymu. Původně vlažný vztah Ruska ke strategii OBOR, pronikající do tradiční sféry ruského vlivu, střední Asie, se proměnil po zahájení zimních olympijských her v Soči (únor 2014), kde se oba prezidenti, Si a Putin, setkali. Od té chvíle Nová hedvábná stezka přestala objíždět ruskou hranici, a její součástí se stal i železniční koridor z Moskvy do Pekingu. I přesto, že čínské plány konkurují transsibiřské magistrále a severní mořské cestě, Rusko nemá při spolupráci s Čínou na vybranou kvůli svému konfliktu se Západem. Zájmy obou velmocí se také překrývají ve střední Asii, jejíž stabilitu Čína životně potřebuje jednak kvůli diverzifikaci dodávek zemního plynu, jednak pro upevnění své pozice v Sin-ťiangu. (Nutnost dorozumět se s arabskými státy kolem Nové hedvábné stezky představuje skutečnou výzvu čínské menšinové politice. Muslimové v Sin-ťiangu by mohli za určitých podmínek přispět k čínskému úspěchu v muslimských zemích, čínská vláda však tuto příležitost promarnila represivní politikou při potlačování ujgurského „extremismu“.)
Rusko se nicméně stále obává, že pokud Čína postaví OBOR na bilaterálních dohodách s jednotlivými státy, k čemuž Čína od počátku směřuje, bude to znamenat oslabení Ruskem podporované expanze regionálních „eurasijských“ uskupení, jako jsou Eurasijská hospodářská unie (EEU) a Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO). Skrze tyto organizace by mělo Rusko možnost uplatňovat vliv rovnoměrněji vzhledem ke své politické a vojenské moci. Optimističtí ruští pozorovatelé naopak vidí v OBORu logické vyústění ruského obratu směrem k jeho sibiřským a dálněvýchodním oblastem – čínské a ruské úsilí souzní ve snaze o silnější Eurasii (Sergej Karaganov). Tento způsob uvažování po roztržce se Západem převládl a byl nakonec kodifikován podpisem dohody o spolupráci mezi OBOR a EEU.
Česká republika
Pro ČR se se strategií Pásma a cesty pojí u nás široce medializovaná činnost CEFC, formálně soukromé čínské společnosti angažující se v energetice, logistice a bankovnictví. Její předseda, Jie Ťien-ming, je poradcem českého prezidenta Miloše Zemana. Činnost CEFC v ČR vykazuje všechny znaky taktiky spojené s iniciativou OBOR: separátní jednání s vybraným státem (členem silnějšího celku), jenž je vnímán jako slabý a otevřený mediálnímu brainwashingu; pompézní uzavírání vzletných memorand o budoucí spolupráci a investicích výměnou za podporu politiky ČLR.
Poradce prezidenta Zemana a někdejší ministr zahraničí v jeho „úřednické“ vládě Jan Kohout založil v Praze Institut Nové hedvábné stezky s poněkud nezřetelnou náplní.
O možných výhodách OBOR pro Českou republiku se zatím hovoří spíše v podmiňovacím způsobu, charakter předběžně dojednaných akvizic nic jiného ani neumožňuje. Mezi riziky odborníci uvádějí nejednotný evropský postoj k Číně (překážku efektivního rozhodování ve strategických otázkách), nerovný přístup do strategických odvětvích (čínské společnosti mají otevřený přístup téměř do všech odvětví evropského průmyslu, na čínské straně taková otevřenost chybí), demokratické hodnotové ukotvení české diplomacie a vztahy se západními spojenci.