Prostor pro veřejnou diskuzi se v Číně za poslední tři roky rychle zužuje. Přibývá témat, která jsou „citlivá“, a citlivá témata se pod přívalem Si Ťin-pchingových ideologických kampaní s výmluvnými slogany jako „sedm věcí, o nichž se nemluví“ (čchi pu-ťiang 七不讲, 2013) stále více tabuizují. (Sedm tabu zahrnuje liberální hodnoty, historické přešlapy komunistické strany a korupční kapitalismus nomenklaturní elity.) Média se mají „jmenovat Strana“ (únor 2016) a společenské vědy vykazovat „čínské rysy“ (květen 2016). Je toho čím dál míň, o čem si může člověk od srdce popovídat na veřejnosti.
Jedním z relativně otevřených témat byly letošní prezidentské volby v USA. V čínských diskusích zaznívalo celé spektrum názorů a daly se docela dobře sledovat jindy těžko patrné nuance ve veřejném mínění. Ty byly často poučné.
Číňané jako bílí Američané
Řadu zahraničních pozorovatelů překvapuje míra spontánní podpory, jaké se v Číně těší Donald Trump. Oba kandidáti se vyjadřovali k Číně kriticky, ale rétorika Donalda Trumpa, který otevřeně vyhrožoval Pekingu obchodní válkou, byla zvláště tvrdá. Jako u mnoha jiných zahraničně politických otázek je přitom těžké říci, co – pokud vůbec něco – si Trump o Číně myslí doopravdy. Jeho ústy promlouval spíše jeho poradce, profesor ekonomie z Kalifornské univerzity v Irvine Peter Navarro, jenž se po celá desetiletí věnuje nepříliš subtilní kritice čínských obchodních a jiných praktik (jeho nejznámější kniha se jmenuje příznačně Smrt Čínou – Death by China, 2011).
Trumpovy výpady bere podle všeho většina Číňanů s rezervou. Na podobnou rétoriku jsou z amerických prezidentských kampaní zvyklí. Kandidáti tepou v kampani Čínu hlava nehlava, aby se pak po nástupu do úřadu rychle vrátili k zavedenému normálu. Více Číňanům imponují jiné aspekty Trumpovy osobnosti, zejména jeho tažení proti liberálnímu „progresivismu“, známému též jako politická korektnost nebo „politika identit“. (V Číně se mu někdy s nadhledem říká „bílé levičáctví“ – paj cuo 白左).
Odpor vůči progresivismu překvapivě rezonuje u čínské střední třídy, která se mnohdy identifikuje s hodnotami považovanými v Americe za „white male“ (podle některých názorů se řada Číňanů podvědomě cítí být „bílými Američany“ honoris causa). Upřímně je irituje růst vlivu nejrůznějších menšin, zejména sexuálních, jakož i dravý feminismus, zosobňovaný v jejich očích Hillary Clintonovou. S imigrací nemají Číňané prakticky žádnou zkušenost, ale do velké míry se ztotožňují s Trumpovými výpady proti muslimům, které podobně jako on pokládají na základě svého pohledu na čínské Ujgury šmahem za teroristy.
Geopolitická schadenfreude
Dalším aspektem lidové podpory pro Trumpa je jakási geopolitická škodolibost. Jeho nezkušenost a izolacionismus povedou podle názoru mnoha Číňanů nutně k mocenskému propadu USA, který umožní další mocenský vzestup ČLR. Stejná geopolitická úvaha ale vedla řadu vzdělanějších Číňanů, včetně části politické elity, k opačným závěrům a k podpoře Hillary Clinton. Ta pro ně představovala přes svou kritiku Číny v oblasti obchodu a lidských práv záruku mezinárodního statu quo a pokračující globalizace, v jejichž stínu vyrostla Čína za poslední tři desetiletí ze zaostalé periférie v globální supervelmoc.
Pohled na americké prezidentské kandidáty se tak do velké míry láme na tom, jak Číňané vidí své vlastní postavení v globálním kontextu, konkrétně zda je ČLR již schopná zaplnit mocenské vakuum po očekávaném ústupu USA pod vedením Donalda Trumpa. Ti kdo soudí, že je ještě příliš brzo vyjít ze stínu pro Čínu tak dlouho výhodného Pax Americana, se klonili spíše k Hillary. Pro ty, kdo myslí, že je Čína již dost silná, aby přizpůsobila svět k obrazu svému v rámci „čínského modelu globalizace“ (vyjádřeného navenek nejvýrazněji inciativou Nové hedvábné stezky), je přijatelnější Trump.
Stejná otázka je ostatně stěžejním bodem celkového obratu v čínské zahraniční politice po nástupu Si Ťin-pchinga k moci v roce 2013. Zatímco jeho předchůdci ctili Tengovu premisu opatrné zahraniční politiky vyjádřené klasickým rčením „skrývat svůj lesk a vyčkávat své chvíle“ (tchao kuang jang chuej 韬光养晦), Si Ťin-pching zjevně věří, že nadešel čas na změnu globálního statu quo. Řada lidí v Číně chápe výsledek voleb v USA jako signál, že není dále třeba skrývat svůj lesk. Pokud se Trump skutečně projeví jako slabý a nezkušený prezident, pak nás podle tradiční čínské kletby čekají „zajímavé časy“.