Trump a Čína v roce kohouta

Odstoupením od dohody o zóně volného obchodu v Pacifiku si Američané sami pod sebou podřezávají větev. Uvolněný prostor rychle vyplní Peking.

Týden po inauguraci Donalda Trumpa se bude v Číně slavit lunární Nový rok kohouta. Ve městě Tchaj-jüan vztyčili v rámci oslav sochu kohouta s hřebínkem nápadně připomínajícím nezaměnitelný účes nastávajícího amerického prezidenta. Plastika se stala v Číně okamžitým hitem sváteční sezóny. Na internetu se dají koupit nafukovací kopie v nejrůznějších velikostech jako novoroční dekorace či dárek přátelům.

Strategie nebo bravado

Podoba Trumpa jako bojovného kohouta je přiléhavou metaforou pro jeho postoj k Číně. Kritika Číny v předvolebním boji je běžnou součástí prezidentských kampaní; poprvé ji jako volební taktiku uplatnil Bill Clinton v roce 1992, když kritizoval Bushe staršího z “podlézání pekingským řezníkům” po masakru na náměstí Tchien-an-men. Stejně tak patří k americkému folklóru, že kandidát po svém zvolení postupně přejde do zajetých kolejí a snaží se Peking příliš neprovokovat. Clinton sám se nakonec stal ve vztahu k Číně jedním z nejvstřícnějších prezidentů.

Trump se jestě úřadu neujal, ale zatím to vypadá, že si v rozporu s tradicí ponese svůj bojovný tón vůči Pekingu i do funkce samotné. (Samozřejmě pokud se mezitím Číně nepodaří naklonit si ho nějakým kulantním obchodem, jako třeba rozjednanou investicí čínské firmy Anbang do realitního byznysu Trumpova zetě – a budoucího poradce – Jareda Kushnera.) Prozatím drží Trump tvrdou linii a neváhá se obout ani do takových diplomatických tabu jako je čínský výklad “politiky jedné Číny”, podle nějž je Tchaj-wan “neoddělitelnou součástí” ČLR.

Trumpův kandidát na ministra zahraničí Rex Tillerson přirovnal zase minulý čtvrtek během slyšení v Senátu čínský plíživý zábor Jihočínského moře k ruské anexi Krymu, a dokonce pohrozil, že by americké námořnictvo mohlo Číně zabránit v přístupu na umělé ostrovy, které si v oblasti buduje a opevňuje. Tillerson zažil konfrontaci s Čínou v Jihočínském moři na vlastní kůži jestě jako manažer firmy Exxon, která těží k nelibosti Pekingu ropu ve sporných vodách na základě vietnamské koncese. Exxon v roce 2008 svůj spor s Čínou ustál, ale odepřít Číně přístup na “její” (umělé) ostrovy by bylo trochu jiné kafe. Podobně je i diplomatická fikce “jedné Číny” zahrnující de facto nezávislý Tchaj-wan skutečně zralá na důkladnou revizi; ta by ovšem vyžadovala jiné nasazení než příležitostné bonmoty na Trumpově twitteru. Nutně vyvstává otázka, zda nastávající prezident artikuluje promyšlenou politiku, nebo jen nezodpovědné bravado.

Naše buldozery, naše pravidla!

Bojovnost vůči Číně ostře kontrastuje s Trumpovou vstřícností vůči Rusku. Někteří pozorovatelé spekulují, že se Trump po Nixonově vzoru (ale v opačném gardu) snaží o jakousi novou kissingerovskou rošádu velmocenského trojúhelníku USA – Rusko – Čína s cílem přetáhnout Rusko na svou stranu proti ČLR. Takový výsledek je však dnes málo pravděpodobný. Za Nixona byly Rusko a Čína úhlavní nepřátelé; dnes jsou jejich vztahy nejlepší od padesátých let.

Trump se přitom sám zbavil jediné americké strategické iniciativy, jež mohla reálně konkurovat rostoucímu vlivu Číny i Ruska, totiž komplexní dohody o zóně volného obchodu v asijsko-pacifické oblasti, tzv. TPP (Trans-Pacific Partnership). Ta měla spolu s obdobnou dohodou TTIP v atlantickém prostoru ustavit smluvní rámec pro globální hospodářskou spolupráci na základě ustálených norem demokratického kapitalismu jako je volná soutěž,  ochrana životního prostředí a duševního vlastnictví, apod. Proti tomuto systému staví Čína (od roku 2015 ve smluvním partnerství s Ruskem vedeným Euroasijským hospodářským svazem) svou vlastní podobu “globalizace s čínskými rysy”, zosobněnou inciativou Nové hedvábné stezky. V té platí, slovy týdeníku Economist, jediná norma: “Naše buldozery, naše pravidla!” (hříčka na anglickou zkratku čínské iniciativy OBOR).

Všechny tyto nominálně hospodářské iniciativy mají výrazný politický a strategický přesah. Při očekávaném odstoupení od TTP a TTIP přenechá Trumpova administrativa geopolitickou iniciativu dobrovolně Číně (v tandemu s Ruskem). Bez ohledu na silácká slova lze proto očekávat, že Trumpův nafukovací hřebínek v čínském lunárním roce kohouta postupně splaskne. To by mělo dlouhodobé důsledky pro nás pro všechny.