Od návštěvy Nancy Pelosi na Tchaj-wanu uplynuly již téměř dva měsíce, avšak jejím důsledkem nebyla pouze rozsáhlá vojenská cvičení, která kolem ostrova v bezprostřední reakci podnikla Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA). Čínská lidová republika ostentativně prosazuje svoje domnělé právo na území Tchaj-wanu již několik desítek let, nicméně tato přelomová událost zamíchala kartami v Indo-Pacifiku natolik, že ji experti mnohdy označují za „čtvrtou krizi v Tchajwanské úžině“. Návštěva byla pouhým pokračováním dlouhodobého procesu utužování americko-tchajwanského spojenectví. V souvislosti s nedávnými událostmi proto přirozeně vyvstává otázka, jak tento krok ovlivní nejen vzájemné vztahy mezi Spojenými státy, Tchaj-wanem a Čínou, ale především, jaký bude mít dopad na bezpečnost a stabilitu v celém indopacifickém regionu.
Strategická nejednoznačnost a nový „tchajwanský zákon“
Ačkoli Spojené státy ve své zahraničně politické strategii vůči Tchaj-wanu i nadále vycházejí ze své politiky strategické nejednoznačnosti, neváhají veřejně vyjádřit Tchaj-wanu podporu činy i slovy. Prezident Joe Biden 19. září opět veřejně potvrdil odhodlání USA bránit Tchaj-wan vojenskou silou v rozhovoru pro pořad „60 minut“, který pravidelně vysílá americký zpravodajský kanál CBS. Bílý dům v návaznosti na rozhovor zdůraznil, že politika Spojených států vůči Tchaj-wanu se nezměnila. Nebylo to však poprvé, co americký prezident veřejně přislíbil vojenskou podporu v případě, že by došlo k napadení ostrova. Připomeňme si také Bidenův projev z května letošního roku, kde mimo jiné řekl:
…pokusy ČLR ovládnout Tchaj-wan silou by nebyly správné, neboť by hrozilo vypuknutí další akce podobné té, kterou provedla Ruská federace na Ukrajině, a s ní spojená destabilizace celého regionu.
Washington však s Tchaj-wanem nemá uzavřenou smlouvu o vzájemné obraně a o jejím podpisu se prozatím veřejně nemluví.
Další konkrétní kroky pak ze strany Spojených států přišly 14. září, kdy americký senátní výbor schválil zákon o politice vůči Tchaj-wanu (Taiwan Policy Act), který má ambice významně posílit obranu ohroženého ostrova. Hned na úvod zde stojí prohlášení:
Zákon o politice vůči Tchaj-wanu podporuje bezpečnost Tchaj-wanu, zajišťuje regionální stabilitu a odrazuje Čínskou lidovou republiku od agrese vůči Tchaj-wanu.
V případě nepřátelské akce proti Tchaj-wanu také počítá s uvalením vážných sankcí na ČLR. Stěžejní částí zákona je příslib poskytnout Tchaj-wanu až 6,5 miliardy amerických dolarů na nákup zbraní. Jeho iniciátoři ho navíc považují za „nejkomplexnější restrukturalizaci politiky USA vůči Tchaj-wanu od přijetí Zákona o tchajwanských vztazích (Taiwan Relations Act) z roku 1979“. Kromě příslibu podpory nákupu zbraní navíc návrh obsahuje rovněž označení Tchaj-wanu za „hlavního spojence mimo NATO“ („major non-NATO ally“). To mu poskytuje stejný status jako Jižní Koreji, Japonsku, Austrálii a Izraeli, především za účelem urychlení prodeje zbraní pro obranné účely.
Washington se tak obratně vyhnul otázce tchajwanské suverenity. Oficiální vládní postoj totiž stále podporuje politiku jedné Číny a neuznává Tchaj-wan jako samostatný stát. Zákon teď každopádně ještě musí projít Senátem a Sněmovnou reprezentantů a následně získat souhlas prezidenta Bidena, a to ještě před ukončením 117. kongresu 3. ledna 2023.
Důvěra tchajwanské veřejnosti
Podle posledního průzkumu veřejného mínění, který by v srpnu proveden na National Chengchi University, vzrostla důvěra Tchajwanců ve vojenskou pomoc ze strany USA na 50 %. Nárůst důvěry vůči USA zřejmě souvisí s nedávnou návštěvou Nancy Pelosi, neboť ještě v březnu po ruském útoku na Ukrajinu věřilo ve vojenský zásah USA pouze 40 % respondentů. Před ruskou invazí to naopak bylo celých 57 % dotazovaných. Zajímavostí je, že většina účastníků výzkumu (78,3 %) nevyjádřila žádné obavy z proběhlých vojenských cvičení, která ČLOA v reakci na návštěvu kolem ostrova vedla celých 11 dní. Ve výzkumu o týden později však téměř 90 % dotazovaných s rozsáhlým vojenským cvičením vyjádřilo nesouhlas.
Z reakcí tchajwanské veřejnosti zaznamenaných ve výše zmíněných průzkumech tak vyplývá, že k vybudování silného spojenectví mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem, které ostrovu v případě čínské invaze poskytne určité bezpečnostní záruky, nestačí pouze podpůrná prohlášení z úst vysokých státních činitelů. Nejdůležitější součástí strategie, která by měla ČLR od plánovaného útoku odradit, jsou konkrétní a důsledně promyšlené kroky.
Neformální aliance
Nynější napjatá situace v Tchajwanské úžině je úzce propojena s bezpečností celého regionu. Na jejím udržování se v současnosti podílí i aliance s názvem Čtyřstranný bezpečnostní dialog, jež je na základě anglického názvu Quadrilateral Security Dialogue někdy také nazývána Quad. Jedná se o neformální iniciativu, která má za úkol rozvíjet strategickou spolupráci v Indo-Pacifiku. Jejími členy jsou Spojené státy, Indie, Austrálie a Japonsko. Ačkoliv se Tchaj-wan mezi stálé členy nepočítá, jeho bezpečnost, která je pro stabilitu celé oblasti klíčová, patří k hlavním tématům spolupráce tohoto uskupení. Quad je proto také někdy označován za jakési „asijské NATO“, avšak jeho členové se proti tomuto tvrzení často vymezují.
První impuls k založení aliance přišel v roce 2004, kdy indonéské zemětřesení způsobilo vlnu tsunami, která na konci ledna zdevastovala východní pobřeží Indie a připravila o život přes 230 tisíc lidí. O tři roky později se zformoval nynější Čtyřstranný bezpečnostní dialog, jehož hlavním iniciátorem byl nedávno zavražděný bývalý premiér Japonska Shinzo Abe. Někdejší australský premiér Kevin Rudd zpočátku váhal mezi aliancí a snahou zavděčit se Číně, která se v té době stala pro Austrálii silným ekonomickým partnerem. O deset let později přiměly členy Quad k těsnější spolupráci stupňující se čínská vojenská přítomnost v Jihočínském moři a ozbrojené střety na hranicích s Indií, a Austrálie se tak stala angažovanějším členem společenství. Kruté boje mezi čínskými a indickými vojáky ve sporné himálajské pohraniční oblasti v roce 2019 přiměly k aktivnímu zapojení do aliance i Indii. Ta jinak ve vztazích mezi supervelmocemi tradičně zastává strategii známou jako „hedging“ a trvá na svém neutrálním postoji.
Ačkoli Trumpova administrativa Quad podporovala již od jeho vzniku, Biden se chopil iniciativy ihned po nástupu do úřadu a v březnu 2021 svolal první summit čelních představitelů aliance. V říjnu téhož roku se pak sešli osobně ve Washingtonu. Letos v květnu se lídři čtyř členských států opětovně sešli na summitu v Tokiu. Bezprostředně před tímto významným setkáním pronesl prezident Biden výše zmíněný výrok o vojenské podpoře Tchaj-wanu při případném vypuknutí ozbrojeného střetu s Pekingem. Jak již bylo zmíněno, Quad nemá být regionálním ekvivalentem NATO, a proto se demokratické členské země zaměřují i na „soft power“ aktivity, které mají vytvořit protiváhu autoritářské Číně. Hlavními tématy letošního summitu byla kromě rozšiřování povědomí o námořní spolupráci i globální zdravotní bezpečnost, kyberbezpečnost, klimatická krize a další.
Vojenský podtext však alianci přesto upřít nelze. Peking se pokouší navazovat spojenectví s ostrovy v Tichomoří, což členy aliance přirozeně znepokojuje. Jako příklad lze uvést třeba nedávno uzavřené spojenectví mezi Čínou a Šalamounovými ostrovy. Text paktu sice zveřejněn nebyl, ale z uniklého návrhu se lze dočíst, že čínským válečným lodím bude umožněno zakotvit na ostrovech. Je tak možné, že Čína si chce v regionu vybudovat vojenskou základnu, kterou by mohla využít v případě vypuknutí ozbrojeného konfliktu. Dalším důvodem spojenectví je také snaha Číny vyvážit regionální vliv Tchaj-wanu, který má v oblasti Pacifiku několik oficiálních diplomatických spojenců.
Washington proto v reakci na upevňování čínské pozice v Indo-Pacifiku dlouhodobě posiluje přítomnost v Tichém oceánu a ve spolupráci s aliancí Quad zvyšuje intenzitu vojenských cvičení. Přestože se indické zájmy s těmi americkými plně neslučují, stanovisko dosud nevyhraněné Indie, která jako jediná z členů sdílí s ČLR hranice, je pro vytvoření regionální protiváhy vůči autoritářské Číně klíčová. Čína své ambice v Indo-Pacifiku navíc během květnového summitu stvrdila výstražným aktem, který vůči Tchaj-wanu využívá prakticky denně, a do blízkosti japonského vzdušného prostoru vyslala čtyři čínské bombardéry, k nimž se symbolicky připojily i dva bombardéry ruské.
Quad a čtvrtá krize v Tchajwanské úžině
Na čínská vojenská cvičení po návštěvě Nancy Pelosi na Tchaj-wanu jako první ze členů aliance reagovalo Japonsko. Ačkoli se japonští vládní činitelé zdrželi komentářů ohledně návštěvy samotné, vojenská cvičení razantně odsoudili ve chvíli, kdy čínská armáda narušila jejich výlučnou ekonomickou zónu vysláním pěti balistických střel. Čínské vojenské manévry v okolí Tchaj-wanu ukázaly, že bezpečnost Tchaj-wanu je s bezpečností Japonska úzce spojena, a konflikt v úžině by tak bezprostředně ovlivnil japonské zájmy. Vojenská cvičení poblíž Tchaj-wanu měla tedy i jistý pozitivní přínos, neboť na jejich základě Japonsko nejspíš navýší investice do vlastní obrany a zároveň posílí spolupráci se Spojenými státy v otázce obrany Tchaj-wanu.
Australsko-čínské vztahy zažívají strmý propad, přestože australský předseda vlády Anthony Albanese návštěvu Nancy Pelosi explicitně nepodpořil a na přímou otázku ohledně svého postoje k ní vyhýbavě odpověděl: „Míra spolupráce USA s našimi tchajwanskými protějšky je jejich záležitostí.“ Čínský ekonomický nátlak vůči Austrálii, dlouhodobé zbrojení a stále agresivnější chování ČLOA podnítily v australské společnosti debatu ohledně strategického významu Tchaj-wanu pro udržení regionální stability. Tyto okolnosti donutily Austrálii utužit vazby s Quad a posílit ekonomické a obchodní vztahy s Tchaj-wanem. Albanese se navíc v reakci na Bidenovo květnové prohlášení o vojenské podpoře Tchaj-wanu nechal slyšet, že „postoj Austrálie vůči bezpečnosti Tchaj-wanu zůstává beze změny“. Přesto však závazek Austrálie uznávat „politiku jedné Číny“ může v případě vypuknutí konfliktu v úžině zabránit jejímu vojenskému zapojení do obrany ostrova.
Nejopatrněji v reakci na americkou návštěvu Tchaj-wanu a následná cvičení postupoval čtvrtý člen aliance Quad – Indie. Mluvčí indického ministerstva zahraničí Arindam Bagchi se v oficiálním prohlášení k eskalaci napětí v úžině zcela vyhnul termínu „politika jedné Číny“. Situaci okomentoval slovy:
Stejně jako mnoho jiných zemí je i Indie znepokojena nedávným vývojem. Vyzýváme ke zdrženlivosti, vyhýbání se jednostranným akcím s cílem změnit status quo, k deeskalaci napětí a k úsilí o udržení míru a stability v regionu.
Pro Indii je Tchaj-wan významný spíše ekonomicky než politicky. Současné vazby mezi Tchaj-pejí a Novým Dillí jsou velmi slabé. V nedávné době došlo k pokusům zvýšit vzájemnou obchodní a průmyslovou výměnu a zlepšit celkové vztahy prostřednictvím sdružení, jako je Asociace Indie – Tchaj-pej (IPA) se sídlem v tchajwanském hlavním městě nebo Tchajpejské ekonomické a kulturní centrum (TECC) se sídlem v Novém Dillí. V očích indických vládních představitelů by však podpora Tchaj-wanu nepříznivě ovlivnila vztahy Indie s ČLR, a tudíž nelze očekávat z této strany Indo-Pacifiku významnější kroky či slova podpory pro Tchaj-wan. Indie navíc jako jediná nepodpořila návrh na členství Tchaj-wanu v Quad.
Jak vyplývá z výše uvedeného, názory členů společenství Quad na podporu Tchaj-wanu se různí, a alianci tak v této otázce prozatím chybí silný a jednotný postoj. Nedávné události ukazují, že Peking se dlouhodobě snaží o posílení svého vojenského vlivu v Indo-Pacifiku, což je pro Quad jasným signálem k utužení vzájemných vazeb. Není příliš realistické od Číny očekávat ochotu k větším ústupkům, a to především v otázce Tchaj-wanu, který dlouhodobě považuje za svou vzbouřeneckou provincii. Jeho osud je však pro vývoj v regionu naprosto zásadní a je v zájmu členů aliance pokoušet se Pekingu od pokusů o násilné připojení Tchaj-wanu pokud možno odradit.
Nedávná vojenská cvičení lze tedy chápat i jako jakousi snahu Číny otestovat soudržnost Čtyřstranného bezpečnostního dialogu a jeho vůli Tchaj-wan bránit. Tchaj-wan má v Indo-Pacifiku významnou strategickou pozici, a pokud by Čína uspěla ve svých snahách o dosažení postavení regionálního hegemona, mohla by tato změna silně otřást současným mezinárodním řádem. Tchaj-wanu tak nezbývá než pokračovat v posilování vlastní obranyschopnosti a doufat, že než bude Peking připraven zaútočit, najdou mezi sebou členové aliance Quad shodu a vytvoří jednotnou strategii.