Ujgurštinou mluví přes 11 milionů Ujgurů v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v severozápadní ČLR. Tento turkický jazyk, blízký uzbečtině, se ale používá také napříč diasporou žijící ve středoasijských republikách, v Turecku, Spojených státech a Evropě, včetně České republiky. V českém prostředí se navíc stále častěji můžeme setkat s jeho používáním (především u osobních jmen) v médiích. Pro usnadnění práce s ujgurštinou v kontextu českého jazyka nyní vytvořili sinolog a ujgurista Ondřej Klimeš z Orientálního ústavu AV ČR a Veronika Zikmundová, mongolistka z Ústavu asijských studií FF UK, přepis ujgurského jazyka do češtiny, po vzoru přepisů jiných mimoevropských jazyků jako například standardní přepis čínštiny používaný také projektem Sinopsis. Celý návrh přepisu v podobě článku
vydaného v odborném periodiku Nový Orient 75.1 (2020) naleznete zde.
Český čtenář se nejčastěji s ujgurštinou setkává zprostředkovaně přes angličtinu, kde ale mohou být používány různé varianty přepisu, některé dokonce nestandardizované. Anglické čtení, především souhlásek, se však liší od toho českého a může vést k chybám ve výslovnosti.
V průběhu dějin navíc vzniklo několik systémů zápisu tohoto jazyka, z nichž se v současnosti používají tři – modifikované arabské písmo, upravená cyrilice a latinka. Právě ujgurské latinské písmo (Uyghur latin yéziqi) je v mezinárodním prostředí i v tomto článku užíváno jako odborná transkripce ujgurštiny, a český čtenář se s ním proto může setkat nejčastěji, podobně jako s různými nestandardizovanými zápisy v latince. Tento zápis ale obsahuje písmena, která mohou být v českém kontextu matoucí a mohou vést ke špatnému čtení zápisu. Přepis Klimeše a Zikmundové usnadňuje překonání této překážky bez potřeby naučit se ujgursky, a navíc umožňuje práci i s ostatními zápisy ujgurštiny.
Autoři transkripce argumentují:
České přepisy těchto i dalších jazyků už desítky let napomáhají recepci mimoevropských literárních a folklorních děl a usnadňují práci například i žurnalistům nebo popularizátorům vědy. Lze snad s jistou nadsázkou říci, že existence českých přepisů, které na laického čtenáře nepůsobí nepřirozeně, je jednou z příčin relativně dobré obeznámenosti české veřejnosti s jinými kulturami, která pak u mnohých čtenářů přerůstá v odborný zájem. Domníváme se, že přepis ujgurštiny, který navrhujeme, nalezne své použití především v literárních překladech a médiích a pomůže tak rozšířit obecné povědomí o národě Ujgurů a jejich kultuře. Správná výslovnost vlastních jmen hraje důležitou roli i v osobním styku, ať už jde o komunikaci politiků či novinářů s ujgurskými veřejnými činiteli, nebo komunikaci mezi Čechy a u nás žijícími Ujgury, i když těch je zatím, bohužel, jen málo.
V duchu této tradice představují přepis, který umožňuje poměrně snadné čtení ujgurských slov, věrné samotné ujgurštině, jelikož 29 ze 32 celkových hlásek zní velmi podobně jako v češtině. (Transkripční tabulka je přiložena zde). Budou-li tedy česká média a instituce důsledně používat tuto novou českou transkripci, stejně jako tak činí například v případě čínštiny, přispějí tím i ke zjednodušení mezikulturní komunikace.
Příklady srovnání standardního přepisu do latinky (ULY) a nového přepisu do češtiny (ČPU):
ULY: Ürümchi
ČPU: Ürümči
(Vysvětlení: Urumči, hlavní město Sin-ťiangu.)
ULY: Ilham Toxti
ČPU: Ilham Tochti
(Vysvětlení: Ujgurský ekonom a politický vězeň, často zapisován jako Ilham Tohti.)
ULY: Ghulja
ČPU: Ghuldža
(Vysvětlení: Ghuldža, město v severozápadním Sin-ťiangu, známé také jako I-ning 伊宁).
Ujgurská historie podle některých názorů sahá až do 2. tisíciletí před naším letopočtem. V oblasti Tarimské pánve se zde postupně mísila původní indoevropská etnika s turkickými kmeny, čínskými státy, Peršany či Araby, což vytvářelo místní unikátní kulturu a jazyk. Od 19. století byli Ujguři, nositelé kultury a písemnictví v regionu bez ohledu na nominální či faktické vládce, navíc pod silným vlivem ruské a turecké kulturní sféry. Ujgurština tak má mnoho výpůjček z perštiny, arabštiny, čínštiny, ale také ruštiny (odkud se primárně přes Tatary dostala do ujgurštiny například slova popisující běžné součásti moderního života, jako například časopis, vlak nebo doktor).
V posledních několika letech se ujgurština dostává do popředí celosvětového zájmu, a to kvůli tvrdým represím čínského státu v Sin-ťiangu. Ty totiž zahrnují i asimilační jazykovou politiku, kvůli níž stále více Ujgurů a Ujgurek neovládá svůj mateřský jazyk. Kampaň proti ujgurštině se projevuje mimo jiné i zatýkáním autorů ujgurských čítanek nebo rozsudkem smrti pro bývalého ujgurského ředitele odboru školství sinťiangské vlády a doživotí pro jeho zástupce.
Do problematiky ujgurštiny, včetně ukázek konverzace v moderní hovorové ujgurštině, lze nahlédnout také prostřednictvím veřejně dostupné učebnice ujgurštiny z dílny Kansaské univerzity.
Poznámka: V publikované verzi článku v Novém Orientu se vyskytují dvě chyby. První je v arabském písmu chybně uvedený tvar písmene č. 30 v transkripční tabulce, správná podoba je „ئې“. Druhou je v arabském písmu chybně uvedené slovo ve vzorové větě překládané jako „kultura“, které má být správně psáno jako „مەدەنىيەت“. Autoři článku se čtenářům tímto omlouvají.