Svobodný tok dezinformací

Na Vnitru se bojí ruské propagandy, na Hradě zase New York Times.

Prezident Zeman cítil potřebu varovat svůj lid – ve “vánočním” projevu – před “cenzurou”, již prý může představovat trochu opožděná snaha ministerstva vnitra čelit ruským dezinformačním a propagandistickým webům. Miloš Zeman je dost nepravděpodobný bojovník za svobodu tisku; v živé paměti zůstává jeho útok na časopis Respekt, po němž v roce 2001 požadoval otevřeně likvidační odškodné s výslovným cílem, „aby konečně zanikl“. Osud proruských webů mu zřejmě leží na srdci více než existence časopisů českých.

Odkaz pátera Koniáše

Na každý pád Zeman a jeho věrní o svou oblíbenou četbu nepřijdou; nový úřad na Vnitru nemá propagandistické weby cenzurovat ani likvidovat, ale dokumentovat a analyzovat. O svéráznou analýzu a hodnocení světových médií, včetně těch řekněme zavedenějších než proruské weby, se přitom čas od času způsobem sobě vlastním pokoušejí i na Hradě – například když se mluvčí Ovčáček odmítne vyjádřit k článku o svém hradním pánu pro americké New York Times, protože to jsou noviny “proti-Trumpovské”.

Trochu vyšinutý soud nad patrně nejrespektovanějším listem na světě ze strany bývalého reportéra Haló novin je bizarní, jako valná část Ovčáčkových vystoupení vůbec, rozhodně z něj však nedělá pátera Koniáše. Stejně tak ale nedělá novodobé Koniáše z ministerstva vnitra snaha reagovat na ruské dezinformační kampaně. Vnitro i Hrad tu jen zřetelně deklarují své postoje: ministerstvo vnitra se bojí ruské propagandy, Ovčáček a jeho pán se bojí New York Times. Zmíněný článek v americkém listu ostatně upozorňoval na vazby pražského Hradu na Kreml a ruské oligarchy, což dobře zapadá do výchozích pozic obou znesvářených institucí.

Pokud je na Zemanově temném vánočním varování něco, nad čím by se mohl pozastavit občan a volič během svátečního shonu na prahu super-volebního roku, pak jedině to, že prezident a ministerstvo vnitra mají tak odlišné, vpravdě protichůdné vnímání bezpečnostních hrozeb, jimž bude do budoucna čelit tato země. Voliči se budou v nadcházejících volbách nakonec asi rozhodovat i podle toho, zda je jim bližší svoboda slova, jak ji pěstují Sputnik či Aeronet, nebo New York Times.

Ministerstvo pravdy

Těsně před Vánoci schválil americký Kongres v rámci vojenského rozpočtu na příští rok Zákon proti dezinformacím a propagandě s podobným zaměřením jako české centrum proti hybridním hrozbám. Autoři předlohy, republikán Rob Portman a demokrat Chris Murphy, explicitně zmiňují hrozbu ruské a čínské propagandy a dezinformačních kampaní ve východní Evropě.

Americké iniciativě se vzápětí dostalo podobné kritické odezvy jako té české, v tomto případě ze strany anglické verze Lidového deníku (Žen-min ž’-pao), oficiálního orgánu Komunistické strany Číny. V nezvyklé obavě o osud americké demokracie ji Lidový deník odsoudil jako “ministerstvo pravdy”, které “ohrozí svobodný tok informací”. Nechtěná ironie této formulace spočívá v tom, že orwellovským termínem “ministerstvo pravdy” se mezi podvratnými živly na  čínském internetu běžně označuje cenzurní aparát komunistické strany, který pečlivě filtruje a vymazává všechny nepohodlné informace z čínského webu a sociálních sítí, často i s jejich nositeli. Například právě New York Times jsou v Číně po léta šmahem zablokované celé a minulý týden je čínské “ministerstvo pravdy” vymazalo i z čínského app storu firmy Apple. Aplikace okřídleného termínu “ministerstvo pravdy” na americkou iniciativu proti dezinformačním kampaním je asi tak přiléhavá jako nálepka ČÚTI (Český úřad pro tisk a informace, alias normalizační cenzura), kterou Zeman a Ovčáček častují české centrum proti hybridním hrozbám.

Mluvčí Ovčáček se podle svých slov odmítl vyjádřit k článku New York Times o Zemanových vazbách na Rusko proto, že jejich otázky zněly podobně jako dotazy ve stejné záležitosti z think-tanku Evropské hodnoty, s nímž je Hrad dlouhodobě na kordy. Toto vyjádření mělo nejspíš implikovat, že se Evropské hodnoty s New York Times na příslušném článku domluvily. Pokud bychom přijali takovou konspirační logiku, museli bychom dojít analogicky k závěru, že Ovčáček používá stejné argumenty jako Lidový deník a nejspíš tedy konzultuje svá vyjádření s tiskovým orgánem Komunistické strany Číny. Vzhledem k jeho předchozí kariéře v Haló novinách by to člověka vlastně ani nepřekvapilo.

Publikace tohoto článku: Lidové noviny, 10.1.2017