Čína věří, že díky své rostoucí vojenské síle a rozšiřujícímu se ekonomickému vlivu může ovládnout své sousedství pomocí tvrdé síly. Přestože po znovuzvolení Si Ťin-pchinga generálním tajemníkem Komunistické strany Číny v říjnu 2022 Čína krátce prosazovala strategii „diplomacie úsměvů“, v současnosti se už vrátila ke svému tradičnímu asertivnímu chování.
Ruská invaze na Ukrajinu tento trend jen podpořila. Asijské země považovaly za vhodné posílit svou schopnost vojenského odstrašení na základě předpokladu, že Ukrajina byla napadena kvůli své nedostatečné síle a slabým bezpečnostním zárukám. Válka také otřásla přesvědčením v regionu, že vzájemná ekonomická závislost (očekávání budoucích ekonomických výhod) snižuje pravděpodobnost vojenského konfliktu, což bylo kdysi základem vztahů evropských zemí s Ruskem.
V souvislosti s touto měnící se dynamikou se asijské země snaží posílit komunikaci s Čínou několika způsoby, včetně dialogu, podpory pragmatické spolupráce a začlenění Číny do regionálních uskupení. Vzhledem k tomu, že se Peking soustředí na budování „nového světového řádu“, který není podřízen západním standardům, je však těžké předpovědět, jak dlouho bude mít o nabídky možných budoucích ekonomických výhod zájem.
Zjednodušeně řečeno, čínská vize mezinárodních vztahů “výhodných pro všechny strany” není pro regionální mocnosti, které mají zájem na stabilitě, přesvědčivá. Místo toho se sousedé Číny soustředí na udržení schopnosti vojenského odstrašení a zároveň na trpělivá diplomatická jednání. Tato nelehká rovnováha se nezmění, dokud se Peking nezačne chovat jako zodpovědná mocnost, a ne jako velmoc chrlící prázdné sliby.
Cílem tohoto článku je tento vývoj rozklíčovat. Mezi hlavní zjištění patří:
1) Čína se snaží prezentovat jako zodpovědný globální vůdce, který může nahradit Západ. Ve skutečnosti Peking postupně mění status quo tím, že využívá hybridních výzev a posiluje své schopnosti, aby Čína mohla jednostranně převzít regionální hegemonii. To naznačuje, že Čína nezastupuje zájmy rozvojových zemí a není zodpovědnou velmocí. Eskalaci napětí v regionu se podařilo jen těsně odvrátit díky trpělivosti sousedních zemí – nikoliv díky jednání Číny.
(2) Chování Číny ve sporných oblastech ve Východočínském moři (ostrovy Senkaku), Jihočínském moři a v okolí Tchaj-wanu lze rozdělit do dvou kategorií: promyšlené postupy, na něž nemají vnější okolnosti vliv, a ad hoc akce zaměřené na vyjádření nespokojenosti s jednáním sousedních zemí. Vzhledem k tomu samotné diplomatické úsilí k mírovému řešení sporů s Čínou nepovede.
(3) Čínská ekonomická přítomnost a vliv v Indo-Pacifiku se rozšiřuje a prohlubuje prostřednictvím obchodu a přímých zahraničních investic, zejména v oblasti nemovitostí, informačních technologií (sítě 5G/6G), výroby (především elektromobily) a finančního sektoru (digitální jüan). Vzhledem k tomu, že v zemích ASEAN začíná působit stále více čínských společností (lákají je nižší náklady na pracovní sílu a snaha vyhnout se ekonomickým sankcím uvaleným Spojenými státy), roste očekávání, že Peking bude chtít udržovat stabilní vztahy se svými sousedy. Pro regionální stabilitu je zásadní zajistit, aby Peking respektoval teorii vzájemné ekonomické závislosti.
(4) V roce 2021 zaznamenalo 27 zemí Evropské unie druhý největší podíl přímých zahraničních investic v ASEAN, čímž EU předstihla Japonsko a Čínu. To naznačuje, že pro Evropu má indopacifická bezpečnost zásadní národní i regionální význam.
(5) V indopacifických zemích, a zejména zemích ASEAN, by měly být realizovány programy budování kapacit („capacity building“), které by podpořily regionální bezpečnost a posílily lidský rozvoj. Současně by měl být vytvořen vícevrstvý regionální mechanismus zahrnující Čínu, který by zvládal takzvané „čínské riziko“.
Čína, nezodpovědná (super)velmoc
Prezident Si Ťin-pching doma propaguje „čínský sen“ (中国梦), svou vizi národní obrody, jejíž hybnou silou je společnost mírného blahobytu a socialistická modernizace. Na mezinárodní úrovni na druhou stranu prosazuje pojem „společenství sdíleného osudu lidstva“ (人类命运共同体). Tento koncept, který byl v roce 2018 oficiálně zapsán do preambule čínské ústavy, formálně odmítá nespravedlivou mentalitu hry s nulovým součtem některých zemí, staví se proti šikanování malých zemí velkými zeměmi a vyzývá k řešení mezinárodních sporů prostřednictvím dialogu.
Vize „sdíleného osudu“ jde však ještě dál: odmítá liberální mezinárodní řád po druhé světové válce, který utvářely USA a evropské země, a prosazuje multipolární svět rozdělený a řízený jednotlivými regionálními mocnostmi.
Si Ťin-pching charakterizuje čínskou zahraniční politiku jako nevměšování se do vnitřních záležitostí, spojující výraznou socialistickou tradici Číny se současnými postupy v mezinárodních vztazích. Je v souladu se „Si Ťin-pchingovým myšlením o diplomacii“ (známým také jako „siplomacie“ z anglického „xiplomacy“), které tvrdí, že povede reformu globálního řízení založenou na zásadách spravedlnosti a férovosti a bude prosazovat nový světový řád, jenž se nebude opírat o princip vyvažování sil. Čína usiluje o dosažení tohoto nového rámce úzkým dialogem, včetně zřízení horkých linek, prosazování vzájemného respektu a podpory oboustranně výhodných vztahů budovaných prostřednictvím kooperativních partnerství, jako je iniciativa Pásmo a stezka (BRI).
V dubnu 2022 navrhla Čína vytvoření Globální bezpečnostní iniciativy (GSI). V koncepčním dokumentu zveřejněném v únoru 2023 se podrobně uvádí, že GSI podporuje respektování svrchovanosti a územní celistvosti, posilování úlohy OSN a mírové řešení problémů. Jinými slovy Čína předstírá, že je zodpovědnou mocností, a zároveň kritizuje mezinárodní řád vedený Západem jako „hegemonický“ a zrozený z „mentality studené války“.
Přístup Číny ke globálnímu řízení však zatím neodpovídá její rétorice; ukázkovým příkladem je ruská agrese na Ukrajině. Peking se nedokáže oprostit od svého myšlení založeného na „sférách vlivu“ – tedy principu rozdělení světa na regiony a jeho řízení regionálními mocnostmi – Si Ťin-pchingova administrativa proto nebyla schopna nebo ochotna střet ukončit. A to i přesto, že Rusko je členem čínsko-ruského komplexního strategického koordinačního partnerství. Neúspěch Číny na Ukrajině proto zklamal mezinárodní společenství a obraz Číny jako „příštího mezinárodního lídra po Západu“ pozbyl na důvěryhodnosti.
Čínská logika „sféry vlivu“ není žádnou novinkou. 11. března 2008 admirál Timothy J. Keating, tehdejší velitel Tichomořského velitelství USA (USPACOM), vypověděl před senátním výborem pro ozbrojené služby, že během jeho oficiální návštěvy Číny v květnu 2007 navrhl jeden z čínských námořních úředníků (pravděpodobně kontraadmirál Jang I) rozdělení Tichého oceánu mezi USA a Čínu. Američané by převzali kontrolu nad oblastí východně od Havaje (východní Tichomoří) a Čína by kontrolovala oblast západně od Havaje (západní Tichomoří). Jedinou formou spolupráce by byla komunikace.
Dalším příkladem čínského arogantního vědomí moci bylo prohlášení prezidenta Si Ťin-pchinga z dubna 2013, kdy tehdejšímu ministru zahraničí Johnu Kerrymu řekl, že „rozlehlý Tichý oceán je dost velký na to, aby se do něj vešly dvě velmoci, Čína a Amerika“. Toto smýšlení je v zásadním rozporu se samotným základem konceptu „společenství sdíleného osudu lidstva“, podle něhož „velké i malé národy jsou si rovny“ a nemělo by být usilováno o hegemonii.
Poté, co Si Ťin-pching v říjnu 2022 získal třetí mandát generálního tajemníka ÚV KSČ, zahájil kampaň takzvané „diplomacie úsměvů“, kterou podpořila jeho důvěra v Čínu coby jadernou a konvenční vojenskou velmoc a ekonomickou těžkou váhu.
Prvním zahraničním vůdcem, který se po svém jmenování do funkce se Si Ťin-pchingem setkal, byl generální tajemník Komunistické strany Vietnamu Nguyen Phu Trong. Oba lídři se setkali v Pekingu 31. října 2022 a zveřejnili společné prohlášení o posílení a prohloubení celkové strategické spolupráce. Obě země se dohodly na urychlení probíhajících jednání o Kodexu chování v Jihočínském moři (COC), který stanoví základní zásady chování deseti členů ASEAN a Číny.
Dohodnutý rámec pro urovnání sporů v Jihočínském moři byl pro mezinárodní společenství vítaným krokem. Nguyen Phu Trong snaze o spolupráci napomohl oznámením, že Vietnam podporuje žádost Číny o připojení ke Komplexní a progresivní dohodě o Transpacifickém partnerství (CPTPP).
Si Ťin-pching je od svého znovujmenování do funkce věrný svému konceptu „siplomacie“ . Když se 17. listopadu 2023 setkal s japonským premiérem Fumiem Kišidou, oba lídři zdůraznili význam budování konstruktivních a stabilních vztahů a dohodli se na zřízení japonsko-čínského bezpečnostního dialogu na vysoké úrovni a horké linky mezi obrannými orgány (která má být zprovozněna na jaře 2023). Dalším důležitým krokem byla dohoda vedoucích představitelů o tom, že „jaderné zbraně nesmí být použity“ v reakci na ruské jaderné vyhrožování.
Si Ťin-pching se setkal také s filipínským prezidentem Ferdinandem Marcosem mladším, který se ujal úřadu na konci června 2022. Během tohoto setkání dal Si Ťin-pching najevo svůj odmítavý postoj k vměšování vnějších mocností ujištěním, že „obě země musí zachovávat strategickou autonomii, odmítat jednostranné zastrašování ze strany vnějších aktérů a chránit regionální mír a stabilitu“. Si Ťin-pching navrhl spolupráci při výstavbě infrastruktury a zřízení průmyslového parku prostřednictvím BRI, stejně jako zvýšení dovozu zemědělských produktů z Filipín. V reakci na to Marcos uvedl, že obě země by měly pokračovat v přátelských jednáních s cílem vyřešit své rozpory ohledně Jihočínského moře a že „samotná námořní otázka nemůže definovat celý vztah Filipín a Číny“.
Navzdory Si Ťin-pchingovu závazku k mírovému řešení sporů Čína zasahuje do vnitřních záležitostí svých partnerů prostřednictvím ekonomického nátlaku a dalších prostředků. Netransparentní zvyšování vojenských výdajů, posilování konvenčních a jaderných sil a rozšiřování vojenských aktivit námořnictva Lidové osvobozenecké armády (včetně pobřežní hlídky – China Coast Guard, CCG; námořních milic a oceánografických výzkumných lodí) svědčí o tom, že Čína chce silou zpochybnit hegemonii USA a prosazuje „mentalitu studené války“, kterou veřejně kritizuje. Ačkoli se může jednat o snahu odvést domácí frustraci od strany – zejména kvůli jejímu postupu v souvislosti s pandemií COVID-19 – faktem zůstává, že asertivní chování Pekingu v Indo-Pacifiku podkopává Si Ťin-pchingovu „diplomacii úsměvů“ a poškozuje obraz Číny jako „příštího mezinárodního lídra po Západu“.
Bezpečnost v západním Tichomoří
Analýza chování Číny ve Východočínském moři, v okolí Tchaj-wanu a v Jihočínském moři ukazuje, že ačkoli čínské provokace celkově narostly, taktika se v jednotlivých regionech výrazně liší vzhledem k rozdílným bezpečnostním strukturám a hustotě regionálního odstrašování.
Zatímco například ve Východočínském moři je Čína relativně zdrženlivá a neuchyluje se k provokacím, v okolí Tchaj-wanu a v Jihočínském moři dochází k dramatickému nárůstu hrozeb ze strany vojenských letadel a válečných lodí Lidové osvobozenecké armády (PLA). Rovněž se zvýšil počet provokací vůči Vietnamu, Malajsii a Filipínám ze strany průzkumných lodí, plavidel čínské pobřežní stráže (CCG) a člunů námořní domobrany.
V Jihočínském moři je totiž pro Čínu nejsnazší jednat jednostranně. Jižní sousedé Číny nemají žádné spolehlivé obranné spojenectví ani bezpečnostní rámec a jsou vůči čínské vojenské a národní síle zranitelní. Vzhledem k tomu lze důvodně očekávat, že asertivní chování Číny v Jihočínském moři bude narůstat souběžně s jejími hrozbami kolem Tchaj-wanu.
Vysoké napětí panuje také ve Východočínském moři, kde proti sobě stojí Čína a bezpečnostní aliance Japonska a USA, které soustřeďují masivní odstrašující prostředky, aby zadržely druhou stranu. Dalším důkazem mocenského soupeření mezi USA a Čínou je čínská vojenská expanze z prvního ostrovního řetězce do druhého ostrovního řetězce (viz mapa 1).
Mapa 1: Cvičení skupiny letadlových lodí Šan-tung námořnictva Lidové osvobozenecké armády v dubnu 2023
(Zdroj: Zpracováno autorem na základě údajů japonského úřadu Joint Staff Office: JSO)
Čínské kroky, které řídí domácí politické instituce a agentury spadající pod KS Číny, jsou vedeny i jako trestná opatření vůči sousedům. Proto je nutné, aby si sousední země uvědomily, že samotná diplomacie nemusí ke zlepšení bilaterálních vztahů stačit.
Například 8. května 2023 vyslal Peking výzkumnou loď Siang Jang Chung 10 (XYH-10) k vietnamskému těžebnímu bloku 04-03, který se nachází ve výlučné ekonomické zóně země (EEZ). Jenže i poté, co Vietnamci 25. května oficiálně požádali Čínu, aby své plavidlo stáhla, Peking žádost odmítl. Plavidlo nakonec vietnamskou EEZ opustilo 5. června.
Čína tedy předstírá, že je „zodpovědnou regionální mocností“, ale ignoruje zájmy svých sousedů, když je to pro ni výhodné. Věří totiž, že bez ohledu na to, jak moc země ASEAN tlačí, nemají ekonomickou ani vojenskou sílu, aby se postavily čínskému příkazu.
(1) Východočínské moře: Stále častější provokace
V první polovině roku 2023 docházelo k pravidelným vpádům plavidel CCG do japonských teritoriálních vod kolem ostrovů Senkaku podle vzorce „4-1-2“ (čtyři vpády za měsíc, přičemž každý trval maximálně dvě hodiny). Současně se zvýšila četnost nepravidelných vniknutí čínské vojenské policie za účelem sledování japonských rybářských plavidel a monitorování rybolovných činností v okolí ostrovů Senkaku (viz obrázek 1).
Například mezi 30. březnem a 2. dubnem sledovala plavidla CCG japonskou rybářskou loď a zůstala v japonských teritoriálních vodách více než 80 hodin, což je nejdelší vniknutí v historii. Plavidla čínské pobřežní hlídky také 30. ledna sledovala japonskou výzkumnou loď, která prováděla každoroční průzkum životního prostředí poblíž ostrova Išigaki. Tyto a další vpády naznačují, že Čína chce nad ostrovy vykonávat účinnou kontrolu ve snaze nezákonně si zajistit jurisdikční práva.
Obrázek 1: Plavidla čínské pobřežní hlídky kolem ostrovů Senkaku
(Zdroj: Zpracováno autorem na základě údajů japonské pobřežní hlídky)
Plavidla CCG, která před vplutím do přilehlých zón nebo teritoriálních vod Japonska obvykle vypínala svůj AIS (automatický identifikační systém), nyní také stále častěji plují se zapnutým AIS.
Kromě toho průzkumná plavidla Lidové osvobozenecké armády Šu-pchang (636A/B) stále častěji narušují japonské teritoriální vody mezi ostrovy Jakušima a Kučinošima a prohlašují, že jde o mezinárodní průliv (přestože Tokio trvá na opaku). První porušení bylo zaznamenáno v listopadu 2021. V roce 2022 došlo k pěti porušením a ke dvěma během června 2023. Čína pravděpodobně zkoumá vodní cestu pro možnou plavbu svých ponorek.
Mapa 2: Narušení japonských teritoriálních vod průzkumnými loděmi Lidové osvobozenecké armády
(Zdroj: Zpracováno autorem na základě tiskové zprávy Ministerstva obrany v japonštině, 8. června 2023).
Čína vyvolává také obavy ve vzduchu. Společné „strategické hlídkové“ lety čínských strategických bombardérů H-6K a ruských strategických bombardérů Tu-95MS schopných jaderného útoku, které doprovázejí stíhačky nad Japonským mořem, Východočínským mořem a západním Tichomořím, zvýšily frekvenci z jednou ročně (poprvé pozorováno v červenci 2019) na dvakrát ročně v roce 2023. V červnu 2023 byly strategické hlídky poprvé v historii prováděny dva dny po sobě (viz mapa 3).
Čínsko-ruské hlídky jsou součástí plánu vojenské spolupráce obou zemí v letech 2021–2025, který zahrnuje společná námořní vojenská cvičení v Japonském moři a strategicky koordinovanou činnost v Radě bezpečnosti OSN. Jak však naznačují operace ruských strategických bombardérů během války na Ukrajině, jsou sice cenné pro odpalování řízených střel (jako jsou ruské Kh-55 a Kh-101/102 a čínské HN-3C/KD-20 s doletem 2 000 až 3 000 kilometrů), ale zároveň jsou zranitelné a musí být provozovány v bezpečné vzdálenosti od území nepřítele.
Proto se předpokládá, že čínsko-ruské hlídky v době míru slouží ke sběru informací o radarech a senzorech protivzdušné obrany, provozovaných japonskými silami sebeobrany a silami USA v Japonsku, a také k demonstraci operační jednoty.
Čínské a ruské bombardéry také pronikly do identifikační zóny protivzdušné obrany (ADIZ) Jižní Koreje nad Japonským mořem. Užší spolupráce mezi Japonskem a Jižní Koreou v oblasti vojenského zpravodajství by mohla umožnit podrobnější analýzu těchto vpádů.
Mapa 3: Dráha letu čínských a ruských strategických bombardérů 7. června 2023
(Zdroj: Zpracováno autorem na základě tiskové zprávy japonského Spojeného štábu v japonštině, 7. června 2023.)
(2) Tchaj-wan: Výzvy tchajwanské schopnosti vojenské reakce
Od návštěvy americké kongresmanky Nancy Pelosi na Tchaj-wanu v srpnu 2022 vzrůstá počet přeletů čínských vojenských letadel přes středovou linii v Tchajwanském průlivu. Analýza pohybů čínských vojenských letadel a námořních plavidel, barevně odlišených v kalendáři (viz obrázek 2), ukazuje, že Peking zvýšil vojenský tlak na Tchaj-wan, aby vyjádřil svou nespokojenost se zahraniční politikou Tchaj-wanu. Invaze souvisí s cestou prezidentky Cchaj Jing-wen do USA, kde se 5. dubna setkala se současným předsedou Sněmovny reprezentantů Kevinem McCarthym. Červeně zakroužkované jsou dny, kdy čínská vojenská letadla překročila středovou linii nebo vstoupila do identifikační zóny protivzdušné obrany Tchaj-wanu. Modře zakroužkované jsou dny, kdy byly čínské vojenské letouny nebo válečné lodě pozorovány v blízkosti Tchaj-wanu (ale ne nad středovou linií).
Obrázek-2: Přítomnost letadel a plavidel ČLOA v okolí Tchaj-wanu
(Zdroj: Zpracováno autorem na základě údajů zveřejněných Ministerstvem národní obrany Tchaj-wanu.)
Oproti lednu, únoru a březnu, kdy k přeletům přes středovou linii docházelo přibližně 20 dní v měsíci, bylo od dubna potvrzeno 28 dní, v nichž k přeletům došlo. Čínská vojenská letadla také téměř každý den vstupovala do tchajwanské identifikační zóny protivzdušné obrany.
V důsledku toho se prodloužila doba letu letadel tchajwanského letectva a zkrátila se plánovaná životnost každého letadla. Výzvu čínské armády tak lze považovat za psychologickou válku proti tchajwanské společnosti s cílem snížit schopnost reakce tchajwanské armády.
Kromě toho proběhly v západním Tichomoří výcvikové aktivity čínských letadlových lodí Liao-ning (CV-16) v prosinci 2022 a Šan-tung (CV-17) v dubnu 2023, při nichž probíhal nácvik vzletu a přistání ve vodách poblíž Guamu (mezi 770 a 880 kilometry; viz bod č. 18 na mapě 1). Došlo také k nárůstu výcvikových aktivit ve východním Tchaj-wanu, což by mělo být označeno jako příprava k zablokování a izolaci Tchaj-wanu ze všech stran v případě tchajwanské krize.
(3) Jihočínské moře: 3: Úsměvům je konec
Situace v Jihočínském moři, v roce 2022 relativně stabilní, je opět napjatá. Od února 2023 zasahují plavidla CCG s čluny námořní domobrany, aby zabránila logistické podpoře filipínské základny (BRP Sierra Madre) na mělčině Ayungin (viz bod č. 1, mapa 4), kde si Filipíny nárokují svrchovanost. Dne 30. června osm člunů čínské námořní milice v doprovodu čínské pobřežní hlídky 3103 zablokovalo mělčinu a znemožnilo přístup filipínským zásobovacím člunům. Stalo se tak poté, co plavidlo CCG 6. února ozářilo hlídkové plavidlo filipínské pobřežní stráže u mělčiny Ayungin vojenským laserem dostatečně silným na to, aby dočasně poškodil zrak členů posádky.1
Plavidla CCG se shromáždila také v oblasti Union Banks (viz bod č. 2, mapa 4), kde si Filipíny a Vietnam nárokují svrchovanost nad částí mělčiny, a v okolí ostrova Pag-asa (bod 3, mapa 4), který je filipínským územím. Tlak Číny na Filipíny zesílil poté, co Filipíny 28. února podepsaly s USA dohodu o posílené obranné spolupráci.
Kromě toho se čínská výzkumná loď Siang Jang Chung 10 (XYH 10) v doprovodu CCG 5305 a člunů námořní milice přiblížila 8. května k vietnamským blokům zemního plynu 04-03 (bod 4, mapa 3) a 05-1B/C (bod 5, mapa 4) ve vietnamské výlučné ekonomické zóně, zastrašovala vietnamské obchodní operace a 25. května ignorovala žádost vietnamského ministerstva zahraničí, aby oblast opustila.
Posledním příkladem je čínská výzkumná loď Chaj-jang Ti-č’ 8 (HYDZ8), která v dubnu 2020 obtěžovala malajsijskou vrtnou loď West Capella ve výlučné ekonomické zóně této země (bod 6, mapa 4). Od 20. června se údajně nachází v Jihočínském moři a provádí průzkum podmořských zdrojů bez souhlasu Malajsie. Malajsijské královské námořnictvo nasadilo svou pomocnou podpůrnou loď Bunga Mas Lima, aby pozorovala čínská plavidla.
Čína stejně jako v předchozích letech jednostranně zavedla zákaz rybolovu v Jihočínském moři od 1. května do 16. srpna. Čína však nemá pravomoc zakazovat činnost nečínských rybářských plavidel. Základ pro to, aby si Čína nárokovala 90 % Jihočínského moře, byl zamítnut rozhodnutím soudu v roce 2016, což bylo potvrzeno na summitu G7 v Hirošimě v květnu 2023 a na zasedání ministrů obrany Japonska, USA a Austrálie 3. června. Peking však toto rozhodnutí ignoruje a pokračuje v přeměně Jihočínského moře na své teritoriální vody.
Mapa 4: Vyčkávací pozice čínských plavidel v Jihočínském moři
(Zdroj: Zpracováno autorem na základě údajů zveřejněných Rayem Powellem a CSIS.)
Prohlubující se regionální hospodářská provázanost s Čínou
Od roku 2009 je Čína největším obchodním partnerem Japonska, Austrálie a Jižní Koreje. Země ASEAN jsou na Číně také stále závislejší. Například Vietnam, Thajsko, Filipíny a Kambodža dosáhly rychlého hospodářského růstu díky podpoře domácího průmyslu přímými zahraničními investicemi. Každá z nich přijala model dovozu materiálů, polotovarů a komponentů z Číny, jejich zpracování a montáže na domácím trhu a vývozu finálních výrobků do USA a dalších zemí. Úlohu Číny jako dodavatele levných dílů a materiálů do Asie nemohou Spojené státy nahradit, a to ani v případě, že Washington bude podporovat Indicko-pacifický ekonomický rámec (IPEF).
O významu čínské ekonomiky pro země ASEAN svědčí objem přímých zahraničních investic v rámci tohoto bloku. Přestože oficiální rozvojové finance (ODF) Číny do jihovýchodní Asie v roce 2021 klesly na 3,9 miliardy dolarů, což je přibližně polovina z jejich vrcholu 7,6 miliardy dolarů v roce 2015, čínské výdaje v regionu zůstávají významné.
Přesto Čína není největším investorem v regionu. Údaje ASEAN (viz tabulka 1) ukazují, že kumulativní přímé zahraniční investice Číny za pětileté období 2017–2021 činily 61,2 miliardy USD, což ji řadí na čtvrté místo za EU (88 miliard USD), Japonsko (90,5 miliardy USD) a USA (111,7 miliardy USD).
Tabulka 1: Příliv přímých zahraničních investic do ASEAN (v milionech USD)
(Pětileté kumulativní součty pro první tři země/regiony jsou zvýrazněny šedě. Zdroj: ASEANStatsDataPortal, https://data.aseanstats.org/fdi-by-sources-and-sectors)
Zvláště zajímavý je příspěvek EU. Jako hlavní investor v ASEAN by 27 zemí bloku mohlo vytvořit jednotný přístup k neutralizaci čínské expanze. To se však snáz řekne, než udělá. Západní společnosti nejsou státními podniky a investují na základě vlastních kalkulací zisku. Schopnost vlád ovlivňovat investice je proto malá a odporuje zásadám volného obchodu.
Investiční trendy v ASEAN se v jednotlivých zemích liší. Investice Číny do nemovitostí tvoří velkou část jejích celkových investic, ale výdaje v informačním a telekomunikačním sektoru, včetně sítí 5G, rostou spolu s výrobou, zejména v oblasti elektroniky a elektrických vozidel.
Čínská strategie vyvolává obavy. Na prvním místě je zavedení digitálního jüanu (e-CNY), které by mohlo oslabit pozici amerického dolaru jako mezinárodní rezervní měny. Mezi další problematická místa patří expanze čínských trhů elektronického obchodování do ASEAN, předpisy na ochranu dat a soukromí a standardy pro 5G/6G a další související technologie, které jsou projednávány v rámci modernizace dohody o volném obchodu ASEAN-Čína 3.0.
Zároveň se zvýšil počet společností, které přesunuly výrobu z Číny do jiných zemí jihovýchodní Asie. Statistiky vietnamské pobočky Japonské organizace pro zahraniční obchod (JETRO) ilustrují rozsah investic čínských společností (viz tabulka 2). V letech 2021 a 2022 měly schválené čínské přímé zahraniční investice související s elektronickým průmyslem hodnotu 900 milionů USD. Mezi hlavní důvody tohoto přesunu patří rostoucí napětí mezi USA a Čínou a dopad přísných opatření lockdownu kvůli epidemii COVID-19 v Číně.
Ve hře jsou však také strukturální otázky. Například celní sazba mezi USA a Čínou, která v lednu 2018 činila 3,1 %, nyní dosahuje 19,3 %, což lze přičíst obchodní válce mezi Čínou a USA. V Číně také prudce vzrostly náklady na nemovitosti a pracovní sílu. Průzkum JETRO zjistil, že průměrné náklady na práci v Šen-čenu vzrostly z 204 USD v roce 2008 na 564 USD v roce 2021.
V mnoha případech je výroba, která se přesunula z Číny do jiných zemí ASEAN, nadále závislá na čínském dodavatelském řetězci, a v důsledku toho se hospodářské vazby mezi Čínou a ostatními zeměmi ASEAN prohlubují.
Tabulka-2: Schválené velké přímé zahraniční investice do výroby elektroniky ve Vietnamu, 2021–22
(Čínské projekty jsou zvýrazněny šedě. Zdroj: Zpráva o regionální analýze, JETRO, 25. dubna 2023)
Země ASEAN si uvědomují, že přístup do čínského dodavatelského řetězce a na americký spotřebitelský trh je hnací silou současného růstu a poskytuje zdroje pro budoucí růst. Zároveň chtějí využít americké vojenské přítomnosti k udržení rovnováhy mezi regionálním antagonismem Číny a její hospodářskou mocí. Například agresivní snaha Číny jednostranně změnit status quo v Jihočínském moři a její pronikání do dalších zemí ASEAN, jako je projekt modernizace námořní základny Ream v Kambodži, vyvolávají obavy o bezpečnost sousedních zemí.
Jinými slovy, protože Čína a USA jsou pro země ASEAN nezbytnými partnery, regionální aktéři chtějí, aby napětí mezi oběma mocnostmi bylo co nejmenší. Zvýšení počtu čínských společností vstupujících do ASEAN by navíc mohlo být pro tuto organizaci strategicky výhodné, protože udržování stabilních vztahů se zeměmi ASEAN je pro Čínu důležitým cílem. Regionální stabilitu lze také zajistit a udržet přizváním dalších vnějších aktérů – například Austrálie, Japonska, Indie a evropských zemí – k neutralizaci rostoucího hospodářského a politického vlivu Číny.
Před ruskou invazí na Ukrajinu se všeobecně předpokládalo, že prohloubení energetických a ekonomických vazeb mezi evropskými zeměmi a Ruskem sníží pravděpodobnost vojenských výzev ze strany Ruska, především proto, že ekonomické výhody vzájemné závislosti převáží nad válečnými zisky. Kroky Ruska však ochrannou hodnotu vzájemné závislosti zpochybnily. Ačkoli silná reakce Západu na ruskou „speciální vojenskou operaci“ byla vždy možná, Putin si spočítal, že strategická příležitost pro Rusko převáží potenciální ztráty ze strany evropských zemí.
Čínský kalkul je složitější. Pokud by se Peking pokusil o vojenskou anexi Tchaj-wanu a pokud by západní země zavedly proti Číně přísné hospodářské sankce (jako to udělaly proti Rusku), musel by Si Ťin-pching počítat s omezením čínského obchodu a riskovat ztrátu poptávky po čínských výrobcích na západních trzích.
Pokles dovozu ropy a dalších surovin, které procházejí Malackým průlivem, a následné narušení dodavatelského řetězce navíc nelze nahradit pouze zvýšeným dovozem z Ruska. Brzdilo by to pekingskou ekonomiku „velkého vnitřního oběhu“. V této souvislosti by bylo pro Západ klíčové přesvědčit země ASEAN, aby se připojily k případným hospodářským sankcím proti Číně.
Pokud je však konečné řešení tchajwanské otázky pro Si Ťin-pchinga strategicky cenné, neodradí ho ani hrozba sankcí. Jediným způsobem, jak změnit jeho názor, by bylo vyvinout a zajistit silné vojenské odstrašení. V současné době je to však právě Čína, kdo buduje vojenskou sílu více než kterákoli jiná země.
Zvětšující se mocenská propast mezi Čínou a jejími sousedy
Kromě rostoucího ekonomického vlivu Číny je dalším vážným problémem zvyšující se rozdíl ve vojenské síle mezi Čínou a jejími sousedy. Podle databáze vojenských výdajů Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) činily odhadované výdaje Číny na obranu v roce 2021 1892,7 miliardy jüanů (293,3 miliardy USD), což je o 6,8 % více než v předchozím roce a šestatřicetkrát více než před 30 lety. Peking se snaží dohnat USA ve vojenských výdajích (800,6 miliardy dolarů) a dává na armádu více než Japonsko, Jižní Korea, Filipíny a Indie dohromady.
Japonský rozpočet na obranu v roce 2021 činil 54,1 miliardy dolarů. Kišidova administrativa usiluje o zvýšení výdajů na obranu na přibližně 43 bilionů jenů (318 miliard USD) do roku 2027, což představuje zhruba 2 % HDP. Ačkoli by se tím Japonsko vyrovnalo zemím NATO, ani zdaleka se nepřibližuje tempu růstu v Číně. Celkový rozpočet na obranu deseti zemí ASEAN v roce 2021 činil přibližně 43,4 miliardy USD (údaje pro Laos a Vietnam jsou odhady), což je jen asi 15 % oficiálně oznámeného rozpočtu Číny.
Kromě zvyšování výdajů na obranu má Peking velkou motivaci vytvořit do roku 2027, kdy uplyne 100 let od založení Čínské lidové osvobozenecké armády, plně modernizovanou armádu světové úrovně.2 To je také součástí procesu vojenské reformy, kterou Si Ťin-pching inicioval. V listopadu 2015 oznámil vytvoření nového vojenského útvaru „strategických podpůrných sil“ (SSF), jejichž úkolem bude provozovat vesmírné platformy a vést kybernetickou informační válku. SSF jsou nezávislé na armádě, námořnictvu, letectvu a raketových silách PLA.
Kromě toho probíhá výzkum v oblasti „inteligentní války“, která má urychlit rozhodování a snížit nejistotu na bojišti. Zajistí koordinaci shromažďování, analýzy a sdílení informací napříč různými oblastmi a integraci pokročilých technologií, jako je umělá inteligence (AI). ČLOA rovněž usiluje o „vojensko-civilní fúzi“ (MCF), jejímž cílem je dosáhnout technologického průlomu synergickým spojením civilních technologií a technologií dvojího užití v široké škále oblastí, včetně bezpilotních letounů a technologií řízení dronů, jako jsou operace v rojích, AI a další převratné technologie. Toto úsilí je součástí dlouhodobých příprav na „velkou obrodu čínského národa“.
Naproti tomu je úkolem většiny armád zemí ASEAN především reagovat na hrozby ze strany nestátních aktérů, udržovat vnitřní bezpečnost, podílet se na udržování míru a reagovat na katastrofy. Nemají ani vybavení, ani strategické dovednosti potřebné k tomu, aby čelily moderní čínské vojenské síle.
V posledních letech Čína posiluje své schopnosti využíváním taktiky zvané „námořní hybridní válka“. Tu lze definovat jako „pokus o změnu statu quo v námořní oblasti za účelem dosažení specifických strategických cílů, vedený prostřednictvím smíšeného použití obtížně rozpoznatelných vojenských a nevojenských prostředků pod prahem otevřeného konfliktu“. Prostředky používané pro tento typ války nejsou „šedé trupy“ (plavidla námořnictva), nýbrž „bílé trupy“ – hlídková plavidla námořních donucovacích orgánů, vládní výzkumná plavidla a bezpilotní letouny. Tento typ války zahrnuje narušování suverenity jiných států, sabotáže, útoky na infrastrukturu, jako jsou podmořské kabely, a blokování námořních obchodních tras.
Čínská pobřežní hlídka (CCG), která od roku 2018 spadá pod velení lidové ozbrojené policie a je přímo řízena Ústřední vojenskou komisí, posiluje své schopnosti v oblasti prosazování námořního práva, a to nejen co se týče vybavení, ale také profesionality svých posádek a sofistikovanosti svých operací.
Dosud nejdelší plavba plavidla CCG v japonských teritoriálních vodách kolem ostrovů Senkaku byla zaznamenána 5. července 2022 a trvala 65 hodin a 15 minut. Lodě čínské pobřežní hlídky rovněž kotví více po sobě jdoucích dní v okolí ostrovů, v roce 2022 šlo o 336 po sobě jdoucích dní. Čína odmítá ekonomické aktivity sousedních zemí v Jihočínském moři na základě takzvané „devítipomlčkové linie“, její plavidla CCG však stále častěji narušují japonské rybářské aktivity v okolí ostrovů Senkaku.
Vládní plavidla pro nekomerční účely, jako jsou plavidla pobřežní hlídky a oceánografická výzkumná plavidla provozovaná vládními agenturami, ústavy a univerzitami, jsou navíc vyňata z jurisdikce jakéhokoli jiného státu než státu, pod nímž plují, což znemožňuje kontrolu na místě a zadržení na volném moři.3 Čína si je toho vědoma a často využívá výzkumná plavidla k provádění průzkumů ve výlučných ekonomických zónách jiných zemí bez předchozího souhlasu nebo oznámení. Čína má největší flotilu oceánografických výzkumných lodí a jejich průzkumné oblasti se rozšířily do vzdálených oceánských oblastí, jako je Indický oceán a Tichý oceán (zejména vody kolem Guamu), kde jsou položeny podmořské komunikační kabely mezi USA, asijskými a tichomořskými státy.
Čína je předním světovým výrobcem bezpilotních letounů a stále častěji využívá i vojenské bezpilotní letouny (UAV). Na rozdíl od letadel s posádkou nepředstavují drony pro své lidské operátory žádné riziko. Bezpilotní letouny mohou být provozovány nepřetržitě po dlouhou dobu a mají vysokou míru operační flexibility, jak ukázala válka na Ukrajině (ačkoli účinnost bezpilotních letounů byla celosvětově uznána již během druhé války o Náhorní Karabach v září 2020), včetně hlídkových a pozorovacích misí v široké oblasti oceánu.
Podle tiskové zprávy japonského Spojeného štábu byla první operace čínského dronu ve Východočínském moři zaznamenána ve vzdušném prostoru poblíž ostrovů Senkaku 9. září 2013. Poté, co byl v květnu 2017 pozorován malý komerční dron, nebyly po několik let zaznamenány žádné známky čínské dronové aktivity. Od roku 2021 však došlo k výraznému nárůstu čínských operací bezpilotních letounů. Zejména bezpilotní letoun TB-001, který dříve létal spolu s pilotovanými letadly, v červenci 2022 proletěl sám průlivem Miyako směrem k Tichému oceánu a poté se vrátil do pevninské Číny.
Podobně 4. srpna 2022, poté, co Tchaj-wan navštívila americká kongresmanka Nancy Pelosi, bezpilotní letouny TB-001 a BZK-005 s pístovými motory samostatně přeletěly z pevninské Číny celkem 3200 kilometrů, aby pozorovaly raketová cvičení v okolí Tchaj-wanu. To znamená, že Čína vytvořila průzkumný systém bezpilotních letounů s dlouhým dosahem, který je rovněž závislý na její vesmírné infrastruktuře. Kromě toho Čína v lednu 2022 údajně vyslala na ostrov Chaj-nan proudový bezpilotní letoun WZ-7 s maximální rychlostí 750 km/hod a doletem 7 500 km. Snímek námořní varianty WZ-7 zveřejnilo v březnu 2023 čínské námořnictvo.
Kromě bezpilotních letounů provedla Čína v červnu 2022 také první autonomní námořní zkoušky 200 tunového hladinového plavidla bez posádky (USV). V říjnu 2019 Peking během vojenské přehlídky představil velkorozměrové podvodní plavidlo bez posádky HSU-001 a zpravodajství Naval News informovalo, že na ostrově Chaj-nan se testují dva typy mimořádně velkých podvodních plavidel bez posádky (ELUUV). Čínské společnosti intenzivně pracují na vývoji různých typů bezpilotních letounů a Pekingu se vojensko-civilní fúze vyplácí.
V reakci na rostoucí provokaci ze strany Číny, která nyní zahrnuje i námořní hybridní válku, schválila vláda japonského premiéra Fumia Kišidy 16. prosince 2022 Národní bezpečnostní strategii (2022NSS), Národní obrannou strategii (2022NDS) a Program budování obrany (DBP), které byly formovány Radou národní bezpečnosti. Tyto dokumenty naznačují ochotu Tokia navýšit rozpočet na obranu, přestože se Tokio potýká s problémy, jak tyto prostředky zajistit. Země ASEAN, které mají omezené rozpočty na obranu, reagují pomalu. Rozdíl mezi schopnostmi Číny v Jihočínském moři a schopnostmi zemí ASEAN je dokonce větší než rozdíl mezi Japonskem a Čínou ve Východočínském moři. Proto je nezbytné podporovat země ASEAN v budování kapacit pro prosazování námořního práva a povědomí o námořní oblasti (MDA), které zahrnuje včasné odhalování, analýzu, slučování informací a sdílení informací o neobvyklých aktivitách plavidel a bezpilotních letounů.
Zapojení Číny do regionálních uskupení zůstává prioritou
Je třeba zabránit pokusům Číny změnit status quo silou a ekonomickým nátlakem, je nutné udržet regionální stabilitu. Vlastenectví a chanský nacionalismus jsou samozřejmě pro čínského vůdce důležitými a legitimními hledisky, ale jeho úspěch v konečném důsledku závisí na zajištění potravin, oblečení, přístřeší a dalších základních potřeb pro svůj lid. Skutečnost, že čínské politbyro po vypuknutí „protestů bílých papírů“ změnilo svou politiku nulového covidu, ukazuje, že vedení země vnímá nespokojenost svých občanů. Hospodářské a sociální zájmy, které čínský lid sdílí se sousedními zeměmi, tak pravděpodobně rozhodnutí čínského vedení ovlivňují.
Asijské země se proto snaží začlenit Čínu do mnohostranných rámců. Jejich úsilí zahrnuje praktickou spolupráci při utváření komplexní vzájemné závislosti a vytvoření „mechanismu řízení napětí“ se sítěmi horkých linek a dialogem prostřednictvím různých kanálů (zejména neformálním dialogem, který je pro Asii charakteristický) současně s rozvojem struktur odstrašování a bezpečnosti.
Například společná deklarace ze zasedání ministrů obrany ASEAN Plus (ASEAN 10 plus osm zemí, včetně Japonska, USA a Číny), které se konalo 23. listopadu 2022, vyzvala zúčastněné země k dodržování Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) a dalších námořních norem, aby se zabránilo náhodným kolizím.
Na 29. zasedání Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC) v listopadu 2022 účastníci potvrdili, že pro růst a budoucnost asijsko-pacifického regionu je zásadní spolupráce. Pro podporu mnohostranné spolupráce je zásadní dodržování mezinárodního práva a v této souvislosti je UNCLOS základní právní dohodou, která definuje povinnosti, práva a chování všech uživatelů oceánů. Vzhledem k tomu, že Čína má tendenci vykládat ustanovení a definice UNCLOS výhradně ve svůj prospěch a upravovat UNCLOS tak, aby vyhovovala jejím národním zájmům, snaží se mezinárodní společenství přesvědčit Čínu, aby respektovala stávající mezinárodní právní systém.
V kontextu bilaterálních vztahů navíc narůstá snaha sousedních zemí přimět Čínu, aby uznala výhody spolupráce prostřednictvím pragmatických přístupů, které nabízejí pobídky k udržení stability. Prvním zahraničním vůdcem, s nímž se Si Ťin-pching po svém znovuzvolení setkal, byl Nguyen Phu Trong, generální tajemník Komunistické strany Vietnamu. Oba vedoucí představitelé zveřejnili společné prohlášení o posílení a prohloubení celkové strategické spolupráce a dohodli se na urychlení probíhajících jednání o kodexu chování v Jihočínském moři, který stanoví základní zásady chování deseti členů ASEAN a Číny v této vodní cestě. Vietnam se rovněž aktivně zabýval námořní bezpečností, zejména zdůrazňoval význam úmluvy UNCLOS a prosazoval mírové řešení námořních otázek prostřednictvím mezinárodního práva a diplomacie.
Přestože vojenské schopnosti Vietnamu jsou mnohem nižší než čínské, bylo by chybou vykládat vietnamské úsilí jako projev slabosti. Odráží spíše politiku diverzifikované diplomacie, která byla posílena dohodou o transferu obranného vybavení a technologií s Japonskem v září 2021 a dohodou o vzájemné logistice s Indií v červnu 2022. V tomto ohledu se můžeme poučit z pružného a pragmatického postoje zemí ASEAN, které prosazují pragmatické vztahy s Čínou posilováním vazeb v oblastech, kde je spolupráce možná, a zároveň důrazně upozorňují mezinárodní společenství na problematické postoje a kroky Číny.
Tento přístup je v souladu s pragmatickým, flexibilním a mnohostranným přístupem stanoveným v dokumentu EU o Indo-Pacifiku. V této souvislosti by měla pokračovat jednání o COC mezi Čínou a ASEAN, přestože několik členů ASEAN nebylo spokojeno s praktickým prováděním Deklarace upravující chování zúčastněných stran v Jihočínském moři (DOC) v roce 2012.
Závěr
Za usměvavou čínskou diplomacií se skrývá výhružný pohled. Aby ASEAN mohl reagovat na jednostranné a agresivní chování Číny, potřebuje bezpečnostní podporu vnějších aktérů a musí také posílit své vlastní schopnosti, aby zkoordinoval politické vůle a vojenské síly svých členských států.
To může mít několik podob, včetně posílení vztahů s Indií, s níž ASEAN 8. května uskutečnil své první společné námořní cvičení, zlepšení koordinace s USA, jejichž letadlová loď USS Ronald Reagan v posledním červnovém týdnu zavítala do vietnamského Da Nangu, a posílení vazeb s Japonskem, které podporuje budování kapacit pro prosazování námořního práva v několika zemích ASEAN. Námořní pátrací a záchranná operace ASEAN, plánovaná na září 2023 z iniciativy Indonésie, je dalším způsobem, jak ASEAN demonstruje jednotu a soulad.
Kromě posilování schopností ASEAN musí dále regionální vlády pokračovat ve spolupráci s Čínou a zároveň bít na poplach před asertivitou a jednostranným chováním Pekingu. Kdykoli je to možné, musí být tato sdělení předávána mezinárodnímu společenství v reálném čase.
Bezpečnostní vztahy mezi USA a jejich spojenci jsou posilovány nejen bilaterálními formami, ale také „minilaterálními“ prostředky, k čemuž přispívá aktivní účast zemí jako Jižní Korea, Filipíny a Kanada. Zapojení těchto menších států vyvolaly jednostranné kroky Číny a požadavky na větší mezinárodní angažovanost v Indo-Pacifiku. Podobný scénář se odehrál i v Evropě, kde se po ruské invazi na Ukrajinu projevila ochota zemí střední a východní Evropy pomoci NATO.
Čína se tak dostává do stále větší mezinárodní izolace. Bez Ruska coby spolehlivého spojence chce Čína změnit status quo pomocí eskalace a „salámové“ metody. Jejím cílem je eliminovat vliv USA v Indo-Pacifiku a v celém globálním Jihu. Tento přístup však vytvořil propast mezi čínským sebeobrazem a hodnocením Číny mezinárodním společenstvím. Kvůli absenci spojenců se Peking snaží zajistit si svou autoritu násilím a zastrašováním.
Je nezbytné, aby Evropa spolu s USA, Japonskem, Austrálií a zeměmi ASEAN společně odmítly snahy Číny o narušení statu quo prostřednictvím síly a ekonomického nátlaku. K úspěchu je zapotřebí více regionálních rámců, v nichž se s velkými i malými zeměmi zachází stejně a žádná země není v nevýhodě – včetně Číny. Podpora pragmatické regionální spolupráce, která zahrnuje i Čínu, pomůže zajistit společné sociální a ekonomické výhody stávajícího stavu a zachovat komplexní vzájemnou závislost, která je hnací silou indopacifického regionu.