Minulé pondělí byl v Tchaj-peji inaugurován nový prezident William Lai z Demokratické pokrokové strany (DPP), která tak jako první strana od demokratizace země započala již třetí vládní období. Západní média sledovala především prezidentův inaugurační projev, z nějž se snažila vypozorovat, jak bude vypadat Laiova politika vůči Čínské lidové republice. V centru zájmu byla také reakce ČLR.
Ta se po několika dnech pustila do očekávaných vojenských manévrů v okolí ostrova. Ty z velké části odvedly pozornost zahraničních diváků od událostí na domácí politické scéně, které odstartovaly protesty tchajwanské občanské společnosti a mohly by zásadně ovlivnit charakter tchajwanské demokracie.
Prezident proti legislativě
Když letos v lednu William Lai vyhrál prezidentské křeslo, které mu zaručuje kontrolu nad tchajwanskou exekutivou, mnozí komentátoři a politici v západních zemích neskrývali radost z vítězství DPP nad více pročínsky orientovaným Kuomintangem (KMT). Předpokládalo se, že tato geopoliticky významná země bude pokračovat v prozápadním kurzu, jenž nastavila Laiova předchůdkyně Cchaj Jing-wen. Už v lednu ale bylo zároveň jisté, že to nový prezident nebude mít vůbec jednoduché. Souběžně s volbou prezidenta totiž proběhly i volby do Legislativního dvora, tchajwanské parlamentu, kde většinu křesel získala opozice v podobě KMT a Tchajwanské lidové strany (TPP). Jakkoli se obě strany nedokázaly dohodnout na společné kandidátce, jejich názory, zejména na vztahy s Čínou, jsou si blízké, takže TPP v parlamentu často podporuje KMT. (A pokud by se byly strany před volbami schopny domluvit na společné kandidátce, získaly by i exekutivu).
Tchaj-wan, či Čínská republika, bývá označován za poloprezidentský systém, což by mnohé mohlo dovést k závěru, že prezident má v takovém systému významné místo, jak ostatně dokazovala vláda prezidentky Cchaj. Jenže to platí jen v případě, že prezidentova strana ovládá i legislativu. Prezident sice může bez nutnosti schválení Legislativním dvorem jmenovat premiéra, a ten následně vybere zbytek vlády, nemá ale nad zákonodárci žádnou moc, která by je přiměla vládní návrhy schvalovat. Opozice to dává DPP jasně najevo už od února, kdy začal zasedat parlament v novém složení, a dosluhující administrativě Cchaj Jing-wen neschválil jediný návrh. Není to poprvé, kdy k takové situaci došlo. K podobným obstrukcím přistupoval Kuomintang i v době vlády prezidenta za DPP Čchen Šuej-piena.
Zásadním problémem vztahu mezi prezidentem a legislativou je absence prezidentova práva veta. Pokud tak opozice sama přijde s návrhem zákona a schválí ho, zákon automaticky platí. Této možnosti se několik dnů před inaugurací pokusily využít KMT s TPP a bez řádného projednání chtěly spustit hlasování o novém zákonu, který by dal Legislativnímu dvoru větší kontrolu na exekutivou.
Rozsáhlé protesty proti kontroverznímu zákonu
Netransparentní proces čtení, obsah zákona a samozřejmě frustrace DPP z nemožnosti opozici přehlasovat vyvolaly v jednacím sále velkou bitku. Jeden z poslanců DPP nejprve uzmul vytištěný návrh zákona a běžel s ním ze sálu, aby zablokoval jeho projednávání. Zástupci vládní strany se poté začali s opozicí prát a někteří politici skončili dokonce v nemocnici. Takovéto potyčky nejsou v tchajwanském parlamentu úplně výjimečné, více než násilí mezi politiky tak odsouzení ve společnosti vyvolal samotný zákon, který byl nakonec toto úterý schválen
V okolí Legislativního dvora se minulý týden po několik dnů scházelo až sto tisíc především mladých protestujících, aby vyjádřili nesouhlas s netransparentní snahou opozice měnit rovnováhu v politickém systému. Na jejich stranu se přidávají i odborníci a ústavní právníci. Podle nich zákon nenarušuje jen vztah mezi výkonnou a zákonodárnou mocí, ale je i ohrožením bezpečnosti země. Parlament si totiž na základě tohoto zákona může předvolat kohokoliv z vlády i z nevládního sektoru, aby podal vysvětlení k jakýmkoliv krokům. Předvolaný má zároveň povinnost předložit parlamentu všechny požadované dokumenty, včetně těch tajných, např. smluv o dodávkách zbraní. K těmto výslechům může Legislativní dvůr předvolat kohokoliv, kdo s vládou nějakým způsobem spolupracoval, včetně akademiků a odborných poradců. Kdo by se k takovému slyšení odmítl dostavit, dostal by peněžitý trest, případně až vězení. Ještě větší nervozitu vzbuzuje fakt, že zákon nepočítá s přítomností právníků při výsleších ani s opravnými prostředky.
Současné protesty značně připomínají deset let staré Slunečnicové hnutí. Tehdy občanskou společnost pobouřila dohoda o obchodu s Pekingem, kterou se vládní KMT pokoušel schválit obdobným způsobem jako současný zákon. V roce 2014 byly protesty ještě intenzivnější a vyústily v měsíční obsazení Legislativního dvora demonstranty. Pro tchajwanskou společnost pak hnutí znamenalo zrod nové generace občansky aktivních lidí, z nichž někteří vstoupili do politiky. Většina z nich postupem času zakotvila v DPP, jeden z hlavních představitelů tehdejšího Slunečnicového hnutí, Chuang Kuo-čchang, je však dnes poslancem za opoziční TPP, a je dokonce jedním ze spoluautorů současného kontroverzního zákona. Pro účastníky dnešních protestů se tak stal zrádcem a jedním z hlavních terčů jejich hněvu.
Do ulic kvůli ohrožení demokracie
Jakkoli na první pohled může zákon připomínat běžné kompetenční spory známé z jiných zemí, právě výše zmíněné detaily z něj dělají velice nebezpečný nástroj. V krajním případě by totiž mohl pomáhat umlčovat opozici či skupiny obyvatel s nepohodlnými názory a vyvádět ze země utajované informace, jejichž zveřejnění může mít ničivý vliv na národní bezpečnost.
Tchajwanská společnost má velmi silnou tradici občanských hnutí, jež dlouhodobě překonávají klišé o společnosti rozdělené na potomky lidí, kteří přišli na Tchaj-wan s Kuomintangem, a potomky na Tchaj-wanu po staletí žijících čínských osadníků, kteří volí Demokratickou pokrokovou stranu. Zejména mladí lidé se bez ohledu na původ a politické preference shodují na základním přístupu k Číně. Nehledě na to, jak vypadá rétorika plná komplikovaných termínů, chtějí, aby veškeré vztahy s Čínou byly i nadále fakticky vztahy dvou suverénních států a tchajwanská demokracie nebyla nijak ohrožená. Jakékoli náznaky, že by pozice Tchaj-wanu mohla oslabit, vyvolávají značnou nevoli.
Právě proto do ulic Tchaj-peje vyšlo půl milionu lidí, když se v roce 2014 prezident Ma Jing-ťiou snažil prosadit třetí ze série smluv o volném obchodu s Čínou. Tchajwanci tehdy vnímali, že smlouva nejen ohrožuje malé a střední podniky vlastněné Tchajwanci, ale hlavně neklade žádná omezení pro skupování médií čínskými subjekty v rámci liberalizace telekomunikačních služeb pro čínské investice. Nyní podobné znepokojení vyvolává nový zákon, který by mohl oslabit demokratické mechanismy Tchaj-wanu a zároveň významně ohrozit národní bezpečnost.