V souvislosti s připravovanou globální veřejnou nabídkou akcií Home Creditu na Hongkongské burze (IPO) se v srpnu a září v čínských médiích objevily články věnované této firmě (čínsky plným názvem Ťie-sin siao-fej ťin-žung jou-sien kung-s´ 捷信消费金融有限公司, zkráceně 捷信金融）i celé finanční skupině Prvního privatizačního fondu (PPF, čínsky 第一私有化管理基金) a Petru Kellnerovi (čínsky 皮特·凯尔纳). Home Credit je jak známo registrovaný podobně jako jeho mateřská společnost PPF v Holandsku, ale v ČLR vystupuje pod názvem „Český kredit“ (捷信) a je vesměs považován za českou firmu.
Články se obsahově částečně překrývají. Všechny podávají souhrnné informace o podnikání Home Creditu v Číně a zároveň upozorňují na jeho kontroverzní stránky. Autoři využili dokumenty, které firma předložila k registraci na hongkongské burze, starší zprávy z čínských médií, rozhovory s bývalými i současnými zaměstnanci HC a jeho zákazníky a nedávná rozhodnutí soudů ve sporech mezi HC a jeho zákazníky.
Sin-lang Cchaj-ťing: Home Credit jde na burzu
16. srpna server Sin-lang Cchaj-ťing (新浪财经, ) uveřejnil článek pod názvem „Home Credit míří na HK burzu: opakovaně čelil podezření z „lichvy“ (捷信集团冲刺IPO：屡遭质疑涉“高利贷)“. Podle čínské internetové encyklopedie Baidu je Sin-lang Cchaj-ťing nejrozšířenějším zdrojem seriózního finančního zpravodajství pro Číňany na celém světě. Li Chung-li 李洪力, autor článku původně uveřejněného v časopise Š’-ťien Cchaj-ťing 时间财经, se zaměřil na stížnosti klientů Home Creditu na neúměrně vysoký úrok a nevybíravé metody vymáhání dluhu. Hned na začátku cituje zákazníka pana Čanga z provincie Šan-tung:
Běžné úroky Home Creditu nepřesahují 24 %, avšak další poplatky jsou velmi vysoké, v mém případě dosáhly 45 % a za půjčku 30 000 jüanů rozdělenou do 54 splátek mám zaplatit celkem 60 000. Pokud to Home Credit nedokáže rozumně vysvětlit, půjdu do Pekingu a podám žalobu.
Podle Li Chung-liho zjištění vysokou cenu půjček navyšují různé poplatky a penále. Zákazníci si také stěžují na svévolné úpravy smluv, navyšování půjček proti vůli dlužníka, obtěžování telefonními hovory a nevybíravé způsoby vymáhání dluhu, včetně osobních návštěv a obtěžování v místě bydliště. Takové zacházení se zákazníky není podle autorů článku výlučnou záležitostí Home Creditu, tato česká firma se však v krátkodobé i dlouhodobé perspektivě ocitá v první desítce firem, na které zákazníci ve velkém podávají kolektivní stížnosti.
Autor článku popisuje konkrétně, jak firma prostřednictvím poskytování úvěrů přímo v místech prodeje (tzv. POS) začala půjčovat na nákup telefonů ve spolupráci s prodejci zboží po celé Číně. Data získaná od klientů pak Home Credit využívá k asertivní kampani, v níž po telefonu nabízí další, hotovostní půjčky, tentokrát již nevázané na nákup konkrétního zboží. Nezkušený zákazník je v telefonním hovoru informován nepřehledným způsobem, úrok a další poplatky jsou mu rozpočítány do měsíčních splátek, aniž by se jednoznačně dozvěděl, jak vysoké budou splátky ročně. Teprve dodatečně mu dojde, že za půjčku zaplatí mnohem víc, než si původně myslel, ale půjčka již je uzavřena. To byl i případ již citovaného pana Čanga, který také podlehl nabídkám po telefonu:
Když jsem si před časem kupoval telefon na splátky, poskytl jsem svoje osobní údaje. Potom mi zatelefonovali a nabídli další půjčku. Neřekli mi pořádně, kolik musím vrátit, uvedli jen, kolik budu platit každý měsíc, odsouhlasil jsem to a okamžitě mi pomocí své aplikace převedli částku na účet. Teprve potom jsem si uvědomil, jak strašně vysoké jsou ty úroky.
Na to, že Home Credit při poskytování půjček mate zákazníky, kterým se pak půjčka neúměrně prodraží, upozornila již v roce 2013 čínská celostátní televize v pořadu Půlhodinka s ekonomikou. Zaznamenala zde případ dvou naivních studentů z Čchung-čchingu, kteří si chtěli na splátky koupit chytrý telefon. Z informací o výši splátek rozpočítaných na měsíce si pořádně nespočítali, že se zavazují vrátit víc než o 50 % vyšší částku, než jakou si půjčili.
Autor článku také stručně zmiňuje historii Home Creditu v Číně (označuje ho za „zahraniční firmu, která nejvíce vydělává v Číně“). Její zisky podle něj začaly klesat poté, co stát roku 2017 přísněji reguluje podnikání v oblasti nebankovních půjček. Zmiňuje i rozhodnutí některých soudů z poslední doby, která zamítají oprávněnost vymáhat dlužné částky nad rámec státem určeného limitu.
Stížnosti na nekorektní jednání a vysoký úrok, respektive poplatky, podle autora článku teoreticky mohou ohrozit plánovaný vstup Home Creditu na hongkongskou burzu. K tomu se vyjádřil známý ekonomický komentátor Šun Jü:
Příslušné orgány v Hong-kongu budou prověřovat, zda úrok, na který firma půjčuje, (přinejmenším formálně) nepřesahuje regulačním orgánem stanovený limit. PPF se na burzu dostane bez problému, pokud Hongkongská burza nebude stížnostem zákazníků přičítat váhu.
Nan-fang čou-mo: Čínský král hotovostních půjček je nejbohatší Čech
5. září se Home Creditu věnoval investigativní článek v Nan-fang čou-mo (南方周末), víkendové příloze renomovaného kantonského deníku Nan-fang ž´-pao (南方日报). Článek následně převzalo několik internetových serverů. Nan-fang ž´-pao a jeho víkendová příloha dlouhodobě patří k nejrespektovanějším čínským novinám a pracují zde novináři známí odvahou psát o kontroverzních tématech.
Reportér Luo Čen-čen 罗真真 společně se třemi stážisty podrobně zmapovali historii působení HC v Číně, popsali jeho velmi úspěšný nový model podnikání na „panensky nedotčeném trhu“, ale také znovu upozornili na problematické obchodní praktiky, na něž si stěžují zákazníci. Reportáž je založena na podobných materiálech, jako výše citovaný Li Chung-liho článek ze srpna. Novináři navíc hovořili s dalšími nespokojenými klienty a s bývalými zaměstnanci Home Creditu, od nichž získali podrobné informace, které jiné čínské zdroje neuvádějí.
Počátky podnikání Home Creditu v Číně pro Nan-fang čou-mo popsal Filip Kratochvíl, který měl kdysi na starosti strategii rozvoje firmy. Kratochvíl hovořil o tom, že v době příchodu PPF do Číny zde nebyla žádná zkušenost se spotřebitelskými půjčkami.
Trh s kreditními kartami ještě nebyl rozvinutý, téměř neexistovala regulace nebankovních půjček, trh byl zaplaven stínovými bankovními subjekty jako např. firmami poskytujícími mikropůjčky a ručitelskými společnostmi, téměř neexistovaly úvěrové registry občanů.
Podle Kratochvíla po čtyřech letech od příchodu do Číny Home Credit oficiálně otevřel v Šen-čenu první pobočku. O několik měsíců později začaly fungovat pobočky i na dalších místech v jižní Číně a v S´-čchuanu. Kratochvíl vzpomínal, jak byl po příchodu do Číny překvapen, že Číňané nebyli zvyklí půjčovat si peníze na domácí spotřebiče nebo dovolené. Situaci změnilo až masové rozšíření chytrých telefonů. Reportér shrnul základ úspěchu Home Creditu takto:
Rozhodující bitvy vede Home Credit na trhu s mobilními telefony ve středních a menších čínských městech, která fungují jako spojnice mezi městy a venkovem. Jejich cílovou skupinou jsou lidé pohybující se mimo bankovní systém, tj. mimo bankovní přezkum schopnosti splácet půjčky, tzv. „modré límečky“, dělníci a mladí lidé z menších měst.
Podle Filipa Kratochvíla má Home Credit zvláštní význam pro podnikání v oblasti spotřebitelských úvěrů v Číně, protože byl první firmou tohoto druhu, která vstoupila na čínský trh. Čínský bankovní regulátor (China Banking Regulatory Commission, 中国银行业监督管理委员会) navázal s Home Creditem „unikátní vztah“, dokonce vytvořil první sadu regulačních předpisů pro spotřebitelské financování právě podle byznys modelu Home Creditu, neboť stát měl zájem na stimulování domácí spotřeby prostřednictvím úvěrového financování. Dobrým vztahům se státním regulátorem odpovídá i skutečnost, že Home Credit patří do první čtveřice firem, které roku 2010 dostaly omezenou lokální licenci pro poskytování spotřebitelských půjček (v případě HC pro město Tiencin). Dnes je podobných firem již dvacet sedm, ale Home Credit zůstává jedinou společností plně ve vlastnictví zahraničního majitele.
O zvláštním postavení Home Creditu ke státnímu regulátorovi hovoří také bývalý zaměstnanec Home Creditu Li Jü-chua:
Home Credit je největší českou firmou, je často vnímán jako vyslanec česko-čínského přátelství. Každý rok Home Credit věnuje nemalé množství lidských zdrojů na organizaci česko-čínského investičního fóra, jehož se účastní zástupci nejvyšších řídících orgánů obou zemí. I toto patří mezi unikátní komunikační kanály Home Creditu.
Nový byznys model
Home Credit uvedl na čínský trh model spotřebitelských úvěrů poskytovaných přímo v místě prodeje (tzv. POS úvěry). Zaměstnanec Home Creditu v červeném tričku stojí přímo v obchodě s mobilními telefony. Jakmile se objeví potenciální zákazník, aktivně mu nabídne prodej na splátky. K žádosti o půjčku stačí osobní průkaz a platební karta a celý proces schválení půjčky je rychlý. Zaměstnanec Home Creditu nakonec pomocí elektronického POS terminálu převede peníze na účet obchodu. Tím je zajištěno, že se půjčka použije k nákupu zboží. Důkladné prověřování klienta neprobíhá.
V Šen-čenu Home Credit vybudoval úplnou továrnu na úvěry. Schvalování žádostí shromážděných z celé Číny se podobalo práci na montážní lince.
Podle Nan-fang čou-mo na konci roku 2009, tj. krátce před získáním licence v Tiencinu, měl Home Credit přes 850 maloobchodních partnerů po celé Číně, z toho 250 přímo v průmyslovém a obchodním centru Šen-čenu. V síti jeho distribučních míst hraje neméně důležitou roli pokrytí v malých městech (čínsky čen), která zprostředkují kontakt s venkovem. Zde je nejvíc málo solventních zákazníků, kteří nemají šanci získat půjčku od regulérní banky. Naprostá většina distribučních míst nabízí prodej mobilních telefonů na splátky, mnohdy v těsné spolupráci s prodejci, kteří s tím rádi souhlasí, neboť půjčky stimulují odbyt.
Propojení prodeje a poskytování úvěru je dobře organizované a nic není ponecháno náhodě. Jeden reportér Nan-fang čou-mo v obchodě firmy D.Phone dokonce zahlédl vývěsku s nápisem: „Pokud vám prodavač nenabídl nákup na splátky, zavolejte, prosím, na naši horkou linku a získáte odměnu 500 RMB.“ Od zaměstnance v tomto obchodě se dozvěděl, že pokud by někdo z nich byl nahlášen, bude mu uložena pokuta.
Home Credit měl na čínském trhu dlouho výlučné postavení. Teprve rok 2014 otřásl trhem se spotřebitelskými půjčkami a Home Credit se setkal se skutečnou konkurencí. Úspěšný byznys model Home Creditu začaly ve velkém napodobovat čínské firmy spotřebitelského financování a tak se stalo, že v jednom obchodě s mobilními telefony v Šen-čenu se zákazníci mohli setkat často s více než třemi společnostmi nabízejícími spotřebitelské půjčky. Home Creditu však stále zůstává bezkonkurenční síť mimo velká města.
Podle Filipa Kratochvíla s tím, jak čínské firmy začaly přebírat model spotřebitelských půjček od Home Creditu, se zaměstnanci PPF stali velmi žádanými manažery čínských firem. Například firma Mashang Jinrong (马上金融, „Finance hned“), která získala licenci k poskytování úvěrů v roce 2014, najala generálního manažera Home Creditu Tomáše Skoumala na pozici CEO [poznámka Sinopsis: jednalo se o Tomáše Hrnčíře, a nebyl na pozici CEO, ale CRO]. Když si Filip Kratochvíl v roce 2016 zakládal vlastní firmu Neo Credit (小牛分期), akcionáři požadovali, aby „založil stejnou firmu, jako je Home Credit“.
Od výkonného ředitele (CEO) až po prodavače, Home Credit se stal oblíbeným cílem lovců hlav. Začalo se mu díky tomu přezdívat „vojenská akademie Whampoa“ [podle slavné vojenské akademie, jejíž absolventi působili v minulém jak v komunistické straně, tak v Kuomintangu].
„Půjčky oklikou“
Ve státem regulovaném finančním sektoru HC zpočátku nemohl půjčovat peníze přímo. Před tím, než v roce 2010 dostal licenci, působil jako tzv. ručitelská firma (tan-pao kung-s´ 担保公司; angl. „bonding company“) a poskytoval státním firmám záruky na úvěry drobným spotřebitelům. Pro každý úvěr zajistil marketing, prověření žádostí i vymáhání peněz. Jinými slovy vhodná partnerská (samozřejmě státní) banka poskytla půjčku a Home Credit jako ručitel hrál roli zprostředkovatele služeb. Nan-fang čou-mo uvádí jako významné partnery na počátku působení HC v Číně FOTIC (China Foreign Economy and Trust 中国对外经济贸易信托有限公司), China Minsheng Bank a další státní subjekty.
(Poznámka Sinopsis: v ČLR byl roku 1995 přijat Zákon o ručení 中华人民共和国担保法; ten umožňuje zakládat firmy zprostředkující půjčky od státních bank menším klientům, typicky drobným podnikatelům nebo zájemcům o hypotéky. Důvodem je, že velké banky tyto služby nedokážou poskytovat operativně a náklady na ně jsou pro ně neúměrně vysoké. Jak uvádí také reportér Nan-fang Čou-mo, boom těchto firem trval až do konce roku 2017, kdy regulační orgány přenastavily pravidla pro hotovostní úvěry a tento druh podnikání zastavily. Od té doby nesmějí bankovní a finanční instituce při spolupráci s třetí stranou zadávat outsourcing klíčových činností, jako je přezkoumání žádostí, kontrola rizik apod.)
Tento způsob podnikání silně ovlivnil celé odvětví spotřebitelského financování v Číně a vedl ke vzniku nového byznys modelu – tzv. asistovaných úvěrů (助贷). V roce 2013 se objevilo velké množství internetových úvěrových platforem, které napodobovaly Home Credit a zprostředkovaly bankám outsourcing služeb.
Nan-fang čou-mo cituje Li Jü-chua 李玉华, podle kterého Home Credit nashromáždil základní bohatství během prvních let svého působení v Šen-čenu právě prostřednictvím asistovaných úvěrů. I když pak na konci roku 2010 Home Credit Consumer Finance jako čtvrtá a jediná zahraniční společnost získala licenci k přímému poskytování spotřebitelských půjček, tehdy regionálně omezenou na území města Tiencin, ve zbytku země nadále provozovala model úvěrové asistence.
Situace se změnila až v roce 2014, poté, co čínský bankovní regulátor zrušil územní omezení působnosti licence. Teprve tehdy získal Home Credit oprávnění sám přímo poskytovat půjčky po celé Číně.
Odvážné podnikání v mezích (nedokonalého) zákona
Nan-fang čou-mo také podrobně popisuje problematické obchodní praktiky Home Creditu. Zmiňuje „neprávem opomíjené“ testování mikropůjček pro studenty a připomíná případ dvou studentů z Čching-čchingu, o němž jako první referovala r. 2013 čínská celostátní televize. V souvislosti se studentskými půjčkami reportéři Nan-fang čou-mo zjistili, že ve stejném roce se místní regulátor v provincii Chu-nan pokusil „vyhnat Home Credit ze své provincie“ kvůli půjčkám studentům s přemrštěně vysokým úrokem a poplatky. Místní regulátor označil půjčování studentům na takto vysoké úroky za „nemorální“, Home Credit se však tlaku regulátora ubránil s poukazem na to, že poplatky neporušují žádné zákony ani předpisy.
Vysoký úrok označuje článek jako jeden z typických znaků Home Creditu. V tom rezonuje s dalšími články na toto téma i s internetovými diskuzemi. Cituje prospekt předložený Hongkongské burze, kde se uvádí, že v posledních třech letech dosahovaly skutečné úroky u tří hlavních produktů až 42 %, v nejnižší míře pak 22 %.
Spotřebitelské půjčky Home Creditu vázané na velké obchodní řetězce prošly podle zjištění novinářů několika fázemi. Původně platil Home Credit obchodníkům za každou uzavřenou půjčku provizi ve výši 3–5 %. V současné době, kdy se novým marketingovým tahem stal prodej na splátky s nulovým úrokem, platí naopak odpovídající částku obchodníci firmě Home Credit. Zároveň v celkovém objemu půjček, které Home Credit poskytuje, se na úkor půjček spotřebitelských zvyšuje podíl půjček hotovostních.
Reportér z Nan-fang čou-mo se na pobočce D.Phone dozvěděl, že v současné době nabízí Home Credit nákup mobilních telefonů na splátky v podstatě s nulovým úrokem. Jinými slovy, na každé půjčce, kterou Home Credit poskytne, je tratný. Ve skutečnosti je však taková pro zákazníka výhodná půjčka na splátky pouze lakmusovým papírkem, který má otestovat, zda je klient vhodnou cílovou skupinou pro hotovostní půjčku, která firmě zajistí mnohem vyšší zisky.
Nan-fan čou-mo k tomu píše:
Silná stránka této úvěrové firmy je ve schopnosti „nahodit udici hodně daleko a počkat si na velkou rybu“ (放长线钓大鱼), tj. přijmout dlouhodobý plán a zajistit si tučný zisk. Spotřebitelské financování tvoří pouze menšinový příjem Home Creditu. Hlavním byznysem jsou ve skutečnosti hotovostní půjčky, které tvoří 70,5 % ze všech příjmů.
Reportéři se snažili zjistit, za jakých okolností jsou hotovostní půjčky poskytovány a proč na tak nevýhodné podmínky lidé přistupují a dostávají se do dluhové pasti. Ukazuje se, že hlavní příčinou je asertivita poskytovatele půjček, využívání osobních dat získaných při poskytnutí první spotřebitelské půjčky a způsob informování, který si finančně málo gramotní klienti nedokážou realisticky vyhodnotit. Po experimentech s předraženými studentskými půjčkami Home Credit také změnil strategii a poskytuje půjčky na spotřební zboží za příznivých podmínek. Kontakt a získanou důvěru zákazníka pak využívá při nabízení hotovostních půjček, které již tak výhodné nejsou:
Mladý muž z Che-peje S’ Č’-ta na vlastní kůži pocítil pozornost, kterou Home Credit věnuje hotovostním půjčkám. Před třemi lety si ve městě Lang-fang zakoupil na splátky mobilní telefon OPPO v ceně 2000 RMB. Po splacení půjčky přijímal téměř každý týden telefonát z prodejního oddělení Home Creditu: „Patříte mezi naše nejlepší klienty, máme pro vás k dispozici úvěr ve výši 60 000 RMB s nízkými úroky. Chcete ho zařídit?“
Po dva roky tuto nabídku vytrvale odmítal, až do začátku roku 2018, kdy neodolal pokušení a svolil. „Od telefonátu k převedení peněz na účet neuběhlo ani 10 minut.“ Neměl čas si spočítat, kolik vlastně činí úroky za takovou půjčku, a Home Credit okamžitě převedl 20 000 RMB na jeho platební kartu.
Zaměstnanec zákaznického oddělení neustále zdůrazňoval, že „úroky jsou nízké, stejné jako v bance“. Když si před třemi lety sjednával půjčku na nákup mobilního telefonu za 2000 RMB, činily úroky 200-300 RMB (za jeden rok), proto Home Creditu důvěřoval.
Stejnou praxi, kdy zákazník, jenž si vzal spotřebitelský úvěr na koupi telefonu, začal být bombardován nabídkami Home Creditu na hotovostní půjčku, potvrdili reportérovi z Nan-fang čou-mo další nespokojení klienti, kteří se nechali nalákat na hotovostní půjčku s vidinou výhodného úvěru. Reportér si všímá, že proces realizace po telefonu sjednané půjčky byl vždy „podivně rychlý“. „Fotografie i všechny další informace se na formulář žádosti o půjčku automaticky zkopírovaly z předchozí žádosti o splátkový prodej mobilního telefonu.“
Dvacet sedm dlužníků poslalo reportérovi z Nan-fang čou-mo své smlouvy. I kdybychom počítali podle nejjednoduššího vzorce splátek 最简单的还款公式计算, pohybovala by se roční úroková sazba kombinovaných nákladů mezi 42,2 – 20 %. Dvacet jedna smluv překračuje „červenou“ hranici 24 % a tři z nich dokonce hranici 36 %. Pokud bychom počítali podle skutečného výnosu z použitého kapitálu, tvořila by nejvyšší skutečná roční úroková sazba 65,56 %.
Hotovostní půjčky se od spotřebitelských půjček na splátky liší. Úroková míra zde není od začátku jasně daná. Tři prodejci Home Creditu z různých míst řekli reportérovi z Nan-fang čou-mo: „Úroková míra u hotovostních půjček je u každého člověka jiná, kolik přesně to bude, se dozví až po podání žádosti.“ Přesto při smlouvání půjčky prodejci jednohlasně slibují, že úroky budou nízké, stejné jako v bance. Ve skutečnosti to však je ve většině případů jinak.
Nan-fang čou-mo v této souvislosti cituje zprávu v časopise The Economic Observer (经济观察) z roku 2012, podle které dosáhla průměrná úroková sazba Home Creditu 23 %, zatímco průměrná úroková míra Bank of Beijing Consumer Finance se pohybovala okolo 11 %, u Bank of China Consumer Finance to bylo mezi 10-14 %.
Home Credit zdůrazňuje, že klient má patnáctidenní lhůtu na rozmyšlenou, během níž může od smlouvy odstoupit a vrátit úvěr bez úroků. Jak zjistil reportér, členové nedávno založeného sdružení na obranu práv zákazníků proti Home Creditu (反捷信维权群) včetně citovaného S’ Č’-ta tvrdí, že o této možnosti nevěděli.
Takovou nevědomost nepřímo vysvětluje prodejkyně Home Creditu Liang Ťüen-ťüen, která reportérům řekla:
Máme za povinnost klientům vysvětlit, že budou platit poplatek za služby, poplatek za řízení, pojištění související se splacením půjčky v předstihu. To vše patří do povinného služebního postupu, avšak patnáctidenní lhůta na rozmyšlenou součástí povinného procesu jednání s klientem není, nemusíme se o ní zmiňovat a většinou se o ní nezmiňujeme, jinak bychom ty formuláře vyplňovali zbytečně.
Home Credit nepopírá, že čelí obviněním z lichvy, ale podle jeho názoru tak vysoký úrok není v rozporu se zákonem. Nan-fan čou-mo cituje odpověď na kolektivní žalobu klientů ze 8. 7. 2019, jež měla přes deset tisíc bodů: „Ujednání smlouvy o poskytnutí půjčky naší firmou o výši úroků neporušují současné zákony a právní předpisy země, vše je v souladu se zákonem.“
Podle názoru svých zástupců je Home Credit licencovaná finanční instituce, přičemž od roku 2013, kdy došlo k liberalizaci úrokových sazeb, nebyla původně na úroky z půjček od takových finančních institucí uvalena horní hranice. K tomu došlo až v roce 2017, avšak nařízení nemá zpětný účinek.
Přesto se však Home Credit podle zjištění reportérů ve smlouvách snaží ze všech sil pomocí různých poplatků za řízení, poplatků za služby, úroků apod. vyhnout obvinění z příliš vysokých úroků. Nejenže celkovou sumu poplatků dělí na různé položky, ale dokonce i proces vybírání poplatků dělí mezi různé dceřiné firmy (子公司).
Reportéři Nan-fang čou-mo po prozkoumání dvou set třiceti žalob na Home Credit zjistili, že soudní rozhodnutí, zda se v případě Home Creditu jedná o lichvu nebo ne, nejsou konzistentní. Lidový soud v oblasti Fu-tchien ve městě Šen-čen 26. 5. 2017 dal během jednodenního soudního jednání ve věci sto devatenácti případů nezaplacených pohledávek zcela za pravdu firmě Home Credit. Avšak před tím 24. 4. 2017 v rozhodnutí v případě sporu o finanční půjčku [paní] Chuang Tan-feng přišlo opačné rozhodnutí: „Smluvní poplatky jsou příliš vysoké a překročily zákonem povolený rozsah.“ Soud rozhodl, že roční úroková sazba ze všech poplatků by neměla překročit státem stanovený limit úroku 24 %.
Tato zmatená situace se nezměnila ani po reformě hotovostních půjček ze dne 1. 12. 2017. Reportéři napočítali mezi lety 2018 a 2019 čtyřicet kauz. Skutečné úrokové sazby ve všech případech překročily 24 %, nejnižší z nich dosáhly 25,3 %, nejvyšší pak 37,64 %.
Home Credit neví, co je nedobytný úvěr
Home Credit poskytuje půjčky, aniž by důkladné prověřil schopnost klienta je splácet. Tím, že cílí na méně solventní zákazníky v menších městech, je riziko, že dluh nebude splacen včas, poměrně vysoké. Podle citátu z úst Tomáše Kočky z managementu Home Creditu, který uvádí Nan-fang čou-mo, se zdá, že firma s tím počítá:
Pokud bychom chtěli poměr pozdě splacených půjček snížit na 1 %, snížilo by se procento schválených půjček na 50 %.
Nan-fang čou-mo dále cituje nástupce Tomáše Kočky, Michala Skočila, který hájí rizikové úvěry tím, že „si nepřeje, aby si kvůli snížení podílu včas nesplacených úvěrů o čtyři procentní body 30 % klientů nemohlo dovolit služby spotřebitelského financování.“ O penále, které dlužníci platí za opoždění splátek a které Home Creditu přináší nemalý zisk, se nicméně nezmiňuje.
Někteří klienti Home Creditu se dostávají do dluhové pasti, nedokážou splácet, a jejich dluh dál roste. Jiní zákazníci poté, co pochopí, že mají vrátit mnohem víc, než si původně mysleli, se začínají bouřit, přemrštěné částky odmítají platit a hrozí soudem. Home Credit naopak používá soudní cestu k vymáhání dluhů s poukazem na to, že jeho půjčky nejsou v rozporu se zákonem a zákazníci dobrovolně přistoupili na všechny podmínky. Výše úroků a poplatků se prý odvíjí od rizik a nákladů, které musí Home Credit nést.
Nejvyšší představitelé Home Creditu se mnohokrát vyjádřili o „nulové toleranci nedobytných půjček“. V rozhovoru pro CBN Weekly (第一财经周刊) řekl generální ředitel Home Credit China Tomáš Kočka (托马斯·柯卡), že pozice Home Creditu je jiná než pozice bankovních institucí, které spravují uložené peníze a jsou schopny do určité míry unést jisté procento nedobytných dluhů.
Nezáleží na tom, jak dlouho je překročena doba splatnosti, my v každém případě vytrváme a peníze dostaneme zpátky. Nejsme ochotni se bavit o tom, co znamená nedobytná půjčka.
Největší tým vymahačů na světě
Řešení nedobytných dluhů soudní cestou je pro Home Credit až poslední varianta. Spoléhá především na vlastní pečlivě organizovanou strukturu vymáhání pohledávek. Reportér hovořil s Li Jü-mengem, zaměstnancem oddělení kontroly rizik, který vysvětlil propracovaný způsob vymáhání pohledávek. Klienti, kteří nesplácejí včas, se dělí na skupiny od A1 do M4 podle stupně prodlení. Při jednání s klienty z různých skupin se používají různé prostředky.
Čao Jin-čcheng pracuje ve skupině, která vymáhá splátky od klientů, již se s platbou opozdili o méně než 7 dnů. Tito klienti s největší pravděpodobností chtějí dluh splatit. Pokaždé, když odloží sluchátka telefonu, počítač automaticky vytočí další číslo. Považuje se spíše za hlasové oznámení než za vymahače dluhů. Dlužníkům říká „data“. Každý den tráví šest hodin online hovory: „Na jeden telefonát mám v podstatě 10 vteřin, nejvíce se bojím, že narazím na upovídané klienty, naše hodnocení se odvíjí od sumy vrácených peněz, čím více telefonátů uděláme, tím více je vrácených peněz.“
Li Jü-meng má na starosti klienty ze skupiny M1, kam patří klienti s prodlevou splácení přibližně jeden měsíc. Práce v této jednotce je mnohem náročnější než v jednotce Čao Jin-čchenga, liší se i způsob jednání s klientem, projev je však „stále civilizovaný, nesmíme klienty urážet, ani dát najevo netrpělivost. Klienty, kteří mají prodlevu se splátkou delší než 90 dnů, předáme k řešení třetí straně, firmě pro vymáhání dluhů.“
Většina dlužníků nakonec dluh zaplatí, byť s velkou ztrátou. Li Jü-meng uvádí, že u Home Creditu pracuje už dva roky a za tu dobu se jen málokdy setkal s arogantními neplatiči.
Většina neplatičů mluví nejistě, třesoucím se hlasem. Podle adresy se jedná o lidi z vesnic nebo z malého městečka někde v Jün-nanu nebo v Kuej-čou, téměř nikdy to nejsou lidé z Pekingu, ze Šanghaje nebo z jiných velkých měst.
Podle zjištění Nan-fang čou-mo Home Credit živí snad největší tým vymahačů dluhů na světě. V prospektu pro Hongkongskou burzu se píše, že Home Credit zaměstnává 23 000 vymahačů dluhů, kteří pracují buď po telefonu, nebo v terénu. Uvádí se zde, že až 96 % spotřebních půjček se vrátí do 90 dnů od vypršení splatnosti.
Home Credit má na každém místě vlastní tým podomních vymahačů dluhů, což představuje ohromnou výhodu. Na začátku září Nan-fang čou-mo uvedl, že Home Credit nabízel 230 pracovních inzerátů na pozice vymahačů dluhů. Z inzerátů je zřejmé, že většina pozic je nabízena v neznámých okresech střední a západní Číny, dokonce i v řídce osídlených okresech v horách jihozápadní Číny, a přednost mají vojenští veteráni. Vymahačům je nabízen plat mezi 3000 až 8000 RMB.
Zdroj z Home Creditu, který si nepřál být jmenován, řekl reportérovi Nan-fang čou-mo, že celostátní síť poboček firmě umožňuje zorganizovat tým vymahačů dluhů na místě a že oproti telefonickému vymáhání dluhů má návštěva vymahače doma u dlužníka větší zastrašovací sílu.
Článek v Nan-fang čou-mo také stručně představuje Petra Kellnera, zakladatele PPF a majoritního vlastníka Home Creditu se zcela výjimečným postavením na čínském trhu, kde se jedná o jediného nebankovního poskytovatele půjček výlučně ve vlastnictví zahraničního majitele a navíc o nejsilnějšího hráče na trhu. Hovoří o tom, že je to „dlouhodobě nejbohatší muž sedmi států střední Evropy“ a miliardář, který se umístil na 88. místě žebříčku největších boháčů světa časopisu Forbes. Čínský novinář to komentuje slovy:
Tajemství jeho úspěchu spočívá v tom, že lidem s nízkými či středními příjmy poskytuje malé půjčky na vysoký úrok.
(Jména postav v původních čínských článcích byla na jejich žádost změněna.)