Tibetské schizma a čínští soudruzi

Mnohá média i jednotlivci opakovaně zaznamenali, že 14. dalajlamu při jeho cestách po světě kromě jeho přívrženců doprovázejí také skupiny protestujících. Pozoruhodným faktem však je, že tito lidé nejsou zpravidla etničtí Číňané ani komunisté. Jsou to Tibeťané nebo běloši, navíc buddhisté, často dokonce v purpurových rouchách mnichů a mnišek. I přes buddhistický háv se chovají poměrně agresivně a v rukou drží hesla protestující proti „falešnému dalajlamovi“ a požadující „náboženskou svobodu“. Protestní skupiny se objevují při dalajlamových návštěvách na Západě již od konce 90. let a od počátku se spekuluje o tom, že jsou podporované čínskou vládou. Touto myšlenkou ze zabývá i nedávný článek M. A. Aldriche pro The Diplomat, obsáhlý text věnovaný problematice „sektářského schizmatu“ v tibetském buddhismu, které se točí kolem kultu ochranného božstva jménem Dordže Šugdän (tib. rdo rdže šugs ldan).

Tibeťané proti dalajlamovi

V posledních měsících se totiž objevily nové náznaky ukazující na určité vazby mezi organizovaným hnutím vyznavačů kultu Dordže Šugdäna a oficiálními čínskými postoji, jež naznačují alespoň nějaký druh podpory ze strany čínské vlády. Konkrétně se jedná o některé výroky, které na stránkách sekty odsuzují dalajlamovu návštěvu v Mongolsku na podzim loňského roku. Text publikovaný na webu hnutí dalajlamu obviňuje z toho, že svou návštěvou „připravil Mongolsko o naděje na bratrskou pomoc ze strany Číny“, čímž se otevřeně hlásí k oficiální rétorice čínské propagandy. Podlé té Čína (tedy komunistická vláda a jí vedené majoritní etnikum Chan) coby „velký bratr“ v rámci svého „civilizačního projektu“ pomáhá „mladším bratříčkům“ z řad „národnostních menšin“ a spolu s ekonomickou pomocí se jim snaží vštípit také správné vzdělání a s ním správné hodnoty a postoje. Vzhledem k tomu, že nemalá část Mongolska je coby tzv. Vnitřní Mongolsko součástí ČLR, není velkým překvapením, že má Čína dlouhodobé tendence poskytovat bratrskou pomoc i „vnějšímu Mongolsku“, tedy nezávislému Mongolskému státu. Další text, který se na šugdänovském webu objevil letos v únoru, pro změnu z nepříznivé ekonomické situace v Mongolsku viní tibetskou exilovou vládu a její „politické manipulace“.

Pro laiky je rozkol v rámci tibetského buddhismu mezi dalajlamou a sektou Dordže Šugdäna jen těžko pochopitelný, stejně jako fakt, že část Tibeťanů v exilu se otevřeně staví proti dalajlamovi (což ovšem ve skutečnosti není jen případ Šugdäna). M.A. Aldrich se ve svém článku v Diplomatu pokouší problém přehledně a z historické perspektivy vysvětlit.

Buď Šugdän, nebo dalajlama

Jedná se o náboženský spor, jehož kořeny sahají až do 17. století, do doby vlády „Velkého“ 5. dalajlamy, kterému se podařilo upevnit rozhodující moc „žluté školy“ tibetského buddhismu, Gelugpy. Hlavní rival 5. dalajlamy jménem Dagpa Gjalcchän roku 1655 zemřel zřejmě násilnou smrtí, jejíž okolnosti později zahalily rouškou mystiky legendy. Jejich šíření následně přispělo k tomu, že zesnulý Dagpa Gjalcchän byl pomocí rituálu, jehož cílem je nepřítele víry obrátit v jejího ochránce, ustaven jako jedno z ochranných božstev tibetského buddhismu, tedy tzv. hrozivé božstvo disponující magickými silami s ničivým potenciálem. Toto ochranné božstvo bylo poté uctíváno v klášterech Gelugpy a i sám 14. dalajlama byl do jeho tajemného kultu zasvěcen.

Spory mezi přívrženci Šugdänova kultu a 14. dalajlamou začaly až v 70. letech v exilu. V roce 1975 se dalajlama, aby zabránil sektářským sporům a sjednotil tak tibetskou komunitu v exilu, rozhodl kult Šugdäna opustit. Jeho uctívání nezakázal (jak uvádějí příznivci kultu), ale vyznavače vyzval, aby se nadále nepovažovali za jeho vlastní žáky – jinými slovy je postavil před volbu: buď Šugdän, nebo dalajlama.

Rozpor se zásadně vyhrotil na konci 90. let a od té doby také přibylo protestů provázejících dalajlamovy cesty na Západ. Dosud nikomu se nepodařilo prokázat přímou finanční nebo jakoukoli jinou podporu hnutí ze strany čínské vlády, jak uvádí Aldrich, je zde však řada důkazů nepřímých. „Problému Dordže Šugdäna“ se dokonce na jednom zasedání věnoval i výbor komunistické strany Tibetské autonomní oblastí v roce 2015. Aldrich píše:

I přes absenci tvrdých důkazů a jasných závěrů je zřejmé, že ten, kdo by věřil, že čínská komunistická strana nehrála v tomto schizmatu žádnou roli, by musel být silně naivní a neznalý metod špionáže a psychologických operací. Nejsou k dispozici žádné přímé a přesvědčivé důkazy o čínském financování, ale nepřímé důkazy nejsou natolik nepřesvědčivé, aby vedly k závěru, že zde žádné vazby nejsou.

Nabízí se tedy otázka: Využívá čínská vláda k boji proti dalajlamově separatismu černou magii?