Kancelář Ústředního výboru KS Číny 15. září vydala novou direktivu nazvanou „Návrhy na posílení práce jednotné fronty v soukromém sektoru pro novou éru“ (关于加强新时代民营经济统战工作的意见)[1]. Tato direktiva vyzývá k větší míře stranické kontroly nad podnikateli a soukromými společnostmi. Privátní sektor by podle ní měl věnovat více pozornosti studiu Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou éru a přispívat k dosažení strategických cílů státu a Strany. Předseda Si Ťin-pching zdůraznil význam nového dokumentu, když při příležitosti zahájení konference na toto téma osobně poskytl „důležité instrukce.“ Význam práce na jednotné frontě v soukromé sféře byl již stranickými vůdci v posledních letech opakovaně zmiňován, podle serveru Sinocism však byla direktiva otevřeně vybízející k posílení státní a stranické kontroly v soukromém podnikání vydána vůbec poprvé od zavedení ekonomických reforem v roce 1978. V praxi to lze hodnotit jako další krok v utužování stranické kontroly nad privátní sférou a jasný odklon od modelu tržní ekonomiky, jenž je většinou zemí G20 chápán jako základ funkčního multilaterálního systému.
Celostátní konferenci týkající se práce na jednotné frontě v soukromém sektoru (全国民营经济统战工作会议), jež se konala 16. září, svým projevem zahájil člen stálého výboru politického oddělení Ústředního výboru KS Číny a předseda řídící skupiny ústředí pro práci na jednotné frontě Wang Jang (汪洋). Zdůraznil v něm potřebu důkladně porozumět „duchu důležitých instrukcí generálního tajemníka Si Ťin-pchinga a hluboce chápat potřebu provádět práci na jednotné frontě v soukromém sektoru pro novou éru na vysoké politické rovině.“ Chris Buckley a Keith Bradsher pro New York Times napsali:
tyto instrukce v obecnější rovině odrážejí v ČLR dlouho vedenou debatu ohledně role soukromých podniků v zemi, kde vláda stále drží v rukou klíčové páky celého průmyslu. Čína se stala globální ekonomickou velmocí z velké části právě díky tomu, že umožnila podnikatelům otevřít [soukromé] továrny a najít si cestu na trhy po celém světě.
Stranické vedení podle nich dlouhodobě tlačí na to, aby se soukromé podniky více podílely na uskutečňování strategických cílů Strany, ať už je to posilování pozice Číny na mezinárodní scéně, nebo „zmírňování chudoby“ v dosud málo rozvinutých oblastech ČLR.
V této souvislosti připomínáme naši nedávnou studii o specificky čínském modelu kontrolovaného tržního hospodářství, publikovanou think tankem International Forum for Democratic Studies.
Mezi trhem a kooptací
Hongkongská badatelka Kellee Tasi pro New York Times komentovala, že direktiva se vztahuje k „dlouhodobému dilematu mezi kooptací [soukromých podniků] a zajištěním [jejich] loajality a ponecháním dostatečného prostoru pro rozvoj konkurenceschopné ekonomiky.“ Podle ní je „primárním sdělením“ direktivy „potvrzení svrchované autority Strany“ nad vším, včetně soukromého sektoru. Jak jsme už párkrát poukazovali, Si Ťin-pching ve vlastní ideologii, jež byla v roce 2017 zanesena do stanov KS, oživuje někdejší Mao Ce-tungův výrok „Strana řídí vše“ (党是领导一切的). Ten tehdejší vůdce pronesl na známém „zasedání sedmi tisíc“ začátkem roku 1962, po němž se stáhl do ústraní v důsledku fatálního selhání své politiky Velkého skoku. Princip svrchovanosti Strany nad vším rozvolnil po konci Kulturní revoluce a Maově smrti Teng Siao-pching, avšak Si Ťin-pchingova politika posledních téměř deseti let se znovu nese ve znamení posilování pozice Strany a jejího jediného vůdce.
Direktiva podle mnohých přichází s prapodivným načasováním, zrovna v době, kdy se již několik měsíců diskutuje o zákazu zábavné aplikace TikTok, vlastněné pekingskou firmou ByteDance, v USA i jinde po světě. Jedná se také o možnostech odkupu TikToku některým z amerických technologických gigantů, který by zaručil, že aplikace ani data jejích uživatelů nebudou zneužívány pekingskou vládou. Zatímco ByteDance se snaží celou dobu vyvracet podezření, že coby čínská firma slouží strategickým cílům čínské vlády, stranické vedení nyní otevřeně hovoří o tom, že je třeba „pěstovat více loajálních podnikatelů v oblasti high-tech.“ Někteří komentátoři, jako například Jane Li pro Quartz, se domnívají, že za vydáním direktivy stojí právě obavy stranických lídrů o loajalitu mladé generace podnikatelů, již reprezentuje i sedmatřicetiletý zakladatel ByteDance Čang I-ming. Ti, na rozdíl od matadorů jako je zakladatel společnosti Alibaba Jack Ma, se primárně zaměřují na globální dosah svého podnikání. Čang I-ming nedávno vzbudil v rodné vlasti nevoli mnohých spoluobčanů, když připustil možnost prodat TikTok Microsoftu a „zapomněl přitom na Čínu.“
Wang Jang ve svém výše zmíněném projevu mimo jiné zdůraznil, že podnikatelská sféra by měla „správně porozumět principu ‚dvou neochvějných‘ (两个毫不动摇; tj. neochvějné podpory státu a Strany soukromým, stejně jako státním podnikům)“. V praxi to může znamenat, že společnosti, které se budou řídit stranickými direktivami a ideologií, dostanou od státu podporu, zatímco ty, které se nepodřídí, budou odstřiženy. Bloomberg např. citoval Jüe Su ze zpravodajského oddělení listu The Economist, podle níž „dokument ukazuje, že se Čína pokouší mobilizovat více zdrojů pro svoji státní strategii, která se musí vypořádat se zpomalením ekonomiky způsobeným pandemií a narušením diplomatických a obchodních vztahů s USA.“ Deklarovaným cílem nové direktivy je totiž stranickým žargonem „posílení vedení Strany v rámci práce na jednotné frontě v soukromém sektoru, aby se veškeré vědění a síla soukromých podnikatelů ještě lépe zacílily na uskutečnění cílů velikého obrození čínského národa“ a „vybudování páteřního týmu soukromých podnikatelů, na něž se bude možno spolehnout v klíčových okamžicích.“
„Razantní odklon od tržní ekonomiky“
Není jasné, jaké bude do budoucna postavení zahraničních firem, Bill Bishop ze serveru Sinocism se však domnívá, že nová direktiva „jim může politicky i ekonomicky zkomplikovat jejich působení [v Číně].“ Podnikatelé na jejím základě musí jednat v „naprostém souladu se Stranou s ohledem na politické aspekty jejího postavení, směřování a principů, aby tak lépe přispívali k hospodářské obnově [po koronaviru].“ Podle Bishopa a mnohých dalších je právě „čím dál nejasnější dělící linie mezi veřejným a soukromým sektorem jedním z důležitých faktorů stojících za narůstajícími tlaky mezi [Čínou] a USA i dalšími státy, když jsou zdánlivě soukromé firmy, jako např. Huawei, v zahraničí nahlíženy jako nástroje čínské státní moci.“
Soukromé firmy tvoří odhadem na 60% čínské ekonomiky a poskytují až 80% pracovních míst ve městech. Jak poznamenává Bloomberg, stranické úsilí o navýšení kontroly nad soukromým sektorem je patrné již od roku 2015, kdy vláda vydala nařízení o zanesení povinnosti zřídit stranické buňky do stanov všech firem, včetně soukromých. V říjnu 2016 Si Ťin-pching ve svém projevu zdůraznil zákonem vymezenou významnou roli, kterou stranické organizace mají hrát v řízení podniků (viz např. zde). Nová direktiva pak hovoří o „vysoko zdviženém praporu vlastenectví a socialismu“, „zvýšeném úsilí zaměřeném na politické a ideologické vedení“ a „neumdlévajícím budování pevného základu pro politickou a ideologickou práci mezi aktéry ze soukromé sféry“.
Konzultant přední britské advokátní kanceláře Linklaters Bogdan Evtimov, který se specializuje na obchodní právo, na firemním blogu přímo hovoří o „razantním čínském odklonu od modelu tržní ekonomiky“ a, podobně jako další, spatřuje v nové direktivě jen další krok v dlouhodobějším trendu. Domnívá se, že:
tyto změny v Číně dále posílí snahy velkých západních ekonomik […] o reformu Světové obchodní organizace a jejích pravidel a budou mít trvalý dopad na obchodní vztahy Číny s jejími hlavními obchodními partnery.
Již v roce 2017 USA prohlásily Čínu za „strategického soupeře“ a Evropská komise ji o dva roky později označila za „systémového rivala propagujícího alternativní modely vlády.“ Artikulace těchto postojů byla reakcí na narůstající čínskou asertivitu nejen ekonomickou, ale i politickou. Podle Evtimova jsou současné „plány komunistické strany na posílení státní a stranické kontroly v čínské soukromé ekonomické sféře jednak důkazem nové dlouhodobé asertivní hospodářské a obchodní strategie […], a jednak reakcí na nedávné náhlé změny v postojích Západu v oblasti geopolitické a obchodní politiky [vůči ČLR].“ Tedy, zatímco při vstupu ČLR do WTO v roce 2001 Západ vkládal do Číny naděje ve víře, že hospodářský rozvoj umožní postupnou demokratizaci země, v posledních letech se naopak stává zřejmým trendem využívání čínského státem řízeného modelu hospodářské expanze coby účinné zbraně k posílení pozice komunistické strany na domácí i zahraniční scéně.
[1] Za pozornost stojí samotný výraz min-jing (民营), dosl. „lidem provozovaný“ („lidový podnik“), který je zásadně užíván namísto „soukromý podnik“ (s‘-jing 私营).